13 C 210/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr Zuzanou Mackovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 1 080 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 080 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 1 080 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně titul. jméno příjmení příjmení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 080 Kč s příslušenstvím, jakožto jízdné a sankci za jízdu bez platného jízdního dokladu, tj. porušení smluvních přepravních podmínek právnická osoba, když dne datum žalovaný cestoval vozidlem právnická osoba bez platného jízdního dokladu. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, poté co byla dne datum společností právnická osoba postoupena na právnická osoba anonymizována dvě slova. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud žalobkyni a ani právním předchůdcům žalobkyně jízdné a přirážku k jízdnému neuhradil, domáhá se žalobkyně svého nároku soudní cestou.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. již v žalobním návrhu. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání.

3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný jako cestující bez platné jízdenky, využil dne datum přepravních služeb společnosti právnická osoba, a to ve vlaku 116 mezi stanicemi obec na anonymizováno a obec, čímž se bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného stanoveného ve výši dle anonymizována dvě slova drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, a to v částce 80 Kč právnická osoba žalovanému vyměřila přirážku 1 000 Kč právnická osoba, jakožto původní věřitel a postupitel postoupila dne datum pohledávku včetně jejího příslušenství právnická osoba anonymizována dvě slova, reg. č. PSČ anonymizováno, se sídlem adresa, příjmení anonymizována dvě slova, země příjmení jméno a anonymizováno země, jakožto postupníkovi. Společnost anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova, jakožto postupitel pak postoupila dne datum pohledávku včetně jejího příslušenství na žalobkyni, jakožto postupníka. Žalovaný dosud přes výzvy žalobkyni ničeho neuhradil.

5. Podle ust. § 2550 NOZ, smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.

6. Podle ust. § 2551 NOZ, dopravce se při přepravě postará o bezpečnost a pohodlí cestujícího. Podrobnosti upraví přepravní řády.

7. Podle Smluvních přepravních podmínek právnická osoba činí výše přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu 1 000 Kč za každého cestujícího.

8. Podle ust. § 1970 NOZ, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Podle ust. § 1879 NOZ, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle ust. § 1880 odst. 1 NOZ, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. Podle ust. § 49 odst. 3 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu ve znění pozdějších předpisů, uzavřením přepravní smlouvy přistupuje cestující na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem.

13. Podle ust. § 4 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu ve znění pozdějších předpisů, cestující se pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy po dobu jejího plnění prokazuje platným jízdním dokladem, není-li dále stanoveno jinak.

14. Soud s ohledem na výše citované právní normy uzavírá, že žalobkyně, na niž přešla ve smyslu ustanovení § 1879 NOZ v návaznosti na uzavřené Smlouvy o postoupení pohledávek pohledávka původního věřitele právnická osoba, prokázala, že žalovaný použil dopravní prostředek, přičemž se ale neprokázal jízdním dokladem a vznikla mu tak povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému. V dané procesní situaci bylo pouze a jen na žalovaném, aby tvrdil a současně soudu prokázal, že žalobkyni, případně jejím právním předchůdcům, žalobní nárok, byť částečně, uhradil. Žalovaný tuto skutečnost netvrdil a z důkazů se toto nepodává. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svou smluvní povinnost opírající se o shora uvedenou právní úpravu, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni jízdné a přirážku k jízdnému ve výši 1 080 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, kdy počátek prodlení a výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení odpovídá skutkovým zjištěním soudu a zákonu neodporují. Lhůta k plnění byla stanovena jakožto obecná třídenní lhůta, a to ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

15. Výrok ohledně náhrady nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly, a to v celkové výši 1 489 Kč. Náhrada nákladů řízení pak činí zaplacený soudní poplatek v částce 400 Kč, dále náhradu nákladů právního zastoupení dle ust. § 14b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (když se v daném případě jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech), ve výši 3 x 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), dále hotové výdaje advokáta v podobě tří režijních paušálů po 100 Kč za provedené úkony právní služby. Všechny shora uvedené částky, vyjma SOP, byly zvýšeny o 21 % DPH. Celkem tedy uložil soud žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně, v obecné třídenní pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.