13 C 247/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Mackovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 3 520,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 520,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 120,67 Kč od datum do datum se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 620,67 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 120,67 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 520,67 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 520,67 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 520,67 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 119 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 520,67 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum způsobil žalovaný vozidlem anonymizována dvě slova, registrační značka, jehož je vlastníkem a provozovatelem, škodu na vozidle anonymizována dvě slova, registrační značka anonymizováno číslo, jehož vlastníkem je jméno příjmení, bytem adresa, obec (dále jen„ poškozený“). Žalovaný způsobil škodu tím, že nedodržel bezpečnou vzdálenost a narazil do před ním jedoucího vozidla poškozeného, přičemž svým jednáním porušil podle zjištění Policie ČR ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., a mohl se tak dopustit přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. Žalovaný odpovídá za vzniklou škodu jako provozovatel vozidla podle ustanovení § 2927 zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), a jako řidič vozidla podle § 2910 o. z., jelikož porušil povinnosti při provozu na pozemních komunikacích, žalovaný však neuzavřel k datu vzniku škody povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem škodícího vozidla. Česká kancelář pojistitelů (dále jen„ kancelář“), jež je v takovém případě povinna poskytnout plnění, pověřila na základě ust. § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. třetí osobu - právnická osoba s.r.o. (dále jen„ pověřený partner“), aby jejím jménem vyřídil pojistnou událost. Kancelář v návaznosti na šetření pověřeného partnera uhradila poškozenému dne datum náhradu škody ve výši 30 942 Kč a samotnému pověřenému partnerovi dne datum poplatek ve výši 2 420 Kč představující náhradu spojenou s vyřízením případu. Žalobou uplatněná částka představuje jednu třetinu toho, co kancelář plnila poškozenému, na kterou jí vznikl nárok na základě ustanovení § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb., a dále podle odstavce 2 téhož ustanovení písm. a) b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou vyřízením případu. Kancelář uplatnila právo na náhradu vůči žalovanému přípisem ze dne datum, ve kterém stanovila lhůtu k plnění do datum. Žalovaný dne datum uhradil částku ve výši 500 Kč, dne datum částku ve výši 1 500 Kč, dne datum částku ve výši 600 Kč, dne datum částku ve výši 1 000 Kč a dne datum částku ve výši 4 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřenou mezi kanceláří a žalobkyní došlo k převodu výše uvedené pohledávky kanceláře vůči žalovanému na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne datum. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval.

3. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.

4. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

5. Z provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný jako vlastník a řidič škodícího vozidla způsobil škodu poškozenému na poškozeném vozidle při dopravní nehodě. Ke škodícímu vozidlu nebylo sjednáno povinné ručení. Náhrada za poškození vozidla byla vyplacena z garančního fondu kanceláře, přičemž záležitost vyřizoval pověřený partner. Vyplacena byla částka 30 942 Kč za opravu poškozeného vozidla a poplatek za vyřízení této pojistné události 2 420 Kč, tj. celkem 33 362 Kč. Následně došlo k postoupení této pohledávky žalobkyni dne datum, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný dne datum uhradil částku ve výši 500 Kč, dne datum částku ve výši 1 500 Kč, dne datum částku ve výši 600 Kč, dne datum částku ve výši 1 000 Kč a dne datum částku ve výši 4 000 Kč. Předžalobní výzva mu byla zaslána.

6. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím není dotčeno právo uzavřít takovou smlouvu jako pojištění cizího pojistného rizika. Jednou pojistnou smlouvou o pojištění odpovědnosti lze pojistit odpovědnost z provozu více vozidel, mají-li téhož vlastníka, nebo téhož provozovatele, nebo pokud má pojistník na uzavření smlouvy pojistný zájem založený poskytnutím úvěru nebo jiné obdobné finanční služby, jejímž účelem je nabytí vlastnického práva k vozidlu, nebo, jsou-li vlastník nebo provozovatel vozidla a pojistník součástí stejného koncernu.

7. Podle § 6 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

8. Podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla Kancelář poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona.

9. Podle § 24 odst. 9 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. a), b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300 000 Kč. Vůči pohledávce Kanceláře na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. Za podmínek podle § 10 má Kancelář nárok podle vět prvé a druhé na náhradu toho, co plnila poškozenému včetně nákladů podle věty prvé, bez omezení. Nelze-li určit provozovatele vozidla, je solidárním dlužníkem vůči pohledávce Kanceláře vlastník vozidla. To neplatí pro vlastníka vozidla, jehož pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d). Kancelář je povinna požadovat na příslušném garančním fondu, popřípadě na příslušné kanceláři pojistitelů náhradu toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. e) nebo formou náhradního plnění podle § 24a odst. 1 písm. c) a § 24b.

10. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

11. Podle § 2927 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

12. Podle § 2951 odst. 1, 2 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

13. Podle § 2952 o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle § 1970 obřanského zákoníku, může věřitel, který řádně a včas splnil své smluvní povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.

16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

17. Soud po provedeném dokazování s ohledem na shora uvedená zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná, proto nároku žalobkyně v plném rozsahu vyhověl. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný způsobil vozidlem, jehož je vlastníkem a provozovatelem, škodu na vozidle, jehož vlastníkem je poškozený. V daném případě odpovídá žalovaný za vzniklou škodu jako provozovatel vozidla podle ustanovení § 2927 občanského zákoníku a jako řidič vozidla podle § 2910 občanského zákoníku. Žalovaný měl podle § 3 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti ke škodícímu vozidlu. Žalovaný však neuzavřel k datu vzniku škody povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem škodícího vozidla. Za dané situace, kdy ke škodícímu vozidlu nebylo sjednáno tzv. povinné ručení, byla kancelář povinna plnit z tzv. garančního fondu. Výše škody na majetku poškozeného byla objektivizována v rámci šetření pojistné události pověřeným partnerem, a to v podobě nákladů na opravu poškozeného vozidla ve výši 30 942 Kč. Kancelář rovněž důvodně vyplatila poplatek za vyřízení záležitosti pověřenému partnerovi ve výši 2 420 Kč Celkem tedy z garančního fondu kanceláře bylo za škodu způsobenou škodícím vozidlem žalovaným při dopravní nehodě, jelikož ke škodícímu vozidlu nebylo sjednáno tzv. povinné ručení, vyplaceno 33 362 Kč. Podle § 24 odst. 9 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikl kanceláři nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému včetně nákladů na jinou osobu pověřenou vyřízením případu, tedy na 11 120,67 Kč. Žalovaný dne datum uhradil částku ve výši 500 Kč, dne datum částku ve výši 1 500 Kč, dne datum částku ve výši 600 Kč, dne datum částku ve výši 1 000 Kč a dne datum částku ve výši 4 000 Kč. Následně podle § 1879 o. z. byla pohledávka platně postoupena žalobkyni; o tom byl žalovaný informován. V řízení bylo na žalovaném, aby prokázal, že žalobkyni plnil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, za jeho procesní pasivity a s ohledem na obsah spisu soud uzavírá, že nebylo zjištěno, že by žalovaný nad rámec tvrzeného žalobkyní plnil, popř. že by nárok zanikl některým ze zákonných důvodů, proto byl žalovaný zavázán k úhradě dlužné částky ve výši 3 520,67 Kč. Podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. byl žalovaný zavázán i k úhradě zákonného úroku z prodlení, jehož výši a počátek splatnosti soud shledává se zákonem souladnou, neodporující skutkovým zjištěním soudu.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 5 119 Kč, neboť byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměna za zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 1 000 Kč dle § 7, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby), 3 x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH z odměny a náhrad v celkové výši 819 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH. Částku 5 119 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jejího právního zástupce. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.) Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí ve věcech uvedených v § 251 odst. 2 o. s. ř. nebo nařízení exekuce.