12 C 46/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 19 548 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 240 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč od 15. 1. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně a částku 4 308 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 558,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku zástupci žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 20. 1. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 19 548 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené distančním způsobem, úvěr ve výši 12 000 Kč, který byl žalované poukázán dne 15. 12. 2021 s termínem splatnosti ke dni 14. 1. 2022. Žalobkyně zkoumala dotazníkem úvěruschopnost žalované zjištěním jejího příjmu a měsíčních nákladů. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná však nesplnila podmínky pro odpuštění úroků z úvěru, a proto byla povinna uhradit i úroky ve výši 0,9 % denně z vypůjčené částky. Pro případ prodlení si žalobkyně sjednala se žalovanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny. Celková dlužná částka tedy činí 15 240 Kč a skládá se z jistiny úvěru a úroku z úvěru. Dále žalobkyně požadovala částku 4 308 Kč na smluvní pokutě od 15. 1. 2022. Žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění dluhu předžalobní upomínkou ze dne 9. 1. 2023, ale žalovaná ničeho neuhradila, proto žalobkyně požaduje žalobou zaplacení dlužné částky s úrokem, zákonným úrokem z prodlení, ale i smluvní pokutu.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k jednání soudu dne 4. 4. 2023 se nedostavila. Strana žalující svou neúčast na jednání omluvila dne 24. 4. 2023.

3. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: Z výpisu z obchodního rejstříku, že žalobkyně je zapsána ode dne 11. 7. 2012 v OR u Městského soudu v Praze. Z lustrace žalované ze dne 15. 12. 2021, že žalovaná měla 2020 - 2021 sjednáno šest závazků, byla zaměstnána jako přepážková pracovnice u [anonymizováno] s příjmem 23 000 Kč, měsíční splátky úvěru činily 2 000 Kč a měsíční náklady celkem 5 000 Kč. Z výplatních lístků žalované, že žalovaná pobírala mzdu od [obec] [anonymizováno], a. p. v září 2021 částkou 21 895 Kč, v říjnu 2021 částkou 23 363 Kč a v listopadu 2021 částkou 23 886 Kč. Z kopie řidičského průkazu a občanského průkazu, že byla ověřena totožnost žalované. Z bankovního výpisu žalované ke dni 15. 12. 2021 platební historii na účtu žalované. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, že zachycuje parametry úvěru tj. neúčelový spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, v celkové výši 12 000 Kč po dobu trvání 30 dnů s úrokovou sazbou 0,9 % z vypůjčené částky denně, RPSN je 1 732,08 %, roční úroková sazba je 328,5 %. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] VOP a individuálních podmínek smlouvy, že žalobkyně sjednala s žalovanou úvěr v celkové výši 12 000 Kč s dobou trvání 30 dnů s úrokovou sazbou 0,9 % z vypůjčené částky denně a se smluvní pokutou 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude klient v prodlení. Žalovaná smlouvu podepsala IP adresou bez uvedení data uzavření. Z Potvrzení o provedení platby soud zjistil, že žalobkyně zaslala úvěr dne 15. 12. 2021 na účet žalované ve výši 12 000 Kč. Z Faktury [číslo] ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] že byla dne 15. 12. 2021 žalované žalobkyní účtována splátka 12 000 Kč ke dni 14. 1. 2022 jako„ úhrada půjčky“. Z předžalobní upomínky, že byla dne 9. 1. 2023 adresována žalované právním zástupcem žalobkyně. Z Potvrzení o odeslání písemnosti hybridní poštou, že dne 10. 1. 2023 byla žalované zaslána doporučená zásilka.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně po prověření finančních a osobních poměrů žalované sjednala prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru bez uvedení data. Poskytla pak žalované dne 15. 12. 2021 částku v celkové výši 12 000 Kč na její účet. Žalobkyně vystavila dne 15. 12. 2021 žalované fakturu na„ úhradu půjčky“ na splátku 12 000 Kč k 14. 1. 2022. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru a obchodních podmínkách si strany ujednaly úrokovou sazbu 0,9 % z vypůjčené částky denně, s dobou trvání 30 dní ve výši jediné splátky ve výši 12 000 Kč, a v případě porušení povinnosti žalované ještě smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná pobírala mzdu od zaměstnavatele [anonymizováno] s. p. Předžalobní výzvou právní zástupce žalobkyně dne 9. 1. 2023 žalovanou vyzval k úhradě dlužných částek v celkové výši 25 968,42 Kč. Dne 10. 1. 2023 byla zásilka odeslána na adresu žalované.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

6. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle ustanovení § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžní povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

13. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Soud se zde zabýval platností úvěrové smlouvy, kterou strany uzavřely bez uvedení data po zkoumání úvěruschopnosti žalované, avšak dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Ujednaná výše úroku 0,9 % z vypůjčené částky denně se totiž natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č.40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č.89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého, jak sama tvrdila, jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší. Soudy proto, v rámci posuzování souladu či rozporu s dobrými mravy, sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků 328,5 % ročně převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů, je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Žalobkyně sjednala v předmětné smlouvě roční nominální úrokovou sazbu ve výši 0,9 % z vypůjčené částky denně, přičemž smlouva o úvěru byla uzavřena s dobou trvání na 30 dnů. Smlouva, navíc bez uvedení data uzavření) byla tedy dle názoru soudu sjednána neplatně.

15. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o výši úroků je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou) na rozdíl od ustanovení § 41 OZ, podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 občanského zákoníku postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava OZ totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup občanského zákoníku v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná /srov. Lavický a kol.: občanský zákoník I. obecná část, Komentář k prvnímu vydání C. H. Beck 2014 Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, navíc za situace, kdy žalobkyně platnost takto sjednané výše úroků odůvodňuje a trvá na ní i v rámci tohoto řízení, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků. Žalobkyně tedy na úhradu úroků z neplatně sjednaného úvěru, a to ať ve sjednané výši či výši dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku nárok nemá.

16. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně by tedy měla nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo dojít k přirůstání neplatně sjednaného úroku k jistině, jak žalobkyně v žalobě tvrdí, tedy k jistině ve výši 12 000 Kč. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úrok z úvěru, smluvní pokutu, ani na nároky v souvislosti s prodlením, takže žaloba byla zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. Současně nebyl přiznán žalobkyni ani zákonný úrok z prodlení ve smyslu stanoviska NS ČR v rozhodnutí 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, podle kterého splatnost zbývající jistiny dosud nenastala, takže nemohl vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení. Žalobě bylo tedy vyhověno pouze co do částky 12 000 Kč, když bylo prokázáno, že tato částka byla žalobkyní poskytnuta a dle faktury vystavené žalobkyní žalované se mělo jednat o vyúčtování splátky„ půjčky“. Žalovaná byla tedy zavázána uhradit žalobkyni částku 12 000 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a to v obecné pariční lhůtě 3 dnů dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). V daném případě pak náklady řízení ve výši 2 452 Kč tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí věci s přípravou, podání žaloby a výzva k plnění) a 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14 b) vyhl. č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkové a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11, naposledy například jen u OS [obec] věci sp. zn. 19 [číslo] ad.), včetně 21 % DPH z těchto částek ve výši 252 Kč. Žalobkyně byl úspěšná co do 61,39 % a žalovaná co do 38,61 %. Žalobkyně má tak nárok na poměrnou část 22,78 % nákladů řízení, což činí částku 558,56 Kč, která jí byla přiznána výrokem III. rozsudku. O lhůtě plnění i ve výroku a III. bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá jako obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.