12 C 54/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně A . v likvidaci IČO IČO žalobkyně A dříve Jméno žalobkyně B . se sídlem Adresa žalobkyně B zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 23 625,78 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,5 % ročně a částku , částka, , se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela elektronicky s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, na jejímž základě se zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše , částka, . Žalobkyně sdělila, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě, kterých žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované. Tvrdila, že posouzení úvěruschopnosti žalované proběhlo dle interní metodiky schválené ČNB a v souladu se zákonnými požadavky. Uvedla, že nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a další dokumenty, s nimiž byla žalovaná seznámena před podpisem smlouvy. Žalovaná se měla ve smlouvě zavázat, že peněžité prostředky, které jí byly poskytnuty ve výši , částka, vrátí spolu s příslušenstvím. První splátka měla být splatná dne , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Žalovaná se domáhala pohledávky ve výši , částka, , skládající se z jistiny ve výši , částka, , poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši , částka, , poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši , částka, , poplatku za službu „Presto“ ve výši , částka, , poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši , částka, a smluvního úroku smlouvě 1,07 % denně z nesplacené části jistiny, tj. úroku ve výši , částka, . Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty, která byl sjednána ve smlouvě pro případ porušení smluvní povinnosti žalovanou ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, tj, ve výši 373, , částka, . Žalobkyně také v žalobě navrhovala, že pokud by soud neměl nárok žalobkyně za prokázaný z titulu uzavřené smlouvy, aby soud posoudil nárok jako bezdůvodné obohacení žalované.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o.s.ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlas vyjádřila v žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o.s.ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu: Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně vytvořila vlastní dokument „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“, avšak z tohoto neplyne, jak žalobkyně k těmto údajům došla. Soudu nebyly doloženy žádné výsledky lustrací ani způsoby zjištění uvedených informací, aby tyto závěry žalobkyně byly přezkoumatelné soudem. Z dokumentu „Identifikované příjmy“ neplyne - o jaké se vůbec příjmy jedná, když bankovní výpis neobsahuje žádné výdaje ani konkretizační údaje, pouze částky a data. Dle Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru měla žalobkyně vůli uzavřít dne , datum, s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, která však nebyla žalovanou podepsána. Žádost žalované o úvěr nebyla rovněž soudu doložena. Pouze kopie jejího občanského průkazu. Souhlas se zpracováním osobních údajů a Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru včetně informací o spotřebitelském úvěru rovněž nejsou, jakkoliv podepsány žalovanou. Smlouva obsahuje pouze podpis zástupce žalobkyně, ale nikoliv žalované, a to ani žádný SMS kód či jiný způsob elektronického podpisu. Ve smlouvě byl uveden závazek splatit úvěr do dne , datum, spolu s úrokem z prodlení ve výši 11, 5 % denně a poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. RPSN bylo uvedeno ve výši 2263,13 %. Pro případ porušení smluvní povinnosti byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Soudu byl přeložen pouze Předpis denních splátek. Ověření totožnosti provedla žalobkyně náhledem na účet žalované dne , datum, . Podle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli byla žalované dne , datum, poskytnuta částka ve výši , částka, . Žalobkyně oznámila dne , datum, žalované výpověď úvěrové smlouvy z důvodu nehrazení závazků žalovanou a vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši , částka, včetně úroků z prodlení a smluvních pokut. Dne , datum, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě před podáním žaloby a dle podacího lístku byla zásilka žalované odeslána dne , datum, právním zástupcem žalobkyně.

4. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

5. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Soud se zde zabýval platností úvěrové smlouvy, kterou strany měly uzavřít dle tvrzení žalobkyně dne , datum, . Listiny, které byly žalobkyní k důkazu dokládány nejsou podepsány žádným elektronickým podpisem ani SMS kódem. Soud má tedy za to, že k uzavření smlouvy nedošlo. Soud zabýval i způsobem zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně. Tato sice předložila soudu dokumenty vytvořené samotnou žalobkyní pro vysvětlování jejích postupů, avšak to nemůže nahradit skutečnost, že nebyly soudu doloženy žádné výsledky lustrací a způsoby zjištění informací k hodnocení úvěruschopnosti žalované v období poskytnutí úvěru. Tento způsob zkoumání tedy soud neshledal jako řádný a dostatečný, když absentují jakékoliv důkazy k tomuto konkrétnímu postupu žalobkyně.

9. Pokud by soud měl posuzovat obsah smlouvy, která však nebyla dle závěru soudu platně uzavřena, tak by stejně dospěl k závěru, že ujednání o výši roční procentuální sazby nákladů je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Ujednaná výše RPSN 2263,13 % se totiž natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ). Soudy proto, v rámci posuzování souladu či rozporu s dobrými mravy, sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě je třeba sjednanou výši roční procentuální sazby nákladů považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu.

10. Nároky z této neexistující smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Jak již také předpokládala a navrhovala žalobkyně v žalobě. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má dle závěru soudu nárok pouze na uhrazení části požadované původní jistiny ve výši , částka, . S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na poplatek za poskytnutí úvěru, smluvní pokuty ani na náklady vzniklé v souvislosti s prodlením, takže žaloba byla zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a bylo jí vyhověno výrokem II. pouze co do částky, která byla žalované skutečně poskytnuta a zůstala neuhrazena. Žalovaná byla tedy zavázána uhradit žalobkyni částku , částka, tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku, a to v obecné pariční lhůtě 3 dnů dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). V daném případě nemá žádný z účastníku právo na náhradu nákladů řízení, neboť míra úspěchu žalobkyně nebyla vyšší než žalované, která žádné náklady řízení neuplatnila.