12 C 65/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr Jitkou Rollerovou, Dr ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 26 840 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 544,84 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 5. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně a dále částku 7 885,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 5. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 727,16 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 615,78 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 429,33 Kč, úrokem 10,5 % ročně z částky 8 544,84 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 8 544,84 Kč od 21. 1. 2020 do 30. 4. 2020 ve výši 8,05 % ročně, a dále částku ve výši 4 682,53 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 172,96 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 682,51 Kč, úrokem 10,03 % ročně z částky 7 885,47 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 7 885,47 Kč od 21. 1. 2020 do 30. 4. 2020 ve výši 8,5 % ročně, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 26 840 Kč žalobou podanou soudu dne 27. 11. 2020 s odůvodněním, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo dne 19. 2. 2015 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo]. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit i poplatky ve výši 6 772 Kč. Dluh na zápůjčce tedy činí 8 544,84 Kč. Dále mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo dne 17. 10. 2014 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo]. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit i poplatky ve výši 16 318 Kč. Dluh na zápůjčce tedy činí 7 885,47 Kč. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, požaduje po žalované tyto částky 8 544,84 Kč s úrokem 10,5 % ročně a 7 885,47 Kč s úrokem 10,03 % ročně i se zákonným úrokem z prodlení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně se vyjádřila na žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu. Ze smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] jako předchůdkyní žalobkyně a žalovanou na tištěném formuláři, že dne 17. 10. 2014 uzavřely smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku s úroky a poplatky ve výši 16 318 Kč splatit v 100týdenních splátkách po 364 Kč Smluvní podmínky byly na formuláři předtištěné až za smlouvou a byly žalovanou podepsány. Ze smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] jako předchůdkyní žalobkyně a žalovanou na tištěném formuláři, že dne 19. 2. 2015 uzavřely smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku s úroky a poplatky ve výši 6 772 Kč splatit v 60 týdenních splátkách po 285 Kč Smluvní podmínky byly na formuláři předtištěné až za smlouvou a byly žalovanou podepsány. Žalobkyně předložila Tabulky umoření ze dne 27. 1. 2020 jako souhrnné informace pro žalovanou, ze kterých nelze zjistit, kdo je vyhotovil, zda žalobkyně či její předchůdkyně [právnická osoba] Ze smlouvy o postoupení pohledávek, bylo zjištěno, že ji uzavřela [právnická osoba] s žalobkyní dne 20. 1. 2020 [právnická osoba] oznámila dne 20. 1. 2020 žalované, že došlo k postoupení pohledávek na žalobkyni. Žalobkyně žalovanou téhož dne informovala o zpracování osobních údajů. Dle podacího lístku byla žalované odeslána žalobkyní doporučená zásilka dne 14. 2. 2020. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána ke splacení dluhu dne 23. 4. 2020 výzvou, kde byla stanovena lhůta k úhradě do 30. 4. 2020, a dle poštovního podacího archu byla zásilka odeslána žalované dne 24. 4. 2020. Jiné důkazy žalobkyně soudu nepředložila, zejména žádnou zákaznickou kartu, ze které by vyplývalo uvedení osobních údajů a informací o žalované a jejích poměrech. Rovněž žalobkyně netvrdila ani nedoložila, jakým konkrétním způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované. Zejména, když s ní opakovaně po čtyřech měsících uzavřela další smlouvu.

4. Podle ustanovení § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že její předchůdkyně před uzavřením smluv o zápůjčkách skutečně provedla posouzení kredibility tj. úvěruschopnosti žalované. Skutečnosti uvedené v žalobě, že sama žalovaná potvrdila přímo ve smlouvách, že bylo provedeno odborné vyhodnocení na základě dostatečných informací, jsou zcela nedostatečné a nepodložené. Žalobkyně ani netvrdila, že by předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost lustrací žalované v nebankovního registru, registru SOLUS a měla rovněž k dispozici doklady o příjmech a výdajích žalované. Dle aktuální judikatury (vztahující se jak na úvěry, tak zápůjčky) Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě předchůdkyně žalobkyně neposoudila nijak kredibilitu žalované, takže smlouvu je třeba hodnotit jako neplatnou.

6. Soud se dále zabýval platností smluv o zápůjčkách ještě z důvodu sjednaných podmínek, kdy dospěl k závěru, že ujednání o poplatcích je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Při zápůjčce lze sjednat úroky, ale nikoliv poplatky, zřejmě se tedy nejedná o poplatky, ale skryté úroky. Pokud za zápůjčku 20 000 Kč měla žalovaná navíc kromě jistiny uhradit i částku 16 318 Kč a za zápůjčku 10 000 Kč navíc kromě jistiny uhradit částku 6 772 Kč, pak se takové ujednání natolik příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako další důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č.40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen [příjmení]), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Soudy v rámci posuzování souladu či rozporu s dobrými mravy, sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však nejde procentní sazby úroků, ale o poplatky, které jsou skrytým úrokem a ten by převyšoval výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů či zápůjček. Za situace, kdy dle smluv o zápůjčkách měla žalovaná při řádném splácení kvůli sjednaným poplatkům vrátit více 1,67 násobek a 1,81 násobek poskytnutých částek, je třeba takovou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. V této souvislosti pak soud uzavírá, že pro posouzení rozporu ujednání o výši úroků s dobrými mravy je podstatná celková částka, kterou se žalovaná zavázala za dobu trvání zápůjčky při řádném splácení uhradit, tedy o kolik by žalovaná při řádném splácení poskytnutou částku přeplatila, tj. oproti poskytnutým 20 000 Kč uhradit částku 36 318 Kč a oproti poskytnutým 10 000 Kč částku 16 772 Kč. Uzavřené smlouvy o zápůjčkách je tedy třeba posoudit jako neplatné v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o výši poplatků jako skrytých úroků. Žalobkyně tedy na úhradu poplatků z neplatně sjednaných zápůjček, a to ať ve sjednané výši či výši dle občanského zákoníku nárok nemá.

7. Nároky z těchto neplatných smluv je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Toto ustanovení tedy na rozdíl od předchozí právní úpravy (§ 457 OZ) nezakládá možnost soudu bez návrhu žalované provést celkové vypořádání neplatné smlouvy, a to včetně všech plnění poskytnutých žalovanou žalobkyni či její předchůdkyni. Nová právní úprava (ust. § 2993 věta druhá občanského zákoníku) naopak vyžaduje aktivitu strany žalované, tedy námitku vzájemného plnění, tj. požadavek žalované, aby byla vypořádána i veškerá plnění, která žalobkyni poskytla. S ohledem na tuto podstatnou změnu textu zákonného ustanovení upravujícího vzájemné vypořádání nároků z neplatné smlouvy pak již nelze použít dřívější judikaturu k této otázce, která se vztahovala k ustanovení § 457 OZ. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo dojít k přirůstání neplatně sjednaného příslušenství. Žalovaná byla v řízení pasivní, takže netvrdila, kolik žalobkyni či její předchůdkyni uhradila. Pokud tedy žalobkyně požadovala neuhrazené jistiny ve výši 8 544,84 Kč a 7 885,47 Kč, pak žalovanou soud zavázal k jejich úhradě výrokem I. spolu se zákonným úrokem z prodlení od 1. 5. 2020 do zaplacení. Prodlení soud vyhodnotil dle předžalobní výzvy odeslané žalované dne 24. 4. 2020, kde byla stanovena lhůta k úhradě do 30. 4. 2020. Od následujícího dne tedy počalo běžet prodlení žalované s úhradou. Soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil žalované plnění v obecné třídenní lhůtě, neboť jinou - prodlouženou či ve splátkách nežádala. S ohledem na neplatnost smluv o zápůjčkách pak žalobkyně nemá právo na žádné další nároky, takže žaloba byla ve zbytku zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyni jako méně procesně úspěšné náklady řízení nepřiznal a více úspěšné žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly ani žádné nepožadovala. Soud při posuzování míry úspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.