13 C 341/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Zoratto ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro 457 381,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 290 160,62 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 167 220,74 Kč s zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 420 309,37 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 9,8 % ročně z částky 420 309,37 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . IČ: , IČO, se žalobou podanou dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 457 381,36 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost , právnická osoba, . (dále též jen „věřitel“) uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě, které poskytla žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli úvěr v počtu 120 měsíčních splátek ve výši 6 552,29 Kč, skládající se z platby jistiny a úroku. Měsíční splátka pojištění byla sjednána ve výši 649 Kč. Celková výše měsíční splátky tak činila 7 201,29 Kč. Roční úroková sazba smluvního úroku byla stanovena ve výši 9,8 % p. a. a RPSN bylo ujednáno ve výši 10,33 %. Žalobce tvrdil, že věřitel řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, a to nahlédnutím do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (zejména databáze BRKI, NRKI, IS, ISIR aj.) a dále vycházel z údajů poskytnutých žalovaným. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze částku 209 839,38 Kč. Aktuálně tedy dluží částku neuhrazené jistiny úvěru ve výši 420 309,37 Kč, kapitalizovaný obchodní úrok ke dni zesplatnění, tj. ke dni , datum, ve výši 17 486,16 Kč, úrok z prodlení z dlužné jistiny kapitalizovaný ke dni , datum, ve výši 13 959,28 Kč, úrok z prodlení z dlužného obchodního úroku kapitalizovaný ke dni , datum, . ve výši 881,55 Kč, dlužné pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 3 245 Kč (5 měsíční poplatky á 649 Kč) a 2 poplatky za upomínky a 1 poplatek za zesplatnění úvěru v celkové výši 1 500 Kč. Souhrnná dlužná částka činí 457 381,36 Kč. Dále se pak žalobkyně domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 420 309,37 Kč od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 17 486,16 Kč od , datum, do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dne , datum, došel soudu návrh na změnu účastníka spolu se souhlasem nového žalobce se vstupem do řízení. Tato změna byla usnesení Okresního soudu v Olomouci připuštěna usnesením č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne , datum, .

2. Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně svou žalobu zčásti zpět co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 486,16 Kč od , datum, do zaplacení, a dále změnila podanou žalobu tak, že nově žádá zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 420 309,37 Kč od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 9,80 % ročně z částky 420 309,37 Kč od , datum, do zaplacení. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne , datum, bylo dané řízení na návrh žalobkyně částečně zastaveno a změna žaloby byla povolena.

3. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nerozporoval a po celou dobu řízení zůstal vůči soudu nečinný. Žalovaný se k jednání soudu dne , datum, bez omluvy nedostavil. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

4. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřel se žalovaným uvedeného dne Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace plus, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr v 120 měsíčních splátkách ve výši 6 552,29 Kč, skládající se z platby jistiny a úroku. Měsíční splátka pojištění byla sjednána ve výši 649 Kč. Celková výše měsíční splátky tak činila 7 201,29 Kč. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 9,80% p. a. a RPSN bylo ujednáno ve výši 10,33% ročně. Dále bylo dohodnuto, že částka ve výši 68 783,48 Kč bude žalovanému poskytnuta na účet č. , č. účtu, a zbývající část bude poskytnuta ve prospěch běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, . Specifikace úvěrového účtu, z něhož bude úvěr poskytnut a na který bude formou zápočtu z běžného účtu splácen byla stanovena na č. , č. účtu, .Z amortizace a umořovací tabulky ke smlouvě č. , tel. číslo, , že na žalovaného bankovní účet č. , č. účtu, byl vyplacen úvěr ve výši 500 000 Kč a bylo na něj zaplaceno do , datum, celkově 209 839,38 Kč.Z výpisů běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, ze dne , datum, , že na tento účet byl dne , datum, čerpán předmětný úvěr ve výši 431 216,52 Kč.Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, že tento byl dne 19. 5. 20419 podepsán žalovaným. Žalovaný byl informován o podmínkách úvěru na částku ve výši 500 000 Kč a byl informován o nutnosti splatit poskytnutý úvěr v 120 měsíčních splátkách ve výši 6 552,29 Kč, skládající se z platby jistiny a úroku. Měsíční splátka pojištění byla sjednána ve výši 649 Kč. Celková výše měsíční splátky tak činila 7 201,29 Kč. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 9,80% p. a. a RPSN bylo ujednáno ve výši 10,33% ročně.Z platební historie smlouvy č. , tel. číslo, , že žalovaný čerpal dne , datum, úvěr ve výši 68 783,48 Kč a téhož dne částku ve výši 431 216,52 Kč. Žalovaný uhradil celkově částku ve výši 209 839,38 Kč.Z potvrzení o výši příjmu ze dne , datum, , že žalovaný dokládá průměrný měsíční příjem ve výši 17 054 Kč u zaměstnavatele , právnická osobaZ tabulky tak, jak je založena na č. l. 29 verte, že žalovaným deklarovaný příjem byl uváděn ve výši 15 000 Kč, právní předchůdce žalobkyně toto ověřil z dokladu o příjmu přiloženém k jiné žádosti. Počet zdrojů příjmu byl stanoven na 1, čistý měsíční příjem domácnosti pak na 60 000 Kč. Žalovaný bydlel v pronajatém domě/bytě s podílem 25 % na nákladech na bydlení. Žalovaný neměl vyživovací povinnost.Ze žádosti ze dne , datum, o úvěr, konsolidace půjček, že žalovaný má průměrný měsíční příjem ve výši 15 000 Kč, je zaměstnán u , jméno FO, – autodoprava, vlastní řidičský průkaz, je svobodný, zaměstnán na dobu neurčitou. Nemá žádné ostatní nezbytné měsíční náklady. Má 1 zdroj příjmů, nemá jiné měsíční splátky, nemá žádnou vyživovací povinnost a celkový příjem domácnosti činí částku 60 000 Kč. V současné době má závazek vůči právnímu předchůdci žalobkyně a to úvěr, kde zbývá doplatit 68 652,70 Kč.Z výpisů z úvěrového účtu tak, jak jsou založeny na č. l. 31-59 a 194 - 226soud zjistil transakční pohyby.Z potvrzení ze dne , datum, , smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a z přílohy k smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, , že předmětnou smlouvou byla pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni.Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, a ze podacího lístku, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a to nejpozději do 7-mi dnů od odeslání výzvy. Dopis byl odeslán dne , datum, .Z oznámení o splatnosti úvěru ze dne , datum, a sjetiny právního předchůdce žalobkyně, že dne , datum, , že žalovanému bylo oznámeno zesplatnění úvěru.Ze sazebníku poplatků a všeobecných obchodních podmínek soud neučinil relevantní skutková zjištění.

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřel se žalovaným dne , datum, Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace plus, na základě, které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr ve 120 měsíčních splátkách ve výši 6 552,29 Kč, skládající se z platby jistiny a úroku. Měsíční splátka pojištění byla sjednána ve výši 649 Kč. Celková výše měsíční splátky tak činila 7 201,29 Kč. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 9,80 % p. a. a RPSN bylo ujednáno ve výši 10,33 % ročně. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je zaměstnaný u , jméno FO, – autodoprava s měsíčním příjmem 15 000 Kč, je svobodný, bydlí v nájemním bytě/domě, nemá žádné vyživovací povinnosti Své měsíční výdaje na bydlení, dopravu, jídlo či osobní náklady nikterak nespecifikoval. Pouze uvedl, že má další závazek – úvěr – u právního předchůdce žalobkyně kde zbývá uhradit částku ve výši 68 652,70 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 209 839,38 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, , odeslaným téhož dne, vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a to nejpozději do 7-mi dnů od odeslání výzvy.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Podle § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

15. Podle § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

16. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícím právním závěrům.

19. Žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

20. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému, který v dané věci vystupoval z pozice spotřebitele, na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru finanční prostředky ve výši 500 000 Kč. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

21. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, nebo C-76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb. Soudní dvůr v něm vyložil, že čl. 8 a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

22. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

23. Žalovaný vyplnil žádost o úvěr. Co se týče této listiny, soud konstatuje, že žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace, zejména o jeho příjmech, jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany.

24. K samotnému postupu zkoumání úvěruschopnosti nelze než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně tuto v podstatě nezkoumala, když si údaje poskytnuté žalovaným neověřovala. Žalovaný deklaruje příjem domácnosti ve výši 60 000 Kč, avšak ničeho k tomu nedodává. Z uvedeného nelze než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při hodnocení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, kdy majetkové poměry žalovaného hodnotila nedostatečně a zcela formálně. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Jen na základě žalovaným poskytnutých informací a bez bližší specifikace údajů o nákladech a výdajích žalovaného a osob žijících s ním ve společné domácnosti, kdy jednotlivé údaje nejsou logické a navzájem si odporují. Pokud jde o náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka, zde tyto zcela absentují jakkoli žalovaný uvedl, že bydlí v nájemním bytě/domě. V této situaci pak bylo dle soudu povinností žalobkyně tuto skutečnost prověřit např. požadovat od žalovaného nájemní smlouvu. Žalobkyně do výdajů žalovaného neuvedla žádnou částku, pouze částku životního minima, z čehož ovšem nelze dle soudu zjistit nic o konkrétních pravidelných výdajích žalovaného a dále nebyly uvedeny jiné výdaje, a to ani na cestování, stravu či záliby. Z těchto neúplných údajů si poskytovatel úvěru jen těžko mohl učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žalovaného a posoudit tak jeho schopnost úvěr splácet. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila jakékoliv podklady, z nichž by bylo možné si ověřit, že údaje obsažené v žádosti o úvěr jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalovaného. Žalobkyně vychází z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé. Takový přístup však nemůže požívat právní ochrany. Je to poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se ji zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. K výdajům nebylo předloženo ničeho, což je pro posouzení výdajů nedostatečné. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala jak příjmovou, tak výdajovou stránku majetkových poměrů žalovaného.

25. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě, že žalovaná započtení jí poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.

26. V řízení bylo přitom prokázáno, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 500 000 Kč a žalovaný z této částky vrátil 209 839,38 Kč. Žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku ve výši 290 160,62 Kč bez dalšího.

27. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán a v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

28. O náhradě nákladů řízení ve výroku III bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala k okamžiku podání žaloby. S ohledem na to, že v řízení byl zjevně úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.