13 C 264/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Mackovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 52 288,97 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 900 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 31 388,97 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 074,53 Kč z částky 24 169,25 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 169,25 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 269,25 Kč ve výši 8,5% ročně od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 630,44 Kč z částky 24 169,25 Kč ve výši 29% ročně od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 24 169,25 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 386,62 Kč z částky 8 720,30 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 720,30 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 611,51 Kč z částky 8 720,30 Kč ve výši 27% ročně od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 27 % ročně z částky 8 720,30 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku ve výši 0 Kč a zaplatit ji do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 52 288,97 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 18 537 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 4 829 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 6 494 Kč a odměny za zpracování a doručení ve výši 7 214 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 759 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, vzniklo žalobci právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 24 169,25 Kč, dlužný poplatek ve výši 15 345,72 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 630,44 Kč, přičemž se jedná o úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, tj. ode dne [datum] do [datum], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 074,53 Kč, přičemž se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, tj. ode dne [datum] do [datum] a dále úrok ve výši 29 % ročně a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny běžící od [datum] do zaplacení. Žalovaný uhradil částku v celkové výši 6 100 Kč. Dále žalobkyně uváděla, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 17 122 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 3 540 Kč s úrokovou sazbou ve výši 27 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 982 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 600 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 619 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, vzniklo žalobci právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 8 720,30 Kč, dlužný poplatek ve výši 4 053,70 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 611,51 Kč, přičemž se jedná o úrok ve výši 27 % ročně z dlužné jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, tj. ode dne [datum] do [datum], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 383,62 Kč, přičemž se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, tj. ode dne [datum] do [datum] a dále úrok ve výši 27 % ročně a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny běžící od [datum] do zaplacení. Žalovaný uhradil částku v celkové výši 24 348 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání soudu dne [datum] se nedostavil. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a žalobkyně (opatrovnice omluvena).

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: Ze zákaznické karty ze dne [datum], že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce ověřil úvěruschopnost žalovaného na základě údajů sdělených mu žalovaným a rovněž ověřených pracovnicí věřitele, což žalovaný potvrdil svým podpisem na kartě. Ze zákaznické karty plyne, že žalovaný byl zaměstnán jako skladník u [právnická osoba], s měsíční mzdou ve výši 12 146 Kč a jako další příjmy uvedl částku ve výši 2 000 Kč měsíčně, měsíční výdaje pak odhadl na částku 4 000 Kč s tím, že splácí částku ve výši 3 000 Kč měsíčně a bydlí jako spolubydlící a vzdělání má středoškolské. Ze zákaznické karty ze dne [datum], že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce ověřil úvěruschopnost žalovaného na základě údajů sdělených mu žalovaným a rovněž ověřených pracovnicí věřitele, což žalovaný potvrdil svým podpisem na kartě. Ze zákaznické karty plyne, že žalovaný byl zaměstnán jako obsluha [anonymizováno] u [právnická osoba], s měsíční mzdou ve výši 19 000 Kč, měsíční výdaje pak odhadl na celkovou částku 13 300 Kč s tím, že hradí výživné ve výši 7 000 Kč, částku ve výši 4 500 Kč měsíčně jako interní splátku, za telefon hradí měsíčně částku ve výši 300 Kč a za nájem/inkaso hradí částku ve výši 1 500 Kč měsíčně. Bydlí jako spolubydlící a vzdělání má učňovské. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] a ze smluvních podmínek, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 27 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 18 537 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 4 829 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 6 494 Kč a odměny administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 7 214 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 759 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná ve výši 756 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] a ze smluvních podmínek, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 17 122 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 3 450 Kč s úrokovou sazbou ve výši 27 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 982 Kč a odměny za hotovostní režim splátek ve výši 8 600 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 619 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná ve výši 601 Kč. Z tabulky umoření k č. smlouvy [číslo], že žalovaný uhradil celkově částku ve výši 24 348 Kč. Z tabulky umoření k č. smlouvy [číslo], že žalovaný uhradil celkově částku ve výši 6 100 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku, že pohledávky za žalovaným ze smluv o zápůjčce byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupeny na žalobkyni, toto bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], kde byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 68 288,97 Kč žalobkyni jakožto novému věřiteli do 10-ti dnů od doručení dopisu, dopis byl podán na poštu dne [datum]. Z výzvy k plnění ze dne [datum] a z podacího lístku ze dne [datum], že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván dopisem ze dne [datum] podaným na poštu dne [datum] k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

5. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovaným po prověření úvěruschopnosti žalovaného dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, jejichž převzetí v hotovosti potvrdil žalovaný svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku poplatek ve výši 18 537 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 4 829 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 6 494 Kč a odměny za zpracování a doručení ve výši 7 214 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 759 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Taktéž právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovaným po prověření úvěruschopnosti žalovaného dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, jejichž převzetí v hotovosti potvrdil žalovaný svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku poplatek ve výši 17 122 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 3 450 Kč s úrokovou sazbou ve výši 27 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 982 Kč a odměny za hotovostní režim splátek ve výši 8 600 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 619 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná ve výši 601 Kč dne [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byly obě pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni, toto bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], kde byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 68 288,97 Kč žalobkyni jakožto novému věřiteli do 10-ti dnů od doručení dopisu, dopis byl podán na poštu dne [datum]. Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván dopisem ze dne [datum] podaným na poštu dne [datum] k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Žalovaný uhradil celkově částku ve výši 6 100 Kč na smlouvu [číslo] částku ve výši 24 348 Kč na smlouvu [číslo].

6. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

8. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.

9. Dle ust. § 547 občanského zákoníku právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

10. Dle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle ust. § 629 odst. 1 občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky.

12. Dle ust. § 639 obč. zák. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

13. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

18. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

19. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

22. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

23. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] a dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] [číslo] na základě které žalobkyně vyplatila žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč a 20 000 Kč. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

24. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C [číslo], Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb. Soudní dvůr v něm vyložil, že čl. 8 a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

25. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

26. Uzavření smlouvy předcházel pre-scoring žalovaného. Žalovaný vyplnil listinu ohledně hodnocení bonity klienta. Co se týče této listiny, soud konstatuje, že žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace, zejména o jeho příjmech, jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany.

27. Pokud jde o příjmy spotřebitele, žalovaný v kartě hodnocení klienta uvedl, že dosahuje příjmu ze zaměstnání 19 000 Kč ([datum]) a 16 146 Kč ([datum]), k čemuž si žalobkyně nevyžádala žádných zpráv jako např. pracovní smlouvu žalovaného či výplatní pásky nebo historii transakcí žalovaného. Co se týče výdajů žalovaného, tyto zjevně nebyly ze strany žalobkyně jakkoli prověřovány. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila, jak a kde a jakým způsobem zkoumala jednotlivé výdaje žalovaného. Pokud jde o náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka, žalovaný uvedl, že bydlí jako [anonymizováno], za„ bydlení (nájemné, inkaso)“ hradí 1 500 Kč ([datum]) a k datu [datum] již ničeho. V této situaci pak bylo dle soudu povinností žalobkyně tuto skutečnost prověřit. Žalobkyně do výdajů žalovaného dále zahrnula částku výživného ve výši 7 000 Kč, částku ve výši 4 500 Kč měsíčně jako interní splátku, za telefon částku ve výši 300 Kč ([datum]) a k datu [datum] odhaldal výdaje žalovaného ve výši 4 000 Kč měsíčně s tím, že 3 000 Kč měsíčně hradí žalovaný na interních splátkách [anonymizována dvě slova], z čehož ovšem nelze dle soudu zjistit nic o konkrétních pravidelných výdajích žalovaného a dále nebyly uvedeny jiné výdaje, a to ani na cestování, stravu či záliby. Žalobkyně si nevyžádala jiné listiny, kupříkladu bankovní výpis žalovaného, z něhož by bylo možné toto tvrzení ověřit a zjistit cokoliv konkrétnějšího o dalších pravidelných a očekávatelných výdajích žalovaného. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala jak příjmovou tak výdajovou stránku majetkových poměrů žalovaného.

28. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl žalobkyni pravidelně splácet určené splátky. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

29. Soud proto výše uvedené smlouvy o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatné a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Z titulu smlouvy o půjčce [číslo] bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 27 000 Kč a žalovaný z této vrátil částku ve výši 6 100 Kč a z titulu smlouvy o půjčce [číslo] bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný z této vrátil částku ve výši 24 348 Kč. Žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení ze smlouvy o půjčce [číslo] nadále dluží částku ve výši 20 900 Kč a ze smlouvy o půjčce [číslo] ničeho.

30. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě, že žalovaná započtení jí poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.

31. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonného úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., pouze však z dlužné částky jistiny ve výši 20 900 Kč, jak je zdůvodněno shora. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení od [datum] resp. od [datum], soud jí ovšem přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení až od [datum]. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne poté, co byl žalovaný vyzván k plnění, tedy k vrácení bezdůvodného obohacení, stanovenému ve výzvě ze dne [datum], ve které žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání plnění – bezdůvodného obohacení. Tato písemnost byla žalovanému odeslána dne [datum]. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že se tak stalo [datum], pročež první den prodlení nastal [datum], tedy po uplynutí 10-ti denní lhůty poskytnuté žalobkyní žalovanému k zaplacení dluhu. Soud proto zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 24 169,25 Kč a to lapidárně řečeno od [datum] (smlouva [číslo]) do [datum] a zákonného úroku z prodlení z částky 3 269,25 Kč ve výši 8,5% ročně od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 8 720,30 Kč ve výši 8,5% ročně od [datum] do zaplacení (smlouva [číslo]).

32. Ve zbytku požadavku žalobkyně co do zaplacení částky ve výši 31 388,97 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 630,44 Kč z částky 24 169,25 Kč ve výši 29% ročně od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 24 169,25 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 611,51 Kč z částky 8 720,30 Kč ve výši 27% ročně od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 27 % ročně z částky 8 720,30 Kč od [datum] do zaplacení není žaloba důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy a též neunesení důkazního břemene jak zdůvodněno shora.

33. Stran opatrovnicí vznesené námitky promlčení soud uzavírá, že dle § 2054 odst. 2 NOZ„ Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.“ Dle ust. § 639 NOZ pak platí:„ Uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.“ Jelikož žalovaný hradilo po splatnosti, má se za to, že promlčecí doba se prodlužuje na dobu 10 let. V této souvislosti soud uvádí především rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 2. 2014 sp. zn. 23 Cdo 405/2013:„ Zákon tedy nelze vykládat jen z jeho slov, ale je nutno přihlížet především k jeho smyslu. S ohledem na uvedené výkladové pravidlo, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že smyslem a účelem ustanovení zákona o uznání závazku částečným plněním bylo zakotvit zásadu, že pokud osoba bez dalšího částečně plní na svůj dluh, je jejím úmyslem plnit na existující dluh, jestliže výslovně neuvede, že částečným plněním dluh plně neuznává. Naopak druhá strana závazkového vztahu (věřitel), na jejíž dluh je plněno, je s ohledem na zásadu poctivosti formulovanou v § 6 O. Z. oprávněna očekávat, že dlužník, který bez dalšího plní na existující dluh částečným plnění, a to i prostřednictvím třetí osoby se souhlasem dlužníka, že závazek vůči ní uznává.“, srov. také usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2914/2015, ze dne 19. 1. 2016, cit.:„ Jestliže zde dlužník v několika splátkách hradil část dluhu a z jeho jednání vyplývalo, že má v úmyslu věřitelům hradit celou částku, což uvedl schůzce účastníků, pak z jeho námitek vznesených poprvé až 8 měsíců po první platbě, resp. z žádosti o vrácení uhrazené částky uplatněné až po 11 měsících od provedení první platby nelze dovodit, že k uznání zbytku dluhu nedošlo. Námitky vznesené s takovým časovým odstupem po provedených platbách a učiněné v reakci na výzvu věřitelů k uhrazení zbytku částky lze považovat za účelové jednání dlužníka a nelze je posoudit jako relevantní skutečnost, která by zpochybnila uznání závazku dlužníkem.“).

34. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve výroku III. tohoto rozsudku tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 0 Kč (ničeho), když náklady řízení jdou k tíži státu, České republice, neboť žalovanému, který měl ve věci větší procesní úspěch, byl ustanoven opatrovník a to z důvodu neznámého pobytu, resp. nemožnosti doručení žalovanému na známou adresu v cizině.