13 C 117/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Zoratto ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 46 893,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 566 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 35 327,99 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 134,08 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 802,94 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 19 985,49 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, úrok 11,75 % ročně z částky 18 696,47 Kč od , datum, do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 46 893,99 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dále též jen „věřitel“) uzavřel e žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutý úvěr úrok ve výši 2 503 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 12 740 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 405 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 4 680 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnutého úvěru, úroků a poplatků se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 3 452 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne , datum, . Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila pouze částku 14 434 Kč. Aktuálně tedy dluží žalobkyni částku 18 696,47 Kč na jistině, 1 289,02 Kč na úrocích, 8 932,90 Kč na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, 1 694,12 Kč na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, 3 281,48 Kč na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště a 13 000 Kč na smluvní pokutě. Dále se pak žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 134,08 Kč (za období do , datum, ), kapitalizovaného úroku ve výši 11,75 % ročně od , datum, do , datum, z jistiny ve výši 4 802,94 Kč, běžícího úroku z úvěru ve výši 11,75 % p. a. z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky ve výši 19 985,49 Kč , datum, do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nerozporovala a po celou dobu řízení zůstala vůči soudu nečinná. Žalovaná se k jednání soudu dne , datum, bez omluvy nedostavila. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřel se žalovanou uvedeného dne smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutý úvěr úrok ve výši 2 503 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 12 740 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 405 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 4 680 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnutého úvěru, úroků a poplatků se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 3 452 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne , datum, .Ze žádosti o úvěr, že právní předchůdce žalobkyně na jejich podkladě prověřoval úvěruschopnost žalované. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že předmětem jejího podnikání je hostinská činnost. Bydlí ve vlastním bytě spolu s jinou osobou, nemá žádné vyživovací povinnosti a její ho měsíční výdaje činí 13 264, příjmy dosahují výše 41 400 Kč měsíčně.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a z přílohy k této smlouvě, že předmětnou smlouvou byla pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, .Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, a z podacího lístku, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a to nejpozději do , datum, . Dopis byl odeslán dne , datum, .

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně společnosti , právnická osoba, . je poskytování spotřebitelských úvěrů a tento uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč. Žalovaná byla ve smlouvě identifikována rodným číslem, IČ a bydlištěm. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutý úvěr úrok ve výši 2 503 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 12 740 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 405 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 4 680 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnutého úvěru, úroků a poplatků se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 3 452 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne , datum, . Věřitel prověřil úvěruschopnost žalované na základě pouze údajů sdělených žalovanou. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že předmětem jejího podnikání je hostinská činnost. Bydlí ve vlastním bytě spolu s jinou osobou, nemá žádné vyživovací povinnosti a její ho měsíční výdaje činí 13 264, příjmy dosahují výše 41 400 Kč měsíčně Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 14 434 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, , odeslaným téhož dne, vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a to nejpozději do , datum, .

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. (2) Spotřebitelským úvěrem na bydlení je spotřebitelský úvěr a) zajištěný nemovitou věcí nebo věcným právem k nemovité věci, b) účelově určený k 1. nabytí, vypořádání nebo zachování práv k nemovité věci nebo součásti nemovité věci, 2. výstavbě nemovité věci nebo součásti nemovité věci, 3. úhradě za převod družstevního podílu v bytovém družstvu nebo nabytí účasti v jiné právnické osobě za účelem získání práva užívání bytu nebo rodinného domu, 4. změně stavby podle stavebního zákona nebo jejímu připojení k veřejným sítím, 5. úhradě nákladů spojených se získáním peněžité zápůjčky, úvěru nebo jiné obdobné finanční služby s účelem uvedeným v bodech 1 až 4, nebo 6. splacení úvěru, peněžité zápůjčky nebo jiné obdobné finanční služby poskytnuté k účelům uvedeným v bodech 1 až 6, nebo c) poskytnutý stavební spořitelnou podle zákona upravujícího stavební spoření. (3) Vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení. Platí, že spotřebitelský úvěr je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, pokud je určen výhradně k financování koupě určitého zboží nebo poskytnutí určité služby a a) prodávající nebo osoba poskytující službu je zároveň poskytovatelem, b) poskytovatel využije služeb prodávajícího nebo osoby poskytující službu v souvislosti s uzavřením nebo přípravou smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (dále jen "smlouva o spotřebitelském úvěru"), nebo c) konkrétní zboží nebo služba jsou výslovně uvedeny ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. (4) Jde-li částečně o spotřebitelský úvěr na bydlení podle odstavce 2 písm. b) a částečně o spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, rozhoduje o tom, zda se na daný spotřebitelský úvěr použije právní úprava spotřebitelského úvěru na bydlení nebo jiného než na bydlení, převažující účel spotřebitelského úvěru. Nelze-li převažující účel určit, použije se na takový spotřebitelský úvěr úprava spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění, než peněžitém.

10. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

16. Podle § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

17. Podle § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

18. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícím právním závěrům.

21. Žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

22. Dle ustáleného názoru Nejvyššího soudu je pro posouzení postavení fyzické osoby uzavírající smlouvu rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Pro aplikaci ustanovení na ochranu spotřebitele není rozhodné, zda je určitá osoba podnikatelem (má podnikatelské oprávnění, v jiných vztazích jako podnikatel vystupuje) či jaké má s obchodními vztahy zkušenosti. Podle definice spotřebitelských smluv a spotřebitele zakotvené v ustanovení § 52 obč. zák. je naopak významným, zda v tom, kterém vztahu je spotřebitel osobou, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Je třeba zkoumat faktický stav věci a odlišit, zda podnikající fyzická osoba jedná coby podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, nebo jedná jako fyzická osoba mimo rámec svého podnikání. Pro určení, zda se jedná o podnikatelský či spotřebitelský charakter vztahu, je třeba vycházet ze všech podstatných okolností, z nichž by bylo zřejmé, že se při vzniku závazkového vztahu týkají podnikatelské činnosti (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II.ÚS 1176/21). Pro určení smlouvy jako smlouvy uzavřené mezi podnikateli a nikoli jako smlouvy uzavřené se spotřebitelem není proto relevantní výslovně ujednaná smluvní identifikace stran, ale je třeba zkoumat faktický stav věci.

23. Žalobkyně jako subjekt poskytující (výlučně) spotřebitelské úvěry tvrdí, že s žalovanou uzavřela smlouvu o podnikatelském úvěru. Žalobkyně v řízení přes výzvu soudu netvrdila a neprokázala, že žalovaná jednala v rámci své podnikatelské činnosti. Proto soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že žalovaná jednala v rámci své podnikatelské činnosti. To, že ve smlouvě je uvedeno její IČ není důvodem pro to, aby pro závazkový vztah bez dalšího byla vyloučena ustanovení z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, aby tento zákon byl případně obcházen. Jakkoli byla žalobkyně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. stran tvrzení o tom, že předmětná smlouva byla s žalovanou uzavřena v rámci její podnikatelské činnosti , tedy jako s podnikatelem, žalobkyně ničeho nedoplnila.

24. V případě, že žalovaná nejednala v rámci své podnikatelské činnosti, bylo povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru provést posouzení úvěruschopnosti žalované. Šlo by totiž o poskytnutí spotřebitelského úvěru, k jehož poskytování žalobkyně oprávněna je. Žalobkyně byla vyzvána i k doplnění těchto tvrzení a označení důkazů. Žalobkyně na tuto výzvu soudu reagovala doložením žádosti o úvěr, kde však podstatné náležitosti posouzení úvěruschopnosti absentují. Soud proto uzavírá, že smlouva ze dne , datum, tvrzená žalobkyní je neplatná dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pro absenci posouzení úvěruschopnosti žalované. K neplatnosti pro rozpor se zákonným ustanovením soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 588 o. z.

25. Nadto soud uvádí, že rozhodovací praxe Ústavního soudu vyžaduje po věřiteli, aby zkoumal, zda dlužník nebude mít zjevný problém s plněním, a to nejen u spotřebitelských úvěrů. Ústavní soud neomezil povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost pouze na vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem, ale vymezil ji jako výchozí zásadu a obecný princip, kterým by se měl řídit každý věřitel, a to bez ohledu na to, s kým daný úvěr sjednává (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobkyně by se tak nezprostila povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované, ani pokud by šlo o podnikatelský úvěr.

26. Nabízí se také otázka, zda by předmětná smlouva obstála jako platná smlouva o úvěru v případě, že by skutečně byla uzavřena podnikateli při jejich podnikatelské činnosti a v situaci, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované řádně. Žalobkyně tvrdí, že poskytla žalované 26 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutý úvěr úrok ve výši 2 503 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 12 740 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 405 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 4 680 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnutého úvěru, úroků a poplatků ve výši 48 328 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 3 452 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne , datum, . Úrok přesahující výši akceptovanou ještě obecně závěry soudních rozhodnutí (například rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3308/16 ze dne , datum, ) z důvodů tam rozebraných vyšším než 60% ročně je úrokem tzv. lichevním, v soukromoprávních vztazích nepřípustným, naplňujícím hypotézu právní normy § 1796 o. z. Takový úrok zakládá hrubý nepoměr mezi právy a povinnostmi stran smlouvy, dokonce jde o jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu dle § 253 odst. 1 tr. zák. ( srov. například již rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Takové smluvní ujednání nemůže požívat ochrany práva podle norem práva soukromého. Vykazuje zásadní rozpor s požadavkem, aby výkon práv a povinností v soukromoprávních vztazích nebyl v rozporu s dobrými mravy. Smlouvu ze dne , datum, je proto na místě i pro případ, že by byla uzavřena mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, vyhodnotit jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 588 o. z.

27. Smlouvu ze dne , datum, tak soud posoudil jako absolutně neplatnou. Zabýval se pak otázkou, zda není na místě žalobě vyhovět z jiného důvodu. Žalobkyně žalované vyplatila 26 000 Kč. Žalobkyně je tedy v postavení ochuzeného dle § 2991 odst. 1 o. z. Žalovaná doposud vrátila částku ve výši 14 434 Kč. Žalobkyně proto může žádat plnění 26 000 – 14 434 = 11 566 Kč. Podle § 2991 odst. 1 o. z. byla žalovaná zavázána k úhradě částky 11 566 Kč. Ohledně této částky bylo totiž na žalované, aby vyvrátila tvrzení o tom, že pro ni částku 11 566 Kč žalobkyně plnila, případně tvrdila, že došlo k zániku pohledávky některým ze zákonem stanovených způsobů. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila. Neúčastí u jednání se žalovaná sama zbavila práva být soudem poučena dle § 118a o. s. ř. ve smyslu ust. § 5 o. s. ř. Soud tedy uzavírá, že dluh žalované 11 566 Kč trvá, když v řízení nebylo prokázáno jeho zaplacení.

28. Lhůta k plnění byla určena jako třídenní dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Je v možnostech žalované plnění uhradit v uvedené lhůtě podle kritérií § 87 odst.1, 2 z. č. 257/2016 Sb., když přihlédnuto bylo k výši částky, době jejího vyplacení a skutečnosti, že žalovaná sama námitky ve vztahu k určení lhůty neuváděla.

29. Nedošlo-li k platnému uzavření smlouvy, nemůže se žalobkyně domáhat plnění uvedených jako ujednaná ve smlouvě, tj. smluvních pokut, smluvních úroků ani smluvních poplatků. Jde o vedlejší ujednání smlouvy hlavní, jako samostatná obstát nemohou a žalobkyni tak nároky na úhradu těchto plnění nevznikly. Žaloba v tomto rozsahu byla zamítnuta. Žalobkyni s ohledem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, nemohou být přiznány ani úroky z prodlení. (výrok II. tohoto rozsudku).

30. O náhradě nákladů řízení ve výroku III bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala k okamžiku podání žaloby. S ohledem na to, že v řízení byla zjevně úspěšnější žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.