13 C 335/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Mackovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 5 936 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 700 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 5 236 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 950,44 Kč z částky 3 521,48 Kč ve výši 8,05 % ročně od 17. 8. 2016 do 6. 12. 2019, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 491,42 Kč z částky 3 521,48 Kč ve výši 20,98% ročně od 10. 8. 2016 do 6. 12. 2019, s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 3 521,48 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 521,48 Kč ve výši 8,05% ročně od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020, se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 821,48 Kč ve výši 8,05% ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 214,85 Kč z částky 1 608,48 Kč ve výši 20,98% ročně od 20. 5. 2016 do 6. 12. 2019, úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 1 608,48 Kč od 7. 12. 2019 a zákonným úrokem z prodlení z částky 1 608,48 ve výši 8,05% od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 26. 5. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 5 936 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 13. 10. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky a dne 23. 7. 2015 smlouvy o půjčce [číslo]. Původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalované v obou případech. Žalované byly na základě smlouvy [číslo] poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 3 546 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 546 Kč s úrokovou sazbou 20,98 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč. Taktéž si žalovaná sjednala doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázala zaplatit částku ve výši 172 Kč. Celkovou částku ve výši 9 718 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 43 týdenních splátkách po 226 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 8. 2016. Žalovaná do dnešního dne na předmětnou pohledávku uhradil celkovou částku 5 300 Kč.

2. Žalované byly na základě smlouvy [číslo] poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 3 546 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 546 Kč s úrokovou sazbou 20,98 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč. Taktéž si žalovaná sjednala doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázala zaplatit částku ve výši 172 Kč. Celkovou částku ve výši 9 718 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 43 týdenních splátkách po 226 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19. 5. 2016. Žalovaná do dnešního dne na předmětnou pohledávku uhradil celkovou částku 7 700 Kč. Pohledávky za žalovanou byly z původního věřitele postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019.

3. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nerozporovala a po celou dobu řízení zůstala vůči soudu nečinná. Žalovaná se k jednání soudu dne 18. 10. 2021 bez omluvy nedostavila. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní a učinil následující závěr o skutkovém stavu:

6. Mezi společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 13. 10. 2015 a dne 23. 7. 2015 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] smlouvy o zápůjčce [číslo] kteréžto byly naprosto identické a jejichž součástí byly smluvní podmínky. Žalované byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 3 546 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 546 Kč s úrokovou sazbou 20,98 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč. Taktéž si žalovaná sjednala doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázala zaplatit částku ve výši 172 Kč. Celkovou částku ve výši 9 718 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 43 týdenních splátkách po 226 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 8. 2016 (u smlouvy [číslo] na den 19. 5. 2016. Žalovaná v zákaznické kartě ke svým poměrům opakovaně uvedla, že v nájmu, za který hradí 23. 7. 2015 částku ve výši 6 700 Kč a 13. 10. 2015 částku ve výši 8 000 Kč. Dne 23. 7. 2015 uvedla, že je vedena na Úřadu práce se státní podporou 4 677 Kč, je nezaměstnaná, má příjem z brigády 8 000 Kč a je jí vyplácena mzda 6 043 Kč. K výdajům k tomuto datu vedla dále, že její výdaje na domácnost jsou 7 000 Kč, má půjčku u [anonymizována dvě slova] kde hradí 1 050 Kč a za telefon hradí 300 Kč. Dne 13. 10. 2015 v zákaznické kartě uvedla, že je vedena na Úřadu práce se státní podporou 4 677 Kč a 6 043 Kč, je nezaměstnaná, má příjem z brigády 10 000 Kč. K výdajům k tomuto datu vedla dále, že její výdaje na domácnost jsou 7 000 Kč, má půjčku kde hradí 1 000 Kč a za telefon hradí 200 Kč Pohledávky za žalovanou byly ze společnosti [právnická osoba] postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl žalované odeslán dne 7. 1. 2020. Dne 5. 11. 2020 zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu ze dne 5. 11. 2020.

7. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

9. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.

10. Dle ust. § 547 občanského zákoníku právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

11. Dle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle ust. § 629 odst. 1 občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky.

13. Dle ust. § 639 obč. zák. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

14. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

17. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

19. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

20. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

21. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 13. 10. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalované hotovostně peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a dne 23. 7. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalované hotovostně peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

22. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb. Soudní dvůr v něm vyložil, že čl. 8 a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

23. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

24. Při posuzování úvěruschopnosti žalované v obou případech vycházela žalobkyně pouze ze zákaznické karty, kterou vyplnila žalovaná. Co se týče těchto listin, soud konstatuje, že žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace, zejména o jeho příjmech, jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany.

25. Pokud jde o příjmy spotřebitele, žalovaná opakovaně uvádí, že je nezaměstnaná, vedena na Úřadu práce, k čemuž si žalobkyně nevyžádala žádných zpráv. Co se týče výdajů žalované, tyto zjevně nebyly ze strany žalobkyně jakkoli prověřovány. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila, jak a kde a jakým způsobem zkoumala jednotlivé výdaje žalovaného. Pokud jde o náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka, žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, za„ bydlení (nájemné, inkaso)“ hradí 6 700 Kč a 3 měsíce poté již částku 8 000 Kč. V této situaci pak bylo dle soudu povinností žalobkyně tuto skutečnost prověřit např. nájemní smlouvu či historií transakcí žalované. Žalobkyně do výdajů žalované dále zahrnula částku 7 000 Kč, z čehož ovšem nelze dle soudu zjistit nic o konkrétních pravidelných výdajích žalované a dále nebyly uvedeny jiné výdaje, a to ani na cestování, stravu či záliby. Žalobkyně si nevyžádala jiné listiny, kupříkladu bankovní výpis žalované, z něhož by bylo možné toto tvrzení ověřit a zjistit cokoliv konkrétnějšího o dalších pravidelných a očekávatelných výdajích žalované. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala jak příjmovou tak výdajovou stránku majetkových poměrů žalované.

26. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl žalobkyni pravidelně splácet po dobu 43 týdnů splátky ve výši po 226 Kč v každém jednotlivém případě. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela nedostatečné, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

27. Soud proto smlouvy posoudil jako absolutně neplatné a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě, že žalovaná započtení jí poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.

28. V řízení bylo přitom prokázáno, že žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná z této částky vrátila 5 300 Kč. Žalovaná proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku ve výši 700 Kč (ze smlouvy [číslo]) a finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná z této částky vrátila 7 700 Kč. Žalovaná proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále ničeho nedluží (ze smlouvy [číslo]).

29. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonného úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., pouze však z dlužné částky jistiny ze smlouvy [číslo] jak je zdůvodněno shora. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení od 17. 8. 2016, soud jí ovšem přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení až od 21. 1. 2020. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne poté, co byla žalovaná vyzvána k plnění, tedy k vrácení bezdůvodného obohacení, stanovenému ve výzvě ze dne 16. 12. 2019, ve které žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání plnění – bezdůvodného obohacení. Tato písemnost byla žalované odeslána dne 7. 1. 2020. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalované výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že se tak stalo 10. 1. 2020, pročež první den prodlení nastal 21. 1. 2020, tedy po uplynutí 10-ti denní lhůty poskytnuté žalobkyní žalované k zaplacení dluhu. Soud proto zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 3 521,48 Kč a to lapidárně řečeno od 17. 8. 2016 do 20. 1. 2020 a zákonného úroku z prodlení z částky 2 821,48 Kč ve výši 8,05% ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení.

30. Ve zbytku požadavku žalobkyně co do zaplacení částky 5 236 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 2 491,42 Kč z částky 3 521,48 Kč ve výši 20,98% ročně od 10. 8. 2016 do 6. 12. 2019, úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 3 521,48 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 463,62 Kč za období od 27. 5. 2016 do 6. 12. 2019 z částky 1 608,48 Kč ve výši 8,05%, kapitalizovaného úroku ve výši 1 214,85 Kč z částky 1 608,48 Kč ve výši 20,98% ročně od 20. 5. 2016 do 6. 12. 2019, úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 1 608,48 Kč od 7. 12. 2019 a zákonného úroku z prodlení z částky 1 608,48 ve výši 8,05% od 7. 12. 2019 do zaplacení, není žaloba důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy.

31. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná měla ve věci větší procesní úspěch, než žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalované - dle obsahu spisu - žádné náklady soudního řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.