13 C 315/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Mackovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 29 911,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 831 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 080,70 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 92,67 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 128,34 Kč, s úrokem 15 % ročně z částky 4 337,33 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 697,72 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10% ročně, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 697,32 Kč, s úrokem 10,25% ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení, s zákonným úrokem z prodlení z částky 12 120 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 29 911,70 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [anonymizováno] [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 4 296 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 481 Kč, odměnu poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2 450 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 465 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 900 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 14 měsíčních splátkách ve výši 664 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, vzniklo žalobkyni právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 4 337,33 Kč, úrok za sjednanou dobu úvěru ve výši 360,39 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2 099,74 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 398,21 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 771,33 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč, úroku ve výši 128,34 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 92,67 Kč a dále žalobkyně požaduje úrok z úvěru ve výši 15 % p. a. z dlužné jistiny ve výši 4 337,33 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10% p. a. z dlužné jistiny ve výši 4 337,33 Kč z úroků za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 360,39 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaná uhradila částku v celkové výši 1 329 Kč. Dále žalobkyně uváděla, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“ a taktéž předchůdce spol. [právnická osoba]) uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 10 320 Kč představující součet kapitalizovaných úroků na dobu poskytnutí úvěru s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně ve výši 3 360 Kč, poplatek za uzavření ve výši 480 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 640 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 3 840 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 560 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, vzniklo žalobkyni právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 12 000 Kč, úrok za sjednanou dobu úvěru ve výši 120 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 120 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 240 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 464,70 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 697,32 Kč a dále žalobkyně požaduje úrok z úvěru ve výši 10,25 % p. a. z dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10% p. a. z dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč z úroků za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 120 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaná uhradila částku v celkové výši 9 840 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k jednání soudu dne [datum] se nedostavila. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: Z žádosti o úvěr ze dne [datum], pracovní smlouvy ze dne [datum], potvrzení o zaměstnání ze dne [datum], výplatních lístků, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce ověřil úvěruschopnost žalované na základě údajů sdělených mu žalovanou a rovněž ověřených pracovnicí věřitele, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Z žádosti plyne, že žalovaná byla zaměstnána u [anonymizována tři slova] [obec], příspěvková organizace na dobu určitou od [datum] do [datum] a její čistý příjem dosahoval výše 7 807 Kč a její čistý příjem dosahoval výše 14 242 Kč Měsíční výdaje žalovaná pak odhadla na částku 10 732 Kč s tím, že za bydlení hradí 3 000 Kč měsíčně a bydlí v nájmu, splácí půjčku ve výši 1 560 Kč a na exekuce hradí 2 672 Kč. Z žádosti o úvěr ze dne [datum], credit scoringu z [datum], pracovní smlouvy ze dne [datum], potvrzení o zaměstnání ze dne [datum], výplatních lístků, finanční analýzy ze dne [datum], smlouvy o nájmu pokoje ze dne [datum], že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce ověřil úvěruschopnost žalované na základě údajů sdělených mu žalovanou a rovněž ověřených pracovnicí věřitele, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Z žádosti plyne, že žalovaná byla zaměstnána u [anonymizována tři slova] [obec], příspěvková organizace na dobu určitou od [datum] do [datum] a její čistý příjem dosahoval výše 7 807 Kč Měsíční výdaje žalovaná pak odhadla na částku 4 500 Kč s tím, že za bydlení hradí 3 000 Kč měsíčně a bydlí v nájmu a za stravné/ výživné hradí měsíčně částku ve výši 1 500 Kč. Credit scoring byl stanoven na 16 bodů, tzn. Lze ji poskytnout úvěr ve výši max. 25 000 Kč [ulice] analýza uvedla, že žalované lze poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky 2 307 Kč. Ze smlouvy o úvěru [číslo] předpisu uhrazených splátek a předpisu splátek, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 4 296 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 481 Kč, odměnu poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2 450 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 465 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 900 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 14 měsíčních splátkách ve výši 664 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaná uhradila celkově částku ve výši 1 329 Kč. Ze smlouvy o úvěru [číslo], předpisu uhrazených splátek a předpisu splátek, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (a taktéž předchůdce spol. [právnická osoba]) uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 10 320 Kč představující součet kapitalizovaných úroků na dobu poskytnutí úvěru s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně ve výši 3 360 Kč, poplatek za uzavření ve výši 480 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 640 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 3 840 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 560 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaná uhradila celkově částku ve výši 9 840 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky, že pohledávky za žalovanou ze smluv o úvěru byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupeny na žalobkyni, toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum], kde byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 13 190 Kč a 19 458 Kč žalobkyni jakožto novému věřiteli. Z výzvy k plnění ze dne [datum] a [datum] a z podacího lístku ze dne [datum] a [datum], že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána dopisem ze dne [datum] a [datum] podaným na poštu [datum] a [datum] dne k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 4 296 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 481 Kč, odměnu poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2 450 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 465 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 900 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 14 měsíčních splátkách ve výši 664 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaná uhradila částku v celkové výši 1 329 Kč. Dále právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“ a taktéž předchůdce spol. [právnická osoba]) uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 10 320 Kč představující součet kapitalizovaných úroků na dobu poskytnutí úvěru s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně ve výši 3 360 Kč, poplatek za uzavření ve výši 480 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 640 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 3 840 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 560 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaná uhradila částku v celkové výši 9 840 Kč.

5. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

7. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.

8. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

10. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

11. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

12. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

17. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně, a to co do částečné jistiny, nikoliv pak v části požadovaného příslušenství. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

20. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] a dne [datum] smlouvu o zápůjčce/úvěru [číslo] [číslo] na základě které žalobkyně vyplatila žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a 5 000 Kč. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

21. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo], [příjmení], nebo C [číslo], Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo], [anonymizováno], k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb. Soudní dvůr v něm vyložil, že čl. 8 a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

22. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

23. Uzavření smlouvy [číslo] předcházel pre-scoring žalované. Žalovaná vyplnila listinu ohledně hodnocení bonity klienta – žádost o úvěr. Co se týče této listiny, soud konstatuje, že žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace, zejména o jeho příjmech, jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany.

24. Pokud jde o příjmy spotřebitele, žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že dosahuje příjmu ze zaměstnání na dobu určitou ve výši 7 807 Kč, k čemuž si žalobkyně vyžádala pracovní smlouvu a výplatní pásky. Co se týče výdajů žalované, tyto zjevně nebyly ze strany žalobkyně jakkoli prověřovány. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila, jak a kde a jakým způsobem zkoumala jednotlivé výdaje žalované. Žalobkyně do výdajů žalovaného zahrnula částku 4 500 Kč, z čehož ovšem nelze dle soudu zjistit nic o konkrétních pravidelných výdajích žalované a dále nebyly uvedeny jiné výdaje, a to ani na cestování, stravu či záliby. Žalobkyně si nevyžádala jiné listiny, kupříkladu bankovní výpis žalované, z něhož by bylo možné zjistit cokoliv konkrétnějšího o dalších pravidelných a očekávatelných výdajích žalované. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala jak příjmovou tak výdajovou stránku majetkových poměrů žalované.

25. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované při uzavírání této smlouvy, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla žalobkyni pravidelně splácet po dohodnuté splátky. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

26. Stran uzavření smlouvy [číslo] nelze než uzavřít, že zkoumání úvěruschopnosti žalované taktéž absentuje. Pokud jde o příjmy spotřebitele, žalovaná uvedla, že dosahuje příjmu ze zaměstnání na dobu určitou ve výši 14 242 Kč, k čemuž si žalobkyně vyžádala pracovní smlouvu a výplatní pásky. Co se týče výdajů žalované, tyto zjevně nebyly ze strany žalobkyně jakkoli prověřovány. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila, jak a kde a jakým způsobem zkoumala jednotlivé výdaje žalované. Žalobkyně do výdajů žalovaného zahrnula částku 10 732 Kč, z čehož ovšem nelze dle soudu zjistit nic o konkrétních pravidelných výdajích žalované a dále nebyly uvedeny jiné výdaje, a to ani na cestování, stravu či záliby. Žalobkyně si nevyžádala jiné listiny, kupříkladu bankovní výpis žalované, z něhož by bylo možné zjistit cokoliv konkrétnějšího o dalších pravidelných a očekávatelných výdajích žalované. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala jak příjmovou tak výdajovou stránku majetkových poměrů žalované. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované při uzavírání této smlouvy, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla žalobkyni pravidelně splácet po dohodnuté splátky. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

27. Soud proto výše uvedené smlouvy posoudil jako absolutně neplatné a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Z titulu smlouvy [číslo] bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 12 000 Kč a žalovaná z této vrátila částku ve výši 9 840 Kč a z titulu smlouvy [číslo] bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 5 000 Kč a žalovaná z této vrátila částku ve výši 1 329 Kč. Žalovaná proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení z obou uvedených smluv dluží celkově částku ve výši 5 831 Kč.

28. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jak žalobkyně také požaduje, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným.

29. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán a v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

30. S ohledem na výše uvedené soud opakovaně uzavírá, že žalobkyně má nárok pouze ba části neuhrazených jistin a ničeho dalšího a proto byla žaloba v ostatním zamítnuta (výrok II tohoto rozsudku).

31. O lhůtě k plnění ve výroku I. bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1, věta první o. s. ř. jako o obecné třídenní.

32. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaná měla ve věci větší procesní úspěch, než žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalované - dle obsahu spisu - žádné náklady soudního řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.