13 C 18/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Zoratto ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro 188 820,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky smluvního úroku ve výši 0,15 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zastavuje.

III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s dlužnými poplatky ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem od , datum, do , datum, ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem z prodlení od , datum, do , datum, ve výši , částka, , se smluvním úrokem ve výši 15,15 % p. a. z částky , částka, od , datum, do , datum, , se smluvním úrokem ve výši 15 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . IČ: , IČO, se žalobou podanou dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost , právnická osoba, . (dále též jen „věřitel“) uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na základě, které poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala zaplatit věřiteli úvěr v počtu 108měsíčních splátek ve výši , částka, , skládající se z platby jistiny a úroku. Měsíční splátka pojištění byla sjednána ve výši , částka, . Celková výše měsíční splátky tak činila , částka, . Roční úroková sazba smluvního úroku byla stanovena ve výši 15,15 % p. a. a RPSN bylo ujednáno ve výši 16,47 %. Žalobce tvrdil, že věřitel řádně prověřil úvěruschopnost žalované, a to nahlédnutím do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (zejména databáze BRKI, NRKI, IS, ISIR aj.) a dále vycházel z údajů poskytnutých žalovanou. Aktuálně tedy dluží částku neuhrazené jistiny úvěru ve výši , částka, , kapitalizovaný smluvní úrok z dlužné jistiny ve výši , částka, , smluvní poplatky ve výši , částka, a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, . Dále se pak žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , úroku ve výši 15,15 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a. s., IČ: , tel. číslo, se sídlem , adresa, a Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni.

2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nerozporovala a po celou dobu řízení zůstal vůči soudu nečinná. Žalovaná se k jednání soudu dne , datum, bez omluvy nedostavila. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , č. , tel. číslo, , že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřel se žalovanou uvedeného dne Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace plus, na základě, které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala zaplatit věřiteli úvěr v počtu 108měsíčních splátek ve výši , částka, , skládající se z platby jistiny a úroku. Měsíční splátka pojištění byla sjednána ve výši , částka, . Celková výše měsíční splátky tak činila , částka, . Roční úroková sazba smluvního úroku byla stanovena ve výši 15,15 % p. a. a RPSN bylo ujednáno ve výši 16,47 %. Dále bylo dohodnuto, že částka ve výši , částka, bude žalované poskytnuta na účet č. , č. účtu, a zbývající část bude poskytnuta ve prospěch běžného účtu žalované č. , č. účtu, . Specifikace úvěrového účtu, z něhož bude úvěr poskytnut a na který bude formou zápočtu z běžného účtu splácen byla stanovena na č. , č. účtu, .Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, že tento byl dne , datum, podepsán žalovanou. Žalovaná byla informována o podmínkách úvěru na částku ve výši , částka, a byla informována o nutnosti splatit poskytnutý úvěr v 108 měsíčních splátkách ve výši , částka, , skládající se z platby jistiny a úroku. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 15,15 % p. a. a RPSN bylo ujednáno ve výši 16,47 % ročně.Z platební historie smlouvy č. , tel. číslo, , že žalovaná čerpala dne , datum, úvěr ve výši , částka, a téhož dne částku ve výši , částka, . Žalovaná uhradila celkově částku ve výši , částka, .Z tabulky tak, jak je založena na č. l. 123 verte, že žalovanou deklarovaný příjem byl uváděn ve výši , částka, , právní předchůdce žalobkyně toto ověřil z výpisu z běžného účtu žalované. Počet zdrojů příjmu byl stanoven na 1, počet vyživovacích povinností na 1, čistý měsíční příjem domácnosti pak na , částka, . Žalovaná bydlela v pronajatém domě/bytě s podílem 41,22 % na nákladech na bydlení. Žalovaná dále splácela interní splátku ve výši , částka, .Ze žádosti ze dne , datum, o úvěr, konsolidace půjček, že žalovaná má průměrný měsíční příjem ve výši , částka, , je zaměstnána u Koyo Bearings Česká republika s. r. o., je svobodná, zaměstnána na dobu neurčitou. Nemá žádné ostatní nezbytné měsíční náklady. Má 1 zdroj příjmů, nemá jiné měsíční splátky, má jednu vyživovací povinnost a celkový příjem domácnosti činí částku , částka, . V současné době má závazek vůči právnímu předchůdci žalobkyně a to úvěr, kde zbývá doplatit , částka, .Z výpisů z úvěrového účtu tak, jak jsou založeny na č. l. 125-173 soud zjistil transakční pohyby.Z potvrzení ze dne 18. 9. 202, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , z přílohy k smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, , z podacího archu ze dne , datum, a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , že předmětnou smlouvou byla pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru postoupena na společnost I-XON, a. s., IČ: , tel. číslo, se sídlem , adresa, , o čemž byla žalovaná informována.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , z přílohy k smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, , ze seznamu o postoupení pohledávky ze dne , datum, a ze seznamu odeslaných oznámení ze dne , datum, , že předmětnou smlouvou byla předmětná pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována.Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, a podacího archu, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a to nejpozději do 7-mi dnů od odeslání výzvy. Dopis byl odeslán dne , datum, .Z oznámení o splatnosti úvěru ze dne , datum, a sjetiny právního předchůdce žalobkyně ze dne , datum, , že dne , datum, bylo žalované oznámeno zesplatnění úvěru.Z přípisu právního předchůdce žalobkyně ze dne , datum, , , datum, , , právnická osoba, . 2023, , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, ze sazebníku poplatků a všeobecných obchodních podmínek soud neučinil relevantní skutková zjištění.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřel se žalovanou uvedeného dne Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace plus, na základě, které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala zaplatit věřiteli úvěr v počtu 108měsíčních splátek ve výši , částka, , skládající se z platby jistiny a úroku. Měsíční splátka pojištění byla sjednána ve výši , částka, . Celková výše měsíční splátky tak činila , částka, . Roční úroková sazba smluvního úroku byla stanovena ve výši 15,15 % p. a. a RPSN bylo ujednáno ve výši 16,47 %. Dále bylo dohodnuto, že částka ve výši , částka, bude žalované poskytnuta na účet č. , č. účtu, a zbývající část bude poskytnuta ve prospěch běžného účtu žalované č. , č. účtu, . Specifikace úvěrového účtu, z něhož bude úvěr poskytnut a na který bude formou zápočtu z běžného účtu splácen byla stanovena na č. , č. účtu, . V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je zaměstnaná u Koyo Bearings Česká republika s. r. o., s měsíčním příjmem , částka, , je svobodná, bydlí v nájemním bytě/domě, má jednu vyživovací povinnost Své měsíční výdaje na bydlení, dopravu, jídlo či osobní náklady nikterak nespecifikovala. Pouze uvedla, že má další závazek – úvěr – u právního předchůdce žalobkyně kde zbývá uhradit částku ve výši , částka, . Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 225 941,67Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na společnost I-XON, a. s., IČ: , tel. číslo, se sídlem , adresa, a Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Žalovaná byla dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, , odeslaným téhož dne, vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a to nejpozději do 7-mi dnů od odeslání výzvy.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Podle § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

14. Podle § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

15. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle ust. § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

18. Podle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.

19. Podle ust. § 96 odst. 3 o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.

20. Podle ust. § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nebo jde-li o zpětvzetí návrhu na rozvod, neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není anebo o zpětvzetí návrhu na zrušení, neplatnost nebo neexistenci partnerství.

21. Protože žalobkyně ve shora označené věci vzala v částečném rozsahu v částce smluvního úroku ve výši 0,15 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení žalobu zpět, soud z jejího dispozitivního úkonu učinil patřičný procesní závěr ve smyslu ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a v tomto rozsahu řízení zastavil, když žaloba byla částečně vzata zpět před zahájením prvního jednání ve věci a k úkonu žalobkyně tak nebyl nutný souhlas žalované (výrok II. tohoto rozsudku).

22. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícím právním závěrům.

23. Žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smluv o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

24. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované, která v dané věci vystupovala z pozice spotřebitele, na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

25. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, nebo C-76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb. Soudní dvůr v něm vyložil, že čl. 8 a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

26. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

27. Žalovaná vyplnila žádost o úvěr. Co se týče této listiny, soud konstatuje, že žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace, zejména o jeho příjmech, jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany.

28. K samotnému postupu zkoumání úvěruschopnosti nelze než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně tuto v podstatě nezkoumala, když si údaje poskytnuté žalovanou neověřovala. Žalovaná deklaruje příjem domácnosti ve výši , částka, , avšak ničeho k tomu nedodává. Tvrdí, že v domácnosti je pouze jeden zdroj příjmů a ke svému čistému měsíčnímu příjmu uvádí částku , částka, . Nadto má žalovaná bydlet v pronajatém bytě, avšak kolik za něj hradí absentuje. Žalovaná bude mít jistě výdaje k vyživované osobě, kdy uvedla že je jedna. Z uvedeného nelze než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při hodnocení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, kdy majetkové poměry žalované hodnotila nedostatečně a zcela formálně. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Jen na základě žalovaným poskytnutých informací a bez bližší specifikace údajů o nákladech a výdajích žalované a osob žijících s ní ve společné domácnosti, kdy jednotlivé údaje nejsou logické a navzájem si odporují. Pokud jde o náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka, zde tyto zcela absentují jakkoli žalovaná uvedla, že bydlí v pronajatém bytě/domě. V této situaci pak bylo dle soudu povinností žalobkyně tuto skutečnost prověřit např. požadovat od žalované nájemní smlouvu. Žalobkyně do výdajů žalované neuvedla žádnou částku, pouze částku životního minima, z čehož ovšem nelze dle soudu zjistit nic o konkrétních pravidelných výdajích žalované a dále nebyly uvedeny jiné výdaje, a to ani na cestování, stravu či záliby. Z těchto neúplných údajů si poskytovatel úvěru jen těžko mohl učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žalované a posoudit tak její schopnost úvěr splácet. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila jakékoliv podklady, z nichž by bylo možné si ověřit, že údaje obsažené v žádosti o úvěr jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalované. Žalobkyně vychází z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé. Takový přístup však nemůže požívat právní ochrany. Je to poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se ji zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. K výdajům nebylo předloženo ničeho, což je pro posouzení výdajů nedostatečné. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala jak příjmovou, tak výdajovou stránku majetkových poměrů žalované.

29. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě, že žalovaná započtení jí poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.

30. V řízení bylo přitom prokázáno, že žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky v celkové výši , částka, a žalovaná z této částky vrátila , částka, . Žalovaná proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku ve výši , částka, bez dalšího.

31. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán a v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, proto ji určil soud. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaná je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

32. O náhradě nákladů řízení ve výroku III bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala k okamžiku podání žaloby. S ohledem na to, že v řízení byla zjevně úspěšnější žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.