13 C 5/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr Zuzanou Mackovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 17 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 7 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 800 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 219 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 17 800 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutý úvěr celkovou částku 8 600 Kč sestávající z úroku ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, tj. z částky 2 800 Kč, z poplatku za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč, z poplatku za správu úvěru ve výši 2 200 Kč a z poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 3 200 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté jistiny a nákladů ve výši 18 200 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 300 Kč splatných k 13. dni v měsíci. Žalovaná uhradila pouze poplatek ve výši 400 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení dne [datum], když neuhradila 1. splátku splatnou dne [datum]. Splatnost celého úvěru nastala splatností poslední splátky dne [datum]. Úhradu poplatku za správu úvěru a poplatku za hotovostní výběr splátek v celkové výši 5 400 Kč žalobkyně nepožaduje. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, tj. smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nijak nerozporovala, k jednání soudu dne [datum] se bez omluvy nedostavila.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z předpisu splátek, že dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, jehož převzetí v hotovosti potvrdila žalovaná podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr půjčku vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 8 600 Kč, tj. zaplatit částku v celkové výši 18 600 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 300 Kč splatných vždy k 13. dni v měsíci a dále zaplatit poplatek za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru pak dle smlouvy sestávají z úroku ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, z poplatku za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč, z poplatku za správu úvěru ve výši 2 200 Kč a z poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 3 200 Kč. V čl. V. odst. 4 smlouvy se žalovaná zavázala, že v případě prodlení s úhradou splátek či zesplatněné jistiny zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, přičemž souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a jistiny. z předžalobní upomínky a z poštovního podacího archu, že žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne [datum] podaným na poštu dne [datum] k úhradě dlužné částky v celkové výši 18 200 Kč před podáním žaloby. z čestného prohlášení ze dne [datum], finanční analýzy ze dne [datum], z poštovních poukázek typu A, B tak, jak jsou založeny na č. l. 24 a z credit scoringu ze dne [datum], že žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalované úvěr splácet.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, jehož převzetí v hotovosti potvrdila žalovaná podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr půjčku vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 8 600 Kč, tj. zaplatit částku v celkové výši 18 600 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 300 Kč splatných vždy k 13. dni v měsíci a dále zaplatit poplatek za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru pak dle smlouvy sestávají z úroku ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, z poplatku za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč, z poplatku za správu úvěru ve výši 2 200 Kč a z poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 3 200 Kč. V čl. V. odst. 4 smlouvy se žalovaná zavázala, že v případě prodlení s úhradou splátek či zesplatněné jistiny zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, přičemž souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a jistiny. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne [datum] podaným na poštu dne [datum] k úhradě dlužné částky v celkové výši 18 200 Kč před podáním žaloby. Žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně prověřila schopnost žalované úvěr splácet.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Dle ust. § 547 občanského zákoníku právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

11. Dle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované.

16. Soud se dále zabýval platností úvěrové smlouvy, kdy dospěl k závěru, že ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru ve výši 8 600 Kč je nutno posoudit jako ujednání o odměně za poskytnutí úvěru, tedy de facto ujednání o úrocích, když dle názoru soudu se žalobkyně ujednáním o poplatku za správu úvěru i ujednáním poplatku za hotovostní výběr splátek snaží zkreslit skutečně ujednanou výši úroků za poskytnutý úvěr. Soud tedy na základě výše uvedeného částku představující celkové náklady spotřebitelského úvěru posuzoval jako úrok, když se jedná o finanční prostředky, které byla žalovaná dle smlouvy za poskytnutí úvěru žalobkyni uhradit. V daném případě činila tato částka 8 600 Kč a byly–li peněžní prostředky poskytnuty na dobu 14 měsíců, pak ročně se jedná o cca 74 % poskytnuté jistiny úvěru. Soud je toho názoru, že uvedené ujednání je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). Soud vycházel z Databáze časových řad ARAD ČNB ohledně výše úroků, které požadovaly banky u úvěrů s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, a zjistil, že horní hranice úrokových sazeb činila 8,53 % ročně. Ačkoliv je pravdou, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měla žalovaná při řádném splácení úvěru díky sjednané výši nákladů za spotřebitelský úvěr vrátit téměř dvojnásobek poskytnuté částky, je třeba posuzovanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Na této situaci pak nemění nic ani skutečnost, že se žalobkyně podanou žalobou zaplacení poplatku za správu úvěru a poplatku za hotovostní výběr splátek nedomáhala.

17. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o výši úroků je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou) na rozdíl od ustanovení § 41 obč. zák., podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 občanského zákoníku postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava obč. zák. totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup občanského zákoníku v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. Lavický, P. a kol.: občanský zákoník I. obecná část (§ 1 – 654). Komentář k prvnímu vydání. Praha C. H. Beck 2014 strana 2060 až 2064). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši celkových nákladů spotřebitelského úvěru, které jsou v daném případě úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr a dle smlouvy žalovaná neměla možnost smlouvu uzavřít bez hotovostního režimu splátek, a sjednaná výše těchto nákladů několikanásobně převyšuje úroky bank, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o výši nákladů spotřebitelského úvěru, posouzených v daném případě jako úroky. Žalobkyně tedy na úhradu nákladů spotřebitelského úvěru ani na úhradu smluvní pokuty z neplatně sjednaného úvěru nárok nemá.

18. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Toto ustanovení tedy na rozdíl od předchozí právní úpravy (§ 457 obč. zák.) nezakládá možnost soudu bez návrhu žalovaného provést celkové vypořádání neplatné smlouvy, a to včetně všech plnění poskytnutých žalovanou žalobkyní. Nová právní úprava v ustanovení § 2993 věta druhá občanského zákoníku naopak vyžaduje aktivitu žalovaného, tedy námitku vzájemného plnění, tj. požadavek žalovaného, aby byla vypořádána i veškerá plnění, která žalobkyni poskytl. S ohledem na tuto podstatnou změnu textu zákonného ustanovení upravujícího vzájemné vypořádání nároků z neplatné smlouvy pak již nelze použít dřívější judikaturu k této otázce, která se vztahovala k ustanovení § 457 obč. zák. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, tj. částky 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od data, od kterého byla k zaplacení této částky vyzvána žalobkyní poprvé, tj. od data uvedeného v předžalobní výzvě. Tato byla žalované odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne [datum] a dle ust. § 573 o. z. se tak má za to, že došla třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy [datum]. Ode dne následujícího, tj. od [datum] je tedy žalovaná s úhradou svého dluhu v prodlení. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

19. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již shora uvedených zamítnuta.

20. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo původně zaplacení částky 17 800 Kč. V rozsahu 7 800 Kč pak byla žaloba zamítnuta. Za této situace pro účely vyčíslení nákladů soudního řízení představuje čistý procesní úspěch žalobkyně 12,36 % (procesní úspěch žalobkyně po odečtení procesního úspěchu žalované). Vzhledem k této skutečnosti uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 219 Kč, když celkové náklady řízení žalobkyně činily částku 1 768 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši ve výši 800 Kč, z odměny advokáta ve výši 600 Kč dle § 14b, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby po 300 Kč a z paušální náhrady účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 2 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění). 12,36 % z částky 1 768 Kč je pak po zaokrouhlení částka 219 Kč, kterou soud uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně v obecné třídenní pariční lhůtě dle ust. § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.