12 C 60/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o 725 377 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 725 377 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 11. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 122 785 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 27. 2. 2023 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení povinného dílu nepominutelného dědice v částce 850 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že je žalobkyně dcerou zemřelého , jméno FO, a v rámci dědického řízení před Okresním soudem v Olomouci ve věci , spisová značka, bylo zjištěno, že zůstavitel pořídil dne 13. 1. 1999 listinu o vydědění, kterou žalobkyni vydědil. Jako důvody vydědění uvedl, že žalobkyně mu neposkytla pomoc v závažném případě, kterým byla povodeň na začátku července 1997 a trvale o něho neprojevovala zájem, který by jako potomek projevovat měla, když jej nenavštívila od Vánoc 1996. Dne 8. 4. 2010 sepsal závěť a listinu o vydědění dcery , jméno FO, , kterými povolal za dědičku veškerého majetku žalovanou. Žalobkyně u pozůstalostního jednání konaného dne 27. 6. 2022 uvedla, že listiny uznává s ohledem na jejich formu za pravé a platné, avšak popírá existenci důvodů pro vydědění a má za to, že jí jako nepominutelnému dědici přísluší nárok na povinný díl. Zůstavitelem vyjádřené skutečnosti popírá z důvodu, že vztah se zůstavitelem byl poškozen zejména z jeho strany, a to již od dětství žalobkyně. Již okolo roku 1989, kdy bylo vedeno řízení o rozvod manželství zůstavitele a matky žalobkyně se zůstavitel dopouštěl násilného jednání, jak vůči matce, tak vůči ní. Takovéto jednání se stupňovalo poté, co došlo k rozvodu manželství rodičů dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . Zůstavitel se pokoušel docílit toho, aby jeho bývalá manželka i s dcerou nemovitost opustily. Žalobkyně dále uvedla, že po odstěhování z domu zůstavitele v několika případech navštívila, vždy však návštěva končila roztržkou. Žalobkyně odcházela s pláčem, protože zůstavitel dával najevo, že upřednostňuje svou osvojenou dceru , jméno FO, . Zůstavitel se nikdy styku s žalobkyní nedovolával, a pokud jej sama navštívila, nejevil o ni žádný zájem. Postoj zůstavitele se nezměnil ani v pozdějších letech. Z odborného vyjádření vyplývá, že obvyklá cena nemovitostí zůstavitele činila ke dni jeho smrti částku 10 200 000 Kč. Povinný díl žalobkyně činí 1/12 z částky 10 200 000 Kč, tedy 850 000 Kč. Dne 27. 7. 2022 uplatnila žalobkyně svůj nárok na povinný díl u žalované předžalobní výzvou s návrhem termínu pro vyřízení věci dohodou dne 10. 8. 2022. Dne 4. 8. 2022 žalovaná kontaktovala prostřednictvím své právní zástupkyně právního zástupce žalobkyně, avšak k žádné dohodě nedošlo.

2. Žalovaná zaujala k žalobě zamítavé stanovisko, když strany ke smírnému vyřízení věci nedošly. Odkazovala na své rozsáhlé písemné vyjádření ze dne 20. 10. 2023 a dále uvedla, že má zato, že jsou zde naplněny oba důvody pro vydědění žalobkyně, a to neposkytnutí pomoci zůstaviteli v době nouze a neprojevený opravdový zájem o zůstavitele. Tyto byly dle žalované naplněny opakovaně a žalovaná má zato, že by soud měl posuzovat celé období až do úmrtí zůstavitele, neboť zemřel po 1. 1. 2014, tedy v době platnosti nového občanského zákoníku.

3. Žalobkyně pak vzala žalobu částečně zpět po zahájení jednání ve věci samé z důvodu, že teprve tehdy se seznámila se skutečností tvrzeného vnosu žalované, nechtěla komplikovat dokazování ohledně čisté hodnoty dědictví, proto s ohledem na zjištěnou hodnotu dědictví ve výši 8 704 531 Kč činí nyní povinný díl žalobkyně částku 725 377 Kč. Na této částce tedy žalobkyně setrvala včetně příslušenství, které tvoří 15 % zákonný úrok z prodlení z této částky od 11. 8. 2022 do zaplacení.

4. Řízení poté soud za souhlasu žalované u jednání dne 20. 11. 2023 částečně zastavil ohledně částky 124 623 Kč se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z této částky od 11. 8. 2022 do zaplacení.

5. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy, výslechy svědků i účastnic a učinil z nich takto skutková zjištění:Z usnesení Okresního soudu v Olomouci č.j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 28. 11. 2022, že v řízení o pozůstalosti zůstavitele , jméno FO, se zanecháním závěti a listin o vydědění bylo rozhodnuto, že jeho manželce , Jméno zainteresované osoby 1/0, bylo potvrzeno nabytí celé pozůstalosti. Byla stanovena obvyklá cena majetku patřícího ke dni úmrtí zůstavitele do společného jmění manželů a pozůstalé manželky částkou 9 062,96 Kč. Soudem byla schválena dohoda o vypořádání majetku patřícího do společného jmění. , jméno FO, aktiva pozůstalosti připadla náhradová pohledávka zůstavitele za zůstavitelovou manželkou z titulu vypořádání společného jmění manželů ve výši 4 531,48 Kč. Soud určil obvyklou hodnotu zůstavitelova majetku a jiných aktiv pozůstalosti ve výši 10 204 531,48 Kč, výši dluhů a jiných pasiv pozůstalosti ve výši 1 500 000 Kč a čistou hodnotu pozůstalosti částkou ve výši 8 704 531,48 Kč. Soud potvrdil nabytí celé pozůstalosti zůstavitelově manželce , Jméno zainteresované osoby 1/0, . Předmětem pozůstalosti byla náhradová pohledávka zůstavitele za zůstavitelovou manželkou z titulu vypořádání společného jmění manželů ve výši 4 531,48 Kč a nemovitosti v hodnotě 10 200 000 Kč – zastavěná plocha a nádvoří parcela č. St. , Anonymizováno, , jejíž nedílnou součástí je objekt bydlení č.p. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří parcela č. St. , Anonymizováno, , jejíž nedílnou součástí je garáž bez čp/če, zahrada parcela č. , Anonymizováno, / 10 a zahrada parcela č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, pro okres a obec , adresa, , katastrální území , adresa, , vedeném u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Dále byla předmětem pozůstalosti povinnost převzít dluh za pozůstalou manželkou , Jméno zainteresované osoby 1/0, z jejího výlučného majetku do výlučného majetku zůstavitele ve výši 1 500 000 Kč. Dle odůvodnění rozhodnutí dne 13. 1. 1999 zůstavitel sepsal listinu o vydědění ve formě notářského zápisu, kterou vydědil svou dceru , jméno FO, a její potomky, jelikož jako potomek o něho neprojevovala opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měla, a neposkytla zůstaviteli potřebnou pomoc. Zůstavitelova dcera , jméno FO, v písemném vyjádření dne 27. 7. 2022 prostřednictvím svého právního zástupce popřela existenci důvodů vydědění její osoby. Dne 8. 4. 2010 zůstavitel zanechal závěť a listinu o vydědění ve formě notářského zápisu, ve které povolal za dědičku veškerého svého majetku , jméno FO, a současně vydědil svou osvojenou dceru , jméno FO, .Z Posudku na stanovení obvyklé ceny, že se týká rodinného domu 4 + 1 se zahradou a garáží, , adresa, , který vypracoval Ing. , jméno FO, dne 10. 2. 2022, a stanovil reálnou tržní cenu nemovitosti ve výši 10 200 000 Kč.Z přípisu právního zástupce žalobkyně ze dne 27. 7. 2022, že jím byla žalovaná informována, že žalobkyně uznává listinu o vydědění za pravou, avšak je přesvědčena o neexistenci důvodů pro vydědění. Právní zástupce navrhl řešit situaci dohodou.Ze sdělení, že dne 4. 8. 2022 oznámila právní zástupkyně žalované právnímu zástupci žalobkyně, že převzala právní zastoupení žalované a bude ho kontaktovat za účelem domluvení schůzky.Ze zprávy o pověsti ze dne 12. 12. 2023 Magistrátu , adresa, Olomouce, že proti , jméno FO, nebylo vedeno přestupkové řízení.Z výpisu z rejstříku trestů ze dne 21. 12. 2023, že o , jméno FO, nejsou žádné informace o odsouzení dotyčné osoby.Z opisu rejstříku trestů ze dne 21. 12. 2023 vyplývá, že , jméno FO, má 1 záznam o , podezřelý výraz, činu podle §155 odst. 1a zákona č. 140/1961, za který byl odsouzen k zaplacení peněžitého trestu ve výši , právnická osoba, Kč.Z Prohlášení ze dne 12. 1. 1999, že , jméno FO, prohlásila, že o Vánocích 1996 byla v bytě , jméno FO, , kde na návštěvě byla také jeho dcera , jméno FO, . , jméno FO, svou dceru žádal, aby k nim chodila častěji na návštěvu, odpověděla, že nemá důvod. Přesto jí nabídl, ať kdykoliv přijde. Dcera u svého otce od té doby niky nebyla, nenapsala mu ani k narozeninám ani k svátku, netelefonovala mu a ani jinak se s ním nestýkala. Ověření podpisu bylo provedeno dne 13. 1. 1999.Z Prohlášení ze dne 12. 1. 1999, že manželé , jméno FO, a , jméno FO, jako nejbližší sousedé , jméno FO, s dobrými sousedskými vztahy potvrdili, že od Vánoc 1996 dceru , jméno FO, u něho nikdy neviděli. Ví, že od té doby se nestýkají. Udivilo je, že dcera nepřišla na pomoc ani neprojevila zájem po katastrofické povodni, která ho postihla v roce 1997, kdy byl , jméno FO, fyzicky i psychicky na dně. Ověření podpisů obou manželů bylo provedeno dne 13. 1. 1999.Z připojeného Okresního soudu v Olomouci sp.zn. , spisová značka, :Z úmrtního listu Magistrátu města Olomouce, že byl dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . 2021 vystaven o úmrtí , jméno FO, , který zemřel dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, v Olomouci.Z opisu notářského zápisu, že dne 6. 1. 1997 byla formou notářského zápisu sepsaná závěť, kterou , jméno FO, ustanovil pro případ své smrti dědičkou veškerého majetku svou manželku , jméno FO, . Touto závětí zrušil závěť sepsanou ve formě notářského zápisu přibližně v roce 1990.Z opisu notářského zápisu, že dne 13. 1. 1999 byla formou notářského zápisu sepsána listina o vydědění, kterou , jméno FO, pro případ své smrti vyděďuje svou dceru , jméno FO, . Vydědění zdůvodňuje tím, že v rozporu s dobrými mravy mu neposkytla potřebnou pomoc v závažném případě, kterým byla povodeň na začátku roku 1997, kdy v bytě měl 40 cm vody ve všech místnostech a tehdy potřeboval, když ne fyzickou pomoc, tak alespoň psychickou, od své jediné dcery, která musela vědět, že má tyto problémy. Dále že o něj trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měla, nenavštěvuje ho od Vánoc 1996, kdy jí za přítomnosti své manželky a své bývalé švagrové , jméno FO, navrhl, aby přišla častěji. Na to mu odpověděla, že nemá důvod. Od té doby ho nenavštívila, nepsala mu přání k Vánocům ani k narozeninám, zcela s ním přerušila jakýkoliv styk. O tom, že ji žádal, aby kdykoliv přišla, má svědecké výpovědi , jméno FO, a manželů , jméno FO, a , jméno FO, , které jsou uloženy u sestry , jméno FO, . Důsledky vydědění ať jsou vztaženy i na potomky vyděděné , jméno FO, , kteří by jinak nastoupili na její místo.Z opisu notářského zápisu, že dne 6. 11. 2006 bylo formou notářského zápisu sepsáno prohlášení o odvolání závěti, kterým , jméno FO, odvolává veškeré závěti. V platnosti zůstává listina o vydědění, kterou učinil dne 13. 1. 1999.Z opisu notářského zápisu, že dne 4. 8. 2010 byla formou notářského zápisu sepsána listina o vydědění a závěť, kterou , jméno FO, povolává za dědičku svého veškerého majetku , jméno FO, a vyděďuje svou osvojenou dceru , jméno FO, .Z Dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne 11. 12. 1997, že mezi bývalými manžely , jméno FO, a , jméno FO, byl movitý majetek rozdělen tak, že si každý ponechal ve výlučném vlastnictví ty movité věci, které měl ve sém držení ke dni 25. 10. 1993. Nemovitost č.p. , Anonymizováno, se stavební plochou parc. č. , hodnota, a zahrady parc. č. , Anonymizováno, /10 a , Anonymizováno, /23, vše zapsána na LV č. , hodnota, přijal do svého výlučného vlastnictví , jméno FO, a zavázal se vyplatit , jméno FO, částku 800 000 Kč.Z protokolu o jednání v řízení o pozůstalosti ze dne 28. 11. 2022, že účastnicí byla pozůstalá manželka , Jméno zainteresované osoby 1/0, . Na základě údajů od dědičky byl proveden seznam pasiv a aktiv. Obvyklá hodnota zůstavitelova majetku a jiných aktiv pozůstalosti byla ve výši 10 204 531,48 Kč, výše dluhů a jiných pasiv pozůstalosti ve výši 1 500 000 Kč a čistá hodnota pozůstalosti ve výši 8 704 531,48 Kč. Do pasiv pozůstalosti byla tedy zahrnuta pohledávka manželky 1 500 000 Kč. Soud potvrdil nabytí celé pozůstalosti zůstavitelově manželce , Jméno zainteresované osoby 1/0, .Z připojeného spisu Okresního soudu v Olomouci sp.zn. , spisová značka, :Z návrhu, že jej podala dne 11. 7. 1990 navrhovatelka , jméno FO, proti odpůrci , jméno FO, o rozvod manželství a úpravu styku s nezletilou dcerou. Uvedla, že manželství uzavřeli 13. 12. 1975. V odůvodnění návrhu uvedla, že v roce 1981 koupili starší rodinný domek a odpůrce pak trávil téměř veškerý čas pracemi na opravě tohoto domku. Slábl jeho zájem o rodinu a život celé rodiny tímto značně utrpěl. Nastalo postupné odcizování obou manželů i dcery, která více inklinovala ke své matce.Z pracovního hodnocení , jméno FO, ze dne 31. 8. 1990, že nastoupil dne 1. 2. 1974 do , Anonymizováno, SD , adresa, a pracoval jako elektromontér a výtahový technik na středisku údržby. , jméno FO, měl velice dobrou pracovní morálku, pracovní dobu plně využíval a neměl žádné absence. Nikdy u něj nebyla zaznamenána konzumace alkoholu. V pracovním kolektivu byl oblíbený a neměl žádné nesrovnalosti.Z protokolu o jednání o rozvod manželství a úpravu práv a povinnosti k nezletilé dceři ze dne 6. 9. 1990, že odpůrce se rozhodl s rozvodem souhlasit. Navrhovatelka , jméno FO, vypověděla, že v roce 1981 si koupili dům, který se stal smyslem života manžela , jméno FO, . Byl velmi pracovitý a veškerý svůj volný čas věnoval práci na domu. Odpůrce nerespektoval její přání a představy. Začaly mezi nimi vznikat konflikty, objevily se také finanční problémy. Dcera byla maximálně fixovaná na navrhovatelku, k otci záporný vztah neměla. Odpůrce vypověděl, že dceři a manželce se věnoval málo, protože pracoval na domě, jinak to nešlo. Nestaral se, kolik manželce zůstává na živobytí. Manželka chtěla, aby s ní jel na dovolenou, ale to nebylo možné pro stavbu domu. Učení s dítětem zvládala navrhovatelka, on byl na stavbě. V době rozvodu na domě nepracoval proto, aby nezvyšoval jeho hodnotu kvůli vypořádání. Svědkyně , jméno FO, vypověděla, že po koupi domu se vztahy manželů začaly horšit, sama pozorovala nervozitu, stavba byla náročná na čas i finance. Odpůrce se k navrhovatelce také nechoval vždy nejlépe. Dcera byla nesmírně na matku fixovaná, když odpůrce byl natolik zaneprázdněn stavbou, že domů přicházel, když už dítě spalo. , jméno FO, situaci v manželství znala a o to více přimykala k matce.Z rozsudku ze dne 24. 9. 1990, že bylo manželství , jméno FO, a , jméno FO, rozvedeno a pro dobu rozvodu se nezletilá dcera byla svěřena do výchovy a výživy navrhovatelky. Soud rozhodnutí odůvodnil tím, že od roku 1981 se v manželství začala vyvíjet krize. Účastníci koupili dům, na kterém začal odpůrce provádět intenzivní opravy. Jelikož odpůrce prováděl opravy na domě, zůstala navrhovatelka na domácnost a výchovu dítěte sama. Navíc byla v obtížné finanční situaci, neboť veškeré finanční prostředky odpůrce investoval do domu. Odpůrce všechno podřizoval zájmu úprav domku a navrhovatelce na domácnost a dítě přispíval zcela minimálně. O dceru se od jejího narození starala převážně navrhovatelka, protože odpůrce měl na dceru minimální čas, a tak se také stalo, že dcera byla maximálně fixována na navrhovatelku. Odpůrce domu prakticky věnoval 8 let života a naprosto veškerý volný čas. Nikdy se nestaral o to, kolik peněz vlastně navrhovatelce zůstává. Navrhovatelce a dceři se věnoval málo, podle jeho názoru nebylo ani možné, aby s nimi jel na dovolenou, a nemohl vypomáhat ani s přípravou dítěte do školy, protože pracoval na stavbě. Soud v řízení o rozvod vyhodnotil, že bylo prokázáno výpovědí účastníků i svědkyně, že pro odpůrce se skutečně stavba domu stala naprosto prvořadou záležitostí. Byl to především dům, na čemž odpůrci záleželo, zatímco navrhovatelka se věnovala dítěti. Nezletilá , jméno FO, byla prakticky od svého narození ve větší míře odkázána na matku, odpůrce na ni neměl čas z důvodu oprav domu. Soud shledal příčinu rozvratu manželství především na straně odpůrce, který byl sice pracovitý, ale nedovedl sladit zájmy rodiny s potřebami oprav domu. Opravy prováděl na úkor rodiny a nikdy ho nezajímalo, jak navrhovatelka při vedení domácnosti vyjde s velmi omezeným množstvím peněz. Jelikož bylo prokázáno, že o nezletilou se od narození starala matka a jejich vztah byl velmi úzký, svěřil soud nezletilou do výchovy navrhovatelky. Odpůrci bylo stanoveno výživné ve výši 550 Kčs. Rozsudek nabyl právní moci 25. 10. 1990.Z připojeného spisu Okresního soudu v Olomouci sp.zn. , spisová značka, :Z návrhu, že jej podal , jméno FO, proti odpůrkyni , jméno FO, 16. 2. 1993 o vypořádání BSM a věc byla projednávána JUDr. , jméno FO, . Ve věci byly vypracovány znalecké posudky, účastníci se pokoušeli i o mimosoudní vyřízení věci. Dne 12. 12. 1997 bylo soudu doručeno zpětvzetí návrhu navrhovatelem s vyjádřením souhlasu odpůrkyně.Z usnesení č.j. , spisová značka, ze dne 9. 1. 1998, že bylo rozhodnuto JUDr. , jméno FO, o zastavení řízení s odůvodněním, že během řízení došlo k uzavření dohody mezi účastníky.Z připojeného spisu Okresního soudu v Olomouci sp.zn. , spisová značkaZe sdělení obvinění, že dne 10. 2. 1996 bylo sděleno , jméno FO, pro , podezřelý výraz, čin útoku na veřejného činitele dle ust. § 155 odst. 1a , podezřelý výraz, zákona. Obvinění bylo odůvodněno tím, že dne 10. 2. 1996 asi kolem 0:30 v Olomouci před domem č. , hodnota, na Varšavském náměstí v podnapilém stavu bezdůvodně fyzicky napadl člena hlídky PČR, kterého rukou uhodil do hlavy a způsobil podlitiny pod pravým okem a další oděrky bez pracovní neschopnosti.Z rozsudku ze dne 8. 10. 1996, že soud uznal obžalovaného , jméno FO, z předmětného , podezřelý výraz, činu vinným a odsoudil ho k peněžitému trestu ve výměře , právnická osoba, Kč s náhradním trestem 2 týdny odnětí svobody. Dle odůvodnění rozsudku se obžalovaný , jméno FO, v nočních hodinách 9. 2. 1996 dostal do konfliktu s , jméno FO, v jejím bytě na Varšavském , adresa, v Olomouci. Poté, co na její výzvu nechtěl její byt opustit, sama z bytu odešla a policii sdělila, že v jejím bytě se uzamčel její bývalý přítel , jméno FO, . Na místo byla vyslána hlídka policistů, kterým , jméno FO, označila , jméno FO, jako narušitele. Obžalovaný se pokusil o útěk, a když jej chtěl příslušník policie zadržet, došlo k napadení policisty obžalovaným.Z pracovního hodnocení obžalovaného, že jeho zaměstnavatel , jméno FO, se sídlem , adresa, o , jméno FO, uvedl, že je povahy velmi klidné a mírné a pro svoji povahu je v kolektivu velice oblíben, pracovní morálka je výbornáZ rozhodnutí ze dne 20. 4. 1993, Komise pro projednávání přestupků Okresního úřadu , adresa, , referátu vnitřních věcí, že řízení o přestupku obviněného , jméno FO, bylo zastaveno z důvodu, že odpovědnost za přestupek zanikla. , jméno FO, byl projednáván přestupek proti občanskému soužití, kterého se měl dopustit tím, že po vzájemné slovní potyčce v 2/1992 napadl svoji dceru , jméno FO, a způsobil jí tak poranění lopatky s dobou léčení 14 dnů a poté napadl tchána , jméno FO, , kterému způsobil drobná poranění. , jméno FO, rozhodnutí obviněný podal odvolání, o kterém mělo být jednáno Okresním úřadem v Olomouci. V průběhu odvolacího řízení však uplynula jednoroční lhůta od spáchání přestupku a v důsledku toho nebylo možno přestupek projednat a řízení muselo být zastaveno.Z připojeného spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. , spisová značkaZ žádosti, že dne 30. 1. 2019 byla , jméno FO, podána žádost o zahlazení odsouzení. Z opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob vyplývá, že se byl odsouzen k peněžitému trestu ve výši , právnická osoba, Kč, když se dopustil , podezřelý výraz, činu podle §155 odst. 1a zákona č. 140/1961 Sb. Dne 28. 2. 2019 soud rozhodl o zahlazení odsouzení podle rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 10. 1996 č. j. , spisová značka, .Z připojeného spisu Okresního soudu v Olomouci sp.zn. , spisová značkaZ návrhu, že dne 19. 5. 1999 byl , jméno FO, podán návrh na rozvod manželství s , jméno FO, . V návrhu uvedla, že manželství bylo uzavřeno dne 17. 9. 1996 a z manželství se nenarodilo žádné dítě. Uvedla, že v červnu 1996 se navrhovatelka nastěhovala do domu odpůrce. Na podzim 1998 začaly vážnější problémy v soužití a v lednu 1999 ukončili společné soužití. Dne 11. 6. 1999 bylo soudu doručeno podání navrhovatelky, která vzala svůj návrh v celém rozsahu zpět, protože s manželem obnovila soužití. Soud z důvodu zpětvzetí návrhu rozhodl dne 14. 6. 1999 o zastavení řízení.Z připojeného spisu Okresního soudu v Olomouci sp.zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , AnonymizovánoZ návrhu, že dne 19. 5. 1999 byl matkou , jméno FO, podán návrh na úpravu práv a povinností rodičů k nezletilému dítěti , jméno FO, po dobu rozvodu. V návrhu uvedla, že její manželství s , jméno FO, bylo uzavřeno dne 17. 9. 1996 po dvouleté známosti a z tohoto manželství se nenarodilo žádné dítě. Dne 30. 6. 1998 byla dcera , jméno FO, osvojena , jméno FO, . Manželství označila za hluboce rozvrácené, proto v souvislosti s tímto návrhem podala také návrh na rozvod manželství. Dne 11. 6. 1999 vzala návrh zpět pro obnovení soužití s manželem. Dne 29. 6. 1999 byl matkou podán návrh znovu s tím, že obnova soužití se nepodařila, naopak situace se stále zhoršuje a došlo k dalšímu fyzickému napadení. Navrhovala dceru svěřit do své výchovy a otci stanovit výživné 1 000 Kč měsíčně. Dne 5. 11. 1999 bylo , jméno FO, podáno rozšíření návrhu o úpravu práv a povinností k nezletilému dítěti po rozvodu manželství i na dobu před rozvodem manželství. V rozšíření návrhu uvedla, že od června 1999 byla nucena opustit byt na adrese , adresa, v Olomouci, protože mezi ní a , jméno FO, docházelo k rozporům, které řešil tak, že ji fyzicky napadal.Z rozsudku ze dne 3. 6. 1998 č.j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -22, že nabyl právní moci 22. 7. 1998 ve věci nezletilé , jméno FO, dcery matky , jméno FO, a otce , jméno FO, za účasti navrhovatele , jméno FO, o nezrušitelné osvojení. Bylo rozhodnuto, že nezletilá je osvojenkou , jméno FO, , její příjmení bude , jméno FO, a osvojitel bude zapsán v rodném listě nezletilé , jméno FO, . Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že navrhovatel v řízení vypověděl, že žije s matkou nezletilé , jméno FO, 4 roky, od září 1996 jsou manželé a manželské soužití je harmonické. S nezletilou , jméno FO, mají vzájemně hezký vztah, nezletilá , jméno FO, ho oslovuje jako svého otce. Z předchozího manželství má dceru , jméno FO, , na níž platí výživné 550 Kč měsíčně podle rozhodnutí soudu. V rejstříku trestů má 1 záznam z roku 1996 z doby soužití s jeho bývalou přítelkyní, kdy se jedná o odsouzení k peněžitému trestu, který uhradil. Ze zprávy Okresního úřadu , adresa, – oddělení péče o děti vyplynulo, že podle šetření matka s navrhovatelem a nezletilou , jméno FO, obývají patrový domek, který je na velmi dobré materiální a hygienické úrovni. V celém domě je čisto a pořádek, nezletilá , jméno FO, má vlastní pokoj, kde je dostatek prostoru a možností ke hraní. Nezletilá navrhovatele oslovuje tatínku a s důvěrou se na něj obrací. Jejich vzájemný vztah je velmi pěkný, manželé se dobře doplňují. Navrhovatel působí dojmem mírného a rozvážného člověka, matka je spíše průbojnější povahy a tato vzájemná kompenzace se jeví jako velmi vhodná pro výchovu nezletilé , jméno FO, . Podle lékařské zprávy MUDr. Fritscherové byl navrhovatel po stránce psychické i fyzické schopen nezrušitelně osvojit nezletilé dítě. Soud proto uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že navrhovatel s matkou nezletilé , jméno FO, žije v několikaletém harmonickém vztahu, který v roce 1996 stvrdili uzavřením sňatku. Navrhovatel se o nezletilou , jméno FO, příkladně stará, zprávy dokládají, že mezi nezletilou , jméno FO, a navrhovatelem se vytvořily vztahy jako mezi dítětem a rodičem. Navrhovatel se svou rodinou žije ve vyhovujících bytových podmínkách a je schopen všechny členy rodiny včetně nezletilé , jméno FO, řádně materiálně zabezpečit. Nezletilá , jméno FO, žije v péči navrhovatele na jeho náklady podstatně déle než 3 měsíce, oslovuje navrhovatele jako svého otce. Záznam v rejstříku trestů považoval soud za zcela ojedinělé, nepříliš výrazné vybočení z jeho jinak po všech stránkách řádného života, navíc se jednalo o incident ze soužití s bývalou partnerkou navrhovatele.Z připojeného spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. , spisová značkaZ návrhu, že dne 8. 11. 1999 podala , jméno FO, návrh na určení výživného manželky za trvání manželství. V návrhu uvedla, že s odpůrcem uzavřela manželství dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . Z manželství se nenarodily žádné děti, dceru navrhovatelky si odpůrce nezrušitelně osvojil. Dále uvedla, že s odpůrcem společně nehospodaří, neboť 1. 6. 1999 musela odejít z domova pro odpůrcovo hrubé chování. Odpůrce jí nedával žádné peníze ani na výživu dcery a fyzicky ji napadal. Odpůrce je soukromý podnikatel a dle jejího názoru vydělává měsíčně i 20 000 Kč. Navrhovala uložit odpůrci povinnost přispívat navrhovatelce na její výživu měsíčně částkou 1 000 Kč. Odpůrce se vyjádřil 6. 12. 1999, že jej navrhovatelka svévolně opustila na přelomu července a srpna 1999. Fyzicky jej opakovaně napadala i s nožem v ruce, několikrát zasahovala i policie. Ovlivňovala svoji dceru a dcera jej nesměla ani pozdravit. Požadoval návrh zamítnoutZ vyjádření, že dne 7. 1. 2000 se navrhovatelka vyjádřila, že nesouhlasí s tvrzeními odpůrce. Uvedla, že svévolně neopustila domácnost, ale na začátku července 1999 z domu musela utéct i s dcerou, neboť ji odpůrce napadal. Dále uvedla, že odpůrce byl dle jejího názoru několikrát soudně trestán, a to asi pro ublížení na zdraví. Po uzavření manželství investovala do jeho domu a zaplatila jeho dluhy z vypořádání s jeho bývalou manželkou, náklady , podezřelý výraz, řízení, náhrady škody ad.Z protokolu o jednání soudu, že dne 31. 1. 2000 se konalo jednání ve věci, kde vypovídala navrhovatelka, že její odchod od odpůrce byl měsíc před začátkem školního roku 1999. Opakovaně do bytu volala policii, protože odpůrce ji fyzicky napadal a choval se slušně pouze, než za sebou zavřel dveře od bytu. Situace byla neúnosná, proto musela i s dcerou odejít. Zasahovala olomoucká policie, ale žádné přestupkové řízení vedeno nebylo. Od té doby, co se od odpůrce odstěhovala, jí ničeho neposkytuje ve finančním ani hmotném plnění, a to ani pro dceru. Pokud se jedná o napadení nožem, tak šla ukrojit dort, odpůrce měl popito a všechno hodil na zem. V tu chvíli držela nůž v ruce a řekla, že ho tím nožem praští, ale nic mu neudělala. Vždy se jen bránila jeho fyzickému napadání.Z protokolu o jednání soudu, že dne 13. 3. 2000 se konalo další jednání ve věci, kde opět vypovídala navrhovatelka a uvedla, že když odcházela ze společné domácnosti, tak si vzala škodovku s přívěsným vozíkem a s tímto autem podnikala. Na adrese , Anonymizováno, se nachází domek odpůrce, ve kterém bydleli od uzavření manželství od roku 1996. Odpůrce svou bývalou manželku vyplatil, takže domek je v jeho výlučném vlastnictví. Dále vypovídal odpůrce, který uvedl že navrhovatelka odešla ze společné domácnosti 25. 7. 1999 a odvezla si auto s vozíkem. Na její výživu od té doby ničím nepřispěl, ale auto s vozíkem jí nechal. Auto sice stále patří jemu, ale byli domluveni, že jí auto nechá. Podle něho se dala dohromady s bývalým manželem, a to byl důvod k odchodu ze společné domácnosti. Mimo navrhovatelky má vyživovací povinnost k dceři z prvního manželství , jméno FO, , která ještě studuje a platí na ni výživné 550 Kč podle rozhodnutí soudu. Se svou osobou nemá zvýšené náklady, nadále bydlí v domku, který je v jeho výlučném vlastnictví. Dceru navrhovatelky osvojil, ale výživné mu soud dosud neurčil. Navrhovatelka mu znemožňovala styk s dcerou, když dal dceři dárek, dcera poděkovala, ale musela jej vrátit, nesměla ani odpovědět na pozdrav. Navrhovatelka neměla trpělivost s dcerou, když dceři nešly úkoly, tak ji zmlátila. Když on ji chtěl učit, tak prohlašovala, ať se o ně nestará, že je cizí člověk. Chtěla, aby dům přepsal na dceru , jméno FO, . Dům získal do vlastnictví v roce 1997 a poté navrhovatelka zvyšovala tlak, aby dům přepsal s tím, že v případě jeho smrti se nebude s dcerou z prvního manželství o dům dělit. Nerozmluvila jí to ani její kamarádka právnička, kterou za tím účelem pozval. Už tehdy navrhoval návštěvu manželské poradny, ale neprošlo to a navrhovatelka podala návrh na rozvod. Na společné dovolené v předcházejícím roce pod vlivem alkoholu navrhovatelka prohlašovala, že ji připravil o byt a vzala na něj železnou tyč. Při oslavě jejích narozenin na něj vzala i nůž, ale pan , adresa, jí ho vykroutil a pak chtěla opilá odjet autemZ vyjádření, že dne 29. 3. 2000 podala navrhovatelka doplňující vyjádření, kde uvedla, že s dcerou byly nuceny odejít v červenci z trvalého bydliště z důvodu neustálého fyzického napadání ze strany manžela, viz oznámení policii a lékařská zpráva. Tvrzení odpůrce ohledně soužití jsou podle ní nepravdivá, jelikož soužití narušoval neustále on svou nesnášenlivou povahou a agresí. Dceři ničeho nepřispíval, dceru proti němu nikdy nenaváděla, ale dcera byla dvakrát u toho, když ji fyzicky napadl. Měla doma i kamarády, kteří pak měli od rodičů kvůli tomu zákaz k nim chodit. Dcera se o ni od té doby bála a vždy, když se manžel vracel domů, chtěla, aby se před ním zamkly do pokoje. Co se týká vydědění manželovy dcery z prvního manželství, v této věci se neangažovala, ale jeho dceru na to upozornila. Pokud měla zájem o to, aby část domu přepsal na její dceru, tak to bylo z toho důvodu, že se na opravách domu finančně podílela a nechtěla, aby se dceři stalo něco podobného. Za odpůrce zaplatila náklady , podezřelý výraz, řízení za napadení příslušníka policie , právnická osoba, Kč podle rozsudku , spisová značka, .Z protokolu o jednání soudu, že dne 29. 6. 2000 vypovídala opětovně navrhovatelka ohledně finanční situace a hospodaření s odpůrcem. Také vypovídal odpůrce, který uvedl, že si půjčoval peníze u babičky , jméno FO, i sestry a švagra. S těmi byl domluven tak, že bude splácet, jak bude moci, a pokud to nebude možné, tak jim napíše část domu. Uvedl, že o výživném pro , jméno FO, bylo rozhodováno jen v roce 1990 při rozhodování o rozvodu prvního manželství.Z protokolu o jednání soudu, že dne 15. 9. 2000 vypovídala svědkyně , jméno FO, – sestra odpůrce o tom, že ví, že měl nějaké finanční problémy a s manželem mu půjčovali nějaké peníze. Na termínu vrácení se nedohodli s tím, že on je vrátí, až bude mít. Neví konkrétně na úhradu, jakých dluhů odpůrce ty peníze použil. Jejich vztahy jsou dobré, často se nevídají, protože bydlí každý v jiném městě, ale pomáhají si. Dále vypovídal svědek , jméno FO, – švagr odpůrce. Uvedl, že půjčoval odpůrci peníze, smlouvu neuzavírali a bylo dohodnuto, že peníze vrátí, až bude mít. Nezajímal se o to, na jaký účel odpůrce peníze potřebuje. Nedomlouvali s odpůrcem řešení pro případ, že by dluh nesplácel, ale odpůrce říkal, že kdyby se mu něco stalo, tak že na něho napíše svůj majetek. Konkrétně hovořil o domu, ale svědek říkal, že je to zbytečné. Dále vypovídala svědkyně , jméno FO, – matka odpůrce a uvedla že posílala a peníze na účet odpůrce, aby mu na účtu nic nechybělo a bylo v tom měsíci vše zaplaceno. Ví, že odpůrce platí výživné na dceru z 1. manželství 550 Kč měsíčně a na 2. dceru platí 500 Kč jako příspěvek, protože to nebylo dosud soudem rozhodnuto. Dále vypovídal svědek , jméno FO, , který uvedl, že je sousedem odpůrce a zná ho 20 roků, mají spolu dobré vztahy. Navrhovatelku zná tak 4 roky, podle něho je panovačná a je na majetek. Když jim s manželkou odpůrce navrhovatelku představil jako svou manželkou, tak ona už tenkrát před nimi řekla, že chce připsat polovinu nemovitosti. Když svědek na to argumentoval: proč tak brzy, že se o to ještě ničím nezasloužila, tak řekla, že ona vyšla z děcáku, že nic neměla a její dcera musí být zajištěna už od dětství. Chodili k nim na návštěvu jedenkrát až dvakrát do měsíce a pozoroval, že nejprve byly vztahy mezi účastníky normální, ale pak viděl, že se hádají. Bylo slyšet, že důvodem těch hádek bylo, že neustále chtěla po odpůrci, aby přepsal ten dům. Když o tom hovořili společně, říkali jí, že jeho manželkou, a kdyby se mu něco stalo, tak stejně ten dům zůstane jí. Ale ona argumentovala tím, že odpůrce má dceru z 1. manželství, a že se s ní nebude dělit. Tak aby ji odpůrce vydědil a on to udělal. A proto je podle svědka dcera z 1. manželství zaměřena proti odpůrci. Jediným důvodem, proč navrhovatelka od odpůrce odešla, byly rozpory kvůli domu. Dále vypovídala svědkyně , jméno FO, – dcera odpůrce, která uvedla, že její rodiče jsou již dlouho rozvedení a otec oni neprojevoval zájem. Vídali se tak dvakrát ročně, vztahy charakterizovala jako neutrální. Studovala 3. ročník pedagogické fakulty a odpůrce jí platil výživné 550 Kč měsíčně. O vztazích odpůrce a navrhovatelky byla informována pouze od navrhovatelky. Naposledy v nemovitosti odpůrce byla před 2 nebo 3 roky. Navrhovatelka jí několikrát telefonovala a žádala o pomoc, že byla odpůrcem fyzicky napadena. Volala i z nemocnice, že byla pořezána odpůrcem, a že potřebuje odvézt domů. Svědkyně neviděla, jak odpůrce navrhovatelku fyzicky napadl, ale věřila jí to, protože i v průběhu manželství jejích rodičů odpůrce její matku rovněž několikrát fyzicky napadl. Napadl i ji a dědečka, který s nimi bydlel. Bylo jí navrhovatelky líto, ale nechtěla mít s tím nic společného, protože se odpůrce bála a nechtěla do té záležitosti zasahovat. Navrhovatelka se na ni obrátila proto, že to taky s odpůrcem prožila, a že to dokáže posoudit. O těch záležitostech věděli všichni včetně sousedů. Navrhovatelka asi před 2 lety k ní přišla do bytu, podívat se, jací jsou lidé, když mohli žít s odpůrcem. Adresu zřejmě zjistila od odpůrce. Žádné bližší vztahy s navrhovatelkou neměla, blíže se o to nezajímala, bylo jí to celé nepříjemné.Z rozsudku č.j. , spisová značka, , že dne 22. 4. 2005 bylo zvýšeno výživné , jméno FO, na nezletilou , jméno FO, od 1. 9. 2004 z částky 1 000 Kč na 3 000 Kč. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že dříve bylo rozhodováno o výživě nezletilé 4. 7. 2001, kdy byla schválena dohoda rodičů, kde se zavázal , jméno FO, přispívat na výživu 1 000 Kč. Tehdy byla žákyní 4. třídy základní školy. Manželství rodičů bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2001, pravomocně ke dni 3. 1. 2022. Tehdy byla žákyní 7. třídy základní školy. V rozhodnutí je uvedeno, že otec nad rámec výživného dceři , jméno FO, ničím nepřispívá a s dcerou se nestýká. Rozhodnutí bylo zrušeno krajským soudem a vráceno k dalšímu řízení. Následně pak rozsudkem č.j. , spisová značka, ze dne 4. 4. 2006 bylo zvýšeno výživné , jméno FO, na nezletilou , jméno FO, od 1. 9. 2004 z částky 1 000 Kč na 2 500 Kč. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že otci odpadla vyživovací povinnost ke starší dceři v létě 2003. Otec nadále platil jen soudem stanovené výživné, nad rámec tohoto nepřispíval a s dcerou se nestýkal. Rozhodnutí bylo změněno krajským soudem tak, že výživné bylo zvýšeno na částku 1 800 Kč od 1. 9. 2004. Rozsudkem okresního soudu v Olomouci č.j. , spisová značka, ze dne 9. 6. 2009 bylo zvýšeno výživné , jméno FO, na nezletilou , jméno FO, od 1. 9. 2007 z částky 1 800 Kč na 2 800 Kč. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že nezletilá , jméno FO, zahájila studium na gymnázium ve Šternberku. , jméno FO, byla v péči FN , adresa, , prodělávala operaci a následnou onkologickou léčbu. Soud zohlednil skutečnost, že otec neplnil svoji vyživovací povinnost k dceři jiným způsobem než stanoveným výživným, svoji rodičovskou zodpovědnost k , jméno FO, nevykonával žádným způsobem. Rozsudek nabyl právní moci 23. 7. 2009. Dle úmrtního listu , jméno FO, zemřela 1. 3. 2010 a vypravitelem pohřbu byla , jméno FO, – dcera.Z usnesení č.j. , spisová značka, Okresního soudu v Olomouci, že dne 23. 2. 2007 nařídil podle vykonatelného rozsudku krajského soudu, kterým byl změněn rozsudek okresního soudu ze dne 4. 4. 2006, k uspokojení pohledávky dlužného výživného oprávněné nezletilé , jméno FO, ve výši 19 900 Kč exekuci proti povinnému , jméno FO, .Z protokolu ve věci Okresního soudu v Olomouci sp. zn. , spisová značka, , že u jednání dne 27. 9. 2006 byla vyslechnuta ve věci nezletilé , jméno FO, matka , jméno FO, , která uvedla, že co se týká otce nezletilé , jméno FO, , který je zapsán v rodném listě, je to bývalý manžel , jméno FO, , který , jméno FO, nezrušitelné osvojil. Poté se spolu rozvedli, , jméno FO, byla svěřena do její péče a otci stanoveno výživné, nyní se domáhá zvýšení výživného. , jméno FO, ho jako otce neuznává, a proto všude říká, že její otec zemřel, ale zemřel její biologický otec. Bývalý manžel se s , jméno FO, nestýká a do její výchovy se nezapojuje.Z propouštěcí zprávy, že , jméno FO, byl , podezřelý výraz, na I. interní klinice kardiologické FN , adresa, od 16. 11. 2021 do 1. 12. 2021. Dne 3. 11. 2021 byl očkován proti onemocnění covid 19, od 6. 11. měl potíže a při přijetí pozitivní test na covid 19. Dle závěru ošetřujícího lékaře MUDr. Hutyry došlo k akutnímu respiračnímu selhání při covid 19 pneumonii a úmrtí.Z lékařské zprávy ze dne 23. 1. 2024, že dne 16. 11. 2021 se dostavil pacient , jméno FO, k praktické lékařce MUDr. , Anonymizováno, s potížemi po očkování proti covid 19. Měl pozitivní test na covid 19 a byl odeslán k hospitalizaci po domluvě s manželkou na interní kliniku FN , adresa, , kde pacient na následky respiračního selhání a covidové pneumonie 1. 12. 2021 zemřel.Z konstatovaných fotografií, že jsou na nich záběry z povodně z roku 1997 v Olomouci, jejichž rozsah žalobkyně učinila nesporným.Z výpovědi svědka , jméno FO, , že žalobkyně je dcera jeho sestry. , jméno FO, znal od roku 1979, byl manžel jeho sestry. Když se s ním sestra rozvedla, protože byly mezi nimi nějaké nesrovnalosti a naschvály, přestěhovala do bytu na Denisové ulici. Sestra si předtím do domu na Mišákové ulici vzala otce, protože maminka zemřela. Otec byl za války v koncentráku a Jirka mu říkal, že je škoda, že tu Hitler nezůstal. Jirka jednou otci naliskal, a když ho Janička bránila, tak dostala taky. Sestra se s Jirkou rozvedla pro to, co se stalo. Řekla svědkovi, že se chce okamžitě rozvést. Několikrát svědka sestra prosila, jestli se k nim může přijít vykoupat nebo ohřát. Viděl osobně asi 4x, že Jirka hodil o zeď talíř s polévkou. Někdy Jirka zničehonic odpojil plynový sporák, nebo zamknul pokoje, kde bydlel otec a , jméno FO, . Také třeba v zimě v domě netopil a nechtěl topení pustit. Otec si něco pěstoval na zahrádce a Jirka mu rozjezdil autem. Když chtěla sestra jet za rodinou na Jižní Moravu 2x ročně, tak si to musela odpracovat u míchačky. Janička jako malá vozila cihly nebo je musela otloukat, to dělala i sestra. Ze strany Jirky tam žádná láska k dceři nebyla. Janička s otcem neměla žádné mládí. Když ještě žili rodiče, chodili s Janičkou na vycházky. Nebo svědek Janičku brával na výlety a dovolené. To od otce neměla. Od roku 1990 Jirku viděl náhodně asi 10x, ale nikdy se svědka neptal, co dělá dcera , jméno FO, , neptal se ani na vnoučata.Z výpovědi svědka , jméno FO, , že svědek mluvil před svou svědeckou výpovědí s žalovanou a ta mu řekla, že pan , jméno FO, měl svoji dceru bít a zavírat, což podle svědka není absolutně pravda. Ještě mu říkala o nějakém týraní a o tom, že chce dcera odškodnění. Zná žalovanou asi 15–20 let. , jméno FO, znal od roku 1982, bydleli kousek od sebe. V domě bydlel Jirka s manželkou , jméno FO, a dcerou. Tu viděl naposledy jako malou. Manželku, se kterou tehdy Jirka v domě bydlel, občas zahlédl, když přišla z práce. Jinak se ale kamarádil s Jirkou a pomáhal mu pracovat na domě jako kamarád. Po práci si chvilku sedli, jeho manželka ani dcera s nimi neseděly. Dceru viděl jen když přišla ze školy a šla do domu. Chodil tam pracovat asi 40 let. Ví, že měl i přítelkyni, ale s tou mu to neklapalo, tak se odstěhovala. Neví, jak se jmenovala ta přítelkyně, ani neví, že měl druhou manželku. Pak se seznámil s žalovanou. Neví, že by v domě někdy za těch 40 let bydlel otec první manželky. Rozváděli se proto, že mu byla nevěrná, o tom ví od Jirky. Neví, kdo podal návrh na rozvod, jak rozvod probíhal a jak soud rozhodl o péči o jejich dceru. Neví ani, že měl druhou dceru. Ta druhá žena tam bydlela nějak kolem roku 2007. Když byly povodně v roce 1997, tak bydlel Jirka v domě sám. Po povodních mu něco pomáhal a také mu pomáhali jeho rodiče. S Jirkou se kamarádili pořád, svěřil se, že má vnoučata a záviděl svědkovi dceru a vnoučata. Neví o tom, že by byl p. , jméno FO, trestně stíhaný. Byl upřímný, hodný a pomáhal lidem. Nikdy nebyl svědkem žádné hádky mezi ním a první manželkou, to bylo jen mezi nimi. O povodních měl v domě velké škody, bylo tam asi 1,5 m vody. Auta byla pod vodou, musel pak hodně investovat. Od té doby, co se první manželka s dcerou odstěhovaly, je už v domě neviděl. Říkal, že ho dcera nenavštěvuje. To ho žralo, že neměl nikoho. Nerad se o tom bavil. Neviděl ho nikdy se s nikým pohádat. Někdy se o dceři zmínil, trápilo ho to. Dcera na stavbě nepomáhala, vždyť byla dítě a chodila do školy. Žena byla doma a dělala domácí práce. Svědek neví, kam se jeho žena s dcerou odstěhovaly. Nebavili se o tom, že by sepsal nějakou závěť nebo někoho vydědil. Nevěděl ani, že si vzal za manželku žalovanou. Jirka měl kamarádů hodně, blízký vztah měl s bratrem, ten mu také pomáhal.Z výpovědi svědka , jméno FO, , že je příbuzný účastnic řízení, žalobkyně je dcera jeho bratra, ale nemá s ní žádný kontakt. Viděl ji naposledy, když jí byly 4 roky. Žalovaná byla manželkou bratra a s tou má vztah dobrý, vídají se. S bratrem se stýkali často, 1x až 2x týdně. Pomáhal mu na stavbě domu, pomáhali i rodiče a kamarádi. Zpočátku byl vztah bratra , jméno FO, s manželku a dcerou , jméno FO, dobrý, dělal vše pro rodinu. Ale pak měla manželka , jméno FO, nemanželské styky, a to ho trápilo. To ví od bratra a přátel. Bratr zažádal o rozvod, to věděl od něho. Jejich vztahy s manželkou byly v té době špatné, byly tam hádky, ale nebylo tam fyzické napadání. Po rozvodu zůstali bydlet v jednom domě asi 1-2 roky. , jméno FO, měla k dispozici dům a Jirka žil v dílně, žili samostatně. Jirka se stále věnoval opravě domu. Rodina nefungovala, byli si jako cizí. , jméno FO, byla ve vleku matky, ta ji ovlivňovala a , jméno FO, přebírala její názory. Prakticky se s ní nevídal. Ani on jako strýc s , jméno FO, netrávil čas, nenabídl jí to. , jméno FO, se s otcem po odstěhování nevídala. , jméno FO, a bratrem probíhalo majetkové vypořádání, táhlo se asi 2 až 3 roky. Bratr mu řekl, že se s , jméno FO, nevídají, že za ním vůbec nechodí. Trápilo ho to třeba o Vánocích, že ho nenavštívily, ale bratr dceru taky nenavštěvoval, nevěděl, kde bydlí. Bylo tedy na , jméno FO, a , jméno FO, , aby za ním přišly, protože on bydlel stále v tom stejném domě. Bratr se neměl koho zeptat, kde , jméno FO, bydlí. Bratr stále dělal na domě, neví – kdy a kde jezdili na výlety. S , jméno FO, už pak neměl žádný vztah. Po nějakém čase po rozvodu měl přítelkyni Lamovou. Pak měl nějakou manželku. Svědek jméno neví, uvedl, že má problémy s pamětí. , adresa, podnikali, ona měla dceru a Jirka si ji osvojil. Neví ani jméno dcery. I s tou se pak rozvedl, protože mu ukradla a nabourala auto. Ani ta její dcera neměla časem o Jirku zájem. Asi taky byla ovlivněna matkou. Jirka ji bral jako dceru, platil i alimenty. Další manželství pak měl s žalovanou, jejich vztah začal před 13 lety, 3 roky spolu žili, pak se vzali a byli spolu 10 let. Nebyl přítomen rozepřím mezi , jméno FO, a Jirkou. Že se , jméno FO, k otci chovala jako k cizímu, to věděl jen od bratra. Vycházelo to z chování té , jméno FO, . Bylo to kvůli rozdělení majetku, že mu , jméno FO, dělala naschvály. To chování nebylo , jméno FO, , byl to názor , jméno FO, . Neví, že by bratr někdy ublížil dceři , jméno FO, a jejímu dědečkovi. Neví, že by byl bratr někdy trestně stíhaný a souzený, anebo v přestupkovém řízení. Pořízení závěti mu doporučil. Ví, že , jméno FO, i adoptovanou dceru vydědil. Komu měl připadnout majetek, to se měnilo, jak šel čas. Poslední platné pak bylo, že majetek připadne jeho dnešní manželce. Bratr se neobrátil na žádné úřady o zajištění kontaktu s dcerou , jméno FO, . Vypořádání majetku s , jméno FO, bylo po dohodě. Ta paní s dcerou bydlela v bratrově domě ještě před svatbou. Neví, jestli ta svatba byla před povodněmi v roce 1997 nebo až po nich. Neví, že by v domě bydlel , jméno FO, otec. Někdy se potkal ve městě s bratrem , jméno FO, p. , jméno FO, a bavili se. O , jméno FO, se nebavili. Ani o jejím vztahu s otcem. Nezeptal se ho, kde , jméno FO, bydlí. Děti svědka s bratrem vycházely perfektně. Neví, že by bratr , jméno FO, nebo adoptovanou dceru nějak trestal. Spíš to vylučuje pro jeho povahu. Bratr vychovával , jméno FO, spolu s , jméno FO, . Jako otec se staral o materiální zajištění rodiny. Děti svědka se s , jméno FO, nestýkaly. Bratr se s adoptovanou dcerou učil a dělal úkoly. Když jejich otec zůstal sám po smrti matky v roce 2008, bydlel u bratra asi 5 až 6 let, bratr se o něho staral. Při povodni v roce 1997 měl dům bratra zatopené sklepy a voda byla až do zvýšeného přízemí, kde měl zničenou linku a podlahy. Pomáhali mu všichni tzn. svědek, otec a kamarádi. Při Covidu a nouzovém stavu byl jen párkrát bratrovi doma s něčím pomoci. Dům byl celý podsklepený, byla tam prádelna, 2 místnosti na uskladnění, pak tam bratr budoval saunu s vnitřním bazénem, a ještě tam byla ta dílna, kde jeden čas bratr žil.Z výpovědi žalobkyně, že se celý život svého otce hrozně bála, proto k němu nechodila. Z rozvodového spisu vyplývá jen to, co bylo zřejmé navenek. Jednou ji policie ještě na základní škole vyslýchala proto, že ji otec zkopal a měla zlomenou lopatku. Byla u lékaře a ten vyžádal toto šetření. Maminka věděla, co se stalo i od svého otce , jméno FO, , který v domě bydlel. Byl u toho osobně a otec zbil i jeho. Takovýchto násilných incidentů bylo více a často, a to i vůči mamince. V domě ve sklepě byly s maminkou zamčené vícekrát. Bil je, vyhrožoval zabitím a likvidací. Toto se dělo hlavně v době, kdy už rodiče byli rozvedeni a otec zřejmě chtěl, aby se co nejdříve odstěhovaly, byl agresivní. Vypínal vodu, nemohly na WC. Odstěhovaly se asi za 2 roky po rozvodu. Pak jí otec při jejích návštěvách u něj ukazoval, jak má rád svou osvojenou dceru , jméno FO, a dával jí najevo, že ona je tam navíc. Otec byl skutečně manuálně zručný a opravoval celý dům, ale nezažila s ním nic hezkého. Nikdy jí nic nedal, nikdy ji nikam nevzal, ani na výlet. Měla jen strach, co bude, když otec přijde. Třeba vyhodil čaj oknem. S maminkou se na noc zamykaly v jednom pokoji. Když se odstěhovaly, byla šťastná, že je klid. Maminka chtěla, aby ho navštěvovala, a tak k němu občas šla na návštěvu. Ale cestou zpět vždycky brečela, že byla zase v tom domě a v jeho blízkosti. Při návštěvách už nebyl agresivní, ale nebyl ani vřelý. Chtěla to odstřihnout a zapomenout. Když přišla na návštěvu, pokaždé tam byla jiná žena, takže byla v tenzi. Ještě donedávna do té ulice nemohla vejít, stále se jí vracely vzpomínky. Nepamatuje, že by ji otec někdy pomazlil nebo obejmul. Nikdy po ní otec nechtěl, aby mu poskytla nějakou pomoc. Celkově ji nekontaktoval. Při povodních v Olomouci v r. 1997, jí bylo 18 let a byla studentka VŠ, ani tehdy ji otec nijak nekontaktoval, že by chtěl pomoct. Naposledy, když se viděli, tak žil se svou druhou ženou a tou osvojenou dcerou , jméno FO, , bylo to před povodněmi 1997. Od té doby pak již neprojevil otec, ani žalobkyně, žádný zájem o setkání. Jediný písemný kontakt, který mezi nimi od té doby byl, že mu poštou odeslala své svatební oznámení v roce 2013 a on zaslal poštou blahopřání. Od té doby se již nekontaktovali žádným způsobem. Když se potkali náhodně ve městě, tak se pouze pozdravili a jí se u toho třepal žaludek. Ani s maminkou nebyl v žádném kontaktu. Má dvě děti, narozené 2014 a 2016, otci to neoznámila. Kamarád otce mu to možná řekl. O úmrtí otce se dozvěděla až od notáře, nikdo jí nedal vědět. Jednou byla předvolaná k soudu jako svědek, nejspíš rozvodové řízení otce a jeho druhé ženy. Tehdy se tam řešilo, že jí snad otec kousnul do tváře a že se nějak pobodali. Když ještě žili s otcem v domácnosti, tak docházelo k fyzickému bití. Většinou rukou nebo ji kopal na zemi. Dodnes má před očima dědečka, jak ho otec bil, a ona nevěděla, jak mu pomoct. Dnes už otci odpustila, mrzí ji ale, že neměla tátu, a snaží se, aby to její děti nezažily. Incidentům, které se děly, nebyl nikdo jiný svědkem. S matkou rozhodně křičely a volaly o pomoc. Když byly u výslechu na policii kvůli těmto incidentům, tak se to řešilo tak, že všechny vyslechli, zapsali to a řekli, že pokud je nezabije, tak se s tím nic dělat nedá. V současné době je spousta možností, kde mohou ženy vyhledat pomoc, ale tenkrát nic nebylo. Maminka neměla kam jít, a na koho se obrátit. Neměly se kam odstěhovat, a tak musely bydlet v tom domě, protože otec maminku nevyplatil. Otec dům prodat nechtěl, byl na něho fixovaný a na tom vypořádání se domluvili až o mnohem později, to už byly přestěhované. V době povodní i v době covidu bydlela v Olomouci, věděla, kde otec žije, ale telefon na něj neměla. Dohody o návštěvách u otce domlouvali rodiče. Maminka říkala, aby šla za otcem, ale žalobkyně se bála. Bylo to zřídka, asi 1x za 2-3 měsíce. O listině o vydědění se dozvěděla až v dědickém řízení. Neměla informace o otci od jiných příbuzných. Nic o sobě nevěděli a nezajímali se o sebe. Když zemřela maminka, začala uvažovat, že se třeba otec stydí za to, co dělal, a že třeba už nebude tak agresivní, a přemýšlela, že by za ním šla. Ale bojovala sama se sebou, a nakonec to nestihla. Maminka měla ve svém okolí svého bratra a svou kamarádku. Strýc jí suploval otce, když byla nouze, koupil jí boty, nebo ji někam vzal. Poskytovali spíš pomoc duševní a finanční. Je pravda, jak je v listině o vydědění, že ji otec zval, ale ona ho už nikdy nechtěla vidět, protože se ho bála. Otec jí taky nikdy neposlal žádné přání k narozeninám či svátku.Z výpovědi žalované, že se seznámila se s Jirkou na seznamce v roce 2008. Na Vánoce 2008 se k němu nastěhovala. O minulosti vyprávěl, že měl manželku , jméno FO, , že koupili starý dům, který opravoval. Naplno se věnoval přestavbě domu. Řekl, že kvůli té stavbě zanedbával i vztah s manželkou a dcerou. Dceru, že vychovávala manželka a on se snažil co nejvíce pracovat na domě. Všechny peníze jeho i manželky šly na tu stavbu. Pomáhal mu i bratr a kamarádi. Říkal, že si manželka našla přítele a dohodli se na rozvodu. Návrh na rozvod podala , jméno FO, , po rozvodu se dlouho táhlo majetkové vyrovnání. Z toho sporu se odvolávala i soudkyně. , jméno FO, a , jméno FO, tedy žily spolu s ním ještě 2 roky po rozvodu v tom domě. Pak ale , jméno FO, získala v restituci nějaký dům a odstěhovaly se. Měl paní , jméno FO, , která měla dceru , jméno FO, , chtěl s ní bydlet v tom domě, který nebyl vypořádaný, a tak chtěl to vypořádání uspíšit. Ta paní , jméno FO, prý byla z dětského domova a nevedla domácnost dobře. Vyprávěl, že hodně pila. Časem na něho začala tlačit, aby ten dům přepsal na ni nebo na její dceru , jméno FO, , protože se nechtěla dělit s , jméno FO, . Tu její dceru si adoptoval. , jméno FO, měl rád, psal s ní i úkoly. Jenže pak ve vztahu začaly být problémy a hádky. Pak se rozvedli, ale neví, jestli tam byla v době těch povodní. O tom se Jirka nezmiňoval. Povodně mu zatopily dům, že tam bylo 50 cm vody, a to pro něho byla pohroma. Byl v té době zoufalý, protože se mu rozpadla dvě manželství a dům, na kterém celý život pracoval, byl zatopený a pak poškozený bahnem. V té době také sepsal to vydědění , jméno FO, . S ostatní rodinou měl dobrý vztah, po povodních mu pomáhal bratr s rodinou. Po smrti maminky si tatínka vzal k sobě a staral se o něho. To se ještě neznali. Jirka byl klidné povahy, spíše si všechno promýšlel, vzbuzoval v lidech důvěru, a protože byl manuálně zručný, často někomu pomáhal. V roce 2011 se rozhodli vzít, pozvali jen svědky , právnická osoba, jen od žalované. Ostatním blízkým dali oznámení až po svatbě. Tehdy si Jirka vzpomněl na , jméno FO, , ale neměl na ni telefon. S dětmi žalované měl vztah dobrý a začal v té době více vzpomínat na , jméno FO, , mrzelo ho, že se nestýkají. Vnoučata bral Jirka jako svoje. Říkal, že ho mrzí, že si s , jméno FO, nic neužil a začal toho litovat. Mrzelo ho, že pořád jen pracoval a dětství s , jméno FO, si neužil. Byl rád, že má tedy konečně rodinu. Společně kdysi potkali paní , jméno FO, , ale ona se obrátila s tím, že je nezná, to ho mrzelo. Od bratra , jméno FO, , se kterým měl dobrý vztah, se dozvěděl, že , jméno FO, je vdaná a má dítě. Žalovaná ho za nimi posílala, ale on se setkal s , jméno FO, , a ta mu řekla, že , jméno FO, nestojí o to se s ním setkat. Když pak přišel Covid, starala se o maminku, ale dostali ho všichni tři. Jirku odvezli do nemocnice a maminku pak taky. Měla o maminku strach, aby to přežila, ale nakonec tehdy zemřel Jirka. Má na něho ty nejlepší vzpomínky. Na pohřbu byli jen sourozenci a jen děti od žalované. Neměla kontakt na , jméno FO, , by jí dala vědět. Jirka pozdě přišel na to, že se , jméno FO, nevěnoval, a mrzelo ho, že nepoznal svá vnoučata. V roce 2008, kdy se s Jirkou seznámila, tak už jeho rodiče nežili. Nebylo to tak, jak soudu vypovídal jeho bratr. Neví, kde potkal , jméno FO, , ale přišel domů jako opařený, že mu , jméno FO, řekla, že nechce, aby ji vyhledával, a že , jméno FO, ho potkat nechce. Asi si uvědomil, že něco zanedbal. Ví, že byl Jirka trestně stíhán. Jak se poprali, tak to prý byl spor o obraz, kdy dědeček chtěl odnést obraz, který měl být ve vypořádání, a tak vznikly třenice. Druhý den pak , jméno FO, dala stížnost na policii, ale žádné důkazy ani z nemocnice o tom nejsou. Nikdy se Jirka nezmínil o tom, že by otec , jméno FO, s nimi někdy bydlel v domě. Jirka mluvil o Vánocích, kdy , jméno FO, pozval, ať si přijde pro dárky, ale on už tam měl i tu dceru , jméno FO, od paní , jméno FO, . Když pak , jméno FO, odcházela a on měl , jméno FO, na klíně, řekl , jméno FO, , ať přijde častěji, a ta mu s pohledem na tu , jméno FO, řekla, že nemá důvod, aby tam chodila. , jméno FO, byla svědek při rozvodu , právnická osoba, , jméno FO, a tam se viděli, ale asi spolu nemluvili. S , jméno FO, se snažil stýkat po rozvodu s , jméno FO, , ale musel volat , jméno FO, a ta mu často řekla, že jedou pryč nebo že je nemocná. , právnická osoba, , jméno FO, neviděla. Jirka pracoval na PC, ale na sociálních sítích nebyl. Ve sklepě v domě, je prádelna s větším oknem, pak 2 úzké sklípky na uskladnění s malými okny a na druhé straně chtěl Jirka mít vnitřní bazén a pak je tam ještě dílna. O vydědění , jméno FO, se dozvěděla 4 roky po svatbě. Jirka říkal, že to bylo v souvislosti s tou povodní, jak byl zničený, a že mu přišli pomáhat jeho rodiče, a tak sepsal to vydědění.Důkaz výslechem , jméno FO, a videonahrávkou z povodní 1997 nebyl prováděn pro zpětvzetí důkazního návrhu žalovanou.

6. Z provedených důkazů a skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:V řízení bylo prokázáno, že v dědickém řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , spisová značka, , které je vedeno ve věci projednání dědictví po zůstaviteli , jméno FO, zemřelém 1. 12. 2021, byla zjištěna Listina o vydědění ze dne 13. 1. 1999 dcery , jméno FO, . Jako důvody vydědění uvedl, že žalobkyně mu neposkytla pomoc v závažném případě, kterým byla povodeň na začátku července 1997, a že žalobkyně o něj trvale neprojevuje zájem, který by jako potomek projevovat měla, nenavštěvuje jej od Vánoc 1996. Dne 8. 4. 2010 sepsal závěť i listinu o vydědění dcery , jméno FO, a povolal tímto za dědičku veškerého majetku žalovanou. V řízení však bylo zjištěno, že v době sepisu prohlášení o vydědění, ale také dříve i později, až do , podezřelý výraz, covidem v 11/2021, byl zůstavitel zdráv, byl v dobrém fyzickém i psychickém stavu, ani netrpěl žádnou nouzí, nebyl v takovém stavu, že by potřeboval pouze pomoc žalobkyně, protože by neměl žádnou blízkou osobu. Toto vyplývá z listin obsažených v připojených spisech OS , adresa, zejm. opatrovnického spisu , jméno FO, , později , jméno FO, , a spisu o výživné manželky , jméno FO, , stejně tak z výpovědi svědků , jméno FO, , , jméno FO, i žalované. Žalobkyně s zůstavitelem žila ve společné domácnosti od narození až do doby, kdy byly nuceny i matkou , jméno FO, se po rozvodu manželství rodičů z domu, patřícího matce i otci, odstěhovat. Bylo zjištěno z rozvodového spisu, že příčiny rozvratu manželství byly soudem zjištěny na straně zůstavitele, který byl sice pracovitý, ale nedovedl sladit zájmy rodiny s potřebami oprav domu. Opravy prováděl na úkor rodiny a nikdy ho nezajímalo, jak navrhovatelka při vedení domácnosti vyjde s velmi omezeným množstvím peněz. Jelikož bylo prokázáno, že o nezletilou se od narození starala stále matka a jejich vztah byl velmi úzký, svěřil soud nezletilou do výchovy navrhovatelky. Odpůrci bylo stanoveno výživné ve výši 550 Kčs. Rozsudek nabyl právní moci 25. 10. 1990. Toto výživné bylo placeno po dobu 13 let v nezměněné výši, nebylo nikdy zůstavitelem placeno ve vyšší míře, ani nebylo ničeho dalšího otcem dceři , jméno FO, poskytováno. , jméno FO, ani následně zletilá dcera , jméno FO, se zvýšení výživného proti zůstaviteli nedomáhaly. , jméno FO, byl projednáván přestupek proti občanskému soužití, kterého se měl v 2/1992 dopustit tím, že po vzájemné slovní potyčce napadl svoji dceru , jméno FO, a způsobil jí tak poranění lopatky s dobou léčení 14 dnů a poté napadl tchána , jméno FO, , kterému způsobil drobná poranění. Od té doby měla dcera , jméno FO, z otce strach, upnula se ještě více na matku. Dle výpovědi žalobkyně byly s matkou , jméno FO, takto po rozvodu rodičů fyzicky , jméno FO, napadány častěji, byla jim činěna různá příkoří jako vypnutí tepla, vody ad. Nikdo jim nemohl v této situaci dostatečně pomoci. Dle svědka , jméno FO, se zůstavitel choval agresivně vícekrát, k napadení skutečně došlo. Snažil se sestře a neteři pomoci podle možností, které byly omezené. Dne 8. 10. 1996 byl vydán Okresním soudem v Olomouci rozsudek, který uznal obžalovaného , jméno FO, vinným a odsoudil obžalovaného se k peněžitému trestu ve výměře , právnická osoba, Kč s náhradním trestem 2 týdny odnětí svobody. Dle odůvodnění rozsudku se obžalovaný , jméno FO, v nočních hodinách 9. 2. 1996 dostal do konfliktu s , jméno FO, v jejím bytě v Olomouci a poté, co na její výzvu nechtěl její byt opustit, policii sdělila, že v jejím bytě se uzamčel její bývalý přítel , jméno FO, . Na místo byla vyslána hlídka policistů, kterým , jméno FO, označila , jméno FO, jako narušitele. Obžalovaný se pokusil o útěk, a když jej chtěl příslušník policie zadržet, došlo k napadení policisty obžalovaným. O opakovaném napadání , jméno FO, vypovídala mnohokrát před soudem i jeho druhá manželka , jméno FO, . Ta se do domu rodičů žalobkyně nastěhovala již v roce 1996 i se svou dcerou , jméno FO, . Sňatek uzavřeli s , jméno FO, hned v 9/1996 a žili společně v domě v BSM rodičů žalobkyně. A to i v době povodní roku 1997, kterými byl dům zasažen. Probíhalo totiž stále řízení o vypořádání BSM až do 12/1997, kdy bylo vyřešeno dohodou a poté jeho výlučné vlastnictví nabyl zůstavitel. V té době po povodních 1997 bylo také prováděno sociální šetření v tomto domě z důvodu zahájeného řízení o nezrušitelné osvojení. Dům a domácnost byly shledány sociální pracovnicí na velmi dobré materiální a hygienické úrovni. Stejně tak i psychický i fyzický stav , jméno FO, byl velmi dobře hodnocen, a to i lékařkou. Ve spise nebyla zmínka o tom, že by jakkoliv , jméno FO, v té posuzované době, po povodni 1997, strádal psychicky či fyzicky. Naopak bylo konstatováno, že zabezpečoval novou ženu i dceru , jméno FO, po všech stránkách. Stejně tak ze spisu o vypořádání BSM nevyplývá, že by se cokoliv na situaci či stavu , jméno FO, , popř. stavu domu, po povodni 1997 změnilo. Ze spisu o výživné manželky , jméno FO, bylo prokázáno i výpovědí samotného , jméno FO, , že , jméno FO, , hned po nabytí domu zůstavitelem do jeho vlastnictví, ho opakovaně žádala o převedení nemovitosti na ni nebo na dceru a následně jej nutila i do vydědění dcery , jméno FO, . Zřejmě toto v úmyslu sám zůstavitel neměl, když vypověděl, že pozval i známou právničku, aby jí rozmluvila. Probíhaly kvůli tomu mezi nimi hlasité hádky a konflikty, čemuž byl osobně přítomen svědek , jméno FO, . Již v 6/1998 , jméno FO, dceru , jméno FO, nezrušitelně osvojil. I podle dalších svědků slyšených v řízení o výživné manželky , jméno FO, , ale i samotné žalované v tomto řízení, hned po osvojení tlačila manželka , jméno FO, na zůstavitele, aby dům přepsal na ni, dceru , jméno FO, a dceru , jméno FO, vydědil, aby se s ní nemusely dělit. Žalobkyně, i přes zcela nevhodné násilné chování otce k ní, ho i na popud matky , jméno FO, po vzájemné dohodě rodičů navštěvovala až do konce roku 1996. Když však v domě rodičů žila další žena i se svým dítětem, ke kterému se otec, na rozdíl od chování k žalobkyni, láskyplně choval, žalobkyně to musela sledovat, je zřejmé, že nebylo možné očekávat, že bude vhodná jeho výzva, aby jej tak navštěvovala i dále. O tomto vypovídala jak žalobkyně, tak i sama žalovaná. A to vše se odehrálo v situaci, kdy se jednalo o návštěvy v domě, ve kterém žalobkyně prožila dětství, který otec opravoval pro jejich rodinu. Navíc opravám tohoto domu otec obětoval veškerý čas, který mohl věnovat dceři , jméno FO, a budování jejich vztahu. Poté v 1/1999 po předchozím dlouhodobém nátlaku manželky , jméno FO, sepsal vydědění dcery , jméno FO, . Současně byla téhož dne vytvořena i čestná prohlášení manželů , jméno FO, a , jméno FO, , a to stejného znění, jak zněla litina o vydědění dcery , jméno FO, . V manželství však nastala krize a manželství s manželkou , jméno FO, bylo rozvedeno v 1/2000, když v 7/1999 musela i s dcerou opustit společnou domácnosti pro fyzické násilí manžela. Podala návrhy soudu o výživné manželky, o úpravu poměrů nezl. , jméno FO, , o rozvod manželství. V řízení o výživné vypovídala jako svědkyně i dcera , jméno FO, , která vypovídala konstantně o okolnostech soužití s otcem i v tomto řízení. V dospělém věku dcera , jméno FO, otci odpustila a uvažovala o setkání s ním. Ten se seznámil s žalovanou v roce 2008 a oženil se s ní v roce 2011. Již předtím v 4/2010 sepsal vydědění dcery , jméno FO, a závěť ve prospěch budoucí třetí manželky. K jejím rodinným příslušníkům, opět na rozdíl od vlastní dcery , jméno FO, , zůstavitel choval blízké a láskyplné vztahy. Až na pobídku žalované se rozhodl žalobkyni navštívit, ale nakonec žalobkyni neoslovil osobně ani telefonicky ani písemně. , jméno FO, byl hospitalizován ve FN , adresa, od 16. 11. 2021. Dne 3. 11. 2021 byl očkován proti onemocnění covid, od 6. 11. 2021 měl potíže a při přijetí pozitivní test na covid. Dle závěru ošetřujícího lékaře došlo k akutnímu respiračnímu selhání při covidu a dne 1. 12. 2021 zemřel. Žalobkyni nikdo o onemocnění, hospitalizaci, ale ani úmrtí zůstavitele nikdo neinformoval.

7. Podle § 1642 č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl.

8. Podle § 1643 odst. 2 o. z. je - li nepominutelný dědic nezletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. Je - li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu.

9. Podle § 1646 odst. 1 o. z. ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který a) mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi, b) o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl, c) byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo d) vede trvale nezřízený život.

10. Podle § 3072 o. z. zemřel-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a odporuje-li jeho prohlášení o vydědění právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu.

11. Podle § 469 a) odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013 (dále jen „OZ“),, zůstavitel může vydědit potomka, jestliže a) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebou pomoc v nemoci, ve stáří, nebo v jiných závažných případech, b) o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, c) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku, d) trvale vede nezřízený život. Podle § 469 a) odst. 2 OZ pokud to zůstavitel v listině o vydědění výslovně stanoví, vztahují se důsledky vydědění i na osoby uvedené v § 473 odst.

2. Podle § 469 a) odst. 3 OZ o náležitostech listiny o vydědění a o její zrušení, platí obdobně ustanovení § 476 a § 480; v listině však musí být uveden důvod vydědění.

12. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy a v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Pokud se týká právního hodnocení, tak soud nejprve předesílá, že s ohledem na datum vzniku listiny o vydědění byl co do náležitostí této listiny o vydědění a posuzování důvodu pro vydědění aplikován zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník platný do 31. 12. 2013 a následně s ohledem na datum úmrtí zůstavitele i zákon č. 89/2012 Sb. tj. nový občanský zákoník platný od 1. 1. 2014. Pokud se týká již samotného nároku nepominutelného dědice na povinný díl, pak pro intertemporální účinky zákona č. 89/2012 Sb. byl užit nový občanský zákoník. Žalobkyně pak správně v souladu s ustálenou judikaturou NS ČR zvolila k ochraně svého práva na povinný díl žalobu mimo dědictví, kdy jako předběžnou otázku v řízení o této žalobě dle části třetí o. s. ř., soud zkoumal platnost vydědění učiněného zůstavitelem. Soud po rozsáhlém dokazování důkladně přezkoumal tvrzené důvody vydědění, uvedené v notářském zápise v listině o vydědění ze dne 13. 1. 1999, a dospěl k závěru, že vydědění provedené zůstavitelem je neplatné, neboť oba důvody tvrzené v listině o vydědění nebyly v tomto řízení prokázány. Soud byl vázán konstantní judikaturou NS ČR, která stanovuje, že nelze zkoumat jednání či chování nepominutelného dědice odtrženě od chování či jednání zůstavitele, kdy je třeba vždy zkoumat, zda i zůstavitel měl zájem o vztah s nepominutelným dědicem či zda vztahy mezi nepominutelným dědicem a zůstavitelem nenarušil sám svým chováním či jednáním zůstavitel. Dříve platný občanský zákoník do 31. 12. 2013 znal 4 důvody k vydědění, pro které lze nepominutelného dědice vydědit, ale nový občanský zákoník jich upravuje 6. Vydědění z jakýchkoliv jiných důvodů než stanovených zákonem, je neplatné a důvody vydědění nelze rozšiřovat. Co se týká důvodů vydědění vztahujících se na projednávanou věc, tak uváděný první důvod je neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi. K tomuto soud poukazuje, že se má jednat o situace nouze, kdy zůstavitel není schopen se sám o sebe postarat. Soud však musí zohlednit i možnost a schopnost potomka se o svého rodiče postarat. Potřebnost pomoci je třeba vždy posoudit z objektivního hlediska a s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu, zejména ke stupni neschopnosti zůstavitele pomoci si sám, k zaopatření zůstavitele jinými osobami, například manželkou, příbuznými či dalšími potomky, nebo také institucemi a zařízeními. Otázku, zda neposkytnutí pomoci bylo v rozporu s dobrými mravy, je nutno tedy samostatně posuzovat v každém jednotlivém případě individuálně a objektivně. Hodnocení chování vyděděného v rozporu s dobrými mravy není ponecháno na libovůli zůstavitele, protože je třeba brát v úvahu i to, zda vyděděnému potomkovi bylo zůstavitelem reálně umožněno mu pomoc poskytnout. Neplatné je pak rovněž vydědění, kdy sám zůstavitel se této pomoci brání či vyhýbá. Dalším uváděným důvodem je neprojevování zájmu, kdy opravdový zájem je třeba posuzovat jako snahu o pravidelný styk dědice se zůstavitelem, trvalý zájem z jeho strany o zůstavitele a jeho život. Vydědění ale přichází v úvahu jen tam, kde zůstavitel o blízký příbuzenský styk s potomkem sám opravdu stojí, kde se ho nezájem potomka osobně citově dotýká, a kde mu tento stav vadí. Jestliže ovšem potomek o zůstavitele neprojevoval zájem proto, že ani zůstavitel neprojevoval zájem o potomka, nelze bez dalšího objasňování konkrétních okolností jejich vztahu dospět k závěru, že by neprojevování zájmu ze strany potomka bylo platným důvodem k vydědění. Situaci je nutno posuzovat v každém případě jednotlivě a zjišťovat skutečné důvody neprojevování zájmu potomka o zůstavitele. Soud musí zdůraznit zásadní skutečnost, že pokud spočívá příčina nezájmu potomka o zůstavitele v chování zůstavitele, pak soud takové to vydědění nemůže akceptovat. Současně soud odkazuje na judikaturu NS ČR zejm. rozhodnutí 21 Cdo 48/2000. Podle kterého u důvodu vydědění podle § 469 a odstavec 1 písmeno b) o. z. je třeba vždy zkoumat, zda měl potomek reálnou možnost o zůstavitele projevovat opravdový zájem, tj. zda zůstavitel měl sám zájem se s potomkem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy. Opravdový trvalý zájem je nutno posuzovat s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a ve spektru dobrých mravů které se ve společnosti ustálily.

13. V projednávané věci bylo prokázáno, a to nejen z výpovědí svědků, účastnic, ale zejména pak z listin z obsahu tohoto spisu i všech výše citovaných připojených spisů, že , jméno FO, jako otec žalobkyně neprojevoval žádný zájem o dceru , jméno FO, , a to již od jejího dětství v době, kdy spolu žili v domě, ale ani kdykoliv později. Neprojevoval se vůbec vůči ní jako milující otec, když bylo prokázáno, že veškerý čas trávil opravami domu, popřípadě s přáteli, kteří mu pomáhali při stavbě domu, ale nikoliv se svou manželkou a dcerou. Nezajímalo ho nijak, jak dcera vyrůstá, jaké má potřeby, jak tráví volný čas i prázdniny, jak se připravuje do školy, a vše ponechával na manželce , jméno FO, . Je tedy zřejmé, že dcera , jméno FO, , která byla stále v kontaktu jen s matkou, byla od útlého dětství na matku fixována a k otci neměla možnost si vytvořit pěkný vztah. Navíc rodina splácela půjčky a veškeré finanční prostředky šly do oprav domu. Soud v řízení o rozvod zůstavitele a manželky , jméno FO, konstatoval, že stavba domu se stala pro , jméno FO, naprosto prvořadou záležitostí a byl to především dům, na čemž mu záleželo. Nezletilá , jméno FO, byla prakticky od svého narození odkázána jen na matku. Soud tehdy proto shledal příčinu rozvratu manželství především na jeho straně, neboť byl sice pracovitý, ale nedovedl sladit zájmy rodiny s potřebami oprav domu, když opravy domu prováděl prakticky na úkor rodiny. , jméno FO, se nezajímal, jak manželka , jméno FO, vyjde s minimem prostředků, které měla na domácnost a dceru. , jméno FO, situaci v manželství znala a o to více přimykala k matce. Z provedených důkazů vyšlo najevo, že dcera , jméno FO, tedy neměla s otcem žádné pozitivní zážitky z dětství, kdy spolu žili v jednom domě, ale ani po rozvodu rodičů v roce 1990, a následném nutném odstěhování z domu, který však zůstal v BSM rodičů až do prosince 1997. Navíc bylo prokázáno výpovědí žalobkyně i rozhodnutím okresního úřadu, že ji tehdy jako dvanáctiletou dívku její vlastní otec fyzicky napadl a způsobil jí zranění lopatky s léčbou 14 dnů. Z tohoto je zřejmé, že těžko mohla mít k otci lásku a důvěru, takže automaticky o to více přilnula k matce. Žalobkyně vypověděla, že k takovýmto fyzickým útokům, a to i vůči její matce, došlo vícekrát a měla z otce velký strach. Nebylo zjištěno, že by se otec po rozvodu domáhal jakýmkoliv návrhem u soudu či opatrovníka umožnění styku s dcerou , jméno FO, , ale žil si dál svůj obvyklý život bez zájmu o ni. Bylo prokázáno, že měl partnerku , jméno FO, , která vypověděla v trestním řízení vedeném proti obžalovanému , jméno FO, , že byl jejím bývalým partnerem. V únoru 1996 (kdy však dle důkazů z připojených spisů měl být již ve vztahu s , jméno FO, , s níž také už v září 1996 uzavřel sňatek) se dostali do konfliktu a on se uzamknul v jejím bytě, když se s ním chtěla rozejít. Následně při útěku napadl policistu, za což byl trestně stíhán a odsouzen. Kromě tohoto odsouzení za napadení policisty o jeho agresivním chování a napadání dalších osob svědčí v připojených spisech listiny a výpovědi svědků, ale zejm. jeho partnerek , jméno FO, a , jméno FO, . V tomto řízení pak rovněž výpověď žalobkyně i svědka , jméno FO, . , jméno FO, stále a důrazně u soudu v předcházejících řízeních zmiňovala, že ji opakovaně napadal fyzicky. Dcera , jméno FO, tomu byla přítomna, takže se ho bála, a zamykaly se před ním. Nakonec musely z domu utéct a poté jí ani dceři , jméno FO, ničeho neposkytoval. Velmi podobně tomu bylo dle důkazů i v případě manželky , jméno FO, a dcery , jméno FO, . Skutečnost, že žalovaná u zůstavitele nepozorovala takové chování, neznamená, že se tak nechoval v dřívějších letech s předchozími partnerkami. Toto jeho agresivní chování a následný absolutní nezájem, o bývalou partnerku i dítě po rozchodu, bylo prokázáno v řízení mnoha důkazy, které byly natolik přesvědčivé, že jim soud nemá důvod nevěřit. Zejména když šlo o obsah spisů z trestního, přestupkového, občanskoprávního, opatrovnického i exekučního řízení vedených proti , jméno FO, .

14. Nebylo prokázáno, že by se , jméno FO, , jako každý jiný otec mající zájem o své dítě, pokusil dceru navštívit. A to přesto, že znal její adresu i telefonní číslo, jak vyplynulo z výpovědi , jméno FO, , která ji na rozdíl od otce právě těmito způsoby kontaktovala. Bylo to v době jejich manželské krize a informovala žalobkyni i o jejich konfliktech a fyzickém napadání. Adresa dcery mu byla samozřejmě známa i ze sporu o vypořádání BSM s matkou žalobkyně, který dlouhou dobu probíhal až do prosince 1997. Naopak dcera jej i po rozvodu rodičů navštěvovala, téměř až do doby její zletilosti. Přestože jí otec ublížil, neměla k němu negativní, ale neutrální vztah, jak sama uvedla při svém svědeckém výslechu v řízení o výživné manželky , jméno FO, . Při těchto návštěvách jí však otec dával najevo, že má novou dceru , jméno FO, a novou partnerku. Je uvěřitelné, že to pro žalobkyni nebyly příjemné návštěvy, a že i proto toho později do roku 1997 zanechala. Pouhé jedno ústní vyzvání otce v takové nové rodinné situaci o Vánocích 1996, ať k němu dcera , jméno FO, přijde častěji, nemůže být soudem považováno za dostatečný zájem otce o dceru. Nezletilou , jméno FO, si otec osvojil v 6/1998, a jak vyplývá z odůvodnění rozsudku o osvojení, měl jeho vztah s , jméno FO, prý trvat již 4 roky, tj. od roku 1994. V 2/1996 se však měl ještě odehrát konflikt v souvislosti s rozchodem zůstavitele s partnerkou , jméno FO, . Ovšem již v 6/1996 s ním žila , jméno FO, i se svou dcerou v domě rodičů žalobkyně. Ten byl stále v BSM , jméno FO, a , jméno FO, až do vypořádání dohodou v 11/1997. V 9/1996 už uzavřel zůstavitel sňatek s manželkou , jméno FO, . Po nabytí výlučného vlastnictví domu zůstavitelem bylo záhy zahájeno řízení o jeho nezrušitelné osvojení nezl. , jméno FO, . Z rozsudku o nezrušitelném osvojení vyplývá, že měl s nezletilou , jméno FO, , která ani nebyla jeho pokrevní dcera, hezký vztah, oslovovala ho jako tatínka. Z listin, které tehdy soud hodnotil, vyplynulo, že bylo provedeno šetření přímo v tomto domě na Mišákově ulici, a to několik měsíců po povodni 1997. Dům a domácnost byly shledány sociální pracovnicí na velmi dobré materiální a hygienické úrovni. Stejně tak i psychický i fyzický stav , jméno FO, byl velmi dobře hodnocen, a to i lékařkou. Nebyla zde ani zmínka o tom, že by jakkoliv , jméno FO, v té posuzované době, krátce po povodni 1997, strádal psychicky či fyzicky. Naopak bylo konstatováno, že zabezpečoval novou ženu i dceru , jméno FO, po všech stránkách. Stejně tak ze spisu o vypořádání BSM nevyplývá, že by se cokoliv na situaci či stavu , jméno FO, , popř. stavu domu, právě po povodni 1997 změnilo, když účastníci nic takového u soudu při vypořádání BSM nenamítali a pak uzavřeli společnou dohodu, na základě, které zůstavitel získal dům, o který celé řízení i přes povodně usiloval. Ze spisu o výživné manželky , jméno FO, bylo prokázáno i výpovědí samotného , jméno FO, , že , jméno FO, , hned po nabytí domu , jméno FO, do jeho vlastnictví, ho opakovaně žádala o převedení nemovitosti na ni nebo na dceru a následně jej nutila i do vydědění dcery , jméno FO, , k čemuž také došlo. Zřejmě toto v úmyslu sám zůstavitel neměl, když uvedl, že pozval i známou právničku, aby jí rozmluvila. Probíhaly kvůli tomu mezi nimi hlasité hádky a konflikty, čemuž byl osobně přítomen pan , jméno FO, a vypovídal o tom jako svědek před soudem. Je možno tedy dovodit, že to nebyl nápad a vůle , jméno FO, , provádět dispozici s majetkem či vydědění. Byl ale po značným vlivem své manželky , jméno FO, , jejího nátlaku a jejich bouřlivého soužití. Následně se vztah manželů výrazně zhoršil a v 5/1999 podala navrhovatelka , jméno FO, první návrh soudu. Pak se pokusili sice soužití v 6/1999 obnovit, ale trvale ukončili soužití v 7/1999 a v 11/1999 podala , jméno FO, soudu návrh na výživné manželky a návrh na rozvod. Jejich manželství bylo rozvedeno v 1/2000. , jméno FO, také často a opakovaně podávala návrhy na soud o zvýšení výživného pro nezl. , jméno FO, . Její výživné dosáhlo až částky 2 800 Kč tj. na podstatně mladší dítě, zatímco na již zletilou , jméno FO, - studentku VŠ, zůstavitel platil stále po celých 13 let nezměněné výživné 550 Kč, kterému bylo stanoveno při rozvodu v roce 1990. Toto rovněž nesvědčí o skutečném zájmu otce o potřeby dcery, která jako studující nebyla schopna se sama živit. V řízení o výživné manželky , jméno FO, sám , jméno FO, , ale i svědci vypovídali o skutečnosti, že manželka , jméno FO, na něho naléhala, aby provedl vydědění dcery , jméno FO, , aby její dcera , jméno FO, byla od dětství finančně zajištěna. Svědek , jméno FO, podrobně popsal, čeho byl o vztahu jejich manželství svědkem. V tomto řízení pak bylo předloženo čestné prohlášení , jméno FO, a jeho manželky, které bylo sepsáno den před vyděděním dcery , jméno FO, dne 12. 1. 1999 a jeho podpis i jeho manželky byl na čestném prohlášení ověřen přesně v den vydědění dcery , jméno FO, dne 13. 1. 1999. Stejně totéž učinila i , jméno FO, . Což jistě není náhoda a manželé , jméno FO, i , jméno FO, byli podrobně informováni nejen o vztazích , jméno FO, a , jméno FO, , ale také o , jméno FO, plánovaném a , jméno FO, poté uskutečněném vydědění dcery , jméno FO, . Skutečnosti uvedené v čestných prohlášeních přesně korespondují s důvody uváděnými zůstavitelem v listině o vydědění, takže zřejmě byly připravovány současně. Stejně tak vypověděla v tomto řízení žalovaná, že věděla od manžela, že na něho druhá manželka , jméno FO, „tlačila, aby dům přepsal na ni nebo dceru , jméno FO, , protože se nechtěla s , jméno FO, dělit“. Žalovaná vypověděla, že teprve až na její popud se zůstavitel za dcerou , jméno FO, jedenkrát vydal, když se dozvěděl, že má děti, ale její matka ho prý od setkání odradila. Nebylo tímto, ale prokázáno, že by otec o dceru projevil skutečný zájem sám od sebe a jakkoliv přímo dceru , jméno FO, , a to kdykoliv po celý svůj život, oslovil osobně nebo písemně či telefonicky. Ani on jí nikdy kromě svatby nepopřál ke slavnostním příležitostem. Žádným způsobem se neprokázalo, že by zůstavitel reálně potřeboval a požadoval její pomoc a zájem. Navíc nebylo prokázáno, že by dcera , jméno FO, kontakt otci někdy sama výslovně odmítla. Nebylo vyvráceno, že by dcera otci nezaslala svatební oznámení, když o tomto nemusela být žalovaná vůbec informována. Bylo ale prokázáno výpovědí žalované, že otec své svatební oznámení dceři nezaslal. Z výpovědi žalované a žalobkyně vyplynulo, že otec i dcera zřejmě v pozdější době mysleli na to, že by se chtěli setkat, ale nedošlo k tomu, neboť ani jeden z nich pro to neučinil včas dostatečný krok.

15. Soud na tomto místě po podrobném hodnocení všech skutkových zjištění uzavírá, že má za to, že to byl zůstavitel, který od narození svého jediného pokrevního dítěte nenastavil řádné vztahy s dcerou jako mezi rodičem a potomkem, jak už bylo výše soudem konstatováno. Jestliže otec dceru v dětství fyzicky napadl tak, že jí dokonce způsobil vážné zranění, což bylo řešeno i úřady v přestupkovém řízení, a současně fyzicky napadl i jejího dědečka, tak je zcela jasné, že měla z otce skutečné obavy a strach. Podle žalobkyně napadl ji i její matku za dobu žití v jednom domě vícekrát. Vůči dceři neprojevoval žádné kladné city a ničeho jí za celý život kromě výživného (550 Kč stanoveného v jejích 11 letech) neposkytoval. Za takovéto situace, kdy o dceru neprojevoval sám zůstavitel od jejího dětství zájem, pak zůstavitel nemohl důvodně předpokládat, že se vztahy mezi ním a žalobkyní „samy“ napraví, když i po odstěhování dcery z domu byl zůstavitel po celou dobu svého života směrem k dceři zcela pasivní. Veškeré zjištěné skutkové okolnosti byly soudem výše popsány a z těchto pak byly podrobně zkoumány po právní stránce důvody vydědění. Z tohoto pohledu je pak podle názoru soudu zcela neplatné vydědění žalobkyně provedené zůstavitelem listinou ze dne 13. 1. 1999, když odkaz zůstavitele na ustanovení § 469 a) b) odst. 1 obč. zák. tehdy platného je zcela nepřiléhavým, když nelze dovodit, s ohledem na shora uvedené, že by bylo důvodné vydědění žalobkyně proto, že žalobkyně zůstaviteli neposkytla potřebnou pomoc v závažném případě povodně 1997 a o zůstavitele trvale neprojevovala opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měla, když jej od vánoc 1996 nenavštívila, i když jí navrhl, aby přišla častěji, nepsala mu přání a přerušila jakýkoliv styk. Zcela mimo skutková zjištění jsou tedy dle soudu oba vymezené důvody v listině o vydědění. Ze shora uvedeného má soud za prokázané, že důvody zůstavitele uvedené v listině o vydědění, byly vyvráceny, když právě zůstavitel měl být tou osobou, která se jako rodič měla s žalobkyní na uspokojivé úrovni již od jejího dětství stýkat a zajímat se o ni a její potřeby. Byla to naopak žalobkyně, která jej chodila i po rozvodu rodičů navštěvovat, ale přesto zůstavitel z vlastní iniciativy žádným způsobem s žalobkyní sám netrávil společný čas. Za těchto okolností snad ani zůstavitel nemohl myslet vážně, že pociťoval jako svoji újmu, že žalobkyně jej po tom všem, co s otcem zažila, ho již nechtěla navštěvovat. Byl to totiž zůstavitel, který zcela zdestruoval vztahy s žalobkyní svým násilím, nezájmem, když ani on sám žalobkyni nikdy v ničem nepopřál a nepomohl. Navíc žalobkyni nikdy o pomoc nepožádal a v době tvrzeného strádání o povodních 1997 žil se svou novomanželkou a její dcerou, kterou se chystal osvojit. Té naopak projevoval lásku a zájem namísto vlastní dceři, a to včetně hmotného zabezpečení a poskytnutí zázemí v domě, který byl v té době ještě ve vlastnictví rodičů žalobkyně. Užívaly to, co měla užívat žalobkyně, ale i to bylo , jméno FO, málo a chtěla získat vlastnictví domu pro sebe či svou dceru , jméno FO, na úkor zůstavitele i žalobkyně. Celý život dával zůstavitel žalobkyni najevo, jak je samostatný, i z důkazů vyplynulo, že byl také velmi pracovitý a zručný. Není tedy zřejmé, jak by mu mohla žalobkyně ve svých 18 letech při povodních pomáhat fyzicky či psychicky. Navíc když byl navíc obklopen svou novou rodinou, což o Vánocích 1996 jednoznačně žalobkyni demonstroval, ale svými dalšími příbuznými a známými. Stejně tak soud posuzoval žalovanou tvrzený nezájem o zdravotní stav zůstavitele v době Covidu. Ten žalobkyně logicky účinně projevit nemohla, když jí nebyl znám zůstavitelův zdravotní stav, nikdo jí nedal vědět o jeho onemocnění, Anonymizováno, i hospitalizaci a je notorietou, že byl v době covidové pandemie vládou ČR zakázán pohyb a setkávání osob právě z důvodu ochrany před nákazou. Přístup žalobkyně do nemocnice na covidové oddělení by jistě nebyl umožněn. Tento důvod tedy soud shledává zcela irelevantním.

16. Důkazy výpovědí slyšených svědků i obou účastnic vcelku zapadají do kontextu toho, co soud zjistil z připojených spisů. K výpovědi žalované, svědka , jméno FO, a , jméno FO, , je ovšem nutno ještě uvést, že tito vypovídali jen to, co se dozvěděli od zůstavitele, a v jejich výpovědích byla zjištěna řada nesrovnalostí a pouze zprostředkovaných nepřesných informací. Z tohoto soud usoudil, že jim zůstavitel sděloval jen to, co chtěl a způsobem jakým on chtěl. Konkrétně se jedná o to, že svědek , jméno FO, , který měl být nejbližším přítelem zůstavitele, nevěděl – jak se jmenovala , jméno FO, přítelkyně, že měl druhou manželku, ani že by v domě bydlel otec první manželky. Tvrdil, že se rozváděli pro nevěru, což ze spisu o rozvodu nijak neplyne. Nevěděl, kdo podal návrh na rozvod, jak rozvod probíhal a jak soud rozhodl o péči o jejich dceru. Nevěděl ani, že měl druhou dceru. Uvedl, že druhá žena tam bydlela nějak kolem roku 2007 a při povodni v roce 1997 bydlel Jirka v domě sám, což pravda nebyla. Svědek , jméno FO, zase vypovídal, že bratrovu dceru , jméno FO, viděl naposledy, když jí byly 4 roky, přestože skutečně se od otce z domu odstěhovala až ve věku 13 let. Přitom současně tvrdil, že se s bratrem se stýkali 1- 2x týdně i v bratrově domě, takže je zvláštní, že by svou neteř za 9 let každotýdenních návštěv neviděl. Uvedl, že to byl bratr, kdo zažádal o rozvod, že , jméno FO, se s otcem po odstěhování nevídala, že bratr nevěděl, kde bydlí, což také nejsou pravdivé skutečnosti. Svědek dokonce nevěděl jméno druhé bratrovy manželky ani její dcery. Stejně tak nebyla pravda, že mu druhá manželka ukradla auto, neboť jí ho zůstavitel dal. Z řízení o vypořádání BSM také neplyne nic o tom, že , jméno FO, , jméno FO, dělala ohledně vypořádání jakékoliv naschvály. Svědek nevěděl, že by v domě bydlel otec , jméno FO, , a to přesto, že bratra tak často navštěvoval. Rovněž není zřejmé, proč on sám o neteř , jméno FO, neprojevoval zájem, když uváděl, že jejich rodina držela pohromadě, a že nebylo chybou , jméno FO, , jaké byly vztahy s otcem. Žalovaná ve své výpovědi zas uvedla, že ze sporu o BSM se odvolávala soudkyně, což pravda není. Jelikož se žalovaná nikdy s žalobkyní nesetkala, hodnotila ji pouze z informací, které měla zprostředkované od zůstavitele.

17. Soud tedy uzavřel, že s ohledem na učiněnou závěť pak byla v dědickém řízení k dědictví povolána jako jediná závětní dědička manželka zůstavitele – žalovaná. V tomto řízení bylo prokázáno, že vydědění žalobkyně provedené zůstavitelem listinou o vydědění ze dne 13. 1. 1999 bylo neplatné a žalobkyně má tedy jako dcera zůstavitele právo na povinný díl z pozůstalosti, který činí 1/12 pozůstalosti (§ 1642 a § 1643 odst. 2 o. z.). Z usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 11. 2022 č. j. , spisová značka, vyplývá, že čistá hodnota pozůstalosti byla stanovena na částku 8 704 531,48 Kč. Soud veden shora uvedenými závěry pak žalovanou jako závětní dědičku zavázal k úhradě povinného dílu žalobkyni jako nepominutelného dědice částkou 725 377 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení 15 % ročně, když počátek prodlení ode dne 11. 8. 2022 odpovídá datu následujícímu po stanoveném termínu k vyřízení věci dohodou dle předžalobní výzvy žalobkyně.

18. Výrok ohledně náhrady nákladů řízení je pak odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve sporu částečně procesně úspěšná, a má proto právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, které jí vznikly. Náhradu nákladů řízení pak tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 42 500 Kč a náklady právního zastoupení dle vyhlášky č.177/1996 Sb. Jde o 5 úkonů právní pomoci po 11 700 Kč (odměna z tarifní hodnoty 850 000 Kč) - příprava a převzetí, sepis žaloby, předžalobní výzva k plnění, účast u jednání soudu dne 4. 8. 2023 a 6. 10. 2023. Dále pak 6 úkonů právní pomoci po 11 220 Kč (odměna z tarifní hodnoty 725 377 Kč) - účast u jednání dne 20. 11. 2023 přesahující dvě hodiny, 4. 1. 2024, 18. 3. 2024 přesahující dvě hodiny a 16. 4. 2024. Náklady jsou také hotové výdaje advokáta v podobě 11 režijních paušálů po 300 Kč. K tomu je nutno připočíst 21 % DPH ve výši 2 100 Kč. Celkem se tedy jedná o částku ve výši 173 720 Kč. Žalobkyně byla, s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby co do 124 623 Kč, tedy úspěšná v 85,34 %. Od procesního úspěchu je nutno odečíst procesní neúspěch 14,66 %, takže žalobkyni bylo přiznáno z celkových nákladů řízení 70,68 %, což činí 122 785 Kč. Tuto částku uložil soud žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.

19. Lhůta k plnění byla žalované u obou výroků rozsudku stanovena oproti obecné třídenní dle § 160 odst. 1 věta o. s. ř. prodloužená soudcovská v délce 3 měsíců s ohledem na výši přiznaných částek.