13 C 202/2021
č. j. 13 C 202/2021-80
V PLATNOSTICitované zákony (9)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 101 § 142 § 160
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 1954 § 1968 § 1970 § 2390 § 2391
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
Plný text
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Mackovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 22 368 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 22 368 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 368 Kč od 6. 10. 2019 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 67 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplati žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 895 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 14. 12. 2020 ve znění doplnění ze dne 26. 7. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 22 368 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 5. 9. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalobce žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 8 368 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku ve výši 22 368 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 932 Kč s první platbou ke dni 5. 10. 2019. Jelikož žalovaný svůj dluh neuhradil, domáhá se žalobce svého nároku soudní cestou.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. K jednání u Okresního soudu v Olomouci dne 6. 9. 2021 se žalovaný bez řádné omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalobce se z jednání omluvil. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného i žalobce.
3. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl následující důkazy a zjistil tento skutkový stav: Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 5. 9. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč, kterou se žalovaný zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 8 368 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 932 Kč s první platbou ke dni 5. 10. 2019 (smlouva o poskytnutí p2p zápůjčky [číslo] oznámení o provedení příkazu k úhradě, výpis z účtu). Zápůjčka byla předána žalovanému dne 9. 9. 2019 bankovním převodem na účet administrátora (sjednané místo plnění) (oznámení o provedení příkazu k úhradě, výpis z účtu). Žalovaný zápůjčku ve lhůtě splatnosti nevrátil. Splatnost nastala 5. 10. 2019. Jelikož žalovaný svůj dluh přes výzvu žalobce neuhradil, domáhá se žalobce svého nároku soudní cestou (upomínka před návrhem na zahájení řízení, poslední pokus o smír, dodejka). Z ostatních provedených důkazů neučinil soud pro dané řízení žádné relevantní skutečnosti, když zápůjčka byla poskytnuta fyzické osobě fyzickou osobou.
4. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.
6. Dle ustanovení § 1954 občanského zákoníku, k řádnému splnění se vyžaduje, aby byl dluh splněn ve stanoveném místě. Nelze-li místo plnění zjistit ze smlouvy, povahy závazku nebo z účelu plnění, plní se v místě stanoveném zákonem.
7. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
8. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
10. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: Jednáním žalobce a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku, neboť žalobce převzal závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnil, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s poplatky splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dle zák. č. 89/2012 Sb., měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o zápůjčce, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník (žalovaný) dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobce splnil, když prokázal, že uzavřel s žalovaným platnou smlouvu o zápůjčce a poskytl žalovanému finanční prostředky ve sjednané výši, a to vyplacením na účet administrátora dne 9. 9. 2019. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté finanční prostředky žalobci zcela splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou co do částky celkem 22 368 Kč + 67 Kč. Dále soud žalobci přiznal i požadovaný úrok z prodlení, který soud považuje za souladný s právními předpisy a obsahem spisu. Lhůtu k plnění určil soud jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.
11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 895 Kč. Tato částka sestává ze soudního poplatku, když jiné náklady žalobce nepožadoval. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní. Podmínka § 142a o. s. ř. pro přiznání náhrady nákladů řízení byla splněna.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.