12 C 47/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní titul Jitkou Rollerovou, titul ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované fakticky bytem ulice a číslo PSČ obec o 5 333 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje co do částky 370 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 961 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 794 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 125 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] a z částky 3 794 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, pohledávku ve výši 208,12 Kč a úrok ve výši 74,08 % ročně z částky 4 215,85 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 13 320 Kč, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 5 333 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v 30 měsíčních splátkách po 370 Kč i se sjednaným úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 105,2 % ročně. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali, že žalovaná zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů a žalobkyně tak uplatňuje smluvní pokutu za tři splátky. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaná dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Dle tvrzení žalobkyně uhradila žalovaná 4 039 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že k datu [datum] došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí jistiny v celkové výši 4 725,63 Kč. Žalobkyně požadovala za prodlení žalované právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 400 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den zesplatnění, vzniká ji povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně tedy žalobou uplatnila jistinu 5 125 Kč se zákonným úrokem z prodlení, smluvní pokutu ve výši 208,12 Kč a úrok ve výši 74,08 % ročně z částky 4 215,85 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Žalobkyně vzala žalobu před zahájením jednání ve věci samé podáním ze dne [datum] částečně zpět co do 370 Kč, kterou žalovaná uhradila po podání žaloby dne [datum] a v tomto rozsahu soud řízení částečně zastavil dle § 96 o. s. ř. výrokem I. rozsudku. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: Z výpisu ze [příjmení], že žalovaná neměla k [datum] v tomto registru žádný záznam. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací, že měla žalovaná skóre 422, což znamená nízké riziko. Z výpisu ČNB, že žalobkyně je zapsána na seznamu subjektů finančního trhu v registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru od [datum]. Z potvrzení ČSSZ ze dne [datum], že žalovaná pobírá invalidní důchod III. stupně ve výši 10 312 Kč měsíčně. Z prohlášení klientů, že je ke smlouvě [číslo] poskytovatele žalobce a klienta žalované, která informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru podepsala dne [datum]. Z hodnocení klienta, že ke dni [datum] žalovaná uvedla příjem 10 300 Kč z invalidního důchodu, výdaje činily 9 402 Kč měsíčně tj. životní minimum 3 410 Kč, splátky žalobkyni 4 992 Kč a bydlení 1 000 Kč. [příjmení] zdroje nebyly uvedeny. Z předsmluvního formuláře, že žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne [datum] standardní informace o spotřebitelském úvěru, což stvrdila svým podpisem. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru a ze smlouvy o úvěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkovou částku 11 100 Kč v 30 měsíčních splátkách ve výši 370 Kč, kdy ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 105,2 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V bodu 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Dle bodu 6. 1. jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se ocitla v prodlení. Dle bodu. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle bodu 6. 3. jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. [příjmení] jistinu je žalovaná povinna zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle bodu 6. 5. smlouvy jestliže žalovaná nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Z oznámení o schválení úvěru, že žalobkyně přípisem ze dne [datum] oznámila žalované, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] došlo tak k jejímu uzavření. Přílohou byl splátkový kalendář ke smlouvě. Z dodejky, že žalovaná převzala zásilku [datum]. Z dokladu o vyplacení úvěru, že žalovaná úvěr čerpala ve výši 5 000 Kč dne [datum]. Z karty klienta, že žalovaná uhradila ve splátkách 3 669 Kč. Dle tvrzení žalobkyně k tomu ještě [datum] splátku v částce 370 Kč. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum], že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne [datum], že oznámila žalobkyně žalované, že vzhledem k prodlení se splácením splátek došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky v celkové výši 5 125 Kč. Z předžalobní výzvy a z poštovního podacího archu, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky dne [datum], a to 15 dnů od data odeslání této výzvy. Výzva byla odeslána dne [datum]. Soud však nezjistil žádná podstatná skutková zjištění z vyjádření znalce [titul] [příjmení] [titul za jménem], [příjmení], který se vyjadřoval pro žalobkyni k problematice úročení pohledávek dne [datum], když se však nejednalo o tento konkrétní případ, navíc z doby předcházející uzavření posuzované smlouvy, ale obecné vyjádření bez označení oboru znalce a znalecké doložky. Z převodní tabulky, že jde o přílohu k vyjádření znalce, o přepočtu efektivní úrokové sazby na nominální úrokovou sazbu.

4. Soud tedy učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] v 11:09 hod. učinila žalobkyně lustraci žalované a dle výpisu z nebankovního registru klientských informací byla smlouva hodnocena jako nízké riziko. Dle registru [příjmení] neměla žalovaná žádný záznam. V lustraci se neobjevilo uvedení jiných dluhů, přestože v Hodnocení klienta jsou uváděny splátky dluhu vůči žalobkyni 4 992 Kč měsíčně. Účastníci uzavřeli dne [datum] již v 11:27 hod. smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkovou částku 11 100 Kč v 30 měsíčních splátkách ve výši po 370 Kč, kdy ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku a sjednaná zápůjční úroková sazba činí 105,2 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V bodu 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalované. Dle bodu. 6. 1 jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se ocitla v prodlení. Dle bodu 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle bodu 6. 3. jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. [příjmení] jistinu je žalovaná povinna zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle bodu 6. 5. smlouvy jestliže žalovaná nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 5 000 Kč dne [datum]. Žalovaná úvěr splácela a uhradila tak dle tvrzení žalobkyně i karty klienta 4 039 Kč, následně byla dne [datum] vyzvána k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Dne [datum] oznámila žalované, že vzhledem k prodlení se splácením splátek došlo k zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru. Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky dne [datum], a to 15 dnů od data odeslání této výzvy. Výzva byla odeslána dne [datum].

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

6. Podle ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

7. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona [číslo] Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

13. Podle ustanovení § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžní povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

14. Podle ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

15. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované. Nevyhodnotila ji však řádně, když poměry žalované nevypovídají o její dostatečné kredibilitě. Žalovaná uvedla a doložila žalobkyni, že má příjem pouze z invalidního důchodu III. stupně ve výši 10 312 Kč. V Hodnocení klienta uvedla ještě další splátky dluhů dokonce vůči žalobkyni se splátkou 4 992 Kč měsíčně. Za bydlení uvedla žalovaná částku 1 000 Kč, což nijak nedoložila a jedná se o zjevně nevěrohodnou částku. Přesto ve výpisu z nebankovního registru byla smlouva při lustraci hodnocena jako nízké riziko a ani ve výpisu [příjmení] nebyly uvedeny žádné záznamy. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované řádně, neboť z jejího jediného příjmu z invalidního důchodu po úhradě splátky dluhu 4 992 Kč nelze usoudit, že by při životním minimu 3 410 Kč a výdajích za bydlení, byla žalovaná dostatečně kredibilní, takže smlouvu je třeba hodnotit jako neplatnou.

16. Soud se dále zabýval platností úvěrové smlouvy ještě z důvodu sjednaných podmínek, kdy dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku, neboť ujednaná výše úroku 105,2 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen [příjmení]), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého, jak sama tvrdila, jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší. Soudy proto, v rámci posuzování souladu či rozporu s dobrými mravy, sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měla žalovaná při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit více než tři a půl násobek (2,22 x) poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu.

17. V této souvislosti je pak třeba uvést, že ve smlouvě o úvěru byla jako„ pevná úroková sazba“ sjednána sazba 105,2 % ročně, která je uvedena i v oznámení o schválení úvěru a v předsmluvním formuláři. Tuto sazbu je tedy třeba posoudit jako úrokovou sazbu, která byla mezi účastníky sjednána, byť v bodě 2.1 smlouvy je uvedeno, že se jedná o úrokovou míru„ efektivní“, neboť rozdíl mezi efektivní a nominální úrokovou sazbou není obecně známý, žalovaná tedy při uzavírání smlouvy nemohla předpokládat, že ve smlouvě uvedenou sazbu hodlá žalobkyně ještě nějak přepočítávat. Navíc dle argumentace samotné žalobkyně se u nominální a efektivní úrokové míry jedná o ekonomické kategorie, kde nominální, nikoliv efektivní úroková míra je úroková míra sjednaná mezi účastníky a efektivní sazba pak pouze vyjadřuje reálnou výši úročení při složitém úročení, kdy jsou úroky v rámci jednoho období připisovány k jistině více než jednou. Za této situace, kdy jedinou úrokovou sazbou uvedenou ve smlouvě je sazba 105,2 % ročně, je třeba tuto sazbu považovat mezi účastníky za sjednanou. Dle výpočtu [obec] národní banky činila v tomto období úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům - domácnostem ČR maximálně 11 % ročně u úvěrů splatnosti nad 1 rok do 5 let včetně. V této souvislosti pak soud uzavírá, že pro posouzení rozporu ujednání o výši úroků s dobrými mravy je podstatná sjednaná výše úroků, nikoliv výše, kterou žalobkyně v řízení, požaduje tj. 105,2 či 74,08 % ročně. Soud považuje za zjevně rozporné s dobrými mravy obě žalobkyní uváděné sazby úroků a při posuzování rozporu výše sazby s dobrými mravy nevycházel jen z její výše, ale i z celkové částky, kterou se žalovaná zavázala za dobu trvání úvěru při řádném splácení uhradit, tedy o kolik by žalovaná při řádném splácení poskytnutou částku přeplatila tj. oproti poskytnutým 5 000 Kč uhradit částku 11 100 Kč, což je 2,22 násobek a o 6 100 Kč více, než žalovaná od žalobkyně obdržela.

18. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o výši úroků je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou) na rozdíl od ustanovení § 41 OZ, podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 občanského zákoníku postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava OZ totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup nového občanského zákoníku v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná /srov. [příjmení] a kol. Občanský zákoník I. obecná část a Komentář k prvnímu vydání C. H. Beck 2014 Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, navíc za situace, kdy žalobkyně platnost takto sjednané výše úroků odůvodňuje a trvá na ní i v rámci tohoto řízení, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků. Žalobkyně tedy na úhradu úroků z neplatně sjednaného úvěru, a to ať ve sjednané výši či výši dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku nárok nemá.

19. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Toto ustanovení tedy na rozdíl od předchozí právní úpravy (§ 457 OZ) nezakládá možnost soudu bez návrhu žalované provést celkové vypořádání neplatné smlouvy, a to včetně všech plnění poskytnutých žalovanou žalobkyni. [ulice] právní úprava (ust. § 2993 věta druhá občanského zákoníku) naopak vyžaduje aktivitu strany žalované, tedy námitku vzájemného plnění, tj. požadavek žalované, aby byla vypořádána i veškerá plnění, která žalobkyni poskytla. S ohledem na tuto podstatnou změnu textu zákonného ustanovení upravujícího vzájemné vypořádání nároků z neplatné smlouvy pak již nelze použít dřívější judikaturu k této otázce, která se vztahovala k ustanovení § 457 OZ. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo dojít k přirůstání neplatně sjednaného úroku k jistině, jak žalobkyně v žalobě tvrdí. Žalovaná byla v řízení aktivní a vznesla ve svém vyjádření námitky neplatnosti smlouvy. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalované 5 000 Kč a ona uhradila dle tvrzení a důkazů žalobkyně částku 4 039 Kč, pak zůstala dlužna částku 961 Kč. Soud tedy zavázal výrokem II. žalovanou k úhradě 961 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Prodlení žalované nastalo od [datum], neboť jde o den následující po uplynutí 15 dnů po odeslání předžalobní výzvy dne [datum] tj. [datum]. Soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil žalované plnění v obecné třídenní lhůtě. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úrok z úvěru, smluvní pokuty, ani na náklady vzniklé v souvislosti s prodlením, takže žaloba byla ve zbytku zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalovaná tak byla procesně úspěšnější než žalobkyně. Žalovaná se však řízení neúčastnila a žádné náklady řízení jí nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.