13 C 164/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr Lic. et Mgr Ingrid Kovářovou Kochovou Ph.D. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem boulevard příjmení 1, PSČ Paříž, Francouzská republika jednající v České republice prostřednictvím: právnická osoba se sídlem adresa , Smíchov zastoupeného advokátkou: JUDr. jméno příjmení , Ph.D., sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem: JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o 53 515, 91 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku 53 515,91 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 47 110,21 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Olomouci na náhradě nákladů řízení částku 16 170 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u soudu dne 31. 5. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném plnění uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce tvrdil, že předchůdce žalobce - [právnická osoba], a.s., jejíž obchodní jmění přešlo na žalobce v důsledku fúze, žalovanému na základě návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 11. 12. 2014 (dále též jen„ úvěrová smlouva“) a všeobecných obchodních podmínek poskytl revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Ke dni 3. 6. 2019 (datum posledního čerpání úvěru) žalovaný postupně z úvěrového rámce vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 310 722,66 Kč. Pro jednotlivá čerpání poskytnutého úvěru byly dohodnuty specifické podmínky jejich splácení, kdy čerpání úvěru (tzv. Komfort čerpání) souhrnně evidovaného na podúčtu [číslo] se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši 500 Kč. Roční úroková sazba činila 22,68 %. V souladu s úvěrovou smlouvou byl žalovaný povinen hradit v rámci pravidelných splátek rovněž pojištění ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru. Čerpání úvěru (tzv. Extra čerpání) evidované na podúčtu [číslo] se žalovaný zavázal uhradit 24 splátkami ve výši 316 Kč, roční úroková sazba činila 0 %. Žalobce byl v souladu s příslušnými všeobecnými úvěrovými (obchodními) podmínkami oprávněn požadovat, aby splátky jednotlivých čerpání byly žalovaným hrazeny souhrnnou platbou, jejíž splatnost byla dohodnuta vždy na 17. den v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byly peněžní prostředky čerpány. Žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas vyplývajícímu z úvěrové smlouvy nedostál, když se ocitl v prodlení se splacením měsíčních splátek v období od [číslo] - 2/ 2022. Dne 18. 1. 2022, před tím, než se úvěr stal v důsledku prodlení žalovaného splatným, vyzval žalobce žalovaného k uhrazení dlužné splátky ve lhůtě 30 dnů. Žalovaný v této lhůtě dlužnou splátku neuhradil. Dopisem ze dne 24. 2. 2022 žalobce v souladu s příslušnými všeobecnými úvěrovými (obchodními) podmínkami od úvěrové smlouvy odstoupil a vyzval žalovaného ke splnění dluhu. Odstoupení od úvěrové smlouvy nabylo účinnosti dne 31. 3. 2022 a dluh žalovaného ve výši 63 515,91 Kč se tak stal splatným v celém rozsahu. Dlužnou částku ke dni splatnosti dluhu tvoří součet následujících položek: jistina 54 814,58 Kč, úroky 6 405,70 Kč (představuje úrok, který měl být žalovaným uhrazen v rámci plateb běžných měsíčních splátek v období [číslo] do 2/ 2022, se kterými se však ocitl v prolení), pojistné 830,96 Kč (představuje pojistné, které mělo být žalovaným uhrazeno v předepsaných splátkách od [číslo] do 2/ 2022), náhrada nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínky 700 Kč (částka 100 Kč za zaslanou upomínku účtována dne 17. 9. 2021 a částka 600 Kč náklady vymáhacího procesu účtována 1. 10. 2021, účtované dle Sazebníku platného v době čerpání, přičemž o sazebníku platném od 11. 3. 2020 byl žalovaný informován elektronicky v lednu 2020), smluvní pokuta za prodlení 764,67 Kč. Tuto žalobkyně požaduje v souladu s ust. § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (0,1 % denně ze součtu dlužných měsíčních splátek). Celková dlužná částka úvěru ke dni zesplatnění činila 63 515,91 Kč. Do data odstoupení od úvěrové smlouvy žalovaný uhradil částku ve výši 359 152,16 Kč, z toho na jistinu 255 908,08 Kč, na smluvní úrok 85 638,94 Kč, na pojištění 12 024,91 Kč, na poplatky 4 000 Kč a na pokutách 10 580,23 Kč. Po odstoupení od úvěrové smlouvy žalovaný uhradil částku 10 000 Kč, a to dne 2. 3. 2022 částku 2 500 Kč a dne 29. 3. 2022 částku 7 500 Kč, která byla přednostně započtena na jistinu úvěru. Znovu vyzval žalobce žalovaného ke splnění dluhu předžalobní upomínkou ze dne 22. 5. 2022. Žalovaný však ničeho neuhradil. Usnesením soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem a jaké získal informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet a označil důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Podáním doručeným soudu dne 8. 12. 2022 žalobce reagoval na výzvu soudu a doplnil, že žalovaný v úvěrové smlouvě uvedl, že pracuje pro [právnická osoba]. Jako svůj příjem uvedl částku 14 000 Kč a ostatní příjmy uvedl částkou 1 000 Kč, na náklady na bydlení uvedl částku 5 000 Kč, ostatní pravidelné náklady a ostatní finanční závazky uvedl částkou 342 Kč. Žalovaný do smlouvy uvedl, že je svobodný a bezdětný a že bydlí v nájmu. Žalobce dále tvrdil, že příjem deklarovaný žalovaným byl ověřen proti tabulce předpokládaných příjmů a nebyla zjištěna nekonzistence. Žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného posoudil schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů, a také na základě způsobu plnění jeho dosavadních dluhů (dotazy do interního expertního sytému a registrů [příjmení], [spisová značka]). Nadto využil interní expertní systém pro podporu rozhodování a skóringový model, zohledňující jak finanční situaci žadatele včetně míry jeho zadlužení, tak relevantní sociodemografické parametry.

2. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl žalovanému, s ohledem na skutečnost, že jeho pobyt není znám, ustanoven dle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) opatrovník pro toto řízení JUDr. [jméno] [příjmení], advokát [adresa].

3. Opatrovník žalovaného ve vyjádření k žalobě ze dne 29. 6. 2022 uvedl, že s ohledem na nemožnost získat jakékoliv relevantní informace přímo od žalovaného, nemá k dispozici informaci, zda úvěrovou smlouvou ze dne 11. 12. 2014 skutečně uzavřel. Dále uvedl, že v případě že by bylo prokázáno, že žalovaný úvěrovou smlouvu skutečně uzavřel, je třeba namítnout, že žalobce ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, což má zásadní význam pro posouzení platnosti úvěrové smlouvy. Dále namítal, že smluvní pokuta (ve výši 8 % a ve výši 0,1 %) je nepřiměřeně vysoká a že část uplatněného nároku vůči žalovanému má vycházet nikoliv přímo z uzavřené úvěrové smlouvy, nýbrž ze sazebníků žalobce, přičemž žalobce dle jeho názoru neprokázal, že se sazebníky staly součástí úvěrové smlouvy.

4. Na to žalobce reagoval podáním ze dne 10. 7. 2023, v němž uvedl, že žalovaný po dobu smluvního vztahu s žalobcem komunikoval jak telefonicky, tak elektronicky, a to dne 3. 3. 2022, 4. 3. 2022 a 7. 3. 2022, kdy měl žalovaný zájem, po odstoupení od úvěrové smlouvy, dále hradit svůj závazek v měsíčních splátkách, svému závazku však nedostál, a že žalovaný taktéž telefonicky kontaktoval soud s nabídkou možnosti úhrady dluhu v měsíčních splátkách. Dále uvedl, že po žalovaném požadoval smluvní pokutu pouze ve výši 0,1 % denně ze součtu dlužných splátek, což je zřejmé z doloženého výpisu z úvěrového účtu, a že sazebníky pro úvěry jsou veřejně dostupné na www. stránkách žalobce v sekci Dokumenty, přičemž o sazebníku pro úvěry platném od 11. 3. 2020 byl žalovaný informován elektronicky v lednu 2020.

5. Vzhledem k tomu, že se v řízení vyskytoval cizí prvek daný sídlem žalobce, který je právnickou osobou zřízenou dle právních předpisů Francouzské republiky, řešil soud primárně otázku vlastní pravomoci, příslušnosti a užití hmotného práva v projednávaném případu. Za situace, kdy Česká republika i Francie jsou členy Evropské unie, je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012. Podle ustanovení článku 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále také jen„ Nařízení“) nestanoví-li nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu. S ohledem na skutečnost, že žalovaný má v působnosti Okresního soudu v Olomouci bydliště, soud dovozuje svou pravomoc a příslušnost předmětný spor projednat a rozhodnout. Soud případ posuzoval dle českého hmotného práva, neboť při absenci dvoustranné či vícestranné mezinárodní smlouvy upravující vztahy mezi Českou republikou a Francií, je nezbytné aplikovat Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní vztahy, a to článek 4 odst. 4, dle kterého není-li možné určit rozhodné právo podle odstavce 1 nebo 2, řídí se smlouva právem země, s níž je nejúžeji spojena. Rozhodným právem, bude tak české právo hmotné, poněvadž žalobcem tvrzené nároky vznikly na základě úvěrové smlouvy uzavřené dle českého práva, na území ČR a samotná změna v osobě věřitele nemá za následek změnu rozhodného, práva, když taková skutečnost nevyplývá ostatně ani z vůle smluvních stran.

6. Skutková zjištění soudu 7. Z výpisu z obchodního rejstříku (č. l. 16) soud zjistil, že odštěpný závod žalobce je v tomto rejstříku zapsán od 20. 2. 2015, že předmětem podnikání je poskytování úvěru, a že ke dni účinnosti přeshraniční fúze, tj. k 31. 5. 2015, přešel na nástupnickou [právnická osoba] PERSONAL FINANCE, Paříž, 1 boulevard [příjmení], [číslo], Francouzská republika, zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Obchodním soudem v Paříži pod reg. [číslo] jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závoru se sídlem [adresa], Smíchov veškerý majetek, dluhy a práva a povinnosti včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů zanikající [právnická osoba], a.s.

8. Z výpisu z centrální evidence obyvatel (č. l. 28) soud zjistil, že žalovaný je svobodný, je hlášen k trvalému pobytu na adrese [adresa žalovaného], nemá vedenu zvláštní adresu pro doručování.

9. Z výpisu z insolvenčního rejstříku (č. l. 29) soud zjistil, že ohledně žalovaného není a nebylo vedeno insolvenční řízení.

10. Z žádosti/smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru [číslo] (č. l. 8) soud zjistil, že je datována dnem 11. 12. 2014, že úvěrujícím je předchůdce žalobce a úvěrovaným je žalovaný. Předchůdce žalobce se na základě uvedené smlouvy zavázal poskytnut žalovanému revolvingový úvěr s aktuálním úvěrovým rámcem ve výši 11 000 Kč a maximálním úvěrovým rámcem 150 000 Kč, kdy aktuální úvěrový rámec bylo možné navýšit do výše maximálního úvěrového rámce 150 000 Kč. Pro jednotlivá čerpání úvěru byly dohodnuty specifické podmínky jejich splácení, přičemž částka prvního čerpání úvěru z aktuálního úvěrového rámce činila 5 636 Kč. Jednalo se o částku hrazenou obchodníkovi, kdy prodejní cena předmětu financování u prodejce a zprostředkovatele úvěru [právnická osoba] činila 6 520 Kč, přímá platba placená prodejci žalovaným činila 884 Kč, cena úvěru byla sjednána v částce 1 948 Kč. Dle specifických podmínek splácení prvního čerpání úvěru se žalovaný úvěr zavázal splácet ve 24 měsíčních splátkách po 301 Kč, celková částka splatná ke dni podpisu žádosti/smlouvy činila 7 224 Kč a celková výše měsíční splátky včetně měsíční úhrady za pojištění byla sjednána ve výši 316 Kč. Splátky byly splatné vždy k 17. dni v měsíci. Roční úroková sazba byla pevná 25,07 % a RPSN činila 28,16 %. Účastnici ve smlouvě dále sjednali podmínky revolvingového úvěru, kde měsíční splátka činí min. 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč, základní roční úroková sazba činí 22,68 %, pojistné činí 4,99 % z příslušné měsíční splátky, měsíční poplatek za správu a vedení úvěrového účtu činí 69 Kč, RPSN 41,84 %. Splatnost byla dohodnuta vždy na 17. den v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byly peněžní prostředky čerpány. Součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] účinné k 1. 7. 2013, přičemž žalovaný stvrdil svým podpisem, že se s nimi seznámil.

11. Z dohody o způsobu řešení sporů k žádosti/smlouvě o revolvingovém spotřebitelském úvěru [číslo] (č. l. 9) soud zjistil, že smluvní strany se touto dohodly na způsobu řešení sporů z uvedené smlouvy o úvěru.

12. Z všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] účinných od 1. 7. 2013 (dále také jen„ VOP“) (č. l. 14-15) soud zjistil, že žalobce vypracoval úvěrové podmínky pro poskytování úvěrů. Dle čl. IV.

1. VOP byl žalovaný povinen platit náklady související se smlouvou v termínech a výši stanovených smlouvou a/nebo, aktuálním Sazebníkem poplatků, odměn, sankcí a náhrad nákladů úvěrových produktů [právnická osoba], a.s., a to zejména: úroky, úroky z prodlení, úhrady za pojištění, transakční poplatky, např. poplatek za čerpání peněžních prostředků v hotovosti, zúčtovací poplatky, např. poplatek za vrácení přeplatku, dále odměny za činnost Cetelemu, např. poplatek za správu a vedení úvěrového účtu, poplatek za odeslání upomínky, poplatek za odeslání výzvy ke splacení zesplatněného úvěru, jakož i náhrady bankou vynaložených nákladů, zahrnující např. poplatek související s vymáháním pohledávky. Dle čl. VII.

2. VOP byl žalobce oprávněn od smlouvy odstoupit, neumožnit další čerpání úvěru a požadovat splacení dlužné částky, včetně příslušenství, ke dni účinnosti odstoupení, dostane-li se žalovaný do prodlení se splacením více než dvou po sobě následujících splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Odstoupení nabývá účinnosti ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo odstoupení dáno k poštovní přepravě, případně umístěno do klientské zóny klienta nebo doručeno prostřednictvím datové schránky. Dle čl. VII.3 VOP se příslušenství dnem účinnosti odstoupení či výpovědí stává součástí úvěrové jistiny.

13. Z prohlášení o udělení souhlasu se zpracováním osobních údajů v souvislosti se žádostí/smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 11. 12. 2014 (č. l. 77) soud zjistil, že žalovaný v tomto prohlášení uvedl, že je svobodný, je zaměstnán u zaměstnavatele HOTEL PRACHÁRNA s čistým příjmem 14 000 Kč a ostatními příjmy ve výši 1 000 Kč, dále uvedl, že bydlí v nájmu s náklady na bydlení ve výši 5 000 Kč, má ostatní závazky ve výši 342 Kč a že nemá žádné vyživované dítě.

14. Z deníku financování a z dokladu o převodu finančních prostředků (č. l. 99), přehledu čerpání MUZO (č. l. 100) a dokladů o převodu na účet (č. l. 101-121) soud zjistil, že žalovaný v období od 6. 1. 2015 do 3. 6. 2019 na úvěr čerpal částku v celkové výši 310 722,66 Kč. Z informace a sazebníku (č.l. 122-13) soud zjistil, že [jméno] bank! vystavila svůj sazebník platný od 11. 3. 2020.

15. Z výpisu z úvěrového účtu (č. l. 18-25) soud zjistil, tento obsahuje transakční historii úvěrového účtu za období od 6. 1. 2015 do 18. 2. 2022, je z něj patrné, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, když se dostal do prodlení s úhradou splátky za měsíc [číslo] – 2/ 2022, k 18. 2. 2022 činil dluh na úvěrovém účtu částku 63 515,19 Kč (z toho úroky činily 6 405,70 Kč, pojištění 830,96 Kč, poplatky 700 Kč smluvní pokuta 764,67 Kč).

16. Ze Sazebníku žalobce pro úvěry platného od 11. 3. 2020 (dále také jen„ Sazebník“) (č. l. 122-123) soud zjistil, že náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného (dospělého závazku) činí 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné (dospělé) splátky v měsíci následujícím po měsíci prodlení činí 100 Kč.

17. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 24. 2. 2022 (č. l. 11) a z poštovního podacího archu (č. l. 10) soud zjistil, že žalobce dopisem ze dne 24. 2. 2022, odeslaným žalovanému dne 24. 2. 2022 odstoupil od úvěrové smlouvy a úvěr se stal ke dni 31. 3. 2022 splatný v celém rozsahu. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 63 516 Kč, složené z dlužných měsíčních splátek úvěru ve výši 15 779 Kč, úvěrové jistiny splatné ke dni účinnosti odstoupení od smlouvy ve výši 46 273 Kč, smluvní pokuty za prodlení ve výši 765 Kč a náhrady nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 700 Kč.

18. Z výzvy ze dne 18. 1. 2022 (č. l. 12) soud zjistil, že žalobce sepsal výzvu adresovanou žalovanému, kterou jej vyzýval k úhradě dlužné částky před odstoupením ve lhůtě do 30 dnů.

19. Z e-mailové komunikace žalobce a žalovaného (č. l. 152) soud zjistil, že žalobce v e-mailu adresovaném žalovanému dne 3. 3. 2022 uvedl, že v rámci mimosoudní dohody může přistoupit na splátkový kalendář v případě, že dlužná částka bude uhrazena minimálně v 7 měsíčních plátkách v minimální výši 10 000 Kč, uhrazených vždy do 20. dne v měsíci, počínaje měsícem březen 2022, zároveň žalovaného upozornil, že došlo k odstoupení od úvěrové smlouvy a dlužná částka 63 516 Kč se ke dni 31. 3. 2022 stává splatnou v celém rozsahu, na což žalovaný reagoval e-mailem ze dne 4. 3. 2022, v němž uvedl, že telefonická dohoda zněla 10 000 Kč do konce března, žádal proto o opravu data a potvrzení e-mailu s tím, že další měsíce by byl schopen splácet do 20. dne. V e-mailu ze dne 7. 3. 2022 pak žalobce uvedl, že první úhrada musí být provedena nejdéle do 31. 3. 2022, přičemž platbu je třeba uhradit s předstihem min. 2-3 pracovní dny v případě úhrady z účtu, v případě úhrady složenkou je pak nutné počítat s delší dobou přípisu, a to až 7 pracovních dnů.

20. Z úředního záznamu (č. l. 48, 153) soud zjistil, že dne 17. 9. 2022 byl pracovnicí Okresního soudu v Olomouci přijat telefonický hovor, kdy telefonoval muž, který se představil jako žalovaný a který sdělil, že momentálně žije v cizině, chce doručovat na Studentskou 1, [obec] s tím, že odmítá na dotaz sdělit adresu v cizině, kde se zdržuje. Dále sdělil, že kontaktoval žalobce a řeší splátkový kalendář.

21. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 5. 2022 (č. l. 13) a z poštovního podacího archu (č. l. 10) soud zjistil, že zástupkyně žalobce předžalobní výzvu žalovaného vyzývala k úhradě žalované částky.

22. Z výpisu ohledně žalovaného (č. l. 138) soud zjistil, že žalovaný má hlášen trvalý pobyt na adrese [adresa žalovaného]. Ze sdělení [jméno] [příjmení] (č. l. 126) soud zjistil, že žalovaný se zdržuje od roku 2008 v zahraničí ve [příjmení] [jméno], nemá žádný majetek v ČR ani v EU. Z rozsudku zdejšího soudu (č. l. 84) soud zjistil, že zdejší soud rozhodoval dne 21. 10. 2022 o úpravě práv a povinností k nezletilé dceři žalovaného narozené dne 30. 9. 2019, že v řízení byl žalovaný zastoupen obecnou zmocněnkyní [jméno] [příjmení], že k poměrům žalovaného bylo zjištěno, že se zdržuje v Anglii 10 et, má dluhy tady i v Anglii, že se je snaží splácet, že nemá žádný majetek, že jiné děti nemá, že dosahuje příjmu asi 28 200 Kč měsíčně.

23. Závěr o skutkovém stavu.

24. Mezi právním předchůdcem žalobce – [právnická osoba] a.s. a žalovaným byla na základě žádosti žalovaného uzavřena dne 11. 12. 2014 smlouva o spotřebitelském úvěru formou poskytnutí aktuálního úvěrového rámce ve výši 11 000 Kč a maximálního úvěrového rámce ve výši 150 000 Kč. Pro jednotlivá čerpání úvěru byly dohodnuty specifické podmínky jejich splácení, kdy první čerpání úvěru se žalovaný zavázal (tzv. Extra čerpání) uhradit 24 splátkami ve výši 316 Kč. Další čerpání úvěru souhrnně evidované na podúčtu [číslo] se žalovaný splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč, vždy k 17. dni v měsíci. Úvěr byl úročen roční úrokovou sazbou, která ke dni podpisu činila 22,68 % RPSN činila 41,84 %. Žalovaný se dále zavázal platit měsíční úhrady za pojištění ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru, měsíční poplatek za správu a vedení úvěrového účtu ve výši 69 Kč a dále náklady související se smlouvou ve výši stanovené aktuálním sazebníkem. Nedílnou součástí smlouvy byly VOP platné od 1. 7. 2013. Žalovaný v období od 6. 1. 2015 do 31. 3. 6. 2019 čerpal úvěr v celkové výši 310 722,66 Kč. Úvěr však řádně nesplácel, když se ocitl v prodlení se placením měsíčních splátek v období od [číslo] do 2/ 2022. Dne 24. 2. 2022 žalobce oznámil žalovanému odstoupení od úvěrové smlouvy a vyzval ho k úhradě dlužné částky 63 515,91 Kč. Dle tvrzení žalobce do data odstoupení od úvěrové smlouvy žalovaný uhradil částku ve výši 359 152,16 Kč Po odstoupení od úvěrové smlouvy žalovaný zaplatil částku 10 000 Kč. Dne 2. 5. 2022 žalovaného marně vyzval předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky. Žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel z údajů uvedených žalovaným. Žalovaný uvedl, že pracuje pro [právnická osoba]. Jako svůj příjem uvedl částku 14 000 Kč a ostatní příjmy uvedl částkou 1 000 Kč, na náklady na bydlení uvedl částku 5 000 Kč, ostatní pravidelné náklady a ostatní finanční závazky uvedl částkou 342 Kč. Dále uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu a že nemá vyživované děti.

25. Právní posouzení.

26. Podle § 2395 o. z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

27. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 11. 12. 2014 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

28. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění, než peněžitém.

29. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

30. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

31. Podle § 2991 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Žalobce tvrdí uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky řízení. Žalobce sám je subjektem, jehož předmětem podnikání je poskytování úvěru, tedy osobou disponující odbornými znalostmi a zdatnostmi dle § 5 o. z. v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů.

33. V řízní bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva [číslo] datovaná dnem 11. 12. 2014, neboť uvedená smlouva je žalovaným podepsána, a skutečnost, že žalovaný smlouvu uzavřel vyplývá také z dalších provedených důkazů, kdy zejména z e-mailové komunikace je zřejmé, že žalovaný měl po odstoupení od úvěrové smlouvy dále hradit svůj závazek v měsíčních splátkách, čemuž však nedostál. Uvedená smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobce byl vyzván k doplnění tvrzení o splnění povinnosti dle § 9 uvedeného zákona. Žalobce sice tvrdil, že dostatečně prověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložil žádnou relevantní dokumentaci, uvedl, že žalobce prověřoval před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet, navrhl, aby soud vyžádal informace o prověřování žalovaného [příjmení], zájmové sdružení právnických osob s tvrzením, že v této databázi úvěrující žalovaného prověřil a výsledek prověření jej nevedl k závěru o tom, že žalovaný nebude schopen úvěr splácet. Jiné skutečnosti osvědčující to, že by úvěrující řádně prověřil úvěryschopnost žalovaného v řízení prokázány nebyly. Soud dospěl k závěru, že úvěrující si při poskytování úvěru žalovanému nepočínal dostatečně obezřetně, v souladu s požadavkem § 5 o. z., a nedostál povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle § 9 z. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Úvěrující při poskytnutí úvěru - úvěrového rámce až 150 000 Kč vycházel z toho, že žalovaný jako svůj příjem uvedl částku 14 000 Kč a ostatní příjmy uvedl částkou 1 000 Kč, na náklady na bydlení uvedl částku 5 000 Kč, ostatní pravidelné náklady a ostatní finanční závazky uvedl částkou 342 Kč. Dále uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu a že nemá vyživované děti. Žalovaný přitom současně v jiném soudním řízení uvádí, že asi 10 let, tj. od r. 2013 žije v Anglii. Toto bylo prokázáno i ze sdělení [jméno] [příjmení]. Na základě smlouvy žalovaný načerpal dle výpisů předložených žalobcem více než 300 000 Kč. Soud tak dospěl k závěru, že úvěrující při uzavírání smlouvy vycházel při kalkulaci příjmů a výdajů žalovaného toliko z údajů sdělených žalovaným. Žalobce neuvedl ani nedoložila, jak si úvěrující příjmy a výdaje žalovaného ověřil, mimo náhledu do databáze [příjmení], z čehož lze usuzovat, že se spoléhal čistě na tvrzení žadatele. Z uvedeného důvodu, pro nadbytečnost, proto také soud neprováděl důkaz nahlédnutím do databáze [příjmení].

34. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka] nebo [spisová značka]), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka]), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. [spisová značka] / [číslo]), dle níž není z pohledu § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat.

35. Soud proto uzavírá, že schopnost splácet úvěr úvěrujícím nebyla v tomto obchodním případě řádně posouzena a pro tuto skutečnost je smlouva [číslo] datovaná dnem 11. 12. 2014 neplatná, a to pro rozpor se zákonem. Na místě je proto zabývat se tím, zda není na místě žalobě žalobce vyhovět z jiného důvodu. [příjmení] 310 722,66 Kč byla žalovanému vyplacena bez právního důvodu. Za dané situace tak má žalobce nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ponížené o platby žalovaného. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný v daném případě uhradil více než obdržel. Žalovaný tak na bezdůvodném obohacení žalobci ničeho nedluží.

36. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla posouzena jako neplatná, a žaloba byla z výše uvedeného důvodu zamítnuta, nezabýval se soud podrobně dalšími námitkami opatrovníka žalovaného, které se týkaly výše smluvní pokuty a oprávněnosti části uplatněného nároku vycházejícího ze Sazebníku žalobce. Soud pouze uvádí, že v případě smlouvy ze dne 11. 12. 2014 jde o smlouvu o uzavřenou se spotřebitelem. Veškerá smluvní ujednání musí být obsažena ve smlouvě, nemůže jít o smluvní ujednání svou povahou adhezní, kdy spotřebitel nemůže ovlivnit obsah smluvního ujednání. Platí dále, že smluvní sankce musí být platně sjednána dle § 544 obč. zák., resp. § 2048 o. z. (Jak již uzavřel Ústavní soud ČR v rozhodnutí sp. zn. I.ÚS 3512/11„ V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).“). Výše smluvní pokuty musí být rovněž přiměřená výši utvrzovaného dluhu, svou výši nesmí být v rozporu s § 2 odst. 3 o. z.

37. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení 38. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle kritéria ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle § 149 odst. 2 o. s. ř. Osobě žalovaného náklady řízení nevznikly. Náklady řízení však vznikly státu v souvislosti se zastupováním žalovaného soudem ustanoveným opatrovníkem. Jde tedy o náhradu účelně vynaložených nákladů státu 16 170 Kč na právní zastoupení žalovaného sestávající z odměny za 5 úkonů právní služby po 3 260 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření ve věci, účast u 2 jednání soudu, odměna ve výši ½ za nahlédnutí do spisu), náhrady hotových výdajů 1 500 Kč celkem dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. Součástí náhrady není náhrada za DPH, soudu nebylo doloženo, že JUDr. [jméno] [příjmení] je plátcem DPH. JUDr. [jméno] [příjmení] není osobou oprávněnou vzdát se práva na náhradu nákladů řízení státu v tomto případě. Důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. zjištěny nebyly. lhůta k plnění byla určena jako třídenní dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.