13 C 234/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Zoratto ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 72 335,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 34 950,68 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 37 385,04 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 35 621,46 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobou podanou u soudu dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala plnění uvedeného ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do výše 71 900 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím dle podmínek smlouvy. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Úvěr ve výši 12 016 Kč resp. 23 000 Kč byl vyplacen , datum, resp. , datum, žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu. Žalovaný dosud uhradil pouze částku 65,32 Kč a je v prodlení. Celková nesplacená pohledávka k dnešnímu dni činí 71 038,96 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z následujících položek – jistina 34 950,68 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 670,78 Kč, smluvní úrok 35 417,50 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na zákonné úroky z prodlení a smluvní pokutu dle všeobecných obchodních podmínek.2 Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3 Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu konaného dne , datum, omluvili, žalovaný se k němu bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.4 Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: Z výzvy k úhradě před podáním žaloby a potvrzení o podeji doporučené zásilky soud zjistil, že zástupce žalobkyně sepsal dne , datum, předžalobní výzvu adresovanou žalovanému, kterou mu dne , datum, odeslal. Touto výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 73 339,75 Kč, dále byl žalovaný vyzván k úhradě nákladů řízení. Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalobkyně ověřila identitu žalovaného prostřednictvím BankID. Z kopie občanského průkazu soud zjistil, že žalobkyně si obstarala kopii občanského průkazu žalovaného. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., soud zjistil, že žalobkyně o žalovaném evidovala údaje o tom, že tento žil v době sjednávání úvěru s třemi dalšími osobami, výše ověřeného příjmu žalovaného činila 229 813 Kč čistého, výše měsíčního příjmu udávaného žalovaným byla 32 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činila 0 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činila 10 000 Kč, ostatní zbytné výdaje činily 5 000 Kč, vypočítané minimální výdaje činily 12 655 Kč, rezerva 700 Kč, disponibilní příjem činil 19 300 Kč. Z dokumentů označeného jako identifikované příjmy soud zjistil, že žalobkyně evidovala příjmové transakce, které měly být doloženy prostřednictvím bankovního výpisu žalovaného ve výši 229 813 Kč. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že na účet uvedený žalovaným ve smlouvě o úvěru č. ú. , č. účtu, byla dne , datum, pod v.s. , var. symbol, odeslána částka 12 016 Kč s poznámkou 20141403 Váš FlexiFin úvěr a dne , datum, pod v.s. , var. symbol, odeslána částka 23 000 Kč s poznámkou 20115786 Váš FlexiFin úvěr. Z výzvy k úhradě soud zjistil že žalobkyně zaslala ne emailovou adresu žalovaného výzvu k úhradě dlužné částky. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne , datum, poskytovatel úvěru vyhotovil listinu nazvanou smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ․ Listina není podepsána žalovaným (a to ani elektronicky zaslaná listina v pdf formátu). Z ostatních důkazů (souhlas se zpracováním osobních údajů, informací pro spotřebitele, předpisu denních splátek, údajích o poskytovateli spotřebitelského úvěru, sazebníku, informacích o úvěru a všeobecných obchodních podmínek) soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

6. Dne , datum, poskytovatel úvěru vyhotovil listinu nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Listina není podepsána žalovaným (a to ani elektronicky zaslaná listina v pdf formátu). Žalobkyně dne , datum, zaslala na účet žalovaného částku ve výši 23 000 Kč a dne , datum, částku ve výši 12 016 Kč. Žalobkyně o žalovaném evidovala údaje o tom, že tento žil v době sjednávání úvěru s 3 dalšími osobami, výše ověřeného příjmu žalovaného činila 229 813 Kč čistého, výše měsíčního příjmu udávaného žalovaným byla 32 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činila 10 000 Kč, ostatní zbytné výdaje činily 5 000 Kč, vypočítané minimální výdaje činily 12 655 Kč, rezerva 700 Kč, disponibilní příjem činil 19 300 Kč. Původ těchto údajů není soudu znám. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dluhu, naposledy předžalobní výzvou, která byla žalovanému dne , datum, odeslána právní zástupkyní žalobkyně. Žalovaný dosud uhradil pouze částku 65,32 Kč.

7. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen obč. zák.). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

8. Podle ust. § 104 zákona o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

9. Podle § 562 odst. 1 obč. zák. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

10. Podle § 561 odst. 1 obč. zák. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

11. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

12. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

13. Podle članku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

14. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

15. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

18. Vyplývá-li ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru pro spotřebitele určitá povinnost, vyžaduje taková smlouva písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v § 127 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem, jinak je neplatná (§ 125 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

19. Poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem (§ 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

20. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, c) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se poskytování, změny nebo zániku spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, včetně záznamu o poskytnuté radě podle § 85 odst. 3, záznamu o indexu použitém podle § 102 odst. 5, popřípadě obchodní podmínky, byly-li součástí smluvního vztahu, d) záznamy z jiné komunikace mezi poskytovatelem a spotřebitelem dokládající vznik, změnu nebo zánik spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, a je-li z této komunikace zřejmá totožnost spotřebitele, a e) dokumenty nebo jiné záznamy uvedené v písmenech c) a d), pokud jeho jménem jednal jeho vázaný zástupce nebo zprostředkovatel vázaného spotřebitelského úvěru (§ 78 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

21. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena (§ 78 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru).

22. Z ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zák. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1968 věta prvá obč. zák, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 obč. zák, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

24. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě, a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana. Jak již bylo uvedeno shora, k elektronické verzi Smlouvy o úvěru (jakož i dalších listin předkládaných v elektronické podobě) není připojen podpis žalovaného v elektronické podobě.

25. I kdyby však žalobkyně prokázala uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě (a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana), žalobkyně dle názoru soudu v řízení neprokázala ani to, že by řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného.

26. Jelikož žalovaný vystupoval jako spotřebitel (slabší smluvní strana), aplikují se ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měla žalobkyně povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, tj. jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet.

27. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná, a to ve smyslu ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, absolutně, k této neplatnosti soudy přihlédnou i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví povinnost, že věřitel je povinen postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Spokojí-li se věřitel s nedoloženými prohlášeními dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sz. zn. , spisová značka, ).

28. Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že řádným způsobem ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Z důvodu své neúčasti u jednání jí pak nemohlo být v tomto směru poskytnuto poučení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalobkyně soudu předložila své prohlášení o prověření úvěruschopnosti žalovaného, v němž je uveden počet členů domácnosti, ověřený příjem žalovaného, žalobkyně však již neuvádí žádné bližší údaje k příjmu žalovaného (u jakého zaměstnavatele je zaměstnán nebo z jakých jiných zdrojů tento příjem pochází, jak konkrétně tento příjem žalobkyně ověřila, z jakých konkrétních listin). V tomto posouzení úvěruschopnosti žalobkyně také vypočítala minimální výdaje žalovaného. Žalobkyně však nijak tyto výdaje nespecifikovala a zřejmě ani neověřovala. Žalobkyně tak netvrdila, ani neprokázala, že měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních příjmech a výdajích žalovaného, a tyto věrohodným způsobem i ověřila.

29. Účastníku, který se k jednání nedostaví, ač řádně předvolán, soud poučení neposkytuje (poučení dle ust. § 118a o.s.ř. se poskytuje toliko při jednání). Potřebná poučení soud rovněž není oprávněn a povinen sdělovat účastníkovi jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2006, 550 s.). Nezúčastní-li se účastník nařízeného ústního jednání, vystavuje se riziku, že jej soud nebude moci upozornit na nedostatky ve splnění povinnosti tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1, písm. a), b) o.s.ř.)., této ochrany se tak účastník dobrovolně vzdává. Účastník není povinen se k jednání dostavit, předpokladem takového jeho postupu je však perfektní žaloba obsahující vylíčení všech skutkových okolností, což v daném případě splněno nebylo.

30. Po právní stránce soud tak věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.) s tím, že se jedná o bezdůvodné obohacení sui generis a je nutné přihlížet (per analogiam) i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. Jestliže zákon o spotřebitelském úvěru chrání spotřebitele v případech, kdy poskytovatel úvěru se spotřebitelem sice úvěrovou smlouvu uzavře v písemné formě, ale řádně nezjišťuje úvěruschopnost spotřebitele, tím spíše jej musí chránit i v případech, kdy úvěrová smlouva písemně uzavřena není (což je zjevně ještě závažnější pochybení). I v tomto případě je namístě uložit spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (tj. aplikace ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, per analogiam).

31. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobkyně, když žalovaný ani netvrdil (a neprokazoval), že by něčeho žalobci zaplatil. Dne , datum, byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 23 000 Kč a dne , datum, ve výši 12 016 Kč. Žalovaný doposud žalobkyni dle jejího tvrzení uhradil toliko 65,32 Kč, výše bezdůvodného obohacení tudíž činí částku 34 950,68 Kč (výrok ad I.).

32. Jak uvedeno shora, dle ust. § 1968 věta prvá obč. zák. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. V případě určení neplatnosti smlouvy o úvěru, má věřitel právo na zaplacení nesplacené jistiny v nové lhůtě splatnosti. Nárok na zákonné úroky z prodlení mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. ve lhůtě, kterou si strany dohodnou nebo pokud dohody není, ve lhůtě určené soudem. Ukládá-li tedy soud spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nastává povinnost plnit dluh až vyhlášením rozsudku, resp. ve lhůtě stanovené rozhodnutím soudu. Z toho důvodu se žalovaný doposud v prodlení s plněním dluhu neocitl a nárok žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení důvodný dán není.

33. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

34. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., a to za situace, kdy byl žalovaný procesně úspěšnějším účastníkem řízení, nicméně v řízení zcela pasivnímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly a soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.