13 C 467/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Mackovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 9 453,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 453,74 Kč spolu s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 7 653,74 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 653,74 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 441 Kč od datum do datum to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 453,74 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její aktivní legitimace je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, která byla uzavřena mezi žalobkyní a společností právnická osoba (dále jen„ Banka“). Banka uzavřela se žalovaným dne datum Smlouvu o Bankovních produktech a službách, na základě níž se Banka zavázala poskytnout žalovanému anonymizováno produkty a služby. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky Banky, Produktové podmínky kontokorentního úvěru, a produktové podmínky běžného účtu a platebního styku, s jejichž obsahem se žalovaný seznámil a souhlasil, stejně tak jako s obsahem Úrokového lístku a Sazebníku poplatků a což stvrdil svým podpisem Smlouvy a Dispozic. V uvedené smlouvě se Banka zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. bankovní účet. Banka se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr anonymizováno, kterým umožnila žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše Povoleného úvěrového limitu ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržet Měsíční kreditní příjem a Kreditní období na běžném účtu a nepřekročit Povolený limit. Žalovaný svou povinnost nesplnil, zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu Banka využila svého práva a v souladu se Smlouvou a Podmínkami KKÚ převedla dne datum aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 7 653,74 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. bankovní účet, a to za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách, což Banka písemně oznámila žalovanému, včetně výše a počtu pravidelných splátek. Žalovaný však ani přesto svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nesplatil. Z tohoto důvodu využila Banka svého práva a prohlásila v souladu s Produktovými podmínkami úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni datum, neboť žalovaný porušil svoji stanovenou splátkovou povinnost. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 7 653,74 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 653,74 Kč od datum do zaplacení, smluvní úrok ve výši 21,99 % ročně z částky 7 653,74 Kč od datum do zaplacení a smluvní poplatky ve výši 1 800 Kč. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a svůj dluh nezaplatil. Neučinil tak ani poté, co jej žalobkyně vyzvala k zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.

3. Soud provedl jednotlivé listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a následující závěr o skutkovém stavu: aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a její přílohy č. 1 – Seznamu pohledávek, která byla uzavřena mezi žalobkyní a společností právnická osoba (Smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy, Oznámení o postoupení pohledávky). Banka uzavřela se žalovaným dne datum Smlouvu o Bankovních produktech a službách, na základě níž se Banka zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky Banky, Produktové podmínky kontokorentního úvěru a produktové podmínky běžného účtu a platebního styku, s jejichž obsahem se žalovaný seznámil a souhlasil, stejně tak jako s obsahem Úrokového lístku a sazebníku poplatků a což stvrdil svým podpisem Smlouvy a Dispozic. V uvedené smlouvě se Banka zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. bankovní účet. Dále se Banka zavázala provádět na tomto účtu vklady a výplaty dle pokynů žalovaného a úročit aktuální zůstatek na účtu v souladu proměnlivou úrokovou sazbou uveřejněnou v aktuálním sazebníku. Žalovaný se zavázal svěřit Bance peněžní prostředky, dodržovat podmínky sjednané v Dispozicích smlouvy, udržovat na běžném účtu dostatek peněžních prostředků, nejméně ve výši minimálního zůstatku, a platit za vedení běžného účtu a platební styk poplatky dle platného Sazebníku. Banka se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr anonymizováno, kterým umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše Povoleného úvěrového limitu ve výši 5 000 Kč sjednaného v aktuálních Dispozicích ke smlouvě. Žalovaný se zavázal dodržet Měsíční kreditní příjem a Kreditní období na běžném účtu a nepřekročit Povolený limit (Smlouva o bankovních produktech a službách, Dispozice ke Smlouvě, Podmínky KKÚ). Žalovaný svou povinnost nesplnil, zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu Banka využila svého práva a v souladu se Smlouvou a Podmínkami KKÚ převedla dne datum aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 7 653,74 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. bankovní účet, a to za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách, což Banka písemně oznámila žalovanému, včetně výše a počtu pravidelných splátek. Žalovaný však ani přesto svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nesplatil. Z tohoto důvodu využila Banka svého práva a prohlásila v souladu s Produktovými podmínkami úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni datum, neboť žalovaný porušil svoji stanovenou splátkovou povinnost. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 7 653,74 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 7 653,74 Kč od datum do zaplacení, smluvní úrok ve výši 21,99 % p. a. z částky 7 653,74 Kč od datum do zaplacení, smluvní poplatky ve výši 1 800 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 441 Kč ke dni datum (Oznámení o otevření úvěrového účtu ke splacení kontokorentního úvěru, Podmínky KKÚ, Oznámení Banky o prohlášení úvěru za splatný, Výpis z běžného účtu žalovaného, Výpis z úvěrového účtu, Sazebník). Žalovaný svoji povinnost nesplnil a svůj dluh nezaplatil. Neučinil tak ani poté, co jej žalobkyně vyzvala k zaplacení a nabídla mu smírné – mimosoudní řešení, spočívající v možnosti dluh splácet v pravidelných měsíčních splátkách (Předžalobní výzva a poštovní arch).

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2396 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které jí byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

6. Podle § 2397 občanského zákoníku úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

7. Podle § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná.

13. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným platnou smlouvu o úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smluv o úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy podle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Po posouzení skutkových zjištění v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a výše uvedenou judikaturou dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného.

14. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) ze smlouvy o úvěru, měla žalobkyně jako věřitel podle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neplnil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4. 6. 2010, č. j. 75 Co 75/2010-83, a dále komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 569). Žalobkyně svou povinnost v řízení splnila, neboť tvrdila a prokázala, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru a že žalovanému poskytl částku 5 000 Kč. V řízení bylo dále na žalovaném, aby soudu tvrdil a prokázal, že žalobkyni na dluh plnil, případně že dluh vůči žalobkyni zanikl jinak než splněním, nebo že dluh žalované nevznikl vůbec. Žalovaný však tuto svou povinnost v řízení nesplnil, neboť byl po celou dobu řízení zcela pasivní. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny úvěru, vše ode dne datum, od nějž žalobkyně úhradu příslušenství požadovala a soud tento nárok shledal oprávněným, do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b AT z tarifní hodnoty ve výši 9 453,74 Kč, sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří realizovaných úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), ze tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a z daně z přidané hodnoty 21 % dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní, místo plnění pak bylo v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. určeno k rukám právního zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.