12 C 58/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 19 961,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrok z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 8 % ročně, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši , částka, . Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty v hotovosti v den uzavření Smlouvy, kdy její nedílnou součástí byl Předpis splátek. Na základě Smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši , částka, , paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru ve výši , částka, , , částka, a , částka, . Celkovou dlužnou částku ve výši , částka, se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do , datum, . Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a porušil tak své závazky ze Smlouvy, neboť uhradil pouze částky v celkové výši , částka, . Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné částky ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrokem 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že pohledávka za žalovaným na ni byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, , což bylo oznámeno žalovanému. Dne , datum, byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě celkové dlužné částky s příslušenstvím předžalobní výzvou k plnění.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o.s.ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně se rovněž nevyjádřila. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o.s.ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu: K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soudu doložila Žádost o úvěr žalovaného ze dne , datum, , Dohodu o změně pracovní smlouvy, kterou se pracovní poměr žalovaného prodloužil do , datum, a Výplatní lístek od zaměstnavatele žalovaného Nemocnice Milosrdných sester ze prosinec 2021. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných rejstříků, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Soudu však nebyly žalobkyní doloženy žádné výsledky lustrací žalovaného a není tedy prokázáno, jak vyhodnotila právní předchůdkyně žalobkyně kredibilitu žalovaného, než mu poskytla úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela dne , datum, s žalovaným Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyní žalobkyně úrok v celkové výši , částka, , paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru ve výši , částka, , , částka, a , částka, . Celkovou dlužnou částku ve výši , částka, se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , kdy celkové náklady spotřebitelského úvěru činily , částka, a částka úroků splatných za den činila , částka, . Součástí Smlouvy byl Předpis splátek. Dle přehledu transakcí zaplacených ke smlouvě č., hodnota, byly žalovaným provedeny platby v celkové výši , částka, . Dne , datum, byla uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek mezi , právnická osoba, . a žalobkyní, jejíž součástí byla dle Seznamu pohledávek v listinné podobě pohledávka za žalovaným ve výši , částka, . Oznámení o postoupení pohledávek na žalobkyni bylo vyhotoveno dne , datum, , ovšem žalobkyně soudu nedoložila doklad o odeslání oznámení o postoupení žalovanému. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně byl dne , datum, žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši , částka, . Dle Podacího lístku ze dne , datum, byla zásilka odeslána Advokátní kanceláří žalovanému.

4. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

5. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

6. Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

7. Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

8. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Soud se zde zabýval způsobem zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . Žalobkyně sice předložila listinné důkazy jako Žádost o úvěr pouze s informacemi od žalovaného, Dohodu o změně pracovní smlouvy a Výplatní lístek žalovaného za jeden měsíc, nicméně soudu nebyly doloženy žádné výsledky lustrací a způsoby zjištění dalších, než jen žalovaným poskytnutých, informací k objektivnímu hodnocení úvěruschopnosti žalovaného v období poskytnutí úvěru. Soudu je z úřední činnosti známo, že proti žalovanému jsou vedena další exekuční řízení. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

10. Pokud by soud měl posuzovat obsah Smlouvy, která však nebyla dle závěru soudu platně uzavřena, tak by stejně dospěl k závěru, že ujednání o výši roční procentuální sazby nákladů je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Úrok nebyl ve Smlouvě o úvěru řádně sjednán, neboť soud má za to, že náklady spotřebitelského úvěru, tvořené zejména různými poplatky za služby, o nichž nebylo prokázáno, zda vůbec byly žalovanému poskytnuty, jsou skrytými úroky. Ty jsou dle názoru soudu žádány v nepřiměřené výši, neboť byl požadován téměř dvojnásobek (1,85 násobek) poskytnuté částky, což se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Pokud žalovanému byla poskytnuta částka , částka, , přičemž měl zaplatit , částka, , pak je zřejmé, že se jedná o nepřiměřené ujednání znevýhodňující žalovaného jako spotřebitele. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (a úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ). Ačkoliv je pravdou, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy dle Smlouvy o úvěru měl žalovaný při řádném splácení úvěru kvůli sjednaným úrokům a poplatkům vrátit téměř dvojnásobek poskytnuté částky, je třeba stanovenou výši považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků a tzv. poplatků. Žalobkyně tedy podle závěru soudu nemá právo na úhradu úroků z úvěru, smluvní pokuty, poplatků jako skrytých úroků z neplatně sjednaných smluv o úvěru, a to ať ve sjednané výši či výši dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, či nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Nadto žalobkyně nedoložila soudu doklad o odeslání oznámení žalovanému o postoupení pohledávky ze dne , datum, , takže žalovanému nemohlo být ani zřejmé, že došlo k postoupení pohledávky a komu má na svůj dluh plnit.

11. Nároky z této neplatné existující Smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnuté na základě neplatné smlouvy. Jak již také předpokládala a navrhovala žalobkyně v žalobě. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně má tak nárok pouze na uhrazení poskytnuté jistiny ve zbylé výši , částka, , neboť z poskytnuté jistiny ve výši , částka, žalovaný uhradil již , částka, . Žaloba byla proto zamítnuta tak, jak je bylo výše odůvodněno, a uvedeno ve výroku II. rozsudku a bylo jí vyhověno výrokem I. pouze co do částky , částka, , když bylo prokázáno, že tato částka byla žalobkyní žalovanému skutečně poskytnuta. Lhůtu k plnění ve výroku I. určil soud jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). V daném případě nemá žádný z účastníku právo na náhradu nákladů řízení, neboť míra úspěchu žalobkyně nebyla vyšší než žalovaného, který žádné náklady řízení neuplatnil.