13 C 26/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Zoratto ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 94 139 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 923 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 45 672 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 119 056 Kč ve výši 12 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 313,12 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 98 595 Kč ve výši 12 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 2 884,49 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 70 595 Kč ve výši 12 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 1 926,43 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 65 595 Kč ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení, částku ve výši 28 544,68 Kč, úrok ve výši 75,59 % p.a. z částky 98 442,42 Kč od , datum, do , datum, ve výši 1 583,36 Kč, úrok ve výši 75,59 % p.a. z částky 96 498,32 Kč od , datum, do , datum, ve výši 17 266,89 Kč, úrok ve výši 75,59 % p.a. z částky 68 498,32 Kč od , datum, do , datum, ve výši 11 429,93 Kč, úrok ve výši 75,59 % p.a. z částky 63 498,32 Kč od , datum, do , datum, ve výši 10 978,76 Kč, úrok ve výši 11,5 % p.a. z částky 63 498,32 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 383 270,40 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 94 139 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 6 654 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši nominální úrokové sazby 75,59 % ročně. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali, že žalovaný zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu v celkové výši 1 497 Kč. V důsledku prodlení žalovaného dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu , datum, tak došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny ve výši 116 959,32 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den následující po zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně žalobou uplatňuje smluvní pokutu ve výši 13 876,01 Kč. Žalobkyně se domáhá žalobou zaplacení jistiny v celkové výši 63 498,32 Kč (k datu zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru částku ve výši 116 959,32 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 98 442,42 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 18 516,90 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokuty dle bodu 6.1.smlouvy, tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 1 497 Kč s příslušenstvím, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2.smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 600,00 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem , datum, do zaplacení, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 116 959,32 Kč od , datum, do , datum, ve výši 935,68 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 96 498,32 Kč od , datum, do , datum, ve výši 8 588,50 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 68 498,32 Kč od , datum, do , datum, ve výši 5 685,50 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1% z částky 63 498,32 Kč od , datum, do zaplaceni. Žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze ve výši 28 544,68 Kč, úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od , datum, do zaplacení, tj. úrok z částky 98 442,42 Kč od , datum, do , datum, ve výši 1 583,36 Kč, úrok z částky 96 498,32 Kč od , datum, do , datum, ve výši 17 266,89 Kč, úrok z částky 68 498,32 Kč od , datum, do , datum, ve výši 11 429,93 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky 63 498,32 Kč od , datum, do zaplaceni. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 75,59 % p.a.. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od , datum, ) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 11,50 % p.a. Žalovaný uhradil do zesplatnění částku ve výši 26 616 Kč a po zesplatnění částku ve výši 53 461 Kč, celkově tedy ve výši 80 077 Kč. Na zaslanou předžalobní výzvu k plnění žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval, k jednání nařízenému na den , datum, se bez omluvy nedostavil.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:- z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, že žalobkyně získala dne , datum, oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru;- z předsmluvního formuláře, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne , datum, standardní informace o spotřebitelském úvěru;- z karty klienta, že rekapituluje obsah závazku ze smlouvy č. , hodnota, a že žalovaný nehradil splátky úvěru řádně ani včas, respektive zaplatil do , datum, částku ve výši 80 077 Kč;- z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru /smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 319 392 Kč ve 48 měsíčních splátkách ve výši 6 654 Kč, přičemž ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 75,6 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Dle odst. 6. 1. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Dle odst. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle odst. 6. 3. a 6. 4. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle odst. 6. 5. smlouvy, jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou;- z oznámení o schválení úvěru, že žalobkyně přípisem ze dne , datum, oznámila žalovanému, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, a došlo tak k jejímu uzavření za předjednaných podmínek; dle splátkového kalendáře, že žalovanému bylo v souvislosti se smlouvou o úvěru č. , hodnota, předepsáno 48 měsíčních splátek po 6 654 Kč;- z dokladu o vyplacení úvěru, že žalovaný úvěr čerpal ve výši 100 000 Kč dne , datum, pod VS , var. symbol, ;- z výzvy k zaplacení ze dne , datum, , , datum, , , datum, , že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužných splátek č. , hodnota, , 4 a následně i 5, 6 a následně i 7 s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru;- z oznámení o zesplatnění dluhu ze dne , datum, , že žalobkyně požaduje na základě tohoto oznámení úhradu částky ve výši 119 056 Kč, a to do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení;- z předžalobní výzvy a z poštovního podacího archu, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván přípisem ze dne , datum, k úhradě dlužné částky 65 595 Kč s příslušenstvím, a to do 15 dnů od data odeslání této výzvy, která byla odeslána téhož dne;- z listin předložených žalobkyní k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to:- z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, k příjmu ze zaměstnání, že žalovanému byla na jeho účet připsána mzda od společnosti , právnická osoba, za 4/2024 ve výši 26 549 Kč, za 5/2024 ve výši 26 466 Kč, za 2/2024 ve výši 28 833 Kč a za 3/2024 ve výši 25 851 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný hradí další půjčky od poskytovatelů a opakovaně měl vyšší výdaje než příjmy;- z kopie OP žalovaného, že žalovaný poskytl žalobkyni k ověření své totožnosti občanský průkaz č. , hodnota, ;- z výpisu z NRKI pro osobu žalovaného k datu , datum, , že počet bank a finančních institucí, u kterých si klient žádal o úvěr dle historie v dotazu z registru NRKI byl 5, součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkové čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací byl 1 280 287 Kč, součet celkového úvěrového rámce nesplátkových operací a celkového limitu kreditních karet byl 4 000 Kč, součet celkové nesplacené částky splátkových operací, celkového přečerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové nesplacené částky kreditních karet byl 0 Kč;- z výpisu záznamu z registru SOLUS pro osobu žalovaného k datu , datum, , že u žalovaného není evidována žádná dlužná splátka.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 319 392 Kč ve 48 měsíčních splátkách ve výši 6 654 Kč, přičemž ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 75,6 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Dle odst. 6. 1. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Dle odst. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle odst. 6. 3. a 6. 4. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle odst. 6. 5. smlouvy jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou Za účelem prověření úvěruschopnosti žalovaného si žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru obstarala výpisy z bankovního účtu žalovaného, kde bylo zjištěno, že žalovaný má v podstatě vyšší výdaje než příjmy a splácí další půjčky, občanský průkaz žalovaného, výpis z registru SOLUS a NRKI. Žalovaný čerpal úvěr dne , datum, , uhradil pouze 26 616 Kč. Žalobkyně přistoupila dne , datum, k zesplatnění úvěru, po tomto zesplatnění žalovaný uhradil částku ve výši 53 461 Kč. Na zaslanou předžalobní výzvu k plnění žalovaný nereagoval.

6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

8. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

9. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

10. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

11. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně.

18. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne , datum, ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 , spisová značka, Evropské Unie ze dne , datum, ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

19. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to mimo jiné rešeršemi v příslušných databázích a registrech dlužníků, a to s negativním výsledkem. Dále žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru sdělil zdroj svých příjmů, včetně jejich výše, když na běžný účet žalovaného byla připsána mzda od , právnická osoba, za 4/2024 ve výši 26 549 Kč, za 5/2024 ve výši 26 466 Kč, za 2/2024 ve výši 28 833 Kč a za 3/2024 ve výši 25 851 Kč. K těmto tvrzením pak žalobkyně předložila výpis bankovního účtu žalovaného. Z těchto pak bylo prokázáno, že žalovaný má v podstatě vyšší výdaje než příjmy a splácí vícero půjček. Nadto žalobkyně nijak nezkoumala ani neověřovala jak příjmovou tak výdajovou stránku žalovaného, když bankovní transakce nejsou jedinou cestou příjmů a výdajů člověka. Za této situace tedy dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru, neboť netvrdila ani neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních výdajích žalovaného na bydlení, dopravu, příp. jiných pravidelných výdajích, a tyto věrohodným způsobem i ověřila (předložení dokladů o výdajích žalovaného žalobkyně ani netvrdila). Žalobkyně ničeho nedoplnila ani na výzvu soudu dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., která byla učiněna při jednání dne , datum, . Smlouva o úvěru je tedy v návaznosti na ust. § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

20. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně by tedy měla nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však dalších nákladů či příslušenství, jak žalobkyně také požaduje, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným.

21. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

22. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne , datum, částku ve výši 100 000 Kč na bankovní účet uvedený žalovaným ve smlouvě o úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný na poskytnutou částku žalobkyni uhradil celkově 80 077 Kč. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k vrácení dosud nevrácené částky ve výši 19 923 Kč.

23. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

24. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku a smluvních pokut. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle úspěchu účastníků ve věci. Více úspěšným účastníkem byl v řízení žalovaný. Jelikož žalovanému v řízení žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.