13 C 16/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Zoratto ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 18 825 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 900 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 6 925 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 535,24 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 207,49 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 12 712,83 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 % ročně a úrokem ve výši 29,49 % ročně z částky 12 712,83 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 18 825 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“) uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 7 735 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 3 593 Kč, odměnu za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 082 Kč a pojistné ve výši 1 560 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 52 týdenních splátkách ve výši 438 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne , datum, . Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, vzniklo žalobkyni právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 12 712,83 Kč, dlužný poplatek ve výši 6 112,17 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 207,49 Kč, přičemž se jedná o úrok ve výši 29,49 % ročně z dlužné jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, tj. ode dne , datum, do , datum, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 535,24 Kč, přičemž se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, tj. ode dne , datum, do , datum, a dále úrok ve výši 29,49 % ročně a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny běžící od , datum, do zaplacení. Žalovaná uhradila částku v celkové výši 3 100 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k jednání soudu dne , datum, se nedostavila. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a žalobkyně (PZ žalobkyně omluven).

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

4. Ze zákaznické karty ze dne , datum, , že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ověřil úvěruschopnost žalované na základě údajů sdělených mu žalovanou a rovněž ověřených pracovnicí věřitele, což žalovaná potvrdila svým podpisem na kartě. Ze zákaznické karty plyne, že žalovaná byla zaměstnána na pozici sanitárka u , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, s pravidelným čistým měsíčním příjmem ve výši 21 505 Kč. Dále další čisté příjmy domácnosti byly uvedeny ve výši 25 000 Kč. Měsíční výdaje pak odhadla na částku 7 000 Kč. Žije s partnerem v nájemním bytě.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a ze smluvních podmínek, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutý úvěr částku 6 175 Kč představující součet představující kapitalizovaných úroků ve výši 3 593 Kč s úrokovou sazbou ve výši 44 % ročně, odměnu za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení e výši 1 082 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku a pojištění ve výši 22 735 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 52 týdenních splátkách ve výši 438 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne , datum, .

6. Z tabulky umoření k č. smlouvy 238030549, že žalovaná uhradila celkově částku ve výši 3 100 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku, že pohledávka za žalovanou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni, toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, , kde byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 29 439,48 Kč žalobkyni jakožto novému věřiteli do 10-ti dnů od doručení dopisu, dopis byl podán na poštu dne , datum, .

8. Z výzvy k plnění ze dne , datum, a z podacího lístku ze dne , datum, , že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána dopisem ze dne , datum, podaným na poštu dne , datum, k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

9. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

10. Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřel se žalovanou po prověření úvěruschopnosti žalované dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, jejichž převzetí v hotovosti potvrdila žalovaná svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutý úvěr poplatek ve výši 6 175 Kč představující součet představující kapitalizovaných úroků ve výši 3 593 Kč s úrokovou sazbou ve výši 44 % ročně, odměnu za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 082 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku a pojištění ve výši 22 735 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 52 týdenních splátkách ve výši 438 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne , datum, . Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaná uhradila celkově částku ve výši 3 100 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, , odeslaným téhož dne, vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

18. Podle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

19. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

24. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

25. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, jejichž převzetí v hotovosti potvrdila žalovaná svým podpisem na smlouvě. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

26. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, nebo C-76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb. Soudní dvůr v něm vyložil, že čl. 8 a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

27. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

28. Žalovaná vyplnila listinu ohledně hodnocení bonity klienta. Co se týče této listiny, soud konstatuje, že žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace, zejména o jeho příjmech, jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany.

29. Pokud jde o příjmy spotřebitele, žalovaná v kartě klienta uvedla, že dosahuje příjmu ze zaměstnání ve výši 21 505 Kč, k čemuž si žalobkyně nevyžádala žádných zpráv. Co se týče výdajů žalované, tyto zjevně nebyly ze strany žalobkyně jakkoli prověřovány. Pokud jde o náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka, za „bydlení (inkaso)“ či nájem (když uvedla, že žije v nájemním bytě) neuvedla žádnou částku. V této situaci pak bylo dle soudu povinností žalobkyně tyto skutečnosti prověřit. Žalobkyně do výdajů žalované zahrnula částku 7 000 Kč, z čehož ovšem nelze dle soudu zjistit nic o konkrétních pravidelných výdajích žalované a dále nebyly uvedeny jiné výdaje, a to ani na cestování, stravu či záliby. Žalobkyně si nevyžádala jiné listiny, kupříkladu bankovní výpis žalované, z něhož by bylo možné toto tvrzení ověřit a zjistit cokoliv konkrétnějšího o dalších pravidelných a očekávatelných výdajích žalované. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala jak příjmovou tak výdajovou stránku majetkových poměrů žalované.

30. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl žalobkyni pravidelně splácet dohodnuté splátky. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

31. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě, že žalovaná započtení jí poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.

32. Soud proto výše uvedenou smlouvu o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatnou a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 15 000 Kč a žalovaná z této vrátila částku ve výši 3 100 Kč. Žalovaná proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku ve výši 11 900 Kč bez dalšího.

33. Stran prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v době uzavírání předmětných smlouvy o spotřebitelském úvěru nemohla být žalobkyně poučena, jelikož nebyla jednání dne , datum, přítomna.

34. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán, a i v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

35. O náhradě nákladů řízení ve výroku III bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala k okamžiku podání žaloby. S ohledem na to, že v řízení byla zjevně úspěšnější žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.