12 C 388/2020

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr Jitkou Rollerovou, Dr ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 64 676,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 215 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 4. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 56 461,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 672,80 Kč od 4. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 22 113 Kč od 4. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 5. 12. 2020 a následně doplňovanou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 64 676,72 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 19. 11. 2019 úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v 72 měsíčních splátkách po 514 Kč i se sjednaným úrokem. Úvěr byl ve prospěch žalované vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v článku IV. odst. 4.3. smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky, na čemž se smluvní strany dohodly. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná se zavázala uhradit kromě úvěru 20 000 Kč i 17 041 Kč na úrocích ve splátkách vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce dle článku IV. a článku V. smlouvy o úvěru. Zápůjční úroková sazba byla roční ve výši 23 % p. a. a RPSN 38,64 % p. a., jak je uvedeno v článku IV. smlouvy o úvěru. Smluvní strany úvěrové smlouvy sjednaly doplňkové služby, které byly věřitelem - žalobkyní poskytnuty na žádost žalované, a to konkrétně doplňkovou inkasní službu, doplňkovou službu [anonymizováno]. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkami. Na základě tohoto porušení smluvních povinností žalovanou zaslala žalobkyně žalované písemnou upomínku [číslo] ze dne 20. 9. 2020, kde vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky a zároveň ji vyzvala k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky [číslo] ve výši 300 Kč dle. článku V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru. Žalobkyně zaslala žalované druhou písemnou upomínku [číslo] ze dne 5. 10. 2020, kde vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky, k úhradě sankce za zaslání upomínky [číslo] ve výši 300 Kč a zároveň ji vyzvala k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky [číslo] ve výši 500 Kč dle článku V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru. Navíc v této upomínce [číslo] žalobkyně upozornila žalovanou na to, že pokud nevyrovná své splatné závazky vůči žalobkyni, tak dojde k zesplatnění celého úvěru a k uplatnění dohodnuté smluvní pokuty. V poslední zasílané písemné upomínce byla žalovaná upozorněna na skutečnost, že při nezaplacení celé dlužné částky může dojít k zesplatnění jistiny úvěru a naúčtování veškerých sankcí a nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a ze souběžně uzavřené smlouvy o inkasní službě. Poté žalobkyně přistoupila dle ustanovení V. 5.

5. Smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, a vyzvala žalovanou k úhradě, s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě nároku v celkové výši 64 737,54 Kč, dle zesplatnění ze dne 21. 10. 2020. Žalobkyně po žalované uplatila žalobou zbývající: jistinu 18 725,20 Kč, část úroků 13 685,92 Kč, část inkasní služby 5 166 Kč, část doplňkové služby [anonymizováno] odklad 3 843 Kč, nemoc 6 552 Kč, práce 6 552 Kč, náklady na upomínání 800 Kč, smluvní pokutu 9 362,60 Kč, zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok a smluvní pokutu za prodlení. Zesplatňovací dopis jako poslední předžalobní upomínka byl žalovanému odeslán dne 21. 10. 2020. Žalobkyně doplnila, že žalovaná uhradila 9 splátek, ale neuhradila splátku splatnou dne 15. 9. 2020, když celková částka k úhradě při řádném splácení měla činit 41 157 Kč a při porušení smlouvy pak 73 113 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a nikdo z předvolaných se k nařízenému jednání dne 6. 4. 2021 nedostavil. Soud tedy ve smyslu ustanovení § 101 odst. 2, odst. 3 o. s. ř. jednal v jejich nepřítomnosti.

3. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] že žalobkyně a žalovaná uzavřely elektronicky dne 19. 11. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, a to tak, že částka ve výši 10 291 Kč bude vyplacena přímo ve prospěch žalobkyně, jakožto úhrada předchozího závazku žalované vůči žalobkyni, pouze částka ve výši 5 709 Kč bude vyplacena na účet žalované a částka ve výši 4 000 Kč bude ihned započtena na náklady žalobkyně vynaložené na vyřizování úvěru. Žalovaná se zavázala k úhradě poskytnutého úvěru v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 514 Kč. Úrok byl stranami sjednán ve výši 23 % ročně a RPSN 38,64 % ročně. Současně s touto smlouvou byla uzavřena jako Příloha [číslo] i smlouva o inkasní službě, na základě které žalovaná souhlasila s inkasem ze svého účtu za účelem úhrady spotřebitelského úvěru a současně se zavázala uhradit žalobkyni za výkon inkasní služby po dobu trvání úvěru částku ve výši celkem 5 904 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 82 Kč splatných společně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. V čl. V. odst. 5.3 smlouvy o úvěru a v čl. II. odst. [číslo] smlouvy o inkasní službě si smluvní strany pro případ prodlení žalované s úhradou dlužné částky sjednaly smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru byla rovněž mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena v Příloze [číslo] Smlouva o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno], jejímž cílem je zajištění plnění závazků žalované vůči žalobkyni s minimálním zatížením a eliminací rizik pro žalované v případě nenadálých životních a finančních situací. Touto doplňkovou smlouvou se žalovaná zavázala uhradit za její výkon po dobu trvání úvěru částku ve výši celkem 19 368 Kč, a v pravidelných měsíčních splátkách po 269 Kč splatných současně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. Z emailu od žalobkyně žalované ze dne 18. 11. 2019, že zaslala instrukce k uzavření smlouvy a provedení verifikační platby včetně souhlasu s inkasem s přihlašovacím jménem [číslo]. Jednalo se o úvěr 20 000 Kč, kdy poplatek na náklady s vyřízením byl 4 000 Kč, platba na předchozí závazek 10 291 Kč, na účet poskytnuto 5 709 Kč, s úrokem 23 % ročně, RPSN 38,64 % ročně, takže při řádném splácení 72 splátek měla žalovaná uhradit celkem ve výši 41 157 Kč [ulice] splátka 865 Kč byla tvořena splátkou jistiny a úroku 514 Kč, za inkasní službu 82 Kč, možnost odkladu splátek 61 Kč, možnost přerušení při nemoci 104 Kč, možnost přerušení při ztrátě zaměstnání 104 Kč. Při neplnění smlouvy pak měla být dle sdělení žalobkyně žalované částka k úhradě včetně sankcí 73 113 Kč. Z výpisu z účtu, že na účet žalobkyně žalovaná zaslala 10 Kč s tím, že souhlasí s návrhem smlouvy [číslo] dne 19. 11. 2019. Z výpisu z účtu, že z účtu žalobkyně na úhradu předchozího závazku byla dne 19. 11. 2019 poukázána částka ve výši 10 291 Kč a téhož dne na účet žalobkyně 5 709 Kč. Z potvrzení, že žalobkyně vydala dne 19. 11. 2019 žalované [příjmení] o úhradě dluhu z úvěru [číslo] jehož zbývající neuhrazená část byla splacena dne 19. 11. 2019. Z potvrzení o vyplacení, že dne 19. 11. 2019 vydala žalobkyně žalované [příjmení] o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce. Vyplacení úvěru proběhlo dle smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 19. 11. 2019. Žalobkyně v potvrzení rovněž instruovala žalovanou, jakým způsobem hradit splátky. Z upomínky [číslo] ze dne 20. 9. 2020 vč. poštovního podacího lístku o odeslání téhož dne, že žalobkyně vyzvala žalovanou upomínkou [číslo] k úhradě splátky úvěru na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 19. 11. 2019. Z upomínky [číslo] ze dne 5. 10. 2020 vč. poštovního podacího lístku o odeslání téhož dne, že žalobkyně vyzvala žalovanou upomínkou [číslo] k úhradě splátky úvěru na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 19. 11. 2020. Z předžalobní upomínky právního zástupce se sdělením zesplatnění ze dne 21. 10. 2020, že právní zástupce žalobkyně předžalobní upomínkou informoval žalovanou o zesplatnění úvěru a současně ji vyzval k úhradě celé vyčíslené dlužné částky ve výši 64 737,54 Kč do 3. 12. 2020. Téhož dne právní zástupce adresoval žalované sdělení o zesplatnění úvěru s možnostmi řešení. Dle podacího lístku byla předžalobní upomínka žalované odeslána dne 21. 10. 2020. Z tisku obrazovky, že z [anonymizováno] žalované odešla dne 19. 11. 2019 částka 10 Kč. Z Potvrzení o povolení inkasu, že bylo zadáno 19. 11. 2019 u [anonymizováno] plátcem žalovanou. Z výpisu ze seznamu nebankovních poskytovatelů, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru s licencí ČNB. Z výsledku interní lustrace žalobkyně, že je ze dne 15. 11. 2019, týká se žalované, další text nebyl zřetelný. Z výpisu z nebankovního registru k 15. 11. 2019, že lustrací žalované v nebankovním registru bylo dosaženo skóre C. Z výpisu z evidence neplatných dokladů k 25. 5. 2020, že [číslo] občanský průkaz se nenachází v evidenci neplatných dokladů. Z výpisu z insolvenčního rejstříku, že žalovaná má žádný záznam v insolvenčním rejstříku jako skončená věc. Z výpisu z běžného účtu žalované u [anonymizováno] za [číslo], že na běžném účtu žalované byl zůstatek mínus 8 989,23 Kč. Na účet byla připsána i mzda žalované od [anonymizováno] 18 731 Kč. Z výpisu z Obchodního rejstříku zaměstnavatele žalovaného, že jde o [anonymizována dvě slova] x [právnická osoba] Z kopie občanského a řidičského průkazu, že se jedná o průkazy žalované, když dne 15. 11. 2019 byl občanský průkaz lustrován jako platný doklad. Z metodiky hodnocení vypracovaného žalobkyní bez uvedení data vyhotovení, že obsahuje pravidla a postupy pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele a slouží k přiblížení postupů a praktik, které jsou aplikované během ohodnocení úvěruschopnosti klienta. Z certifikátů žalobkyně, že získala ISO pro poskytování spotřebitelských úvěrů, korporátní investování, financování podnikatelských potřeb, zprostředkování finančních produktů činnosti v oblasti real estate, správy pohledávek, e-commerce. Datum certifikace 2. 3. 2018 s platností certifikátu do 2. 3. 2021. Z auditní zprávy z 14. 10. 2016, že je zpracována na zadání [anonymizováno], netýká se tohoto konkrétního případu a je ze zcela jiného období než uzavřená smlouva s žalovaným. Ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem [titul]. [jméno] [příjmení] ze dne 7. 5. 2018, že netýká se tohoto konkrétního případu a je ze zcela jiného období než uzavřená smlouva s žalovaným. Z internetového článku ze dne 10. 12. 2017, že je od Člověk v tísni o. p. s. a srovnává poskytovatele půjček a sankce, avšak je zcela jiného období než uzavřená smlouva s žalovaným. Ze sdělení ČNB žalobkyni, že je ze dne 18. 11. 2019, jedná se o odpověď na dotaz, který se netýká tohoto konkrétního případu a je z jiného období než uzavřená smlouva s žalovaným. Z dokladů o produktech jiných subjektů soud nezjistil žádná pro tuto věc podstatná skutková zjištění, neboť se týkají zcela jiných osob a případů.

4. Soud učinil ze skutkových zjištění následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná uzavřely elektronicky dne 19. 11. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, a to tak, že částka ve výši 10 291 Kč bude vyplacena přímo ve prospěch žalobkyně, jakožto úhrada předchozího závazku žalované vůči žalobkyni, pouze částka ve výši 5 709 Kč bude vyplacena na účet žalované a částka ve výši 4 000 Kč bude ihned započtena na náklady žalobkyně vynaložené na vyřizování úvěru. Žalovaná se zavázala k úhradě poskytnutého úvěru v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 514 Kč. Úrok byl stranami sjednán ve výši 23 % ročně a RPSN 38,64 % ročně. Současně s touto smlouvou byla uzavřena i smlouva o inkasní službě ze dne 19. 11. 2019, na základě které žalovaná souhlasila s inkasem ze svého účtu za účelem úhrady spotřebitelského úvěru a současně se zavázala uhradit žalobkyni za výkon inkasní služby 5 904 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 82 Kč, splatných společně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. V čl. V. odst. 5.3 smlouvy o úvěru a v čl. II. odst. [číslo] smlouvy o inkasní službě si smluvní strany pro případ prodlení žalované s úhradou dlužné částky sjednaly smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru byla rovněž mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena v Příloze [číslo] Smlouva o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno], jejímž cílem je zajištění plnění závazků žalované vůči žalobkyni s minimálním zatížením a eliminací rizik pro žalovanou v případě nenadálých životních a finančních situací. Touto doplňkovou smlouvou se žalovaná zavázala uhradit za její výkon po dobu trvání úvěru částku ve výši celkem 19 368 Kč, a v pravidelných měsíčních splátkách po 269 Kč splatných současně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. Z účtu žalobkyně na účet žalované byla dne 19. 11. 2019 poukázána částka ve výši 5 709 Kč, žalobkyní zase částka ve výši 10 291 Kč jako splátka předchozího úvěru. Žalobkyně emailem zaslala žalované instrukce k tomuto úvěru dne 18. 11. 2019. Při řádném splácení 72 splátek měla žalovaná uhradit celkem 41 157 Kč. Při neplnění smlouvy pak měla částka k úhradě včetně sankcí činit 73 113 Kč. Žalobkyně dne 19. 11. 2019 vydala žalované potvrzení o doplacení úvěru [číslo] jehož zbývající neuhrazená část byla splacena téhož dne. Rovněž vydala žalobkyně žalované [příjmení] o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce. Vyplacení úvěru proběhlo dle smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 19. 11. 2019. Dále částka ve výši 4 000 Kč byla započtena na náklady žalobkyně v souvislosti s poskytnutím úvěru dle bodu 4.

8. Smlouvy. Žalobkyně v potvrzení rovněž instruovala žalovanou, jakým způsobem hradit splátky. Žalovaná však zaplatila jen 9 splátek poskytnutého spotřebitelského úvěru. Žalobkyně tak vyzvala žalovanou upomínkou [číslo] ze dne 20. 9. 2020 k úhradě splátky úvěru na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 19. 11. 2019. Žalovaná byla touto upomínkou současně vyzvána k úhradě sankce za zaslání upomínky ve výši 300 Kč. Tato upomínka byla žalovaném odeslána doporučeně. Žalobkyně následně vyzvala žalovanou upomínkou [číslo] ze dne 5. 10. 2020 k úhradě splátky úvěru na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná byla touto upomínkou současně vyzvána k úhradě sankce za zaslání upomínky ve výši 500 Kč. Tato upomínka byla žalované odeslána také doporučeně. Z předžalobní upomínky právního zástupce se sdělením zesplatnění ze dne 21. 10. 2020, že právní zástupce žalobkyně předžalobní upomínkou informoval žalovanou o zesplatnění úvěru a současně ji vyzval k úhradě celé vyčíslené dlužné částky ve výši 64 737,54 Kč. Dle podacího lístku byla předžalobní upomínka žalovanému odeslána dne 21. 10. 2020.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

6. Podle ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

7. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle ustanovení § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžní povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

12. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované a poskytla jí úvěr, přestože žalovaná byla hodnocena skórem C, měla předchozí záznam v insolvenčním rejstříku a jediný příjem ze zaměstnání, který však na účtu nevedl k převýšení aktiv nad pasivy. Kredibilita žalované tedy nebyla na tak dostatečné úrovni, aby zaručovala řádné splácení úvěru.

13. Soud se dále zabýval platností úvěrové smlouvy s ohledem na to, že žalobkyní je právnická osoba poskytující úvěry a žalovaná fyzická osoba jako spotřebitel, kdy dospěl k závěru, že ujednání stran o poplatcích a jejich výši je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Sjednané poplatky v nemalé výši, odvíjející se jednoznačně od výše poskytnutého úvěru, jsou totiž skrytými úroky. Pokud tedy žalované bylo fakticky dle provedených důkazů poskytnuto na předchozí úvěr 10 291 Kč a z tohoto úvěru [číslo] jen 5 709 Kč, tedy celkem 16 000 Kč a měla by při řádném splácení uhradit 41 157 Kč, pak je to téměř trojnásobek (2,57x) poskytnuté částky, což se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Žalobkyně je nebankovním subjektem, který nad rámec běžného obchodního úroku 23 % ročně sjednal s žalovanou řadu dalších poplatků za Doplňkové služby [anonymizováno], o nichž v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by je žalované poskytoval. Žalobkyně zneužila tak svého postavení proti spotřebiteli, takže soud, v rámci posuzování souladu či rozporu s dobrými mravy, požadované částky jako skryté úroky poměřoval, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednané poplatky jako úroky převyšují výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měla žalovaná při řádném splácení úvěru díky sjednaným poplatkům vrátit o 25 157 Kč více. Je proto sjednané poplatky považovat za rozporné s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu.

14. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o poplatcích za inkaso a službu [anonymizováno] tj. skrytých úrocích na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o výši úroků je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou) na rozdíl od ustanovení § 41 OZ, podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 občanského zákoníku postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava OZ totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup občanského zákoníku v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná /srov. [příjmení] a kol.: občanský zákoník I. obecná část, Komentář k prvnímu vydání C. H. Beck 2014 Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o poplatcích, které nejsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a jejich sjednaná výše po výpočtu celkové dlužné částky několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, navíc za situace, kdy žalobkyně platnost takto sjednaných poplatků odůvodňuje a trvá na nich i v rámci tohoto řízení, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatných ujednáních o poplatcích uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o poplatcích jako skrytých úrocích. Žalobkyně tedy na úhradu poplatků z neplatně sjednaného úvěru, a to ať ve sjednané výši či výši dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku nárok nemá.

15. Co se týká Inkasní služby, která byla sjednána mezi účastníky jako doplňková hrazená nepovinná služba, kterou se žalobkyně zavázala zajistit inkasování plateb na předmětnou úvěrovou smlouvu a žalovaná se zavázala zřídit inkaso ke svému účtu a ještě zaplatit za tuto službu žalobkyni částku 5 904 Kč, tak ta se jeví jako rovněž nemravná, když za inkasování plateb z účtu žalované žalobkyně požaduje úhradu a navíc v takové výši. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení zbývající části inkasní služby ve výši 19 358 Kč zesplatněné zároveň s úvěrem, který byl zesplatněn z důvodu prodlení žalované se splácením úvěru. Soud má za to, že nárok žalobkyně na úhradu zbývající části inkasní služby není důvodný ani proto, že žalobkyně neprováděla inkaso splátek z účtu žalované, neposkytovala tedy žalované žádnou službu, která by jí měla být žalovanou uhrazena. Pokud si účastníci sjednali, že v případě zesplatnění úvěru je žalovaná povinna uhradit zbývající část sjednané inkasní služby s tím, že tímto uhradí žalobkyni škodu způsobenou porušením úvěrové smlouvy, pak takováto dohoda je neplatná ve smyslu ust. § 580 odst 1 o. z., neboť odporuje zákonu. Dle zákona v případě způsobení škody porušením zákonné či smluvní povinnosti vzniká poškozenému právo na úhradu skutečné škody, jejíž vznik a výši musí navíc prokázat. Poškozený nemůže požadovat úhradu fiktivní škody, případně škody, jejíž výše je sjednána předem. Soud tedy takové ujednání shledává neplatným z důvodů shora uvedených a žalobu co do částky představující zbývající část inkasní služby. Stejně tak i co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně, který je v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru. V této části tedy žalobu soud zamítnul. Pokud se jedná o doplňkovou službu [anonymizováno], pak ujednání o této doplňkové službě je ujednáním zakázaným ve smyslu ust. § 1813 o. z., když zakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele. Tímto ujednáním byla sjednána doplňková služba [anonymizováno], za kterou žalobkyně požaduje 19 368 Kč, tedy za cenu téměř ve výši sjednané jistiny úvěru, která měla být splácena v měsíčních splátkách, a která obsahuje možnost využití tří služeb - možnost odkladu splátek, možnost přerušení pro nemoc, možnost přerušení při ztrátě zaměstnání. Za situace, kdy žalovaná platí takto vysokou cenu pouze za možnost využití nějaké služby, kdy není ani jisté, zda ji vůbec využije a žalobkyně de facto neposkytuje za takovou cenu žádné protiplnění, jedná se dle názoru soudu o ujednání zakládající významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované jakožto spotřebitele. Soud tedy k tomuto ujednání vůbec nepřihlížel a také tento nárok žalobkyně shledal neoprávněným.

16. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Toto ustanovení tedy na rozdíl od předchozí právní úpravy (§ 457 obč. zák.) nezakládá možnost soudu bez návrhu žalované provést celkové vypořádání neplatné smlouvy, a to včetně všech plnění poskytnutých žalovanou žalobkyni. Nová právní úprava v ustanovení § 2993 věta druhá občanského zákoníku naopak vyžaduje aktivitu žalované, tedy námitku vzájemného plnění, tj. požadavek žalované, aby byla vypořádána i veškerá plnění, která žalobkyni poskytla. S ohledem na tuto podstatnou změnu textu zákonného ustanovení upravujícího vzájemné vypořádání nároků z neplatné smlouvy pak již nelze použít dřívější judikaturu k této otázce, která se vztahovala k ustanovení § 457 obč. zák. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo dojít k přirůstání neplatně sjednaných poplatků a úroků k jistině, jak žalobkyně v žalobě tvrdí. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě skutečně poskytnuté jistiny úvěru 16 000 Kč po odečtení částky 7 785 Kč, kterou žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila, tedy částky 8 215 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4. 12. 2020 tj. data požadovaného v žalobě. Jedná se o den následující po datu 3. 12. 2020, které bylo stanoveno v předžalobní výzvě k úhradě dluhu. Žalovaná nenamítala, že by tuto částku fakticky neobdržela, takže soud nemohl tuto vypořádat dle případných skutkových zjištění od žalované. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na poplatky, úrok z úvěru, smluvní úroky z prodlení či pokuty, ani jakékoliv požadované náklady, takže žaloba byla ve zbytku zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku II. Lhůta k plnění byla žalované stanovena ve výroku I. dle § 160 odst. 1 o. s. ř obecná třídenní.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy zhodnotil veškeré žalobou požadované částky a uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně méně úspěšná než žalovaná. Ta však náklady řízení nepožadovala, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.