12 C 85/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 11 071,45 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 071,45 Kč s kapitalizovaným úrokem od 6. 5. 2019 do 22. 9. 2021 ve výši 966,82 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení od 6. 5. 2019 do 22. 9. 2021 ve výši 392,75 Kč, úrokem 8,25 % ročně z částky 9 271,45 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 9 271,45 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku zástupci žalobkyně.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 26. 1. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 071,45 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 6. 5. 2019 (dále jen„ Smlouva“), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč. Jednalo se o revolvingový úvěr, který byl žalovanému poskytnut ve výši úvěrového rámce. Nedílnou součást Smlouvy tvoří všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal uhradit poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového rámce, tj. ve výši 500 Kč. Splatnost splátek byla sjednána vždy do 20. dne příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, na upomínky zaslané žalobkyní nereagoval. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou, žalobkyně úvěr zesplatnila dne 26. 3. 2021. Žalovanému byla právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní upomínka, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě. Žalobkyně tvrdí, že jí vzniklo právo na zaplacení dlužné částky ve výši 11 071,45 Kč. Dále požaduje zákonný úrok z prodlení a sjednaný úrok.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně vyjádřila souhlas na žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného jeho transakční historií dle výpisu z účtu u žalobkyně a dále lustrací z CCB. Poté uzavřela se žalovaným dle ceníku a všeobecných obchodních podmínek Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 6. 5. 2019 (dále jen„ Smlouva“). Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru 10 000 Kč ve výši úvěrového rámce do celkové výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal uhradit poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatnost splátek byla sjednána na 20. den v měsíci. Strany sjednaly úrok ve výši 16,9 % ročně. Dle výpisu čerpání žalovaný čerpal jednotlivé částky ze svého úvěrového účtu u žalobkyně. Jelikož úvěr však přestal řádně hradit, žalobkyně úvěr zesplatnila, což žalovanému sdělila dne 27. 3. 2021. Dle poštovního podacího archu byla zásilka žalovanému odeslána dne 30. 3. 2021. Žalobkyně dle bilance eviduje dluh na jistině, smluveném úroku a zákonném úroku z prodlení. Žalovaný byl vyzván předžalobně právním zástupcem k úhradě dne 24. 9. 2021 a doporučená zásilka byla odeslána podle poštovního podacího archu dne 24. 9. 2021. Dále byl proveden důkaz výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně.

4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

5. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

6. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

7. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť žalobkyně splnila svůj závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s úrokem splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, a že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že uzavřela se žalovaným platnou úvěrovou smlouvu, tedy poskytla žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil a zůstal v řízení zcela pasivní. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu co do jistiny, smluvního úroku i zákonného úroku z prodlení. Lhůtu k plnění ve výroku I. určil soud jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

8. Ohledně náhrady nákladů řízení ve výroku II. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný tak byla zavázán zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 252 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. právnímu zástupci žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, sazbu mimosmluvní odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění před podáním žaloby) dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen„ vyhl.“), 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl., když v daném případě se jedná o opakované podání ve skutkově i právně obdobných věcech. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, vzniklo mu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. právo na zaplacení 21% daně z přidané hodnoty.