12 C 63/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 65 378,18 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 34 431,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 65 378,18 Kč od 24. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 946,33 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobou podanou dne 20. 12. 2023 u Okresního soudu v Olomouci se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 65 378,18 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, p.l.c. uzavřela s žalovaným dne 23. 2. 2023 Smlouvu o revolvingovém úvěru. Uvedla, že Smlouva byla uzavřena tím způsobem, že se žalovaný zaregistroval na webových stránkách www., Anonymizováno, .cz zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a emailové adresy a poté zaslal žádost o poskytnutí úvěru. Žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně po pověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, zaslala v rámci webového rozhraní žalovanému návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 65 378,18 Kč se stanovenou splatností do dne 23. 9. 2023, avšak dlužnou částku nezaplatil řádně a včas. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 27. 1. 2020 s právní předchůdkyní žalobkyně. Právní zástupce žalobkyně marně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 15. 10. 2023. Žalobkyně tedy požadovala žalobou částku ve výši 65 378,18 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení s tím, že pokud by nebyl uznán jeho nárok z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, žádá jej jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.Dne 8. 1. 2024 vydal Okresní soud v Olomouci na základě výše uvedené žaloby elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou. Z tohoto důvodu byl usnesením ze dne 31. 1. 2024 zrušen. Žalovaný se k podané žalobě jejímu doplnění nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila žalobkyně, její právní zástupce ani žalovaný. Soud tak v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:- Z úvěrové smlouvy ze dne 23. 2. 2023, že je uveden , Anonymizováno, , Anonymizováno, p.l.c. jako věřitel a žalovaný jako dlužník. Termín splatnosti je 15 dnů od data výpisu. Maximální úvěrový limit 40 000 Kč a částka prvního čerpání 35 000 Kč. Výpůjční úroková sazba tj. nominální fixní úrok 0,4026 % denně - 146,949 % ročně. Celková splatná částka 71 838,95 Kč, tj. při úvěru 40 000 Kč činí úrok 31 838,95 Kč. Smlouva není podepsána věřitelem ani dlužníkem a to ani elektronicky ani jakýmkoliv kódem.- Ze Standartních informací o spotřebitelském úvěru, že jsou bez uvedení data od věřitele , Anonymizováno, , Anonymizováno, p.l.c. ke spotřebitelskému revolvingovému úvěru 40 000 Kč na dobu neurčitou s roční nominální úrokovou sazbou ve výši 146,95 %, RPSN 299,98 %, fixním denním úrokem 0,4026 %, tj. úrok ve výši 31 838,95 Kč.- Z výpisu z čerpání, že žalovaný čerpal dne 23. 2. 2023 výběrem částky 35 000 Kč, dne 28. 2. 2023 výběrem částky 5 000 Kč, dne 22. 3. 2023 výběrem částky 2 000 Kč a dne 24. 4. 2023 výběrem částky 845 Kč - celkem tedy 42 845 Kč.- Z výpisu osobních údajů, že až dne 24. 4. 2023 byly zaevidovány osobní údaje žalovaného - jméno, rodné číslo, bydliště, telefonní číslo, emailová adresa.- Z fotografie, že jde o fotografii osoby s občanským průkazem na jméno žalovaného.- Z faktury, že aktuální povinná celková částka k úhradě k datu splatnosti dne 23. 9. 2023 činí 30 096,12 Kč a celková dlužná částka k datu splatnosti činí 65 700,26 Kč.- Ze Smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako postupníkem a , Anonymizováno, , Anonymizováno, p.l.c. jako postupitelem na dobu 24 měsíců.- Z Dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020 mezi žalobkyní jako postupníkem a , Anonymizováno, , Anonymizováno, p.l.c. jako postupitelem, že je smlouva o postoupení pohledávek prodloužena do 20. 1. 2024.- Ze seznamu pohledávek, že obsahuje i pohledávku za žalovaným ve výši 65 378, 18 Kč.- Z oznámení o postoupení pohledávek , Anonymizováno, , Anonymizováno, p.l.c. (dříve Ferratum Bank p.l.c.) ze dne 15. 10. 2023, že žalovanému bylo oznámeno, že došlo k postoupení pohledávky 65 378,18 Kč na žalobkyni.- Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 10. 2023, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužní částky v celkové výši 65 378,18 Kč a nákladů právního zastoupení.- Z podacího lístku, že právní zástupce žalobkyně zaslal doporučeně zásilku žalovanému dne 15. 10. 2023.Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně nedoložila jakékoliv úkony k prověření úvěruschopnosti žalovaného. Pouze dne 24. 4. 2023, tedy až po čerpání výběrů, zaevidovala jeho osobní údaje a OP. Doložila smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru ze dne 23. 2. 2022 s maximálním úvěrovým limitem 40 000 Kč a termínem splatnosti patnáct dnů od data výpisu s výpůjční úrokovou sazbu ve výši 146,949 % ročně, a to bez jakéhokoliv podpisu. Žalovanému byla poskytnuta dne 23. 2. 2023 výběrem částka 35 000 Kč, dne 28. 2. 2023 výběrem částka 5 000 Kč, dne 22. 3. 2023 výběrem částka 2 000 Kč a dne 24. 4. 2023 výběrem částka 845 Kč - celkem 42 845 Kč. Žalovaný tedy čerpal celkovou částku 42 845 Kč a dle tvrzení žalobkyně uhradil 11 898,67 Kč. Oznámení o postoupení pohledávek na žalobkyni bylo žalovanému adresováno dne 15. 10. 2024. Předžalobní výzvou právní zástupce žalobkyně byl dne 15. 10. 2023 žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek v celkové výši 65 378,18 Kč. Dne 15. 10. 2023 byla zásilka odeslána na adresu žalované.Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.Podle ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Soud po právní stránce uzavřel, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by jakýmkoliv způsobem její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.

III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.Soud se dále zabýval platností úvěrové smlouvy, kdy dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku, neboť ujednaná výše úroku 146, 949 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo1484/2004, sp. zn. 33 Odo 236/2005, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Ačkoliv je pravdou, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měl žalovaný při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit téměř dvojnásobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu.Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o výši úroků je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou) na rozdíl od ustanovení § 41 obč. zák., podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 občanského zákoníku postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava obč. zák. totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup občanského zákoníku v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (viz. Občanský zákoník I. komentář Praha. C. H. Beck 2014). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, navíc za situace, kdy žalobkyně platnost takto sjednané výše úroků odůvodňuje a trvá na ní i v rámci tohoto řízení, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků. Žalobkyně tedy na úhradu úroků z neplatně sjednaného úvěru, a to ať ve sjednané výši či výši dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku nárok nemá.Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo dojít k přirůstání neplatně sjednaného úroku k jistině, jak žalobkyně v žalobě tvrdí. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě původně poskytnuté jistiny úvěru 42 845 Kč po odečtení částky 11 898,67 Kč, kterou žalovaný uhradil dle tvrzení žalobkyně, tedy zbývající částky 30 946,33 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. Současně nebyl přiznán žalobkyni ani zákonný úrok z prodlení ve smyslu nového stanoviska NS ČR v rozhodnutí 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, podle kterého splatnost zbývající jistiny dosud nenastala, takže nemohl vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok ani na úrok z úvěru, smluvní pokuty, či náklady vzniklé v souvislosti s prodlením, takže žaloba byla ve zbytku zamítnuta výrokem I. rozsudku. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena ve výroku II. dle § 160 odst. 1 o. s. ř. obecná třídenní.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn.

I. ÚS 257/05). Žaloba byla zamítnuta co do celkové částky 34 431, 85 Kč s příslušenstvím, když žalovaný byl zavázán k úhradě 30 946, 33 Kč. Úspěch žalobkyně byl menší než úspěch žalovaného. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.