12 C 90/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o určení

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobce není ode dne 20. 1. 2020 vlastníkem ani provozovatelem vozidla – [značka automobilu] BJ, rok výroby 1999, [příjmení]: [anonymizováno], se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 31. 3. 2021 domáhal určení, že není ode dne 20. 1. 2020 vlastníkem ani provozovatelem vozidla [značka automobilu] BJ, rok výroby 1999, [příjmení]: [anonymizováno]. Svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že dne 20. 1. 2020 nabyl vlastnické právo k tomuto vozidlu žalovaný na základě uzavřené kupní smlouvy, zaplacení kupní ceny a předání vozidla i s doklady - technickými průkazy. Uvedl, že dle ujednání ve smlouvě měl žalovaný provést změnu v evidenci držitelů motorových vozidel a splnit tak povinnosti dle § 8 z. č. 56/2001 Sb. Po výzvách České kanceláře pojistitelů žalobce zjistil, že od 14. 1. 2020 do 8. 5. 2020 nebylo vozidlo pojištěno a bylo registrováno stále na žalobce. Žalovaného tedy neúspěšně vyzýval k přepisu vozidla a to i předžalobní upomínkou ze dne 18. 11. 2020. Žalobce tvrdil, že kontaktoval MÚ v [obec] a komunikoval s ním o přepisu bez součinnosti žalovaného, avšak neměl k dispozici doklady k vozidlu. Žalobce má za to, že mu svědčí naléhavý právní zájem na určení, že není vlastníkem vozidla, neboť jako zapsaný vlastník a provozovatel vozidla musí nést nepříznivé následky za jednání stávajícího vlastníka, provozovatele či řidiče. Poukazoval ohledně existence naléhavého právního zájmu na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 7 As 254/2016.

2. Žalovaný se k podané žalobě řádně nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Lhůta pro vyjádření účastníkům marně uběhla bez jejich reakce a to žalobci dne 21. 5. 2021 a žalovanému 31. 5. 2021. Soudu bylo doručeno poštou až dne 29. 6. 2021 podání řádně nepodepsané a nedatované – zřejmě od žalovaného s tím, že dne 26. 1. 2020 bylo toto vozidlo prodáno [jméno] [příjmení], který měl přepis provést. Dále bylo soudu doručeno dne 19. 7. 2021 podání bez elektronického podpisu z neověřeného e-mailu – zřejmě žalobce, který zasílal kopie listin, které již spis obsahoval. K těmto tedy nemohl soud přihlížet jako k řádným podáním účastníků. Ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, proto soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl.

3. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a současně závěr o skutkovém stavu: Z kopie kupní smlouvy o prodeji motorového vozidla, bylo zjištěno soudem, že dne 9. 1. 2020 (nikoliv dne 20. 1. 2020, jak tvrdil žalobce) v [obec] uzavřeli žalobce jako prodávající a žalovaný jako kupující kupní smlouvu o prodeji motorového vozidla, jejímž předmětem byl prodej a koupě motorového vozidla [značka automobilu], typ model [anonymizováno] BJ, rok výroby 1999, [příjmení]: [anonymizováno], [registrační značka] za kupní cenu 3 000 Kč Smlouva obsahovala prohlášení kupujícího, že se seznámil se stavem vozidla a ve smlouvě jsou uvedeny jeho závady. Sjednanou povinností kupujícího bylo nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel na svůj náklad a vozidlo si bezodkladně pojistit. Zaplacením kupní ceny mělo přejít vlastnické právo na kupujícího. Z emailové korespondence z února 2021, že žalobce komunikoval ohledně možnosti zápisu změny do registru vozidel při nespolupráci nového vlastníka. Česká kancelář pojistitelů vyzývala dne 9. 7. 2020 žalobce k úhradě příspěvku do garančního fondu 7 840 Kč a dne 28. 7. 2020 potvrdila ukončení případu s tím, že úhradu příspěvku nepožaduje. Dne 18. 11. 2020 adresoval žalobce žalovanému předžalobní upomínku - výzvu ke změně vlastníka v registru vozidel. Zásilka byla dle podacího lístku odeslána žalovanému dne 18. 11. 2020 a dle nedoručené zásilky byla vrácena odesílateli s tím, že adresát tj. žalovaný nebyl zastižen, bylo mu oznámeno její uložení a po uložení na poště nebyla zásilka vyzvednuta.

4. Podle § 80 občanského soudního řádu (dále o. s. ř.) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

5. Předpoklad úspěšnosti žaloby na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, po procesní stránce spočívá v tom, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. Co se týče právního hodnocení sporné věci, pak věcná legitimaci účastníků je dána, neboť žalobce a žalovaný byli účastníky předmětné kupní smlouvy, avšak soud má za to, že žalobu žalobce bylo nutno v celém rozsahu zamítnout, aniž by přitom soud přistoupil k věcnému projednání merita sporu. Je to důsledkem soudní praxí všeobecně akceptované zásady, podle které nedostatek naléhavého právního zájmu je samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát a který sám o sobě vede bez dalšího dokazování k jejímu zamítnutí, aniž by se soud zabýval meritem věci (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 26 Cdo 1255/2006, 20 Cdo 1866/2000, 28 Cdo 2462/2006 ad.). Pokud žalobce ohledně svého naléhavého právního zájmu odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 7 As 254/2016, pak k tomuto je třeba uvést, že se jedná o nepřiléhavé rozhodnutí k této věci, neboť se týká problematiky aplikace zákona na ochranu osobních údajů a jde o řízení správního soudnictví nikoliv občanskoprávní, takže pro tuto posuzovanou věc je nepoužitelné. Poněvadž se jedná o určovací žalobu ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř., soud se nejprve zabýval otázkou, zda má žalobce na požadovaném určení, tedy na určení, že žalobce není vlastníkem ani provozovatelem ve výroku I. rozsudku specifikovaného vozidla ode dne 20. 1. 2020, dán naléhavý právní zájem. Určovací žaloba ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. je nástrojem ochrany subjektivního práva před neoprávněnými zásahy. Jde o žalobu svou povahou preventivní, jejím účelem je předejít stavům nejistoty ohledně určitého práva nebo jeho výkonu a její význam je ryze praktický - nastolení jistoty v ohrožených právních vztazích, přičemž je třeba více než u žalob na plnění dbát, aby nedošlo k jejímu zneužití. Především k této obraně je tedy požadována jistá kvalita žaloby na určení práva spočívající v tom, že musí být dán žalobcův naléhavý právní zájem na požadovaném určení, jež musí být vyvoláno stavem, který způsobuje, že právní stav žalobce k věci se stal nebo stává nejistým (je zpochybněn). Současně také platí, že jakmile bylo právo již porušeno, nemá preventivní ochrana postavení žalobce žádného smyslu, neboť jejím prostřednictvím již v zásadě nelze spory, které by o ně mohly v budoucnu vzniknout nebo jejichž vznik již bezprostředně hrozí, odvrátit. Současně taktéž platí, že naléhavý právní zájem je dán tehdy, pokud vyhovění určovací žaloby poskytne pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu a předejde se tak případným dalším žalobám. Současně může jím v daném případě o naléhavý právní zájem pouze tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení, že právní vztah nebo právo existuje, bylo buď ohroženo právo žalobce, nebo by se jeho právo stalo nejistým. Naléhavý právní zájem však není dán tehdy, pokud žaloba sama neřeší a ani nemůže řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva. Pokud nelze v daném případě očekávat, že tyto skutečnosti nebude navržená určovací žaloba plnit, nebude shledán ani naléhavý právní zájem na takovémto určení (srov. Bureš, Drápal, Krčmář a kol. Občanský soudní řád- Komentář Praha C. H. Beck, 2006). O naléhavém právním zájmu lze uvažovat pouze v případě, bude-li navrhovaný výrok způsobilý vystihnout úplný obsah hmotným právem vymezeného vztahu, což logicky předpokládá, že bude závazný pro všechny jeho subjekty. Taktomu může být ovšem jen tehdy, pokud všechny tyto subjekty budou i účastníky příslušného soudního řízení, neboť výrok pravomocného rozsudku, nejde-li o rozsudek o osobním stavu, je závazný jen pro účastníky řízení. Existence naléhavého právního zájmu není v dané věci dána již proto, že vyhověním žalobnímu podání s negativně vymezeným petitem by nedošlo k vyřešení celého obsahu a dosahu sporného právního vztahu nebo práva mezi účastníky řízení. Vyhověním žaloby, kterou by bylo určeno, že žalobce není vlastníkem ani provozovatelem vozidla by nedošlo k narovnání jistoty v právních vztazích účastníků, když pouze a jen na základě této skutečnosti a tohoto konstatování by nedošlo ke změně zápisu v evidenci vozidel na nového vlastníka při nedoložení nutných dokladů, nýbrž by žalobce byl nucen v případě pokračující nesoučinnosti druhé strany podat žalobu novou, a to žalobu na vymožení povinnosti, ve kterém by se soud jakožto otázkou předběžnou zabýval taktéž otázkou aktuálního vlastnictví vozidla. Vyhovění žalobě v tom znění, jak požaduje žalobce, by tedy nevedlo k ničemu jinému, než k rozmnožování soudních sporů, když současně soud podotýká, že je žalobním návrhem žalobce vázán a tento nemůže překročit či sám měnit.

6. Nad rámec výše uvedeného soud ještě konstatuje, že po prodeji vozidla měl žalobce možnost provést zápis změny vlastníka sám či společně s žalovaným, jak ukládá zákonná povinnost, avšak neučinil tak.„ Obecně je po prodeji vozidla třeba dle § 8 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, do 10 pracovních dní podat žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla na registru silničních vozidel. Aktuálně může zápis změny vlastníka vozidla provést jakýkoliv obecní úřad obce s rozšířenou působností (odbor dopravy), už tedy není třeba tuto věc řešit pouze v místě bydliště prodávajícího. K přepisu by mělo dojít na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka. Pokud se přeregistrace nemohou zúčastnit obě smluvní strany, je možné, aby změnu vlastníka provedla pouze jedna ze stran, k tomu však bude potřebovat plnou moc s úředně ověřeným podpisem druhé strany. Pokud prodávající po prodeji vozidla nezajistí přepis vozidla na registru sám a rozhodne se udělit plnou moc k přepisu kupujícímu (zejména jedná-li se o neznámou osobu), je v zájmu prodávajícího si ověřit, zda k řádnému přepisu skutečně došlo, protože nedodržení 10 denní lhůty pro přepis vozidla může mít nežádoucí důsledky jak pro prodávajícího, tak kupujícího. Jedná se o přestupek, za který může správní orgán uložit pokutu až do 50 000 Kč. Navíc prodávajícímu, jako dosud evidovanému vlastníkovi, hrozí i další nepříjemnosti (např. pokuty za dopravní přestupky, kterých se dopustí nový vlastník). Pokud nedojde k přepisu vozidla na registru v uvedené lhůtě, je možné podat žádost o zápis změny vlastníka i bez součinnosti druhé strany (§ 8a zákona č. 56/2001 Sb.). Zde je však důležité upozornit na to, že v praxi bude poměrně obtížné bez spolupráce druhé strany docílit přepisu vozidla, pokud již k vozidlu nebude mít prodávající veškerou potřebnou dokumentaci (zejména protokol o evidenční kontrole). Je proto vhodné, aby evidenční kontrolu s vozidlem absolvoval prodávající sám, ještě před prodejem vozidla, z protokolu si pořídil ověřenou kopii pro případ, že bude následně postupovat dle § 8a zákona č. 56/2001 Sb., tj. půjde o zápis změny vlastníka bez součinnosti kupujícího“ /zdroj: www.ckp.cz Pochybení mj. i žalobce tedy nelze nahrazovat soudním rozhodnutím o určení neexistence vlastnictví, když takovéto negativní určení není ze všech výše uvedených důvodů možné a ani by nemělo účinky zamýšlené žalobcem. Za této situace a s ohledem na argumenty shora uvedené proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl. Zamítá-li soud žalobu na určení z důvodu neprokázání naléhavého právního zájmu je vyloučeno, aby se jí zabýval věcně, neboť přezkum žaloby po stránce věcné právě naléhavý právní zájem předpokládá (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 1772/2000).

7. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. pak soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný měl ve věci plný procesní úspěch, když žalobě žalobce nebylo vyhověno a žalobce je tedy procesně neúspěšným účastníkem řízení. Žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení, které se však z obsahu spisu prozatím žádné nepodávají, proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.