12 C 61/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 14 799 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 252 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 252 Kč ve výši 8,5 % ročně od 22. 9. 2021 do zaplacení, částku 1 547,20 Kč, úrok ve výši 90,85 % ročně z částky 8 026,22 Kč od 22. 9. 2021 do 15. 10. 2021 ve výši 462,72 Kč, úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 8 026,22 Kč od 16. 10. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 9. 2021 dosáhne částky 39 571 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 1. 3. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 14 799 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 19. 2. 2020 úvěr ve výši 15 000 Kč, který byl žalovanému poskytnut dne 19. 2. 2020. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr v 24 měsíčních splátkách po 1 566 Kč Kč i se sjednaným úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 90,85 % ročně. Splatnost splátek byla stanovena vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje březnem 2020. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali, že žalovaný zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu 20. 9. 2021 tak došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina spolu s veškerými dosud nezaplacenými úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, které se staly součástí nové jistiny. Žalobkyně tvrdila, že v důsledku prodlení žalovaného jí vzniklo právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně žalobou uplatňuje dluh ve výši 13 252 Kč spolu se zákonným úrokem od 22. 9. 2021, smluvní pokutu ve výši 1 547 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 90,85 % ročně z částky 8 026,22 Kč od 22. 9. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání soudu dne 8. 6. 2022 se nedostavil. [příjmení] žalující svou neúčast na jednání omluvila.

3. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, že žalobkyně je zapsána od 11. 5. 2018 jako nebankovní zprostředkovatel spotřebitelského úvěru. Z kopie obrazovky mobilního telefonu o příjmu žalovaného, že dne 14. 1. 2020 byla zaslána od [anonymizována dvě slova] částka 16 731 Kč žalovanému na účet č. [bankovní účet] a dne 13. 2. 2020 částka 19 108 Kč. Z pracovní smlouvy žalovaného, že [právnická osoba] sjednalo pracovní smlouvu s žalovaným jako zaměstnancem dne 10. 4. 2019 s nástupem od 15. 4. 2019 na dobu neurčitou. Z výpisu z registru [příjmení], že žalovaný zde neměl žádný záznam ke dni 17. 2. 2020. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací, že měl žalovaný skóre 489, což je kategorie III. – nízké riziko. Z karty klienta, že jsou zde informace o poskytnutém úvěru, jeho splatnosti a splátkách žalovaného s tím, že žalovaný uhradil 16x 1 566 Kč na tento úvěr. Z hodnocení klienta, že je ze dne 19. 2. 2020 zde uveden příjem žalovaného ze zaměstnání ve výši 17 920 Kč a dále jeho pravidelné výdaje. Z prohlášení klienta a informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru, že je podepsáno žalovaným dne 19. 2. 2020 o tom, že byl seznámen s veškerými informacemi a dokumenty a bylo mu poskytnuto veškeré poučení. Z přihlášky do pojištění skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry, že je podepsána žalovaným dne 19. 2. 2020 jako zájemcem o pojištění klienta ze smlouvy o úvěru. Ze stručné informace o zpracování osobních údajů pro potřeby pojištění, že pojištění poskytuje [právnická osoba] Z informačního dokumentu o pojistném produktu pojištění schopnosti splácet úvěry, že se jedná o informace o skupinovém pojištění schopnosti splácet úvěry se společností žalobkyně s tím, že pojištění poskytuje [právnická osoba] Z předsmluvního formuláře, že žalovaný podepsal 19. 2. 2020 ohledně poskytnutých standardních informací o spotřebitelském úvěru ve výši 15 000 Kč, který měl žalovaný splatit ve 24 splátkách po 1 566 Kč a celkem tak měl uhradit částku 32 976 Kč, když sjednaná úroková sazba činí 90,85 % ročně a RPSN je 140,06 %. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru a smlouva o úvěru, že je podepsán žalovaným žalobkyní i zprostředkovatelem dne 19. 2. 2020 ohledně úvěru [číslo] žalovaného u žalobkyně ve výši 15 000 Kč se sjednanou zápůjční úrokovou sazbou 90,85 % ročně, RPSN 140,06 % s tím, že žalovaný má úvěr uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 1 566 Kč. Z přílohy 1) k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet úvěr, že je ze dne 19. 2. 2020 podepsána žalovaným, žalobkyní i zprostředkovatelem a týká se pojistné smlouvy č. [bankovní účet] ke smlouvě o úvěru [číslo]. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] že dne 20. 2. 2020 sdělila žalobkyně žalovanému schválení bezúčelového úvěru včetně pojištění. Ze splátkového kalendáře, že se jedná o předepsané splátky ke smlouvě o úvěru [číslo]. Z dokladu o vyplacení úvěru, že z účtu u [právnická osoba] byla odeslána dne 19. 2. 2020 částka 15 000 Kč na účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo], což je číslo smlouvy o úvěru žalovaného. Z dodejky, že dne 25. 2. 2020 žalovaný převzal doporučenou zásilku od žalobkyně. Z výzvy k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, že je ze dne 17. 8. 2021 a 17. 9. 2021 od žalobkyně pro žalovaného. Z oznámení o zesplatnění, že dne 20. 9. 2021 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění pohledávky a vyzvala jej k okamžité úhradě. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně, že dne 7. 2. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek v celkové výši 13 252 Kč s příslušenstvím a to do 15 dnů od data odeslání této výzvy. Z poštovního podacího archu, že dne 7. 2. 2022 žalobkyně odeslala žalovanému doporučenou zásilku. Z vyhlášky, že dne 27. 5. 2022 rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci ve věci [insolvenční spisová značka] o zahájení insolvenčního řízení dlužníka žalovaného. Z detailu insolvenčního řízení žalovaného, že ke dni 7. 6. 2022 se řízení nachází ve fázi před rozhodnutí o úpadku.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně získala dne 11. 5. 2018 oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru jako nebankovní zprostředkovatel spotřebitelského úvěru. Žalovaný pobíral mzdu od [anonymizována dvě slova] v lednu 2020 částkou 16 731 Kč na účet č. [bankovní účet] a v únoru 2020 částkou 19 108 Kč. Žalovaný měl s [právnická osoba] sjednanou pracovní smlouvu dne 10. 4. 2019 s nástupem od 15. 4. 2019 na dobu neurčitou. V registru [příjmení] neměl žádný záznam ke dni 17. 2. 2020. V nebankovním registru klientských informací měl žalovaný skóre 489, což je kategorie III. – nízké riziko. Dle karty klienta žalovaný uhradil 16x 1 566 Kč na tento úvěr. V hodnocení klienta je uveden příjem žalovaného ze zaměstnání ve výši 17 920 Kč a dále jeho pravidelné výdaje. V prohlášení klienta a informacích pro klienta poskytovaných zprostředkovatelem úvěru ze dne 19. 2. 2020 byl seznámen s veškerými informacemi a dokumenty a bylo mu poskytnuto veškeré poučení. V přihlášce do pojištění skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry je žalovaný dne 19. 2. 2020 uveden jako zájemce o pojištění ke smlouvě o úvěru od [právnická osoba] Předsmluvní formulář žalovaný podepsal 19. 2. 2020 ohledně poskytnutých standardních informací o spotřebitelském úvěru ve výši 15 000 Kč, který měl žalovaný splatit ve 24 splátkách po 1 566 Kč a celkem tak měl uhradit částku 32 976 Kč, když sjednaná úroková sazba činí 90,85 % ročně a RPSN je 140,06 %. Návrh na uzavření smlouvy o úvěru a smlouva o úvěru je podepsán žalovaným žalobkyní i zprostředkovatelem dne 19. 2. 2020 ohledně úvěru [číslo] žalovaného u žalobkyně ve výši 15 000 Kč se sjednanou zápůjční úrokovou sazbou 90,85 % ročně, RPSN 140,06 % s tím, že žalovaný má úvěr uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 1 566 Kč. Příloha 1) k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet úvěr, je dne 19. 2. 2020 podepsána žalovaným, žalobkyní i zprostředkovatelem a týká se pojistné smlouvy č. [bankovní účet] ke smlouvě o úvěru [číslo]. Dne 20. 2. 2020 sdělila žalobkyně žalovanému schválení bezúčelového úvěru včetně pojištění. Ve splátkovém kalendáři jsou předepsané splátky ke smlouvě o úvěru [číslo]. Dle dokladu o vyplacení úvěru [právnická osoba] byla odeslána dne 19. 2. 2020 částka 15 000 Kč na účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo], což je číslo smlouvy o úvěru žalovaného. Dne 25. 2. 2020 žalovaný převzal doporučenou zásilku od žalobkyně. Výzvou k zaplacení byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění úvěru dne 17. 8. 2021 a 17. 9. 2021. Oznámení o zesplatnění je ze dne 20. 9. 2021. Předžalobní výzvou právní zástupce žalobkyně dne 7. 2. 2022 žalovaného vyzval k úhradě dlužných částek v celkové výši 13 252 Kč s příslušenstvím a to do 15 dnů od data odeslání této výzvy. Dne 7. 2. 2022 žalobkyně odeslala žalovanému doporučenou zásilku. Vyhláškou ze dne 27. 5. 2022 rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci ve věci [insolvenční spisová značka] o zahájení insolvenčního řízení dlužníka žalovaného. Insolvenčního řízení žalovaného ke dni 7. 6. 2022 bylo ve fázi před rozhodnutím o úpadku.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

6. Podle ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

7. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

12. Podle ustanovení § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžní povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

13. Podle ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

14. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná. Soud se zde zabýval platností úvěrové smlouvy, kterou strany uzavřely po řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, avšak dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Ujednaná výše úroku 90,85 % ročně se totiž natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č.40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého, jak sama tvrdila, jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší. Soudy proto, v rámci posuzování souladu či rozporu s dobrými mravy, sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měl žalovaný při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit 2,5 násobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Žalobkyně sjednala v předmětné smlouvě roční nominální úrokovou sazbu ve výši 90,85 %, přičemž smlouva o úvěru byla uzavřena dne 19. 2. 2020 na 24 měsíčních splátek po 1 566 Kč, takže měl žalovaný uhradit 37 584 Kč. Soud vzal v potaz, že žalobkyně„ ohraničuje“ požadování úroků z úvěru částkou 39 571 Kč, nicméně tímto není dotčena skutečnost, z jakého důvodu žalobkyně po žalovaném požaduje úroky ve výši, která několikanásobně převyšuje výši úrokové sazby, kterou v tom daném období poskytovaly banky. Smlouva byla tedy dle názoru soudu sjednána neplatně.

16. V této souvislosti je pak třeba uvést, že ve smlouvě o úvěru byla jako„ nominální úroková sazba“ sjednána sazba 90,85 % ročně, která je uvedena i v oznámení o schválení úvěru a v předsmluvním formuláři. Tuto sazbu je tedy třeba posoudit jako úrokovou sazbu, která byla mezi účastníky sjednána, neboť rozdíl mezi efektivní a nominální úrokovou sazbou není obecně známý, žalovaný tedy při uzavírání smlouvy nemohl předpokládat, že ve smlouvě uvedenou sazbu hodlá žalobkyně ještě nějak přepočítávat. Navíc dle argumentace samotné žalobkyně se u nominální a efektivní úrokové míry jedná o ekonomické kategorie, kde nominální, nikoliv efektivní úroková míra je úroková míra sjednaná mezi účastníky a efektivní sazba pak pouze vyjadřuje reálnou výši úročení při složitém úročení, kdy jsou úroky v rámci jednoho období připisovány k jistině více než jednou. Za této situace, kdy jedinou úrokovou sazbou uvedenou ve smlouvě je sazba 90,85 % ročně, je třeba tuto sazbu považovat mezi účastníky za sjednanou. V této souvislosti pak soud uzavírá, že pro posouzení rozporu ujednání o výši úroků s dobrými mravy je podstatná smluvně sjednaná výše úroků. Soud považuje za zjevně rozpornou s dobrými mravy sazbu úroků, ale i celkovou částku, kterou se žalovaný zavázal za dobu trvání úvěru při řádném splácení uhradit, tedy o kolik by žalovaný při řádném splácení poskytnutou částku přeplatil tzn. namísto 15 000 Kč měl zaplatit 24 splátek po 1 566 Kč tj. 37 584 Kč, což je o 22 584 Kč více. Žalovaný již uhradil ve splátkách 25 056 Kč. Uhradil tedy o 10 056 Kč více, než mu bylo poskytnuto.

17. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o výši úroků je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou) na rozdíl od ustanovení § 41 OZ, podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 občanského zákoníku postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava OZ totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup občanského zákoníku v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná /srov. [příjmení] a kol.: občanský zákoník I. obecná část, Komentář k prvnímu vydání C. H. Beck 2014 Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, navíc za situace, kdy žalobkyně platnost takto sjednané výše úroků odůvodňuje a trvá na ní i v rámci tohoto řízení, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků. Žalobkyně tedy na úhradu úroků z neplatně sjednaného úvěru, a to ať ve sjednané výši či výši dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku nárok nemá.

18. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně by tedy měla nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo dojít k přirůstání neplatně sjednaného úroku k jistině, jak žalobkyně v žalobě tvrdí, tedy k jistině ve výši 15 000 Kč. Žalovaný však již původní jistinu uhradil, když dle tvrzení a důkazů žalobkyně prostřednictvím 16 splátek po 1 566 Kč uhradil částku ve výši 25 056 Kč. Žalovaným tak byla původní jistina, o kterou se na úkor žalobkyně obohatil, uhrazena již ke dni podání žaloby a dokonce žalovaný výši jistiny svými splátkami přeplatil. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úrok z úvěru, smluvní pokuty, ani na náklady vzniklé v souvislosti s prodlením, takže žaloba byla zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalovaný tak byl procesně úspěšnější než žalobkyně. Žalovaný se však řízení neúčastnil a žádné náklady řízení mu nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.