12 C 80/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 2 802 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje co do částky 1 442 Kč ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 640 Kč a smluvní pokuty ve výši 802 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 219,73 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku zástupci žalobkyně.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 22. 12. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 802 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná dne 26. 3. 2020 uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] kde se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 2 000 Kč. Ta jej obdržela na účet a měla jej splatit spolu s příslušenstvím do 25. 4. 2020. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit řádně a včas, požaduje žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, kromě jistiny 2 000 Kč i kapitalizovaný úrok 640 Kč a smluvní pokutu 802 Kč. Dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 219,73 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky 434 Kč a zákonný úrok z prodlení až do zaplacení.

2. Žalobkyně následně disponovala žalobou částečným zpětvzetím žaloby co do částky ve výši 1 442 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 640 Kč a smluvní pokutu ve výši 802 Kč. S ohledem na dispozitivní úkon žalobkyně soud žalobu v této části výrokem I. řízení částečně zastavil dle § 96 o. s. ř. bez zjišťování stanoviska žalované, neboť částečné zpětvzetí žaloby bylo učiněno žalobkyní před zahájením jednání ve věci.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlas vyjádřila na žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu: Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že ji žalovaná dne 26. 3. 2020 uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] pod [číslo] kde se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 2 000 Kč jako jednorázový, neúčelový a spotřebitelský. Dle smlouvy měl být úvěr poskytnut na dobu 30 dnů se splatností 25. 4. 2020. Dle výpisu z účtu byla poukázána 1 Kč od žalované jako verifikační platba dne 29. 8. 2019. Dle výpisu z účtu byla částka 2 000 Kč zaslána na účet uvedený žalovanou dne 26. 3. 2020. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Následně byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužných částek a to dne 9. 5. 2020, 26. 5. 2020, 6. 6. 2020, 7. 7. 2021. Dne 25. 6. 2021 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a dne 9. 11. 2021 jí právní zástupce žalobkyně adresoval předžalobní výzvu k úhradě. Dle poštovních podacích archů byly žalované doručovány doporučené zásilky dne 29. 6. 2021 a 11. 11. 2021. Žalobkyně doložila výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, dle kterého měl pověřený pracovník navštívit žalovanou ve dvou případech. Dále žalobkyně předložila výpis z obchodního rejstříku.

5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

6. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Soud po právní stránce uzavírá, že jednáním právního předchůdce žalobkyně a žalované došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť předchůdce žalobkyně převzal závazek poskytnout žalované finanční prostředky do určité výše, což splnil, a žalovaná se zavázala tyto prostředky s úrokem splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalované z úvěru, měla žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaná dluh řádně neuhradila. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena, a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že její předchůdce uzavřel se žalovanou platnou úvěrovou smlouvu, tedy poskytl žalované úvěrové prostředky ve výši 2 000 Kč způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo tedy pouze na žalované, aby tvrdila a prokázala, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatila, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaná neučinila. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu, i se zákonným úrokem z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky, když ohledně smluvního úroku a smluvní pokuty byla žaloba vzata částečně zpět. Lhůtu k plnění ve výroku II. určil soud jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

8. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 1 489 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí věci s přípravou, podání žaloby, výzva) a 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkové a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), včetně 21 % DPH z těchto částek. O lhůtě plnění ve výroku II. bylo opět rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá jako obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.