13 C 464/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Mackovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 5 320,26 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 320,26 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 151,82 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 217,55 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 320,26 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 18,9% ročně z částky 5 320,26 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 320,26 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně - [právnická osoba] - uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o účtu [číslo] (dále jen„ Smlouva o účtu“), na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet, a dále právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu (dále jen„ Smlouva o úvěru“), na základě které byl žalovanému na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr, tedy možnost čerpat peněžní prostředky do debetního (záporného) zůstatku běžného účtu. Nedílnou součástí Smlouvy o účtu i Smlouvy o úvěru jsou Všeobecné obchodní podmínky [obec] spořitelny. Limit kontokorentního úvěru, tedy povoleného debetního (záporného) zůstatku na běžném účtu, byl sjednán do 5 000 Kč. Žalovaný byl zároveň dle Smlouvy o úvěru povinen platit právnímu předchůdci žalobkyně roční úrok z čerpaného kontokorentu ve výši 18,90 % a ceny za služby spojené s vedením kontokorentu a běžného účtu v souladu s platným sazebníkem [obec] [anonymizováno], jež byly v souladu se Smlouvou o úvěru započítávány do výše kontokorentu. Dle podmínek Smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu. Překročení limitu kontokorentu bylo považováno za případ vzniku tzv. nepovoleného debetního zůstatku, který byl žalovaný povinen vyrovnat. Nepovolený debetní zůstatek však přes upomínky učiněné ze strany právního předchůdce žalobkyně žalovaným vyrovnán nebyl, což představovalo závažné porušení Smlouvy o úvěru, proto právní předchůdce žalobkyně převedl pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne [datum] na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky s úroky. K tomuto dni činil úrok z úvěru [částka] a úrok z prodlení [částka]. Nepovolený debetní zůstatek byl ode dne následujícího po převedení na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků i nadále úročen úrokem z kontokorentu ve výši v souladu s platným oznámením [obec] [anonymizováno], tj. ve výši 18,90 % ročně a zároveň úrokem z prodlení v zákonné výši v souladu s platným oznámením [obec] [anonymizováno]. Žalovaný byl o skutečnosti převedení debetního zůstatku na evidenční účet vyrozuměn výzvou ze dne [datum] a zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy o úvěru, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených, byla ze strany [obec] [anonymizováno] postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum]. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tedy k [datum], celkem [částka] a skládala se ze zůstatku úvěru (jistiny) ve výši [částka], úroku z úvěru do [datum] ve výši [částka] a úroku z prodlení do [datum] ve výši [částka]. Jistina pohledávky je od postoupení pohledávky žalobkyni i nadále úročena úrokem z kontokorentu ve výši 18,90 % ročně a úrokem z prodlení ve výši dle předpisů občanského práva. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně dne [datum] ode dne převedení pohledávky na evidenční účet, tj. od [datum], do dne postoupení pohledávky, tj. do [datum], nebylo na dlužnou částku zaplaceno ničeho. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně rovněž uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka], úroků z prodlení ve výši [částka] kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky a úroků z úvěru ve výši [částka] kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky. Dále žalobkyně požaduje zaplacení úroků z úvěru ve výši 18,90 % a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % z dlužné jistiny úvěru od [datum] do zaplacení. Žalovaný byl žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem před podáním žaloby odeslanou doporučeně dne [datum] Ani přesto však nebyla dlužná částka uhrazena.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.

3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobkyně - [právnická osoba] - uzavřel se žalovaným dne [datum] Smlouvu o sporožirovém účtu, kterému bylo přiděleno [číslo] dne [datum] Smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému kontokorentní úvěr (kontokorent) ve výši [částka], tedy možnost povoleného přečerpání zůstatku na shora uvedeném účtu. Nedílnou součástí smluv byly Všeobecné obchodní podmínky a Ceník. Žalovaný byl povinen platit z čerpaného kontokorentu úroky ve výši 18,90 % ročně, splatné vždy ke konci měsíce, a veškeré další ceny související s vedením kontokorentu a běžného účtu dle Ceníku, jež byly započítávány do výše kontokorentu. V čl. 3 Smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal splatit celý úvěr včetně narostlých úroků a dalších nákladů úvěru nejpozději do jednoho roku ode dne čerpání úvěru, a to tak, že nejpozději v poslední den této lhůty zajistí na účtu dostatek prostředků ke splacení dluhů. V případě porušení podmínek smlouvy byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn prohlásit veškeré dluhy z této smlouvy za okamžitě splatné a smlouvu vypovědět s okamžitou účinností. Žalovaný se dostal do nepovoleného debetu, který však přes upomínky učiněné ze strany právního předchůdce žalobkyně žalovaným vyrovnán nebyl. Proto právní předchůdce žalobkyně převedl pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne [datum] na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky s úroky. Žalovaný vyčerpal částku [částka]. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy o úvěru, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených, byla ze strany [obec] [anonymizováno] postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum]. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tedy k [datum], celkem [částka] a skládala se ze zůstatku úvěru (jistiny) ve výši [částka], úroku z úvěru do [datum] ve výši [částka] a úroku z prodlení do [datum] ve výši [částka]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum], odeslaným žalovanému téhož dne. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě žalobní pohledávky dopisem ze dne [datum], odeslaným dne [datum]. Žalovaný doposud žalobkyni ničeho neuhradil.

4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

6. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroků z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle ust. § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb., výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

8. Podle § 1879 občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

10. Podle § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

11. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

12. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy a dovodil, že jednáním právního předchůdce žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť právní předchůdce žalobkyně převzal závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnil, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s úrokem splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, a že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že právní předchůdce uzavřel se žalovaným platnou úvěrovou smlouvu, tedy poskytl žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu. Lhůtu k plnění ve výroku I. určil soud jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

13. Výrok ohledně náhrady nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly. Náklady řízení pak činí zaplacený soudní poplatek v částce 400 Kč, dále náhrada nákladů právního zastoupení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve výši 3 x 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále hotové výdaje advokáta v podobě tří režijních paušálů po 100 Kč za provedené úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Všechny shora uvedené částky, vyjma SOP, byly zvýšeny o 21 % DPH. Celkem tedy uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně, v obecné třídenní pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.