13 C 198/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl soudkyní Mgr. Martinou Valentovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované , příjmení republika 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované 3. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 4. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o podílové spoluvlastnictví k nemovitostem

I. Ze spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných 1., 2., 3. a 4. k pozemku parc. [číslo] zapsaného na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], obec a okres [okres], u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Olomouc, se odděluje pozemek o výměře [výměra], nově označený jako pozemek parc. [číslo] který vznikl oddělením z pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], podle geometrického plánu pro rozdělení pozemku [číslo] odsouhlaseného Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, katastrálním pracovištěm Olomouc, pod [číslo jednací], jež tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku, a tento oddělený pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobkyně.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Účastníci jsou povinni zaplatit státu – České republice prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci náklady státu ve výši 27 571 Kč, a to tak, že žalobkyně je povinna zaplatit ½ nákladů státu, tedy částku 13 785,50 Kč a žalovaní 1., 2., 3. a 4. jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně ½ nákladů státu, tedy částku 13 785,50 Kč, všichni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 29. 6. 2022 domáhala oddělení pozemku o výměře [výměra], označeného jako pozemek parc. [číslo] který vznikl oddělením z pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], podle geometrického plánu pro rozdělení pozemku [číslo] odsouhlaseného Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, katastrálním pracovištěm Olomouc, pod [číslo jednací], a aby tento oddělený pozemek byl přikázán do výlučného vlastnictví žalobkyně. V žalobě žalobkyně uvedla, že nemá zájem nadále setrvávat ve spoluvlastnictví s žalovanými, přičemž oddělení ze spoluvlastnictví podle ní bylo možné, neboť pozemek ve spoluvlastnictví šlo rozdělit, aniž by přestal sloužit spoluvlastníkům způsobem odpovídajícím jeho povaze. Podle žalobkyně pozemek dlouhodobě netvoří jeden funkční celek. Žalobkyní požadovaná část je fakticky neobhospodařovaná a žalovanými nevyužívaná, nenachází se zde žádné liniové vedení, studna aj. Žalobkyně bude mít k oddělené části přístup přes pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce], který má ve výlučném vlastnictví, a přes pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce], který má ve spoluvlastnictví. Oddělení pozemku nebude k újmě žádného ze žalovaných, neboť budou mít zachován stávající přístup k pozemku a bude zachována i užitnost pozemku a jeho cena.

2. Žalovaný 3. se k žalobě vyjádřil tak, že oddělením dojde k znehodnocení pozemku a nejsou naplněny podmínky pro to, aby byl pozemek oddělen. U prvního jednání žalovaný 3. navrhl, aby žalobkyně vyplatila ostatním spoluvlastníkům částku 600 000 Kč. U dalšího jednání žalovaný 3. uvedl, že na pozemku byl podnikatelský záměr, přičemž nemohl uvést jaký, a přijde kvůli tomu o 600 000 Kč, stejně jako ostatní spoluvlastníci. Žalovaný 4. souhlasil při prvním jednání se smírným řešením věci, žalované 1. a 2. se k žalobě nevyjádřily.

3. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: -) z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 2. 5. 2022 bylo zjištěno, že spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] jsou žalobkyně a žalovaní 1. – 4.; -) z kopie kupní smlouvy ze dne 22. 7. 2020 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovaným 4. jako prodávajícím a žalobkyní jako kupující a že předmětem koupě byl spoluvlastnický podíl ve výši [číslo] k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Kupní cena činila 693 500 Kč; -) z dopisu ze dne 2. 5. 2022 a podacího archu bylo zjištěno, že zástupkyně žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalované ke sdělení stanoviska ohledně oddělení pozemku ze spoluvlastnictví; -) z dopisu žalovaného 4. bylo zjištěno, že zástupkyni žalobkyně sdělil, že s oddělením pozemku ze spoluvlastnictví souhlasí; -) z geometrického plánu pro rozdělení pozemku [číslo] bylo zjištěno, že podle něj se oddělil z pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra]. Geometrický plán byl schválen Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, kat. pracoviště [okres], dne 21. 7. 2020; -) z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 20. 6. 2022 bylo zjištěno, že vlastníkem pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], rod. dům, a pozemku parc. [číslo] oba v k. ú. [část obce] je žalobkyně; -) z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 20. 6. 2022 bylo zjištěno, že spoluvlastníkem pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce] je žalobkyně v podílu 1/6; -) z přiložených fotografií soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění.

4. Ze znaleckého posudku č. položky [číslo] 2023 ze dne 1. 6. 2023, vypracovaného znalcem [celé jméno znalce], bylo zjištěno, že obvyklá cena pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] činila (po zaokrouhlení) částku 4 020 000 Kč, přičemž cena podílu žalované 1. činila 430 714 Kč, cena podílu žalované 2. činila 1 435 714 Kč, cena podílu žalovaného 3. činila 430 714 Kč, cena podílu žalovaného 4. činila 1 004 999 Kč a cena podílu žalobkyně činila 717 857 Kč. Po oddělení pozemku o výměře [výměra] by hodnota podílu žalobkyně, tzn. hodnota odděleného pozemku, činila (po zaokrouhlení) částku 720 000 Kč. Hodnota podílů žalovaných po oddělení části pozemku o výměře [výměra] by u žalované 1. činila 430 650 Kč, u žalované 2. by činila 1 435 500 Kč, u žalovaného 3. by činila 3. 430 650 Kč a u žalovaného 4. by činila 1 003 200 Kč. Hodnota celého pozemku po oddělení části pozemku o výměře [výměra] by činila 3 300 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že oddělením části pozemku o výměře [výměra] by nedošlo ke snížení hodnoty podílů žalovaných a pozemek, který by zůstal ve spoluvlastnictví žalovaných, by nepřišel o možnost sloužit svému účelu ani o svou funkčnost.

5. Podle § 1140 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat (odst. 1.). Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků (odst. 2).

6. Podle § 1143 o. z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. (pozn. v projednávané věci oddělení ze spoluvlastnictví).

7. Ze zásady„ nikdo nemůže být proti své vůli nucen, aby ve spoluvlastnictví setrval“, vyplývá dobrovolnost existence spoluvlastnictví (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Spoluvlastník může zpravidla kdykoliv po ostatních spoluvlastnicích (dohodou či žalobou) požadovat (i) zrušení spoluvlastnictví, čímž může docílit zániku spoluvlastnictví jako celku, nebo (ii) oddělení ze spoluvlastnictví, čímž může docílit zrušení své účasti ve spoluvlastnictví při současné změně společné věci; ta je zmenšena o oddělenou část. Právo spoluvlastníka domáhat se zrušení spoluvlastnictví může být omezeno ujednáním spoluvlastníků (§ 1154 o. z.), pořízením pro případ smrti (§ 1155 odst. 2 o. z.), rozhodnutím soudu (§ 1155 odst. 1 o. z.) nebo přímo zákonem (§ 1140 odst. 2 o. z.). Podle § 1140 odst. 2 o. z. je na překážku zrušení spoluvlastnictví nevhodnost doby či vznik újmy jen některému ze spoluvlastníků. Mimoto judikatura připustila, že lze zcela výjimečně zamítnout žalobu na zrušení spoluvlastnictví i pro zjevné zneužití práva podle § 8 o. z. (srov. opět rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

8. Oddělením ze spoluvlastnictví má zákon na mysli reálné oddělení s vytvořením nové věci, pročež přichází v úvahu jen tam, kde je společná věc reálně dělitelná a je ve spoluvlastnictví alespoň tří osob (u dvou osob by šlo o zrušení spoluvlastnictví). Oddělením ze spoluvlastnictví se tak nelze domáhat zániku své účasti ve spoluvlastnictví při současném vyplacení náhrady ostatními spoluvlastníky. K oddělení může dojít dohodou spoluvlastníků nebo rozhodnutím soudu na základě návrhu účastníka, který se chce oddělit od ostatních spoluvlastníků (srov. [obec], J., Výtisk, M., [příjmení], V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023 – výklad k § 1140 o. z.).

9. V projednávané věci jsou výše uvedené předpoklady pro oddělení ze spoluvlastnictví splněny, neboť pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] ve spoluvlastnictví účastníků je reálně dělitelný a současně je ve spoluvlastnictví více než tří osob. S odkazem na § 1140 odst. 2 o. z. pak v řízení nebylo zjištěno (ani tvrzeno), že by oddělení části pozemku bylo žádáno v nevhodnou dobu anebo že by bylo k újmě některého ze spoluvlastníků, příp. by představovalo zneužití práva. Pouze žalovaný 3. v řízení tvrdil, že oddělením dojde k újmě spoluvlastníků, když ohledně pozemku existuje podnikatelský plán a žalovaný 3. i ostatní tak přijdou o 600 000 Kč. Žalovaný 3. toto své tvrzení však vůbec ničím nepodložil. Nebyl schopen soudu ani sdělit o jaký podnikatelský záměr se má jednat a k dotazu soudu, zda o záměru ví i ostatní spoluvlastníci, sdělil, že o tom řekl žalovaným 1. a 2. Soud uvedené tvrzení žalovaného 3. posoudil jako zcela účelové. Nakonec pak nebylo v řízení zjištěno, že by oddělení části pozemku ze spoluvlastnictví bránila nějaká dohoda spoluvlastníků, pořízení pro případ smrti, rozhodnutí soudu či jiného orgánu, příp. zákon.

10. Jelikož podle závěrů znaleckého posudku nedojde oddělením části pozemku o výměře [výměra], podle výše zmíněného geometrického plánu, ke snížení hodnoty (ceny) podílů ostatních spoluvlastníků, ani pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] jako celku, a současně pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] neztratí svou funkčnost a účel, soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, že ze spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], se odděluje pozemek o výměře [výměra], nově označený jako pozemek parc. [číslo] který vznikl oddělením z pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], podle geometrického plánu pro rozdělení pozemku [číslo] tento oddělený pozemek parc. [číslo] přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně. Nedílnou součástí tohoto rozsudku (originálu i všech stejnopisů) pak je originál geometrického plánu pro rozdělení pozemku [číslo].

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s nejnovější judikaturou Ústavního soudu, a to stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl ÚS-st. [číslo], podle kterého v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. Z odůvodnění stanoviska lze uvést následující:„ [příjmení]“ o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví může být zahájen na základě žaloby kteréhokoli spoluvlastníka, který se cítí být ve spoluvlastnictví nespokojen a nechce v něm setrvat; jako takové je dané řízení nutno vnímat perspektivou základního práva na ochranu vlastnictví zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny. Vlastnické právo zahrnuje i právo přestat být vlastníkem (věc opustit, zcizit); v případě spoluvlastnictví se specificky uplatňuje zásada, že nikdo nemůže být spravedlivě nucen setrvávat ve spoluvlastnictví (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 174/05 ze dne 12. 4. 2006). Pro případ, že se sami spoluvlastníci nedohodnou na oddělení ze spoluvlastnictví či jeho zrušení a vypořádání, má každý z nich právo obrátit se na soud s návrhem na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (srov. § 1140 a § 1143 o. z.). Rozhodnutí nesetrvávat nadále ve spoluvlastnickém vztahu je svobodným rozhodnutím spoluvlastníka, jehož vlastnické právo je chráněno čl. 11 odst. 1 Listiny, ovšem stejnou měrou jako vlastnické právo kohokoli jiného, tedy i ostatních spoluvlastníků. Z druhé strany proto kromě toho, že nikdo nesmí být nucen ve spoluvlastnictví setrvat, platí rovněž, že nikoho nelze nutit k uzavření mimosoudní dohody (ať už se jí brání z objektivních, či subjektivních důvodů), ačkoliv smírné vyřešení věci, a zvláště ve věcech zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, je více než vítané a vhodné. Ačkoli stanovisko pojednává o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, má soud za to, že lze závěry stanoviska aplikovat i na řízení o oddělení ze spoluvlastnictví, a to i když si je soud vědom, že v případě žaloby na oddělení ze spoluvlastnictví je soud v zásadě vázán návrhem žalobce. Soud tedy v souladu s uvedenou judikaturou rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

12. O nákladech států bylo soudem rozhodnuto v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Výsledek řízení znamená, že nákladová povinnost vůči státu se uloží tomu z účastníků, komu vznikne povinnost k náhradě nákladů řízení druhému účastníkovi. Jestliže povinnost nevznikla žádnému z účastníků s ohledem na výsledek (v projednávané věci s ohledem na povahu) sporu, rozdělí se náklady státu mezi účastníky rovnoměrně. Jestliže se nákladová povinnost dělí a účastníků je více, dělí se mezi strany, nikoliv účastníky. Pluralita účastníků na jedné straně neznamená vyšší náklady, které jsou povinni hradit, pouze se nákladová povinnost strany rozdělí mezi jednotlivé účastníky (srov. Svoboda, K., [příjmení], P., Levý, J., [příjmení], J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022 – výklad k § 148 o. s. ř.). V řízení vznikly státu náklady za zpracování znaleckého posudku, přičemž na základě usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo znalci určeno a následně vyplaceno znalečné ve výši 27 571 Kč. Jelikož bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, je třeba rozdělit náklady státu mezi strany sporu rovnoměrně. Soud proto uložil účastníkům povinnost uhradit státu – České republice prostřednictvím tohoto soudu náklady státu ve výši 27 571 Kč tak, že žalobkyně je povinna zaplatit ½ nákladů státu, tedy částku 13 785,50 Kč a žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně taktéž ½ nákladů státu, tedy částku 13 785,50 Kč Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecnou třídenní.