13 C 200/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa o určení

I. Žaloba žalobkyně, aby bylo určeno, že na pozemku parc. č. st. [číslo], v kat. úz. [část obce], obec a okres [okres], jak je zapsán u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc na [list vlastnictví], vázne ve prospěch žalobkyně služebnost stezky a cesty, a to v rozsahu, který je vymezen geometrickým plánem [číslo] [rok], vyhotoveným [právnická osoba] s.r.o., se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 26 895,42 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 1. 7. 2022, opravenou podáním ze dne 8. 8. 2022 se žalobkyně vůči žalované domáhala určení, že na pozemku parc. č. st. [číslo], v kat. úz. [část obce], obec a okres [okres], jak je zapsán u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc na [list vlastnictví], vázne ve prospěch žalobkyně služebnost stezky a cesty, a to v rozsahu, který je vymezen geometrickým plánem [číslo] [rok], vyhotoveným [právnická osoba] s.r.o. s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 4. 12. 2001 kupní smlouvu, kterou žalovaná prodala žalobkyni pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je dnes stavba [adresa], v k.ú. [část obce], obec Olomouc, jak je zapsáno u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc na LV [číslo] žalobkyně od té doby, tj. nejpozději od počátku roku 2002, v této budově [adresa] (a tedy na výše uvedeném pozemku) provozuje svou podnikatelskou činnost. Přístup na předmětný pozemek z veřejné komunikace (jak pro vozidla, tak i pro pěší) je přitom možný jen a pouze přes pozemek parc. č. st. [číslo], též v kat. úz. [část obce] a obci [okres], jak je zapsán u Katastrálního úřadu Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc na [list vlastnictví], který v době uzavření shora uvedené smlouvy byl a ke dni podání této žaloby stále ještě je ve vlastnictví žalované. Již při uzavírání kupní smlouvy se uvažovalo o zřízení věcného břemene, jímž by se průchod a průjezd žalobkyně, resp. jejích zástupců, zaměstnanců, obchodních partnerů a dalších osob, které se k němu chtějí dopravit, zajistil. Jelikož však žalobkyně chtěla na předmětném pozemku především začít podnikat a potřebovala mít co nejrychleji právní jistotu zejména ohledně jeho vlastnictví, tudíž nebyl čas na tvorbu geometrického plánu, který by věcné břemeno kvalifikovaným způsobem akceptovatelným ze strany katastrálního úřadu vymezil, do kupní smlouvy se v době jejího uzavření dal jen obligační závazek, že žalovaná jakožto prodávající, po dobu užívání předmětného pozemku žalobkyní, této (i jejím zaměstnancům a obchodním partnerům) umožní průchod a průjezd vozidly, a to trasou obvyklou, přes tzv. dopravní vrátnici prodávajícího, při dodržení vnitrozávodového dopravního řádu. Žalobkyně následně nechala vypracovat geometrický plán, jímž byla ona obvyklá trasa vymezena tak, aby ji bylo možné jako věcné břemeno vložit do katastru nemovitostí. Tento geometrický plán vypracovala firma [právnická osoba] pod [číslo] 2002 a katastrálním úřadem byl ohledně očíslování parcel potvrzen dne 30. 4. 2002. Žalobkyně v mezidobí předmětný pozemek užívala ke své podnikatelské činnosti, přičemž pro průchod a průjezd k němu využívala právě onu obvyklou trasu, která byla zanesena do výše specifikovaného geometrického plánu. Někdejší jednatel žalobkyně, který měl proces zřízení věcného břemene dotáhnout do konce, jej však nedokončil, a k formalizování reálného užívání průchozího a průjezdného pozemku do podoby věcného břemene tak doposud nedošlo. Přestože žalobkyně s průchodem a průjezdem k předmětnému pozemku z veřejné komunikace zatím problém nemá, z několika důvodů považuje za nezbytné, aby právo průchodu a průjezdu k předmětnému pozemku bylo právně zakotveno, a to v rozsahu přiloženého geometrického plánu, což koresponduje s obvyklou trasou, o níž hovoří kupní smlouva a která je dennodenně využívána zástupci žalobkyně, jejími zaměstnanci, obchodními partnery a vůbec všemi osobami, které do místa podnikání žalobkyně přicházejí či přijíždějí. Jelikož tak přitom činí již více jak 20 let, má žalobkyně za to, že došlo k mimořádnému vydržení této služebnosti. Žalobkyně proto oslovila žalovanou s dotazem na možnost formalizování této služebnosti, a to prostřednictvím svého právního zástupce, písemně, dne 21. 1. 2022, a když na tento dotaz neobdržela žádnou reakci, urgovala jej svým přípisem ze dne 4. 2. 2022. I tato urgence však zůstala zcela bez odezvy, a tak byla žalobkyně nucena zaslat žalované předžalobní výzvu, což učinila dne 2. 5. 2022; ani na ni ovšem neobdržela žádnou reakci.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že v plném rozsahu odmítá existenci žalobkyní tvrzené služebnosti, a proto žalobkyní uplatněný nárok na určení existence věcného břemene (služebnosti stezky a cesty) v plném rozsahu neuznává. Žalobkyně se domáhá určení existence věcného břemene k tíži Pozemku [číslo], avšak nikoliv ve prospěch každého vlastníka Pozemku [číslo], ale ve prospěch samotné žalobkyně, tedy domáhá se ve svůj prospěch určení existence věcného břemene„ in personam“ odpovídajícího služebnosti stezky a cesty. Žalovaná je toho názoru, že žalobkyně není aktivně věcně legitimována k podání této žaloby. Žalobkyně již není vlastníkem Pozemku [číslo] a ani budovy [adresa], která je jeho součástí, když tyto nemovitosti kupní smlouvou uzavřenou dne 28. 6. 2022 mezi žalobkyní jako prodávající a společností [právnická osoba] jako kupujícím převedla právě na současného vlastníka, kterým je společnost [právnická osoba] Především je však nedostatek aktivní věcné legitimace dán tím, že žalobkyni nikdy nesvědčilo a ani nesvědčí právo odpovídající věcnému břemeni ve vztahu k Pozemku [číslo]. Žalobkyně [příjmení] [číslo] nabyla a do července 2022 vlastnila na základě kupní smlouvy uzavřené dne 4. 12. 2001. Žalobkyně tedy ve své žalobě sama tvrdí, že přístup z veřejné komunikace k Pozemku [číslo] má umožněn dle obligačního závazku zakotveného v čl. IX. Kupní smlouvy 2001. Žalovaná souhlasí s tím, že v čl. IX. Kupní smlouvy 2001 byl zakotven obligační závazek, na základě kterého je žalovaná povinna žalobkyni (včetně jejich zaměstnanců a obchodních partnerů) umožnit po dobu užívání Pozemku [číslo] žalobkyní volný průchod a průjezd vozidly s využitím vnitrozávodových komunikací, trasou obvyklou, přes tzv. dopravní vrátnici žalované, při dodržení vnitrozávodového řádu. Tento závazek žalovaná vždy řádně dodržovala a plnila, ostatně toto žalobkyně ve své žalobě sama potvrzuje. Toto obligační právo na užívání Pozemku [číslo] žalobkyni do července 2022 skutečně svědčilo a bylo vykonáváno v rozsahu podle Geometrického plánu. Žalovaná nesouhlasí s tím, že předložený Geometrický plán byl zhotoven za účelem transformace obligačního závazku na věcné břemeno odpovídající služebnosti stezky a cesty a za účelem vložení tohoto práva do katastru nemovitostí. Žalobkyně pak dále v žalobě tvrdí, že jelikož své právo přístupu k Pozemku [číslo] realizuje přes Pozemek [číslo] ve vlastnictví žalované více než 20 let, pak dle jejího názoru došlo k mimořádnému vydržení této služebnosti. V daném případě je zjevné, že žalobkyně užívala Pozemek [číslo] k přístupu k Pozemku [číslo] na základě závazkového vztahu s žalovanou, který byl zakotven v čl. IX. Kupní smlouvy 2001. Žalobkyni muselo být známo, že Pozemek [číslo] užívá pro přístup k Pozemku [číslo] na základě výše uvedeného závazkového vztahu, o čemž není pochyb a toto nezpochybňuje ani sama žalobkyně, pak nemohla toto právo držet ve smyslu držby práva věcného břemene. Uvedené platí tím spíše, že v čl. IX. Kupní smlouvy 2001 bylo výslovně uvedeno, že tento závazek nemá povahu práva věcného a nepodléhá vkladu do katastru nemovitostí. Žalovaná je názoru, že žalobkyně primárně nemá věcnou legitimaci k podání této žaloby, když není vlastníkem Pozemku [číslo] a v žalobě netvrdí a ani neprokazuje, že Pozemek [číslo] užívá na základě jiného titulu a že tedy potřebuje přístup k tomuto pozemku. V takovém případě pak nelze vůbec hovořit o naléhavém právním zájmu, když není dána žalovatelnost.

3. Žalobkyně dále uvedla, že předmětný pozemek nepřetržitě užívá po dobu 20 let a na pozemku parc. [číslo] resp. v budově na něm postavené, stále provozuje svou podnikatelskou činnost, a to na základě nájemní smlouvy uzavřené s novým vlastníkem onoho pozemku a budovy. V označení geometrického plánu [číslo] 2002 je uvedeno, že se jedná o„ grafické vyjádření rozsahu práva pro vyznačení věcného břemene“. Tudíž je zřejmé, že již v době před 20 lety se o zřízení věcného břemene uvažovalo. Z toho lze tedy vyvozovat, že proběhla komunikace mezi stranami směřující k tomu, že se věcné břemeno smlouvou zřídí, jinak by si žalobkyně takový geometrický plán nenechala vyhotovit. Žalobkyně nejpozději od počátku roku 2002 v budově dnes označené [adresa] a umístěné již v té době na pozemku parc. č. st. [číslo], v k.ú. [část obce], provozuje svou podnikatelskou činnost, kdy tak původně činila jako vlastník uvedeného pozemku, a potažmo tedy i budovy, a od léta roku 2022 jako nájemce dané stavby. S právními účinky vkladu práva ke dni 13. 7. 2022 kupní smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] došlo k převodu výše označeného pozemku a na něm umístěné budovy [adresa] na jmenovanou společnost [právnická osoba], žalobkyně zůstala prakticky v nezměněné podobě provozovat v tomto objektu i nadále svou podnikatelskou činnost, a to na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi ní a onou kupující firmou ze dne 1. 8. 2022.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - z kupní smlouvy ze dne 4. 12. 2001, že tato byla uzavřena mezi žalovanou jako prodávajícím a žalobkyní jako kupujícím, kdy předmětem kupní smlouvy byl mimo jiné pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je dnes stavba [adresa], v k.ú. [část obce], obec Olomouc. V čl. IX. kupní smlouvy se prodávající zavázala po dobu užívání předmětu koupě kupující umožnit kupující i jejím zaměstnancům a obchodním partnerům volný průchod a průjezd vozidly s využitím vnitrozávodových komunikací, a to trasou obvyklou, přes dopravní vrátnici prodávající, při dodržení vnitrozávodového dopravního řádu. Tento závazek nemá povahu práva věcného a nepodléhá vkladu do katastru nemovitostí; - z geometrického plánu ze dne 19. 4. 2002, že firma [právnická osoba] vypracovala pod [číslo] 2002 geometrický plán se zaměřením obvyklé trasy na pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce] a katastrálním úřadem byl ohledně očíslování parcel potvrzen dne 30. 4. 2002; - z dotazu k možnosti zřízení služebnosti stezky a cesty ze dne 21. 1. 2022 včetně doručenky ze dne 21. 1. 2022 a z urgence dotazu ze dne 4. 2. 2022 včetně doručenky ze dne 4. 2. 2022, že žalobkyně opakovaně oslovila žalovanou s dotazem na možnost formalizování služebnosti; - z předžalobní výzvy ze dne 2. 5. 2022 včetně doručenky ze dne 2. 5. 2022, že žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu; - z výpisu z katastru nemovitostí pro [list vlastnictví] k.ú. [část obce], že vlastníkem pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je dnes stavba [adresa], v k.ú. [část obce], obec Olomouc je společnost [právnická osoba]; - ze shodných skutkových zjištění účastníků, že žalovaná je vlastníkem pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce]; - z kupní smlouvy ze dne 28. 6. 2022, že kupní smlouvou uzavřenou dne 28. 6. 2022 mezi žalobkyní jako prodávající a společností [právnická osoba] jako kupující převedla žalobkyně mj. pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je dnes stavba [adresa], v k.ú. [část obce], obec Olomouc na současného vlastníka, kterým je společnost [právnická osoba]; - ze smlouvy o nájmu prostoru sloužícího podnikání ze dne 1. 8. 2022 a předávacího protokolu ze dne 1. 8. 2022, že [právnická osoba] jako pronajímatel pronajala žalované mimo jiné pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] k.ú. [část obce], a to od 1. 8. 2022 na dobu neurčitou, kdy dne 1. 8. 2022 pronajímatel předal žalobkyni do užívání pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] k.ú. [část obce], včetně této stavby.

5. Na základě provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Účastníci uzavřeli dne 4. 12. 2001 kupní smlouvu, na základě které žalovaná jako prodávající převedla žalobkyni jako kupující mimo jiné pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je dnes stavba [adresa], v k.ú. [část obce], obec Olomouc. V čl. IX. kupní smlouvy se prodávající zavázala po dobu užívání předmětu koupě kupující umožnit kupující i jejím zaměstnancům a obchodním partnerům volný průchod a průjezd vozidly s využitím vnitrozávodových komunikací, a to trasou obvyklou, přes dopravní vrátnici prodávající, při dodržení vnitrozávodového dopravního řádu (tedy přes pozemek parc. [číslo] k.ú. [část obce] ve vlastnictví žalované). Kdy dále bylo ujednáno, že tento závazek nemá povahu práva věcného a nepodléhá vkladu do katastru nemovitostí. Dne 19. 4. 2002 vypracovala firma [právnická osoba] geometrický plán [číslo] 2002 se zaměřením obvyklé trasy na pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce], který byl potvrzen katastrálním úřadem dne 30. 4. 2002 Kupní smlouvou uzavřenou dne 28. 6. 2022 mezi žalobkyní jako prodávající a společností [právnická osoba] jako kupující převedla žalobkyně mj. pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je dnes stavba [adresa], v k.ú. [část obce], obec Olomouc na společnost [právnická osoba] Smlouvou o nájmu prostoru sloužícího podnikání ze dne 1. 8. 2022 společnost [právnická osoba] jako pronajímatel pronajala žalované mimo jiné pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] k.ú. [část obce], a to od 1. 8. 2022 na dobu neurčitou, kdy dne 1. 8. 2022 pronajímatel předal žalobkyni do užívání pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] k.ú. [část obce], včetně této stavby.

6. Podle ust. § 987 občanského zákoníku, držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.

7. Podle ust. § 989 občanského zákoníku, vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník. Jiné právo drží ten, kdo je počal vykonávat jako osoba, jíž takové právo podle zákona náleží, a komu jiné osoby ve shodě s ním plní.

8. Podle ust. § 1091 odst. 2 občanského zákoníku, k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

9. Podle ust. § 1095 občanského zákoníku, uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

10. Podle ust. § 1260 odst. 1 občanského zákoníku, služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem.

11. Podle ust. § 1274 občanského zákoníku, služebnost stezky zakládá právo chodit po ní nebo se po ní dopravovat lidskou silou a právo, aby po stezce jiní přicházeli k oprávněné osobě a odcházeli od ní nebo se lidskou silou dopravovali. Služebnost stezky neobsahuje právo vjíždět na služebný pozemek na zvířatech ani vláčet po služebném pozemku břemena.

12. Podle ust. § 1276 odst. 1 občanského zákoníku, služebnost cesty zakládá právo jezdit přes služebný pozemek jakýmikoli vozidly.

13. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná.

14. Žalobkyně se žalobou domáhá určení, že na pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce], ve vlastnictví žalované, vázne ve prospěch žalobkyně služebnost stezky a cesty, a to v rozsahu vymezeném geometrickým plánem [číslo] 2002, který je vyhotoven [právnická osoba], s.r.o. Důvodem je zajištění přístupu žalobkyně k pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce]. Žalobkyně se domáhá určení existence věcného břemene k tíži pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví žalované, určení existence věcného břemene ve svůj prospěch, odpovídajícího služebnosti stezky a cesty. Žalobkyně pozemek parc. [číslo] nabyla a do července 2022 vlastnila na základě kupní smlouvy uzavřené dne 4. 12. 2001 mezi žalovanou na straně jedné jako prodávající a žalobkyní na straně druhé jako kupující. Žalobkyně odvozuje věcné břemeno odpovídající služebnosti stezky a cesty, jehož určení existence se domáhá žalobou, od čl. IX. kupní smlouvy. Žalobkyně tedy měla přístup z veřejné komunikace k pozemku parc. [číslo] umožněný dle obligačního závazku zakotveného v čl. IX. kupní smlouvy. V čl. IX. kupní smlouvy byl zakotven obligační závazek, na základě kterého je žalovaná povinna žalobkyni (včetně jejich zaměstnanců a obchodních partnerů) umožnit po dobu užívání pozemku parc. [číslo] žalobkyní volný průchod a průjezd vozidly s využitím vnitrozávodových komunikací, trasou obvyklou, přes tzv. dopravní vrátnici žalované, při dodržení vnitrozávodového řádu. Toto obligační právo na užívání pozemku parc. [číslo] žalobkyni do 28. 6. 2022 skutečně svědčilo a bylo vykonáváno v rozsahu podle geometrického plánu.

15. Žalobkyně se domáhá určení věcného břemene z důvodu mimořádného vydržení, když tvrdí, že jelikož své právo přístupu k pozemku parc. [číslo] realizuje přes pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví žalované více než 20 let, a to právě trasou obvyklou, pak dle jejího názoru došlo dle ust. § 1095 občanského zákoníku, ve spojení s ustanovením § 1260 občanského zákoníku k mimořádnému vydržení této služebnosti.

16. Dle ust. § 1095 občanského zákoníku platí, že uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Základním předpokladem pro mimořádné vydržení je tedy: právo způsobilé k vydržení, držba práva a uplynutí dvojnásobku vydržecí doby. Co se týče prvního předpokladu, právo způsobilé k vydržení, tak vydržet lze pouze právo, které lze držet, přičemž z práv, která lze držet, však lze vydržet jen některá práva. Obecně věcné břemeno odpovídající služebnosti stezky a cesty je jistě právo, které lze vydržet. Druhý předpoklad, držba práva, tak pro mimořádné vydržení platí, že držba nemusí být řádná a nemusí být ani poctivá, když pro mimořádné vydržení postačí absence nepoctivého úmyslu. Toto výslovně uvádí druhá věta citovaného ustanovení § 1095 občanského zákoníku, která požadavek na poctivou držbu nahrazuje požadavkem absence nepoctivého úmyslu a zjevně postačí„ držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma“; jde zde o kritérium obdobné dobré víře„ v nejméně přísném pojetí“. Obecně k držbě práva, dle ust. § 987 občanského zákoníku je držitelem ten, kdo vykonává právo pro sebe, přičemž dle ust. § 989 občanského zákoníku pak mimo jiné platí, že jiné právo (tj. jiné než vlastnické) drží ten, kdo je počal vykonávat jako osoba, jíž takové právo podle zákona náleží, a komu jiné osoby ve shodě s ním plní. Základní podmínkou pro vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni je tedy držba práva tak, jak ji obecně definuje výše citované ust. § 987 a 989 občanského zákoníku se specifiky pro mimořádné vydržení dle ust. § 1095 občanského zákoníku. K vydržení práva dle citovaných ustanovení pak nestačí pouhé chování, které by mohlo být obsahem takového práva (např. přecházení přes cizí pozemek); takové chování, má-li vést k vydržení, musí být vykonáváno jako právo, a ten, kdo se takto chová, musí být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, resp. u mimořádného vydržení postačí požadavek„ držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma“, že je subjektem vykonávaného práva.

17. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka],„ Přes cizí pozemek lze přecházet na základě různých právních důvodů; může jít například o závazkový vztah, může jít o výprosu (vlastník pozemku přecházení jiných osob přes pozemek trpí, aniž by jim k tomuto přecházení vzniklo nějaké právo), anebo může jít o užívání cizího pozemku jako účelové komunikace. Skutečnost, že se někdo chová způsobem, který naplňuje možný obsah práva odpovídajícího věcnému břemeni (např. přechází přes cizí pozemek) ještě neznamená, že je držitelem věcného práva (viz [spisová značka]).“ V daném případě je zjevné, že žalobkyně užívala pozemek žalované parc. [číslo] k přístupu k pozemku parc. [číslo] na základě závazkového vztahu s žalovanou, který byl zakotven v čl. IX. kupní smlouvy. Tato skutečnost byla žalobkyni zřejmá, když žalobkyně v žalobě sama uvádí, že„ …do kupní smlouvy se v době jejího uzavření dal jen obligační závazek, že žalovaný jakožto prodávající po dobu užívání předmětného pozemku žalobcem tomuto (i jeho zaměstnancům a obchodním partnerům) umožní průchod a průjezd vozidly, a to trasou obvyklou, přes tzv. dopravní vrátnici prodávajícího, při dodržení vnitrozávodového dopravního řádu (jak je to výslovně uvedeno v čl. IX. kupní smlouvy).“ Žalobkyni muselo být známo, že pozemek parc. [číslo] užívá pro přístup k pozemku parc. [číslo] na základě výše uvedeného závazkového vztahu (čl. IX. kupní smlouvy), o čemž není pochyb a toto nezpochybňuje ani sama žalobkyně, pak nemohla toto právo držet ve smyslu držby práva věcného břemene. Uvedené platí tím spíše, že v čl. IX. kupní smlouvy bylo výslovně uvedeno, že tento závazek nemá povahu práva věcného a nepodléhá vkladu do katastru nemovitostí.

18. V případě mimořádného vydržení se nevyžaduje poctivá držba, ale postačí absence nepoctivého úmyslu, přičemž nepoctivý úmysl prokazuje ten, kdo mimořádné vydržení popírá. Dle komentářové literatury ([příjmení], Jan. § [číslo] (Mimořádné vydržení). In: [příjmení], [jméno], VÝTISK, [jméno], [příjmení], [jméno] a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. [číslo]) pak:„ [příjmení] může nepoctivý úmysl druhé osoby prokázat též důkazem, že se ujala držby práva (např. vlastnického) na základě titulu, který se vztahuje k odlišnému právu, např. na základě nájemní smlouvy.“. V tomto případě žalobkyně užívala pozemek parc. [číslo] na základě titulu, který se vztahuje k odlišnému právu; užívání ze strany žalobkyně bylo založeno na obligačním závazku k užívání pozemku, a pokud žalobkyně tvrdí, že se ujala tohoto práva jako držby práva věcného břemene odpovídajícího služebnosti stezky a cesty, pak takto činila v nepoctivém úmyslu a nemohlo tak dojít k vydržení tohoto práva. Žalobkyně se nemohla ujmout držby práva věcného břemene odpovídajícího služebnosti stezky a cesty, když se užívání pozemku parc. [číslo] ujala na základě obligačního závazku v kupní smlouvě. V žádném případě nebylo úmyslem stran zřídit toto právo jako právo věcné, což strany explicitně v čl. IX. kupní smlouvy:„ Tento závazek nemá povahu práva věcného a nepodléhá vkladu do katastru nemovitostí.“ V žádném případě se tedy nejedná o věcné právo. Žalobkyni nikdy nesvědčilo a ani nesvědčí právo odpovídající věcnému břemeni ve vztahu k pozemku parc. [číslo].

19. Soud dále odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kdy v případě existence jiného právního titulu pro užívání pozemku se pak ani nemůže jednat o držbu práva odpovídajícímu věcnému břemeni:„ vůle držet právo odpovídající služebnosti (animus) musí být dána najevo vlastníkovi služebného pozemku a vlastník musí držbu trpět. Jinak nemůže jít o držbu práva odpovídajícího služebnosti, ale jen o chování, které by sice mohlo být obsahem držby práva, je však realizováno z jiného právního důvodu (např. výprosa, obligace, veřejné užívání) nebo bez právního důvodu. Takové chování ovšem nemůže být kvalifikováno jako držba práva.“ 20. Žalobkyni tedy bylo jednoznačně známo, že pozemek parc. [číslo] užívá pro přístup k pozemku parc. [číslo] dle výše uvedeného smluvního (obligačního) závazku, což nezpochybňuje ani sama žalobkyně. Již z tohoto důvodu pak nemohla žalobkyně toto právo držet ve smyslu držby práva věcného břemene; pokud žalobkyně tvrdí, že se ujala držby práva věcného břemene odpovídajícího služebnosti stezky a cesty, pak takto činila v nepoctivém úmyslu (věděla, že se jedná o obligační závazek) a nemohlo tak dojít k vydržení tohoto práva. Nemohlo tedy dojít k mimořádnému vydržení věcného břemene odpovídajícího služebnosti stezky a cesty, když žalobkyně toto právo užívá na základě odlišného právního titulu, kterým je obligační závazkový vztah.

21. Ze všech těchto důvodů soud žalobu žalobkyně jako nedůvodnou zamítl.

22. Výrok ohledně náhrady nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná byla ve sporu plně úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 539,42 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za 6 úkonů právní služby, tj. převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 8. 9. 2022, vyjádření žalované ze dne 5. 4. 2023 k replice žalobkyně ze dne 1. 11. 2023, vyjádření žalované ze dne 23. 5. 2023 ke stanovisku žalobkyně ze dne 3. 5. 2023, účast na soudním jednání dne 10. 8. 2023, závěrečný návrh ve věci. Celkem tedy částka 15 000 Kč, kdy odměna za 1 úkon právní služby činí 2 500 Kč, a to dle ust. § 7 bod 5 ve spojení s ust. § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v aktuálním znění. A 6 x režijní paušál ve výši 300 Kč za 1 úkon právní služby účtován dle ust. § 13 odst. 4 AT, tedy částka 1 800 Kč Náklady řízení dále tvoří náhrada za promeškaný čas v délce 6 půlhodin x 100 Kč, tj. 600 Kč a cestovné ve výši 1 227,62 Kč za cestu (10. 8. 2023) mezi sídlem právního zástupce ([obec a číslo], [obec]) – místem jednání soudu ([ulice a číslo], [PSČ] [okres]) a zpět o celkové vzdálenosti 169 km dle výpočtu: základní náhrada za používání silničního motorového vozidla ve výši 5,20 Kč / 1 km x 169 km činí 878,80 Kč. Výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty při kombinované spotřebě 6,0 l / 100 km a ceně pohonných hmot 34,40 Kč činí za 169 km celkem 348,82 Kč. Dále pak DPH 21 % ve výši 4 667,80 Kč Celkem náklady řízení včetně 21 % DPH tvoří částku 3 911,80 Kč.

24. Celkem tedy uložil soud žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 22 539,42 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalované, v obecné třídenní pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.