13 C 224/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Mackovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 6 679,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 679,07 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 509,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 954,80 Kč, s úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 6 679,07 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 679,07 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [anonymizováno] k rukám zástupce žalobkyně [údaje o zástupci], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 7. 12. 2020, postoupenou Okresnímu soudu v Olomouci jako soudu místně příslušnému domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 679,07 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o účtu [číslo] na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Následně dne 26. 10. 2013 uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu (dále jen„ Smlouva“), na základě které byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr s limitem debetního zůstatku 5 000 Kč. Žalovaný byl dle Smlouvy povinen platit roční úrok z čerpaného kontokorentu ve výši 18,90 % a ceny za služby a produkty poskytované v souladu s platným sazebníkem. Dle podmínek smlouvy se žalovaný dále zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu. Překročení limitu kontokorentu bylo považováno za případ vzniku nepovoleného debetního zůstatku, který byl žalovaný povinen vyrovnat. Vzhledem k tomu, že na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, vznikla žalovanému povinnost tento nepovolený debetní zůstatek vyrovnat s tím, že ode dne vzniku tohoto nepovoleného debetního zůstatku (až do doby jeho vyrovnání) byl žalovaný povinen hradit ČS z částky nepovoleného debetního zůstatku úrok z prodlení ve výši dle Oznámení ČS (tj. ve výši zákonné dle občanskoprávních předpisů). Debetní zůstatek přes upomínky učiněné ze strany ČS vyrovnán nebyl, a proto převedla ČS pohledávku dne 3. 6. 2019 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. K tomuto dni činil nepovolený debetní zůstatek částku 6 679,07 Kč a úrok z prodlení 33,32 Kč. Nepovolený debetní zůstatek byl ode dne následujícího po převedení na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků i nadále úročen úrokem z prodlení v zákonné výši a ve výši v souladu s oznámením právního předchůdce žalobkyně tj. ve výši 18,90%. Žalovaný byl o skutečnosti převedení debetního zůstatku na evidenční účet vyrozuměn výzvou ze dne 3. 6. 2019 a zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených, byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2020, a to s účinností ke dni 1. 6. 2020. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tj. k 1. 6. 2020, celkem 8 143,20 Kč a skládala se ze zůstatku úvěru (jistiny) ve výši 6 679,07 Kč, z úroku z prodlení do 1. 6. 2020 ve výši 509,33 Kč a z úroku do 1. 6. 2020 ve výši 954,80 Kč. Jistina pohledávky je od postoupení pohledávky žalobkyni i nadále úročena úrokem z prodlení ve výši dle předpisů občanského práva a úrokem ve výši 18,90 % ročně. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně dne 23. 6. 2020. Ode dne převedení pohledávky na evidenční účet, tj. od 3. 6. 2019 do dne postoupení pohledávky, tj. do 1. 6. 2020, nebylo na dlužnou částku zaplaceno ničeho. Žalovaný byl žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem před podáním žaloby odeslanou doporučeně dne 7. 9. 2020, ani přesto však nebyla dlužná částka uhrazena.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně se rovněž nevyjádřila. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na skutečnost, že se v dané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozsudek podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. zkrácenou verzi odůvodnění.

3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o účtu [číslo] na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Následně dne 26. 10. 2013 uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu (dále jen„ Smlouva“), na základě které byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr s limitem debetního zůstatku 5 000 Kč. Žalovaný byl dle Smlouvy povinen platit roční úrok z čerpaného kontokorentu ve výši 18,90 % a ceny za služby a produkty poskytované v souladu s platným sazebníkem. Dle podmínek smlouvy se žalovaný dále zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu. Překročení limitu kontokorentu bylo považováno za případ vzniku nepovoleného debetního zůstatku, který byl žalovaný povinen vyrovnat. Vzhledem k tomu, že na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, vznikla žalovanému povinnost tento nepovolený debetní zůstatek vyrovnat s tím, že ode dne vzniku tohoto nepovoleného debetního zůstatku (až do doby jeho vyrovnání) byl žalovaný povinen hradit ČS z částky nepovoleného debetního zůstatku úrok z prodlení ve výši dle Oznámení ČS (tj. ve výši zákonné dle občanskoprávních předpisů). Debetní zůstatek přes upomínky učiněné ze strany ČS vyrovnán nebyl, a proto převedla ČS pohledávku dne 3. 6. 2019 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. K tomuto dni činil nepovolený debetní zůstatek částku 6 679,07 Kč a úrok z prodlení 33,32 Kč. Nepovolený debetní zůstatek byl ode dne následujícího po převedení na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků i nadále úročen úrokem z prodlení v zákonné výši a ve výši v souladu s oznámením právního předchůdce žalobkyně tj. ve výši 18,90%. Žalovaný byl o skutečnosti převedení debetního zůstatku na evidenční účet vyrozuměn výzvou ze dne 3. 6. 2019 a zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených, byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2020, a to s účinností ke dni 1. 6. 2020. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tj. k 1. 6. 2020, celkem 8 143,20 Kč a skládala se ze zůstatku úvěru (jistiny) ve výši 6 679,07 Kč, z úroku z prodlení do 1. 6. 2020 ve výši 509,33 Kč a z úroku do 1. 6. 2020 ve výši 954,80 Kč. Jistina pohledávky je od postoupení pohledávky žalobkyni i nadále úročena úrokem z prodlení ve výši dle předpisů občanského práva a úrokem ve výši 18,90 % ročně. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně dne 23. 6. 2020. Ode dne převedení pohledávky na evidenční účet, tj. od 3. 6. 2019 do dne postoupení pohledávky, tj. do 1. 6. 2020, nebylo na dlužnou částku zaplaceno ničeho. Žalovaný byl žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem před podáním žaloby odeslanou doporučeně dne 7. 9. 2020, ani přesto však nebyla dlužná částka uhrazena.

4. Podle ust. § 2662 občanského zákoníku, smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

5. Podle ust. § 2665 občanského zákoníku, ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

6. Podle ust. § 1802 občanského zákoníku, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

7. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

8. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroků z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle ust. § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb., výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

10. Dle § 1879 občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. Dle § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

13. Po provedeném dokazování soud posoudil zjištěný skutkový stav v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Soud dovozuje, že jednáním účastníků došlo k uzavření platné smlouvy o běžném účtu a následně o úvěrová smlouva dle ust. § 2662 občanského zákoníku, když žalobkyně plnila svou povinnost ze zmíněné smlouvy tím, že vedla pro žalovaného běžný účet a poskytla žalovanému peněžní prostředky a žalovanému tak vznikla synallagmatická povinnost za tyto služby žalobkyni platit sjednané poplatky. V souladu s ust. § 2665 občanského zákoníku se žalovaný dostal do nepovoleného debetního zůstatku a vznikla mu tak povinnost tyto finanční prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit sjednaný obchodní úrok. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou vyčerpaného nepovoleného debetu žalobkyně od smlouvy o běžném účtu odstoupila a účet zrušila. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně učiněná v průběhu řízení výši žalobního nároku, když dospěl po matematickém propočtu k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je oprávněný. V daném řízení bylo na žalovaném, aby soudu tvrdil a případně označil důkazy k prokázání skutečnosti, že žalobkyni další (vyšší) částky, než bylo skutkově tvrzeno žalobkyní, uhradil. Žalovaný takto nepostupoval, nárok žalobkyně tedy soud shledává důvodným. Dle smluvního ujednání byl žalovaný dále povinen uhradit žalobkyni taktéž sankční poplatky za výzvy k dorovnání debetního zůstatku, bylo opětovně na žalovaném, aby skutkově tvrdil a případně prokázal, že jednotlivé poplatky žalobkyni uhradil. Žalovaný takto nepostupoval a výše žalobního nároku ostatně nebyla v průběhu řízení ze strany žalovaného nijak rozporována. Současně s ohledem na skutečnost, že se žalovanému nepodařilo prokázat (resp. toto vůbec netvrdil) splnění povinnosti nad rámec tvrzeným žalobkyní, soud mu uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v rozsahu požadovaném žalobkyní, a to včetně zákonného úroku z prodlení, jehož výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

14. Výrok ohledně náhrady nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly. Náhrada nákladů řízení pak činí zaplacený soudní poplatek v částce [anonymizováno]  , dále náhrada nákladů právního zastoupení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve výši 3 x 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále hotové výdaje advokáta v podobě tří režijních paušálů po 100 Kč za provedené úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Všechny shora uvedené částky, vyjma SOP, byly zvýšeny o 21 % DPH. Celkem tedy uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [anonymizováno], a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně, v obecné třídenní pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.