13 C 216/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Mackovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 27 250 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 208 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 208 Kč od 28. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 9 042 Kč spolu úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 042 Kč od 28. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 855,20 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [údaje o zástupci], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 27. 4. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 27 250 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 26. 2. 2021 uzavřena úvěrová smlouva. K uzavření úvěrové smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek společnosti [právnická osoba], [webová adresa]. Peníze byly zaslány na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], který byl ověřen tak, že žalovaná předem zaslala částku 1 Kč na účet žalobkyně. Žalované tak byl dne 26. 2. 2021 poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč. Splatnost poskytnutého úvěru byla sjednána na 24 měsíců od jeho poskytnutí. Žalovaná uhradila částku ve výši 1 792 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k jednání soudu dne 12. 9. 2022 se bez řádné omluvy nedostavila. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného i žalobkyně (PZ žalobkyně omluven).

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - ze smlouvy o úvěru ze dne 26. 25. 2021, zpracování osobních údajů a sazebníku poplatků, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru 660 Kč, úvěr byl splatný do 24 měsíců od poskytnutí ve splátkách 1 792 Kč poté 1 913 Kč a následně 933 Kč; - z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že žalovaná byla informována o skutečnostech týkajících se úvěru (úroková sazba, RPSN, poplatky,…); - opisu výpisu proplacení smlouvy ze dne 26. 2. 2021, že na účet č. [bankovní účet] byla žalobkyní pod [variabilní symbol] odeslána částka ve výši 20 000 Kč; - z kopie občanského průkazu, že tento náleží žalované; - z výpisu čerpání, splátek a úhrad za dobu od 26. 3. 2021 do 12. 4. 2022, včetně rekapitulace, že žalovaná uhradila částku ve výši 1 792 Kč, dluh činí částku 27 635,98 Kč; - ze sdělení [právnická osoba], že dne 26. 2. 2021 byla a na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], jehož majitelem byla žalovaná přpsána částka ve výši 20 000 Kč skrze [webová adresa]; - z předžalobní výzvy k plnění právního zástupce žalobkyně ze dne 28. 1. 2022 a poštovního podacího archu, že tento vyzýval žalovanou k úhradě dluhu, a to do 30 dnů od sepsání této výzvy, výzva byla odeslána dne 31. 1. 2022.

4. Z dalších provedených důkazů neučinil soud pro rozhodnutí ve věci relevantní skutková zjištění.

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná uzavřela dne 26. 8. 2021 se žalobkyní Úvěrovou smlouvu. Jedná se o bezúčelový spotřebitelský úvěr. K uzavření Úvěrové smlouvy může dojít pouze prostřednictvím internetových stránek společnosti [právnická osoba], [webová adresa] v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci společnosti [právnická osoba] k tomu určené. Zájemce o uzavření smlouvy vyplní požadované údaje, po jejich vyplnění probíhá automatizovaný schvalovací proces. Pokud je žadateli žádost schválena, objeví se na internetových stránkách nebo mobilní aplikaci text Smlouvy a na telefonní číslo, které uvedl v žádosti a které je součástí Smlouvy v části " Smluvní strany", je zaslán podpisový SMS kód. Ve chvíli, kdy kód zadá na webové stránce [webová adresa] nebo v mobilní aplikaci, je Smlouva uzavřena a následně je odeslána na e-mailovou adresu, která byla uvedena v žádosti a zároveň je součástí Smlouvy v její části " Smluvní strany", v případě žalované na [email], zároveň je klientovi dostupná z mobilní aplikace. Při uzavírání první smlouvy o úvěru je v souladu s částí Smlouvy "Jak Vám úvěr poskytneme" ověřena identita žadatele. V případě vyplacení úvěru na bankovní účet, musí být klientem odeslána 1 Kč na bankovní účet společnosti [právnická osoba], případně zaslán výpis z účtu, ze kterého je patrné, kdo je jeho majitelem. V tomto případě již nebylo po klientovi vyžadováno zaslání ničeho pro ověření vlastnictví účtu, to již bylo žalobcem ověřeno v minulosti na základě uzavření jiné smlouvy, nežli té, z jejíhož titulu podává žalobkyně tento žalobní návrh. Žalobkyně zároveň vždy při uzavírání Smlouvy, hodnotí schopnost žadatele splácet. [právnická osoba] v tomto případě zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí a to prostřednictvím registru SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí, či nikoliv. Na základě Úvěrové smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se ve Smlouvě zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 660 Kč. Úvěr byl splatný v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši nejprve 1 792 Kč poté 1 913 Kč a následně 933 Kč. Schválená výše úvěru byla odeslána prostřednictvím služby [označení služby] na účet žalované, v tomto případě byla částka 20 000 Kč zaslána dne 26. 2. 2021 na číslo účtu [bankovní účet] vedený pro žalovanou. Sjednány byly také další volitelné služby za následující poplatky: Poplatek za expres výplatu: Poplatek ve výši 199 Kč urychluje poskytnutí úvěru na účet klienta. Žalovaná v tomto případě obdržela schválenou výši úvěru do 60 minut od ověření její identity. Jedná se o jednorázový poplatek. V případě, že by schválenou výši úvěru do 60 minut neobdržela, má klient možnost službu reklamovat a v případě uznané reklamace, není již poplatek účtován. To vše je upraveno v části Smlouvy "Expres výplata úvěru". Poplatek za tzv. Bezpečnou splátku: Poplatek ve výši 99 Kč umožňuje klientovi v případě nečekané životní události odložit splatnost úvěru o 30 dní a to konkrétně z důvodů uvedených ve Smlouvě. Bezpečnou splátku je možné využít dvakrát za trvání Smlouvy. Poplatek se hradí měsíčně po celou dobu trvání Smlouvy a je možné kdykoliv tuto službu ze strany klienta zrušit. To vše plyne z části Smlouvy "Bezpečná splátka". Úvěr společně s poplatky je v souladu s ustanovením části Smlouvy„ Úvěrová smlouva“ splatný 24 měsíců ve splátkách po 1 792 Kč poté 1 913 Kč a následně 933 Kč od poskytnutí, za poskytnutí se rozumí den, kdy byla schválená výše úvěru odeslána na účet žalované. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byla žalobkyní informována o výši dluhu a vyzývána prostřednictvím SMS a e-mailu k jeho úhradě. V následujících dnech byly žalované účtovány účelně vynaložené náklady: dne 31. 5. 2021 a dne 23. 8. 2021 ve výši á 100 Kč a dne 7. 7. 2021 a 24. 8. 2021 ve výši á 130 Kč. Dále byla žalované dne 20. 8. 2021 a dne 25. 6. 2021 účtována smluvní pokuta ve výši á 500 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě celého dluhu a upozorněna na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání, a to bez jakékoliv další výzvy. Žalobkyně eviduje ke dni sepsání žalobního návrhu za žalovanou pohledávku ve výši 27 250 Kč sestávající z: neuhrazené jistiny ve výši 19 166 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 460 Kč, smluvních pokut ve výši 3 308 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 3 920 Kč.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 26. 2. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně zaslala bezhotovostním převodem žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

11. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb. Soudní dvůr v něm vyložil, že čl. 8 a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

12. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

13. Na výzvu soudu stran prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalované a též uvedla její čistý měsíční příjem ve výši 17 000 Kč a čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 19 000 Kč. Dále uvedla náklady žalované na bydlení ve výši 8 000 Kč a splátky jiných úvěrů ve výši 2 000 Kč. Počet vyživovaných dětí byl 1. K tomuto neoznačila žádné důkazy. Žalobkyně se k nařízenému soudnímu jednání nedostavila. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala příjmovou ani výdajovou stránku majetkových poměrů žalované. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovaná po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla žalobkyni splatit předmětný dluh. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně zcela absentuje a proto mu nelze přiznat právní ochranu.

14. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalovaná tak byla od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jí poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.

15. V řízení bylo přitom prokázáno, že žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná z této částky vrátila částku ve výši 1 792 Kč, t.j. žalovaná nadále z titulu bezdůvodného obohacení dluží žalobkyni částku ve výši 18 208 Kč.

16. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonného úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., pouze však z dlužné částky jistiny, jak je zdůvodněno shora. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení od 28. 2. 2022, což soud shledává důvodným a v souladu se zákonem a od této doby tedy přiznal žalobkyni nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení z jistiny.

17. Ve zbytku požadavku žalobkyně co do zaplacení částky specifikované ve výroku II tohoto rozsudku není žaloba důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 29 258,85 Kč. Žaloba pak byla zamítnuta co do celkové částky 9 708,57 Kč. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 33,64 % z předmětu řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 090 Kč a dále náhrada nákladů právního zastoupení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve výši 3 x 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění), dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále hotové výdaje advokáta v podobě tří režijních paušálů po 100 Kč za provedené úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Všechny shora uvedené částky, vyjma SOP, byly zvýšeny o 21 % DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 2 542 Kč 33,64 % z této částky je pak 855,20 Kč. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 855,20 Kč, a to v obecné třídenní pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).