13 C 194/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Zoratto ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro vyplacení dědického podílu

I. Žaloba na určení, že vydědění žalobkyně závěti zůstavitele , jméno FO, , narozeného dne , datum, , zemřelého dne , datum, závěti ze dne , datum, je neplatné, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku ve výši 146 995,05 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna uhradit žalované částku ve výši 146 995,05 Kč se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

V. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení státu České republice částku ve výši 7 350 Kč, a to na účet Okresního soudu v Olomouci č. , č. účtu, , VS , var. symbol, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne , datum, se žalobkyně po žalované domáhala jednak, aby soud určil, že vydědění žalobkyně je neplatné a jednak, aby žalovaná byla povinna uhradit žalobkyni zákonný dědický díl ve výši 97 996,70 Kč. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila následovně. Žalobkyně a žalovaná jsou spolu s bratrem žalobkyně dědici po zůstaviteli – otci , jméno FO, a , Jméno žalobkyně, panu , jméno FO, , zesnulém dne , datum, . Dědické řízení po zůstaviteli probíhalo před Okresním soudem v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, a notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, Vrzalovovou v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Zůstavitel , jméno FO, dne , datum, zanechal závěť a listinu o vydědění, kterou za dědičku veškerého svého majetku povolal žalovanou – svou sestru , Jméno žalované, . Zároveň obě děti, tj. žalobkyni a bratra žalobkyně , jméno FO, vydědil z toho důvodu, že o něj obě děti údajně neprojevovaly opravdový zájem. Při jednání notářka , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, určila celková aktiva pozůstalosti částkou 1 214 174,91 Kč a pasiva ve výši 38 214,50 Kč. Čistá hodnota dědictví proto činila částku , částka, . Z toho žalobkyně požaduje zákonný díl ve výši 1/12, tj. částku ve výši 97 996,70 Kč. Notářka , tituly před jménem, , jméno FO, potvrdila nabytí dědictví , Jméno žalované, jako jediné dědičce ze závěti a pozůstalé děti poučila o tom, že určení neplatnosti důvodů vydědění se mohou domáhat v soudním řízení. Žalobkyně tvrdila, že tvrzení zůstavitele v závěti, že děti o něj neprojevovaly zájem není pravdivé. Žalobkyně poukazovala na předchozí odsouzení zůstavitele stran dlouhodobého neplacení výživného, kdy pro tuto činnost byl odsouzen trestním rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ve znění rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Dále protahoval řízení o úpravě výživného, která byla vedena u Okresního soudu v , adresa, pod spisovými značkami , spisová značka, a P 32/2003 a proti každému rozhodnutí soudu I. stupně podával odvolání stejně jako tomu bylo v exekučním řízení. Výkon rozhodnutí byl nařízen ve věcech OS , adresa, pod sp. zn. E 1758/96 a E 1759/96, později byla nařízena exekuce ve věci OS , adresa, sp. zn. , spisová značka, . Těsně před postižením nemovitostí zůstavitele exekučním příkazem formou prodeje nemovitostí zůstavitel tyto své nemovitosti převedl na žalovanou. K vydědění obou nezletilých potomků proto zůstavitele místo skutečných důvodů spíše vedlo rozzlobení nad tím, že je od něho vymáhána jeho zákonná povinnost placení výživného.

2. U prvního jednání ve věci dne , datum, žalobkyně odkázala na žalobu a tvrdila, že o zůstavitele zájem projevovala i po nabytí zletilosti, ale zůstavitel její zájem odmítal.

3. U jednání ve věci dne , datum, žalobkyně rozšířila svou žalobu tak, že nově požadovala po žalované uhradit částku v celkové výši 293 990,10 Kč.

4. Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout, když uvedla, že není pravdou, že by zůstavitel neprojevoval o žalobkyni a jejího bratra nezájem. Byla to naopak matka žalobkyně a její nový manžel, kteří zůstaviteli soustavně zamezovali styk s žalobkyní, když byla ještě nezletilým dítětem. Uvedla, že žalobkyně ani po nabytí zletilosti o zůstavitele neprojevovala žádný zájem, stejně tak jako o celou část jeho rodiny (rozuměj matku, její babičku a další). V závěrečném návrhu uvedla, že zůstavitel po nějakém čase rezignoval a začal pít.

5. Soud učinil následující skutková zjištění:- Z předžalobní upomínky a podacího lístku soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky ve výši 2 x 146 995,05 Kč neprodleně pro žalobkyni a jejího bratra , jméno FO, dne , datum, jako 1/8 povinného podílu na pozůstalosti po zůstaviteli panu , jméno FO, . Výzva byla žalované odeslána téhož dne.- Z příloh tak, jak jsou založeny na čísle listu 61–77 soud zjistil, že tyto obsahují přípisy zůstavitele z let 1996-1999 psané na stroji adresované Okresnímu národnímu výboru - sociálnímu odboru péče o děti , adresa, , Okresnímu soudu v , adresa, a Okresnímu úřadu v , adresa, , kde si zůstavitel opakovaně stěžuje na nezájem matky vydat mu nezletilé děti a proklamuje svůj zájem o ně. Součástí příloh je i osobní korespondence mezi zůstavitelem a matkou žalobkyně, stejně tak jako dopisy žalobkyně a jejího bratra zůstaviteli. V dopise žalobkyně zůstaviteli z roku 2001 žalobkyně žádá otce, aby ji přispěl na studijní pomůcky, jelikož se dostala na gymnázium, jak mu telefonicky sdělila. Je zde také vzkaz zůstaviteli od obou dětí, že za ním nepřijedou. Založena je i korespondence mezi matkou žalobkyně a zůstavitelem, resp. novým manželem matky žalobkyně a zůstavitelem a jeho přítelkyní, paní , jméno FO, , která je plna invektiv na zůstavitele, jeho rodinu stran nezřízeného zůstavitelova života.- Z darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne , datum, soud zjistil, že zůstavitel daroval nemovitosti ve smlouvě uvedené žalované s tím, že v těchto bylo zřízeno úplatné věcné břemeno užívání pro zůstavitele- Sdělením Okresního soudu v , adresa, soud zjistil, že spisy sp. zn. E 1758/96 a E 1759/96 byly v roce 2019 skartovány.- Ze spisu Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, především pak ze závěti a listiny o vydědění soud zjistil, že tyto byly sepsány formou notářského zápisu , tituly před jménem, , jméno FO, , notářem se sídlem v Olomouci dne , datum, . Zůstavitel , jméno FO, povolal za svou jedinou dědičku žalovanou a žalobkyni spolu s jejím bratrem vydědil. Jako důvod vydědění žalobkyně uvedl, že s ním žalobkyně neudržuje žádný písemný ani jiný kontakt. Z jejího chování tak podle něj vyplývalo, že o něj neprojevuje opravdový zájem, který by jako dcera projevovat měla.- Ze spisu Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, především pak z rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že zůstavitel byl uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2, 3 trestního zákoníku, když se úmyslně vyhýbal plnění své zákonné povinnosti vyživovat jiného a vydal činem oprávněnou osobu nebezpečí nouze, když v době od , datum, do , datum, v , adresa, , místní část , adresa, , mimo měsíců prosinec 2000 a leden 2001, kdy mu bylo strženo 5 580 Kč, měsíců září až listopad 2001, kdy mu bylo strženo 8 206 Kč a měsíců září až prosinec 2002, kdy mu bylo strženo 10 000 Kč, ničím nepřispěl na výživu svých nezletilých dětí , jméno FO, narozeného , datum, , následně studujícího do , datum, a , jméno FO, narozené , Datum narození žalobkyně, Okresního soudu v Olomouci ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, byl tak povinen činit měsíčně částkou ve výši 2 000 Kč a od , datum, částkou 1 000 Kč, vše k rukám matky dětí , jméno FO, , provdané Konečné, které tak dluží 20 644 Kč, když následně po stržení ze mzdy zaměstnavatelem bylo zaplaceno 9 802 Kč, přičemž o děti ani jinak nepečoval a nejevil o ně zájem při nástupech do zaměstnání vyživovací povinnost nenahlásil a nežádal o provádění srážek z příjmů pro výživné, které bylo sráženo po doručení rozhodnutí soudu, opakovaně s ním byl pracovní poměr zaměstnavatelem zrušen pro neplnění pracovních povinností a opakovaně sám skončil pracovní poměr, aniž by měl zajištěno zaměstnání další a zbavil se tak sám možnosti získat pravidelné příjmy, ze kterých by byl schopen výživné platit a vzhledem k tomu jeho jednání a nedostatečné finanční situaci v rodině matky, musel být na výživu nezletilých v době od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, vyplácen příspěvek a dluží tak nyní , právnická osoba, v Rýmařově za uvedená období 23 288 Kč, když na tento dluh zaplatil částku 200 Kč.- Ze spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. , spisová značka, především pak z rozsudku ze dne , datum, soud zjistil, že zůstavitel byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví dle § 221 odst. 1 trestního zákona.- Ze spisu Okresního soudu v , adresa, sp. zn. P 32/2003 soud zjistil, že žalobkyně je dcerou zůstavitele , jméno FO, a , jméno FO, , jejichž manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Olomouci dne , datum, , č. j. , spisová značka, , dle kterého byla též žalobkyně na základě dohody rodičů svěřena do výchovy a výživy matky a zůstavitel byl zavázán hradit na její výživné částku ve výši 1 000 Kč měsíčně (stejně tak jako na jejího bratra , jméno FO, ). Z tohoto spisu soud též zjistil, že mezi primárně mezi zůstavitelem a jeho bývalou manželkou (matkou žalobkyně) panovaly výrazně konfliktní vztahy.- Ze svědecké výpovědi , jméno FO, , bratra žalobkyně, soud zjistil, že otec žalobkyně opustil rodinu v roce , Anonymizováno, , kdy si našel jinou partnerku. Následně i matka svědka a žalobkyně navázala nový partnerský vztah. Svědek uvedl, že on i žalobkyně za otcem jezdili již v dětství, a to do obce , adresa, , kde otec bydlel v sousedství pana , jméno FO, , který o těchto skutečnostech má dle svědka povědomí. Při těchto návštěvách svědek otce opakovaně nacházel ve stavu opilosti. V době, kdy svědek studoval učební obor, otce pravidelně navštěvoval. Často jej však v místě bydliště nezastihl; podle sdělení pana , jméno FO, se otec v takových případech nacházel buď v hostinci , adresa, , nebo v , adresa, . Svědek uvedl, že v návštěvách pokračoval i poté, co získal řidičské oprávnění. Za otcem jezdil svým prvním vozidlem, a to i s úmyslem představit mu poté své první dítě. Pokud však otce zastihl, nacházel jej ve stavu opilosti; svědek uvedl, že jej dokonce jednou vezl automobilem do hostince. Při jedné z dalších návštěv svědek otce v domě již nezastihl. V domě se nacházel pouze bratranec , jméno FO, , který svědkovi sdělil, že otec se odstěhoval. Na dotaz svědka, kam se otec odstěhoval, mu , jméno FO, odpověděl pouze, že „někam“. Informaci o tom, že otec bydlel ve , Anonymizováno, , se svědek dozvěděl od dalšího bratrance. Svědek dále popsal, že se jednou dostal do , Anonymizováno, v souvislosti s inzerátem na prodej traktoru. Při jednání o koupi prodávající uvedl, že ve , Anonymizováno, žije muž téhož příjmení, , jméno FO, . Svědek vyjádřil domněnku, že by se mohlo jednat o jeho otce, avšak prodávající mu sdělil, že tento muž o sobě uvádí, že mu manželka i děti zahynuly při nehodě , Anonymizováno, v , adresa, . Prodávající dále svědkovi sdělil, že otec byl ve , Anonymizováno, známý jako častý návštěvník místní hospody, kam přicházel již v ranních hodinách a byl v obci vnímán jako notorický alkoholik. Uvedl rovněž, že se pokoušel iniciovat usmíření mezi svědkem a jeho otcem, avšak otec toto odmítl s tím, že žádné děti nemá. Svědek vypověděl, že vůči otci osobně necítil hněv a snažil se s ním udržovat vztah. Pokud jde o žalobkyni, svědek uvedl, že jej pravidelně navštěvovala, nejprve na jízdním kole v době, kdy bydlela ve , adresa, , a to přibližně jednou za čtrnáct dní v závislosti na počasí. Později jej navštěvovala i automobilem a sdělovala svědkovi, že otce někdy rovněž vozila do hostince. Podle jejího sdělení otce často buď vůbec nezastihla, nebo jej nalezla pod vlivem alkoholu. Tyto návštěvy podle svědka probíhaly ještě přibližně pět let zpět. O úmrtí otce se svědek dozvěděl nikoliv od rodiny, ale od osoby ze Štěpánova; žádné jiné oznámení o úmrtí otce neobdržel. Nad rámec své výpovědi svědek uvedl, že otec měl vůči němu i žalobkyni dluh na výživném, avšak přesto poskytl žalované částku 10 000 Kč a převedl na ni nemovitost – dům, který žalovaná následně převedla na svého syna. Výživu svědka a žalobkyně poté dle jeho výpovědi zajišťoval jejich nevlastní otec.- Ze svědecké výpovědi pana , jméno FO, soud zjistil, že svědek zná rodinu žalobkyně i jejího bratra (svědka , jméno FO, ) a znal i jejich otce, pana , jméno FO, , neboť bydleli přibližně 120 metrů od sebe. O panu , jméno FO, svědek vypověděl, že byl dlouhodobě závislý na alkoholu, přičemž se stávalo, že spal i na autobusové zastávce. Tyto problémy podle svědka započaly poté, co od něj odešla jeho družka paní , jméno FO, , což se stalo přibližně před dvaceti až třiceti lety. Svědek uvedl, že má osobní povědomí o tom, že jak žalobkyně, tak její bratr svého otce navštěvovali. Svědek vypověděl, že se děti po těchto návštěvách opakovaně zastavovaly u něj doma, neboť jejich rodiny byly v přátelském kontaktu. Pokud jde o žalobkyni, svědek uvedl, že poté, co po vyučení bydlela ve , adresa, , jezdila za otcem na kole, přibližně dvakrát týdně. Otec ji však podle svědka často nepouštěl dál, býval opilý, nekomunikoval s ní a neposkytl jí ani základní občerstvení. Tyto skutečnosti mu byly známy proto, že se žalobkyně po každé takové návštěvě zastavila u něj. Svědek si rovněž vybavuje konkrétní situaci, kdy žalobkyni otevřela paní , jméno FO, a sdělila jí, aby „táhli do Albrechtic“. Svědek dále uvedl, že má povědomí o tom, že se otec žalobkyně odstěhoval, pravděpodobně do oblasti u , adresa, , což mělo být přibližně patnáct až dvacet let zpět. Ohledně bratra žalobkyně svědek uvedl, že v době, kdy byl v učňovském oboru, za otcem jezdíval na motocyklu. Podle svědka však otce většinou buď nezastihl, nebo jej nalezl ve stavu opilosti. Kontakt svědka s rodinou žalobkyně postupně utichl po úmrtí pana Kopečného, nevlastního otce žalobkyně a jejího bratra, k němuž došlo přibližně před patnácti lety. Svědek měl povědomí o tom, že bratr žalobkyně se později dozvěděl, že jejich otec bydlel ve Štěpánově, přičemž se jej pokoušeli dohledat, avšak bez úspěchu. Svědek uvedl, že i žalobkyně otce ve Štěpánově navštívila, avšak rovněž jej nenašla. Tyto skutečnosti má svědek potvrzeny tím, že se žalobkyně i její bratr po těchto cestách u něj zastavovali.- Z účastnické výpovědi žalobkyně soud ujistil, že žalobkyně v dětství spolu se svým bratrem otce opakovaně navštěvovala. V pozdějším období jej vyhledávali mimo jiné v místě, kde se zdržoval. Při těchto návštěvách však otce často buď nezastihli, nebo jej nalezli ve stavu opilosti. Po přestěhování žalobkyně do obce , adresa, žalobkyně za otcem nadále nepravidelně jezdila. Otec žalobkyni při těchto návštěvách odmítal. Žalobkyně uvedla, že otce opakovaně nalezla ve stavu opilosti, a to i před pohostinským zařízením. Otec žalobkyně a jejího bratra podle výpovědi žalobkyně neplnil svou vyživovací povinnost. Žalobkyně má za to, že skutečnost, že se ona i její bratr domáhali výživného, vedla k tomu, že otec k nim zaujal nepřátelský postoj. Asi deset až patnáct let před úmrtím otce se žalobkyně setkala na zahradě jeho původního domu s , jméno FO, , který jí sdělil, že se otec odstěhoval, avšak odmítl jí sdělit místo jeho nového bydliště. Přesnou adresu jeho bydliště se žalobkyně dozvěděla až v rámci dědického řízení. Informaci o tom, že otec měl bydlet ve Štěpánově, získala žalobkyně od svého bratra. Přesto se žalobkyně otce ve Štěpánově nepokusila aktivně vyhledat, ačkoliv tuto možnost zvažovala, neboť se zároveň dozvěděla, že o ní a jejím bratrovi hovořil v tom smyslu, že je již „pohřbil“. Žalobkyně dále uvedla, že ona i její bratr o otce opakovaně projevovali zájem, navštěvovali jej a snažili se s ním udržovat kontakt. Uvedla, že v dětství měli oba k otci kladný vztah a měli jej rádi.

6. Na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomu závěru o skutkovém stavu věci:

7. Zůstavitel , jméno FO, , narozený , rodné přijmení, , datum, zemřel dne , datum, se závětí a listinou o vydědění ze dne , datum, , kterou za dědičku veškerého svého majetku povolal svou sestru , Jméno žalované, . Zároveň obě děti, tj. žalobkyni a bratra žalobkyně , jméno FO, vydědil z toho důvodu, že o něj obě děti údajně neprojevovaly opravdový zájem. Notářka , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, určila celková aktiva pozůstalosti částkou 1 214 174,91 Kč a pasiva ve výši 38 214,50 Kč. Čistá hodnota dědictví činila částku 1 175 960,41 Kč. Zůstavitel , jméno FO, opustil společnou rodinnou domácnost přibližně v roce 1995 a následně udržoval se svými dětmi kontakt pouze omezeně. Je nezbytné poznamenat, že kontakt s žalobkyní a jejím bratrem v době, kdy oba byli nezletilí, byl poznamenán rozpory mezi zůstavitelem a následně jeho novou partnerkou a matkou obou dětí a jejím novým manželem. Obě děti, tedy žalobkyně i její bratr, se v průběhu dětství i v pozdějším věku opakovaně snažily se zůstavitelem udržovat osobní kontakt, navštěvovaly jej v místě bydliště a projevovaly o něj zájem. Tyto návštěvy však byly často bezvýsledné, neboť zůstavitel nebyl přítomen nebo se nacházel ve stavu pod vlivem alkoholu; v řadě případů kontakt s dětmi odmítal. Soud dále zjistil, že zůstavitel dlouhodobě neplnil svou vyživovací povinnost vůči dětem, přičemž tato povinnost byla vůči němu vymáhána i soudní a exekuční cestou. Zůstavitel rovněž převedl svůj nemovitý majetek na žalovanou v době, kdy mu hrozil výkon rozhodnutí. Ze svědeckých výpovědí i výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně i její bratr se pokoušeli kontakt se zůstavitelem udržovat i po dosažení zletilosti, avšak zůstavitel jejich snahu neopětoval, kontakt odmítal a v pozdějším období o nich dokonce uváděl, že již nemá děti. V důsledku změn bydliště zůstavitele a absence informací o jeho pobytu byl osobní kontakt dále ztížen.

8. Podle § 1643 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jsou nepominutelnými dědici děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. Je-li nepominutelný dědic nezletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. Je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu.

9. Podle § 1646 odst. 1) o. z., ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který a) mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi, b) o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl, c) byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo d) vede trvale nezřízený život.

10. Podle § 1650 o. z., nepominutelný dědic vyděděný neplatně má právo na povinný díl; byl-li zkrácen na čisté hodnotě povinného dílu, má právo na jeho doplnění.

11. Podle § 1654 odst. 1) o. z., nepominutelný dědic nemá právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu. Jsou-li pro to na straně dědiců zvlášť závažné důvody a lze-li to na nepominutelném dědici rozumně požadovat, může soud povolit splátky na povinný díl nebo odklad jeho splatnosti; pohledávka se však úročí ode dne, kdy byla původně splatná.

12. Podle § 1655 odst. 1) o. z., pro stanovení povinného dílu se majetek v pozůstalosti sepíše a odhadne; dluhy zůstavitele a závady, které na majetku vázly již v době zůstavitelovy smrti, se od hodnoty majetku odečtou. Při vypočtení povinného dílu se k pozůstalosti připočte, co se započítává na povinný díl podle § 1660 a 1661.

13. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k následujícímu závěru:

14. Žalobkyně je dcerou zůstavitele, a tedy jeho nepominutelnou dědičkou ve smyslu § 1643 odst. 1 občanského zákoníku. Zůstavitel ji mohl platně vydědit pouze z některého ze zákonných důvodů uvedených v § 1646 odst. 1 občanského zákoníku. V projednávané věci byl v listině o vydědění uplatněn důvod podle § 1646 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku, tedy že žalobkyně o zůstavitele neprojevovala opravdový zájem, jaký by projevovat měla. Z provedeného dokazování však soud takový závěr neučinil. Naopak vzal za prokázané, že žalobkyně i její bratr zůstavitele opakovaně navštěvovali již v době dětství a že žalobkyně v těchto snahách pokračovala i po nabytí zletilosti. Tato skutečnost vyplynula jak z výpovědi žalobkyně, tak ze svědeckých výpovědí bratra žalobkyně a svědka , jméno FO, , jejichž výpovědi byly ve vzájemném souladu a v podstatných okolnostech se shodovaly. Z nich soud zjistil, že žalobkyně zůstavitele vyhledávala, dojížděla za ním i po svém přestěhování do Vrbátek, a že po těchto návštěvách se opakovaně vracela s tím, že zůstavitele buď nezastihla, anebo jej nalezla pod vlivem alkoholu a v odmítavém postoji vůči ní. Soud současně vzal za prokázané, že zůstavitel dlouhodobě neplnil svou vyživovací povinnost vůči žalobkyni a jejímu bratrovi a že jeho vztah k dětem byl tímto jednáním i jeho celkovým způsobem života zásadně narušen. Judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že jestliže je slabý či přerušený kontakt mezi potomkem a zůstavitelem důsledkem toho, že sám zůstavitel o potomka nejevil zájem, případně kontakt odmítal, nelze bez dalšího uzavřít, že je naplněn zákonný důvod vydědění pro neprojevování opravdového zájmu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Ze svědeckých výpovědí dále vyplynulo, že zůstavitel byl dlouhodobě závislý na alkoholu, děti často odmítal, sám kontakt neudržoval a později změnil místo svého pobytu, aniž by žalobkyni sdělil, kde se zdržuje. Nebylo prokázáno, že by to byla žalobkyně, kdo kontakt bezdůvodně přerušil, nebo kdo by o zůstavitele nejevil zájem. Naopak z dokazování vyplynulo, že překážky ve vzájemném styku spočívaly převážně na straně zůstavitele. Za tohoto skutkového stavu soud uzavírá, že zákonný důvod vydědění podle § 1646 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku naplněn nebyl. Vydědění žalobkyně je proto neplatné. Tuto otázku si však soud posoudil jako otázku předběžnou v rámci podané žaloby na plnění, a proto výrokem I tohoto rozsudku žalobu zamítl. Důsledkem neplatného vydědění je, že žalobkyně má právo na povinný díl. Nepominutelný dědic nemá právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž na peněžitou částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu. Pro stanovení povinného dílu se vychází z čisté hodnoty pozůstalosti. Byla-li v dědickém řízení zjištěna čistá hodnota pozůstalosti částkou 1 175 960,41 Kč a byla-li žalobkyně ke dni smrti zůstavitele zletilá, náleží jí podle § 1643 odst. 2 občanského zákoníku nejméně čtvrtina jejího zákonného dědického podílu. Zůstavitel nezanechal manželku a jeho potomky byly pouze žalobkyně a její bratr, činí tak zákonný podíl žalobkyně jednu polovinu pozůstalosti. Její povinný díl pak činí jednu čtvrtinu z této poloviny, tedy jednu osminu čisté hodnoty pozůstalosti, což odpovídá částce 146 995,05 Kč. V tomto rozsahu je peněžitý nárok žalobkyně důvodný a soud tak žalobě vyhověl (výrok II tohoto rozsudku). Domáhá-li se žalobkyně částky vyšší, není žaloba v převyšující části důvodná, neboť taková výše neodpovídá zákonné úpravě povinného dílu zletilého nepominutelného dědice a soud v této části žalobu zamítl (výrok III tohoto rozsudku).

15. Výrokem IV. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když se účastníci náhrady nákladů řízení výslovně vzdali.

16. Výrokem V. soud rozhodl o poplatkové povinnosti žalované podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyně byla v tomto řízení usnesením soudu zcela osvobozena od soudních poplatků. Soudní poplatek za řízení činí 14 700 Kč. Vzhledem k výsledku řízení, kdy účastnice byly ve věci úspěšné každá z jedné poloviny, odpovídá poplatková povinnost žalované jedné polovině soudního poplatku, tj. částce 7 350 Kč. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit České republice na účet soudu soudní poplatek ve výši 7 350 Kč.