13 C 19/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Zoratto ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro 204 615,46 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši jistiny , částka, , dlužných poplatků ve výši , částka, , dále kapitalizovaný úrok od , datum, do , datum, ve výši , částka, a kapitalizovaný úrok z prodlení od , datum, do , datum, ve výši , částka, , spolu se smluvním úrokem ve výši 11,10 % p. a. z částky , částka, od , datum, do , datum, , spolu se smluvním úrokem ve výši 15,00 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , tel. číslo, , v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu , částka, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, , a to počínaje dnem , datum, , přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve Smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 11,10 % p. a. Právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek splnila a dne , datum, úvěr žalovanému poskytla. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr poskytnutý dle Smlouvy o úvěru ke dni , datum, za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný v prodlení. Před poskytnutím úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek s datem úplaty dne , datum, mezi společností I-Xon a. s. a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , a mezi žalobkyní a společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a. s., která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne , datum, . Žalovaný do dnešního dne ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nerozporoval a po celou dobu řízení zůstal vůči soudu nečinný. Žalovaný se k jednání soudu dne , datum, bez omluvy nedostavil. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , č. , tel. číslo, , že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřel se žalovaným uvedeného dne Smlouvu o revolvingovém úvěru, v níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu , částka, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, , a to počínaje dnem , datum, , přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků a dále že měsíční splátka pojištění bude ve výši , částka, . Strany se ve Smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 11,10 % p. a. Právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek splnila a dne , datum, úvěr žalovanému poskytla.Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, že tento byl dne , datum, podepsán žalovaným. Žalovaný byla informován o podmínkách úvěru na částku ve výši , částka, a byl informována o nutnosti splatit poskytnutý úvěr v 108 měsíčních splátkách Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 11,10% p. a. a RPSN bylo ujednáno ve výši 11,88 % ročně.Z platební historie smlouvy č. , tel. číslo, , že žalovaný čerpal dne , datum, úvěr ve výši , částka, a ode dne , datum, do dne , datum, postupně částku ve výši , částka, , celkově tedy ve výši , částka, . Žalovaný uhradil celkově částku ve výši , částka, .Z potvrzení o výši příjmu, že žalovaný doložil svůj příjem ve výši , částka, měsíčně od zaměstnavatele , právnická osoba, ., kdy měl uzavřenou pracovní smlouvu do , datum, .Z tabulky tak, jak je založena na č. l. 110 verte, že žalovaným deklarovaný příjem byl uváděn ve výši , částka, , právní předchůdce žalobkyně toto ověřil z dokladu o příjmu. Počet zdrojů příjmu byl stanoven na 1, počet vyživovacích povinností na 0, čistý měsíční příjem domácnosti pak na , částka, . Žalovaný bydlel v pronajatém domě/bytě s podílem 39 % na nákladech na bydlení. Žalovaný dále splácel interní splátku ve výši , částka, měsíčně a externí splátku ve výši , částka, měsíčně.Ze žádosti ze dne , datum, o úvěr, Express Plus, že žalovaný má průměrný měsíční příjem ve výši , částka, , je zaměstnán u , právnická osoba, ., je svobodný, zaměstnán na dobu určitou do , datum, . Nemá žádné ostatní nezbytné měsíční náklady. Má 1 zdroj příjmů, nemá jiné měsíční splátky, nemá vyživovací povinnost a celkový příjem domácnosti činí částku , částka, .Z výpisů z úvěrového účtu tak, jak jsou založeny na č. l. 24 a 129-188 soud zjistil transakční pohyby.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , z přílohy k smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, , z podacího archu ze dne , datum, a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , že předmětnou smlouvou byla pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru postoupena na společnost I-XON, a. s., IČ: , tel. číslo, se sídlem , adresa, , o čemž byl žalovaný informován.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , z přílohy k smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, , ze seznamu o postoupení pohledávky a ze seznamu odeslaných oznámení, že předmětnou smlouvou byla předmětná pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, a podacího archu, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a to nejpozději do 7-mi dnů od odeslání výzvy. Dopis byl odeslán dne , datum, .Z oznámení o splatnosti úvěru ze dne , datum, a sjetiny právního předchůdce žalobkyně ze dne , datum, , že dne , datum, bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru.Z přípisu právního předchůdce žalobkyně č. l. 95, 97, 99, ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , ze sazebníku poplatků a všeobecných obchodních podmínek soud neučinil relevantní skutková zjištění.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřel se žalovaným dne , datum, Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , tel. číslo, , v níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu , částka, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, , a to počínaje dnem , datum, , přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve Smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 11,10 % p. a. Právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek splnila a dne , datum, úvěr žalovanému poskytla, kdy pak žalovaný postupně čerpal peněžní prostředky a lze uzavřít, že načerpal částku ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli úvěr v počtu 108 měsíčních splátek ve výši , částka, , skládající se z platby jistiny a úroku. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je zaměstnán u , právnická osoba, ., s měsíčním příjmem , částka, , je svobodný, bydlí v nájemním bytě/domě, nemá vyživovací povinnost Své měsíční výdaje na bydlení, dopravu, jídlo či osobní náklady nikterak nespecifikoval. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost I-XON, a. s., IČ: , tel. číslo, se sídlem , adresa, a Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, , odeslaným téhož dne, vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a to nejpozději do 7-mi dnů od odeslání výzvy.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Podle § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

14. Podle § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

15. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícím právním závěrům.

18. Žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smluv o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

19. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému, který v dané věci vystupoval z pozice spotřebitele, na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

20. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, nebo C-76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb. Soudní dvůr v něm vyložil, že čl. 8 a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

21. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

22. Žalovaný vyplnil žádost o úvěr. Co se týče této listiny, soud konstatuje, že žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace, zejména o jeho příjmech, jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany.

23. K samotnému postupu zkoumání úvěruschopnosti nelze než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně tuto v podstatě nezkoumala, když si údaje poskytnuté žalovaným neověřovala. Žalovaný deklaruje příjem domácnosti ve výši , částka, , avšak ničeho k tomu nedodává. Tvrdí, že v domácnosti je pouze jeden zdroj příjmů a ke svému čistému měsíčnímu příjmu uvádí částku , částka, . Nadto má žalovaný bydlet v pronajatém bytě, avšak kolik za něj hradí absentuje. Z uvedeného nelze než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při hodnocení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, kdy majetkové poměry žalovaného hodnotila nedostatečně a zcela formálně. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Jen na základě žalovaným poskytnutých informací a bez bližší specifikace údajů o nákladech a výdajích žalovaného a osob žijících s ním ve společné domácnosti, kdy jednotlivé údaje nejsou logické a navzájem si odporují. Pokud jde o náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka, zde tyto zcela absentují jakkoli žalovaný uvedl, že bydlí v pronajatém bytě/domě. V této situaci pak bylo dle soudu povinností žalobkyně tuto skutečnost prověřit např. požadovat od žalovaného nájemní smlouvu. Žalobkyně do výdajů žalovaného neuvedla žádnou částku, pouze částku životního minima, z čehož ovšem nelze dle soudu zjistit nic o konkrétních pravidelných výdajích žalované a dále nebyly uvedeny jiné výdaje, a to ani na cestování, stravu či záliby. Z těchto neúplných údajů si poskytovatel úvěru jen těžko mohl učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žalovaného a posoudit tak jeho schopnost úvěr splácet. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila jakékoliv podklady, z nichž by bylo možné si ověřit, že údaje obsažené v žádosti o úvěr jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalovaného. Žalobkyně vychází z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé. Takový přístup však nemůže požívat právní ochrany. Je to poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se ji zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. K výdajům nebylo předloženo ničeho, což je pro posouzení výdajů nedostatečné. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala jak příjmovou, tak výdajovou stránku majetkových poměrů žalovaného.

24. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě, že žalovaná započtení jí poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.

25. V řízení bylo přitom prokázáno, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky v celkové výši , částka, a žalovaný z této částky vrátil , částka, . Žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku ve výši , částka, bez dalšího.

26. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán a v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, proto ji určil soud. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaná je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

27. O náhradě nákladů řízení ve výroku III bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala k okamžiku podání žaloby. S ohledem na to, že v řízení byl zjevně úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.