13 C 325/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Mackovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 4 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, 7,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, 7,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, 7,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, 7,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, 7,50 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, 8,00 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, 8,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, 9,00 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, 9,00 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, 7,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, 7,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 1. 2021 do 11. 5. 2021 a za dobu od 12. 5. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 396 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 368 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou podanou dne 27. 4. 2021 u Okresního soudu v Olomouci se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 000 Kč s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 6. 10. 2008 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této Smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 6 560 Kč (půjčka ve výši 4 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 2 560 Kč). Půjčka měla být splácena v hotovosti v 40-ti pravidelných týdenních splátkách po 164 Kč. Úhrady měly být spláceny do rukou osoby uvedené v čl. 13 Smluvních podmínek. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Při nesplnění povinnosti uhrazení splátky měl dle čl. 8 Smluvních podmínek původní věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 40 týdnů od data podpisu, tj. 13. 7. 2009. Žalovaný uhradil pouze 1 164 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] S.á.r.l., došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem spol. [anonymizována dvě slova] a žalobkyní [příjmení] [jméno] došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24. 8. 2018.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. již v samotné žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání.

3. Soud učinil na základě listinných důkazů - smlouvy o půjčce, smluvních podmínek, smluv o postoupení pohledávek vč. příloh, z předžalobní upomínky následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne 6. 10. 2008 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této Smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 6 560 Kč (půjčka ve výši 4 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 2 560 Kč). Půjčka měla být splácena v hotovosti v 40-ti pravidelných týdenních splátkách po 164 Kč. Úhrady měly být spláceny do rukou osoby uvedené v čl. 13 Smluvních podmínek. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Při nesplnění povinnosti uhrazení splátky měl dle čl. 8 Smluvních podmínek původní věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 40týdnů od data podpisu, tj. 13. 7. 2009. Žalovaný uhradil pouze 1 164 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno], došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele.

4. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí účinnosti.

5. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb. (tehdy platného občanského zákoníku dále obč. zák.), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejné druhu.

6. Podle § 517 odst. 1, 2 obč. zák., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

7. Ve smyslu § 34 obč. zák., právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. Dle § 37 obč. zák., právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný.

8. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním předchůdkyně žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce dle tehdy platného občanského zákoníku, neboť předchůdkyně žalobkyně převzala závazek přenechat žalovanému finanční prostředky tak, aby je užil a ve sjednaném čase vrátil věc stejného druhu, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s úrokem splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z půjčky, měla žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o půjčce, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že její předchůdkyně uzavřela se žalovaným platnou smlouvu, tedy poskytla žalovanému prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v smlouvě. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté prostředky splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu. Lhůtu k plnění ve výroku I. určil soud jako obecnou třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

9. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 368 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši za 2 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí věci a příprava zastoupení, podání žaloby), za 1 úkon právní služby ve výši 100 Kč (jednoduchá výzva k plnění) a 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně touž žalobkyní ve skutkové a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), včetně 21 % DPH z těchto částek. O lhůtě plnění ve výroku II. bylo opět rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá jako obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.