12 C 52/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr Jitkou Rollerovou, Dr ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 6 610 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 000 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 576,95 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 070 Kč a dále částku 1 540 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 368 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku zástupci žalobkyně.

1. Žalobou podanou dne 17. 12. 2020 u Okresního soudu v Olomouci se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 610 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne 14. 8. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] Smlouva byla uzavřena přijetím návrhu smlouvy žalovaným a poté mu byly na jím sdělený účet zaslány finanční prostředky ve výši 4 000 Kč v souladu s obchodními podmínkami. Částku se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit do 14. 9. 2017. Žalovaný ovšem neuhradil dlužnou částku řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a náhradu výdajů spojených s upomínáním. Dne 22. 7. 2019 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Jelikož neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho, žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, požadovala zaplatit jistinu ve výši 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, dále částku 1 540 Kč za smluvní pokutu, kterou vyúčtovala pouze za období 15. 9. 2017 - 5. 10. 2018 a sjednaným úrokem kapitalizovaným ve výši 1 070 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně nevyjádřila souhlas na žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na skutečnost, že proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu. Dne 14. 8. 2017 byla mezi žalovaným a společností [právnická osoba] (dále jen společnost) uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Společnost se dle smlouvy zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč. Dle výpisu z běžného účtu byla zaslána částka 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal společnosti splatit tuto částku do 14. 9. 2017 bez poplatku za poskytnutí úvěru. Strany si ujednaly, že v případě porušení povinností žalovaného je žalovaný povinen zaplatit společnosti smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení a také je povinen zaplatit paušální poplatek za úhradu nákladů upomínání. Žalovaný souhlasil s obchodními podmínkami společnosti pro poskytování úvěru, se kterými se seznámil, jak uvedl ve smlouvě a poskytl své osobní údaje ke zpracování. Dne 22. 7. 2019 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností jako postupitelem a žalobkyní jako nabyvatelem. Dne 19. 8. 2019 společnost oznámila žalovanému postoupení pohledávky. Dne 4. 12. 2020 byl žalovaný prostřednictvím předžalobní upomínky právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky. Ve dnech 20. 8. 2019 a 7. 12. 2020 byla žalovanému odeslána zásilka.

4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Dle § 2050 o. z., je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

5. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť právní předchůdkyně žalobkyně převzala závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s poplatky splatit. Vzhledem k tomu, že žalovaný svou povinnost vyplývající ze smlouvy nesplnil a strany si dohodly, že v takovém případě je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu, byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty. Jelikož došlo k postoupení pohledávky a novým věřitelem se stala žalobkyně, nabyla tato taktéž příslušenství pohledávky a práva s pohledávkou spojená. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena, a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným platnou úvěrovou smlouvu, a že poskytla žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě a požaduje i plnění sjednané stranami pro případ prodlení. Žalobkyně taktéž prokázala, že došlo k řádnému postoupení pohledávky, když bylo žalovanému postoupení pohledávky písemně oznámeno. Bylo pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu tak, jak je uvedeno vy výroku I. rozsudku, kde byl žalovaný zavázán uhradit jistinu, sjednaný obchodní úrok, smluvní pokutu i zákonný úrok z prodlení.

6. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 368 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, náklady právního zastoupení a to za 2 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) a 1 úkon po 100 Kč (jednoduchá výzva k plnění) a 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), včetně 21 % DPH z těchto částek.

7. O lhůtě k plnění ve výroku I. i II. bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1, věta první o. s. ř. jako o obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.