13 C 140/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Mackovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 4 184,20 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 4 184,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 4 184,20 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V řízení zahájeném žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 184,20 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] jako původním věřitelem a žalobkyní jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytnul žalované úvěr ve výši 2 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak po uvedeném datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Úvěr byl poskytnut z účtu původního věřitele na bankovní účet žalované [bankovní účet]. Žalobkyně vůči žalované dále nárokuje nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 184,20 Kč, který byl splatný dne [datum]. Dne [datum] zaslal žalované právní zástupce žalobkyně předžalobní upomínku k úhradě dlužných částek. Žalovaná neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala, na jednání soudu dne [datum] se bez řádné omluvy nedostavila. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a žalobkyně (PZ žalobkyně omluven).

3. Vzhledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. <b>4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:</b> Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] jako původním věřitelem a žalobkyní jako postupníkem a tato skutečnost byla žalované oznámena. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytnul žalované úvěr ve výši 2 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do [datum] a žalovaná se dále ve smlouvě zavázala k zaplacení poplatku ve výši 2 184,20 Kč. [příjmení] 2 000 Kč byla převedena z bankovního účtu věřitele na bankovní účet č. [bankovní účet]. Ze zprávy [právnická osoba] bylo zjištěno, že účet výše uvedeného čísla je ke dni [datum] zrušený, kdy před tímto datem byl veden na jméno [anonymizováno] [příjmení]. Předžalobní výzva pro žalovanou byla právním zástupcem žalobkyně předána k poštovní přepravě dne [datum].

5. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

7. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.

8. Dle ust. § 547 občanského zákoníku právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

9. Dle ust. § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

10. Dle ust. § 1802 občanského zákoníku mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

11. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

15. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

16. Dle ust. § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

20. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, přičemž po provedeném dokazování soud nemá za prokázáno, že by žalobkyně splnila své povinnosti vyplývající z žalobkyní tvrzené uzavřené smlouvy o úvěru, tedy že by žalované poskytla úvěr ve sjednané výši. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně nehradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4. 6. 2010, č. j. 75Co 75/2010-83, popř. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, str. 569). Žalobkyně k prokázání svých tvrzení o poskytnutí úvěru nepředložila ničeho. Jako důkaz označila zprávu od [právnická osoba], kterou si soud vyžádal. [právnická osoba] sdělila, že k datu [datum] nebyla na účet žalované [číslo] zaslána žádná platba, jelikož tento účet byl k tomuto datu zrušen. Před zrušením účtu byla majitelkou osoba odlišná od žalované. Žalobkyně, tak především neprokázala, že na ve smlouvě sjednaný účet žalované poskytla peněžní prostředky. K jednání dne [datum] se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být stran prokázání poskytnutí peněžních prostředků žalované poučena. Soud tak uzavírá, že žalobkyně nesplnila svou povinnost důkazní ve vztahu k poskytnutí úvěru. Žaloba žalobkyně je proto nedůvodná a byla zamítnuta. Nad rámec výše uvedeného soud uzavírá, že neposuzoval zkoumání úvěruschopnost žalované žalobkyní, neboť se toto jeví být v předmětném řízení nadbytečné.

23. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná měla ve věci plný procesní úspěch, když žaloba žalobkyně byla zamítnuta a žalobkyně byla procesně neúspěšným účastníkem řízení. Vzhledem k tomu, že žalované - dle obsahu spisu - žádné náklady soudního řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.