13 C 63/2019

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Liborem Brokešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro 175 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 175 000 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 29. 2. 2019 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně, aby jí žalovaná byla povinna zaplatit 8,05 % úrok z prodlení ročně z částky 175 000 Kč od 12. 6. 2016 do 28. 2. 2019, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 131 444 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 175 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně zapůjčila dne 11. 3. 2016 žalované na žádost pana [jméno] [příjmení], jednatele a společníka žalované, finanční prostředky v celkové výši 279 000 Kč na zakoupení vozidla Škoda Octavia [registrační značka] modré barvy. [ulice] prostředky za žalovanou žalobkyně uhradila prodávajícímu ze svého účtu č. [bankovní účet] dne 11. 3. 2016 na účet určený kupující. Na základě této platby se žalovaná stala vlastníkem shora označeného motorového vozidla. Žalovaná se zavázala žalobkyni finanční prostředky poskytnuté na nákup vozidla vrátit ve lhůtě do čtvrt roku, tj. do 11. 6. 2016, uhradila však dne 21. 5. 2016 na výše uvedený účet žalobkyně částku 50 000 Kč a po opakovaných urgencí žalobkyně dne 21. 9. 2016 částku ve výši 54 000 Kč. Na další opakované výzvy žalovaná ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě písemně vyjádřila v odůvodnění odporu proti platebnímu rozkazu, když uvedla, že nárok žalobkyně neuznává a to ani částečně. Uváděla, že skutková tvrzení žaloby jsou kusá a neúplná. Nelze zjistit, za jakých okolností mělo dojít dne 11. 3. 2016 k uzavření jakéhokoliv smluvního vztahu, nelze zjistit, jaká ujednání smluvní strany mezi sebou uzavřely, zda se jednalo o písemný či ústní smluvní vztah. Pokud by žalovaná skutečně dlužila 155 000 Kč, nepochybně by žalobkyně nevyčkávala s podáním žaloby do 4. 3. 2019 s tvrzením, že k zapůjčení dlužné částky došlo již 11. 3. 2013. Dále své vyjádření doplnila v podání ze dne 11. 12. 2019, kdy uvedla, že žalovaná se na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. 10. 2019 stala věřitelem žalobkyně, když se jedná o částku 175 000 Kč. Žalovaná sdělovala, že postupitel Mgr. [příjmení] [příjmení] uplatnil jako věřitel proti žalobkyni jako dlužníkovi dopisem ze dne 15. 7. 2019 nárok na vydání bezdůvodného obohacení v celkové výši 280 5002 Kč, které spočívá v užívání luxusního bytu ze strany žalobkyně, který se nachází ve třetím NP domu [adresa], ulice [ulice], č. or. 11 v [obec], kdy za užívání tohoto bytu žalobkyně neplatí věřiteli Mgr. [jméno] [příjmení] ani korunu. Dopisem ze dne 9. 10. 2019 oznámil věřitel Mgr. [příjmení] [příjmení] prostřednictvím svého právního zástupce žalobkyni postoupení v části pohledávky ve výši 175 000 Kč. Toto oznámení vzala žalobkyně na vědomí nejpozději 21. 10. 2019, když dopisem z téhož dne oznámila, že jakýkoli závazek vůči věřiteli Mgr. [jméno] [příjmení] odmítá. Protože žalovaná jako postupník má vůči žalobkyni pohledávku ve výši 175 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, žalobkyně za užívání výše uvedeného bytu, když za užívání tohoto bytu žalobkyně nikomu neplatí, uplatňuje žalovaná proti nároku žalobkyně jako obranu částku 175 000 Kč. Žalovaná tvrdila, že uplatnění obrany v žádném případě neznamená, že by žalovanou pohledávku žalovaná jakkoli uznala. Dále doplnila tvrzení ohledně obrany žalovaná a to do protokolu u jednání dne 22. 8. 2022, kdy uvedla, že obrana žalované je stanovena jako bezdůvodné obohacení za užívání bytu za období od 1. 4. 2018 do 11. 1. 2019, tedy za 9 měsíců a 11 dní. V rámci smíru bylo řešeno období od 12. 1. 2019 do 30. 4. 2020.

3. Žalobkyně se k těmto tvrzením vyjádřila ve vztahu k závazku mezi žalobkyní a žalovanou, tvrdila, že o tom svědčí i to, že sama žalovaná následně dne 21. 6. 2016 zaplatila částku 50 000 Kč a dne 21. 9. 2016 vložila hotovostí částku 54 000 Kč, to vše ve prospěch bankovního účtu žalobkyně, když tímto svým jednáním svůj závazek vůči žalobkyni uznala co do důvodu, co do výše. Uváděla, že si je vědoma své situace, kdy je pro ni obtížné zejména prokázat sjednanou splatnost zápůjčky, když tato zapůjčila své peníze žalované důvěřujíc jejímu jednateli. V případě, že by v tomto směru neunesla důkazní břemeno, závazek měl být podle výzvy splněn nejpozději v dodatečné lhůtě do 28. 2. 2019, což nebyl. Činila spornou pohledávku, kterou žalované postoupil pan [příjmení], když žalobkyně tvrdila, že bytová jednotka byla až do podzimu 2019 užívána rovněž panem [příjmení]. Dále žalobkyně vznesla námitku promlčení, když až u jednání byla vymezena žalovanou doba, za kterou je tvrzená pohledávka uplatňována, když tvrdila, že je přesvědčena, že jakékoli podání, které nevymezuje samotnou pohledávku a to jak do její výše právního titulu či jejího časového vymezení, nemůže mít účinky na běh promlčení lhůty. Dále žalobkyně namítala aktivní legitimaci žalované uplatňovat pohledávky, které měly být postoupeny ze strany pana [příjmení] na žalovanou a to z důvodu neurčitosti postupní smlouvy a také dopisů, kterými měla být žalobkyně o této skutečnosti vyrozuměna, když nedošlo nikdy k postoupení tvrzených pohledávek pana [příjmení] na žalovanou. Z výslechu pana [příjmení] je patrné, že tento neumí určit období, na základě kterého tvrzená pohledávka měla vzniknout, a tedy samotné postoupení je vadný úkon, který nemůže mít žádné právní následky.

4. Okresní soud v Olomouci provedl dokazování a má prokázáno z výpisu z obchodního rejstříku žalované, že jednatelem žalované je Mgr. [příjmení] [příjmení] stejně tak společníkem žalované. Z výzvy k platbě bylo prokázáno, že autosalon [příjmení] vyzýval žalovanou k úhradě platby 279 000 Kč a to výzvou ze dne 10. 3. 2016 splatnou 20. 3. 2016, kterou fakturoval zálohově žalované za Škodu Octavia 1,2 č. karoserie TMBAA7NE8F0017006, [registrační značka], barva modrá, uvedení do provozu 7/ 2014. Z výpisu účtu žalobkyně bylo prokázáno, že z jejího účtu byla dne 11. 3. 2016 uhrazena na účet autosalonu [příjmení] částka 279 000 Kč, když účet odpovídá výzvě k platbě. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne 21. 6. byla na tento účet žalobkyně zaslána částka ze strany žalované 50 000 Kč. Z výpisu z účtu žalobkyně z 21. 9. 2016 bylo zjištěno, že na tento účet byl proveden vklad hotovosti v částce 54 000 Kč s popisem„ [příjmení] auto“. Z výzvy k úhradě dlužné částky – předžalobní upomínky ze dne 19. 2. 2019 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě částky 175 000 Kč nejpozději do 28. 2. 2019. Z podacího lístku pak bylo zjištěno, že výzva byla předána na poštu 20. 2. 2019.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. 10. 2019 uzavřené mezi Mgr. [jméno] [příjmení] jako postupitelem a žalovanou zastoupenou Mgr. [jméno] [příjmení] jako postupníkem byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky ve výši 175 000 Kč s tím, že postupitel zde prohlašoval, že je výlučným vlastníkem bytové jednotky [číslo] která se skládá ze čtyř pokojů, kuchyně a příslušenství ve 3 NP na adrese v [obec] [ulice a číslo], zapsáno na [list vlastnictví] v kat. úz. [část obce], obec Olomouc. Předmětnou bytovou jednotku užívá od 1. 4. 2018 bez právního důvodu žalobkyně. Postupitel vyzval dne 15. 7. 2019 žalobkyni k vydání bezdůvodného obohacení za užívání uvedené bytové jednotky bez právního důvodu za období od 1. 4. 2018 do 30. 6. 2019, tedy za 15 měsíců v celkové výši 280 500 Kč, když předpokládané měsíční nájemné činilo podle odborného stanoviska nejméně 18 700 Kč měsíčně. Žalobkyně odmítla cokoliv zaplatit. Na základě této smlouvy postupitel postoupil postupníkovi část výše uvedené pohledávky a to ve výši 175 000 Kč. Z oznámení postupitele dlužníkovi o postoupení části pohledávky ze dne 9. 10. 2019 bylo prokázáno, že zástupce žalované oznamoval žalobkyni postoupení části pohledávky. Z reakce žalobkyně na toto postoupení ze dne 21. 10. 2019 bylo zjištěno, že oznámení považuje za zcela bezpředmětné, když vůči Mgr. [jméno] [příjmení] nemá žádný závazek. Byt jí měl být a dětem poskytnut k bezplatnému bydlení ze strany Mgr. [příjmení]. Z výzvy ze dne 15. 7. 2019 pak bylo prokázáno, že zástupce Mgr. [příjmení] vyzýval žalobkyni o úhradu bezdůvodného obohacení od 1. 4. 2018 do 30. 6. 2019 za 15 měsíců po 18 700 Kč měsíčně, částku 280 500 Kč s tím, že žádal, aby byla tato částka uhrazena k rukám klienta nejpozději do 7 dnů po odeslání dopisu. Z dopisu žalobkyně ze dne 5. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně uváděla, že není pravdou, že by panu [příjmení] něco dlužila. Dále se vyjadřovala k situaci v soužití s panem [příjmení], když uváděla, že nájemné také nehradila z toho důvodu, že byt, který po celou dobu užívali, patřil rodičům pana [příjmení], kteří ho neměli v úmyslu převést na něho s ohledem na chování syna. V době, kdy jej pan [příjmení] zdědil a následně odešel za svou stávající manželkou, byl to on, kdo výslovně opakovaně prohlašoval, že byt jim poskytne k bezplatnému bydlení. O tom hovořil i před soudem a tento příslib byl zohledněn i ve výši výživného, když přímo v rozsudku byla vyčíslena i částka ve výši 6 500 Kč pro každou z děvčat jako plnění nad rámec výživného – poskytnutí bydlení.

6. Z potvrzení o vedení účtu ze dne 7. 12. 2022 bylo prokázáno, že žalobkyně má u [právnická osoba] účet [číslo] od 4. 10. 1999. Z výpisu z účtu žalobkyně za období od 1. 1. 2012 do 30. 9. 2016 byly prokázány příjmy a výdaje žalobkyně za toto rozhodné období, když zejména je nutno poukázat, že ze strany otce, jednatele žalované, byla na tento účet hrazena měsíčně částka 10 000 Kč a 5 000 Kč s tím, že po té došlo k vrácení částky 50 000 Kč a v roce 2015 žalobkyně z účtu obdržela 70 000 Kč. Stejně tak v roce 2015 platila matka žalobkyně ze svého účtu měsíčně částku 5 000 Kč označenou„ [příjmení] [jméno]“, případně„ [příjmení] [jméno]“.

7. Z usnesení soudního exekutora Mgr. [jméno] [jméno] ze dne 23. 11. 2015 bylo zjištěno, že byla nařízena exekuce Okresním soudem v Olomouci č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kterým byla nařízena exekuce vůči Mgr. [jméno] [příjmení] dle exekučního titulu, který vydal Statutární město Olomouc, komise pro projednávání přestupků s tím, že byl zrušen exekuční příkaz, a kterým bylo rozhodnuto o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného. Z oznámení o ukončení exekuce ze dne 3. 2. 2016 ve stejné exekuční věci, že došlo k ukončení exekuce a zanikly účinky vydaných exekučních příkazů tam uvedených. Usnesení ze dne 23. 11. 2015 soudního exekutora Mgr. [jméno] [jméno] ve věci exekuce vedené u Okresního soudu v Olomouci pod č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] dle exekučního titulu, kterým je vykonatelné rozhodnutí a to výkaz nedoplatků Finančního úřadu v [obec], byl exekuční příkaz, kterým bylo rozhodnuto o provedení exekuce, přikázání pohledávky z účtu povinného zrušen v celém rozsahu. Z oznámení o skončení exekuce ze dne 3. 2. 2016 bylo zjištěno, že Mgr. [jméno] [jméno], exekutor, oznamoval skončení exekuce vedené u Okresního soudu v Olomouci č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kterým bylo vykonatelné rozhodnutí příkaz o uložení pokuty vydané Statutárním městem Olomouc. Z dopisu exekutora Mgr. [jméno] [příjmení] zástupci Mgr. [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení], ze dne 3. 12. 2015 bylo zjištěno, že tento sděloval k tam uvedeným spisových značkám potvrdit přijetí všech úhrad s tím, že v současné době jsou realizovány kroky k formálnímu ukončení daných exekučních řízení. Z dohody o vyrovnání závazku uzavřené mezi společností [právnická osoba] a Mgr. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že tito uzavřeli dohodu o vyrovnání závazku, který vznikl na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 23. 1. 2007, na jehož základě je povinný povinen zaplatit pohledávku ve výši 250 975 Kč s 0,1 % denním úrokem od 17. 4. 2005 do zaplacení a náklady řízení ve výši 10 040 Kč. Účastníci se dohodli, že povinný uhradí prostřednictví své matky [jméno] [příjmení] před podpisem této dohody na úplné vyrovnání pohledávky částku 1 150 000 Kč na účet advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], číslo účtu tam uvedeno. Oprávněný se pak zavázal po předání návrhu na zastavení exekuce a po obdržení částky 1 150 000 Kč se zdržet jakýchkoliv právních kroků, které by směřovaly proti úspěšnému zastavení exekuce u povinného. Smlouva byla uzavřena dne 25. 11. 2015.

8. Z rozsudku Okresního soudu v Olomouci č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne 8. 11. 2019, bylo zjištěno, že těmito rozsudky bylo rozhodováno o úpravě práv a povinností rodičů k nezletilým dětem s tím, že z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Olomouci pak vyplývalo, že soud přihlédl při stanovení výživného k tomu, že matka s dětmi žije v bytě, který je vlastnictvím otce a neplatí otci žádné nájemné, takže v tomto smyslu soud přihlédl k takto otcem poskytovanému plnění otce mimo rámec výživného, které představuje právě nepožadované nájemné z bytu 4+1 minimálně 6 500 Kč měsíčně pro každé dítě. Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu pak vyplývá, že krajský soud přikročil k určení výživného pro obě nezletilé v částkách vyšších, než učinil okresní soud, a to z toho důvodu, že otec až v průběhu odvolacího řízení poprvé jednoznačně deklaroval, že matce ani dětem nehodlá bezplatně zajišťovat bydlení, při čemž matku vyzval k vydání bezdůvodného obohacení.

9. Ze spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. [spisová značka], zejména z usnesení ze dne 2. 6. 2022, které nabylo právní moci ve výroku I. dne 6. 6. 2022 a ve výroku ohledně poměrné části zaplaceného soudního poplatku právní moci 22. 6. 2022, bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smír, že žalobce v té věci Mgr. [příjmení] [příjmení] proti žalované [celé jméno žalobkyně] uzavřeli smír, ve kterém se žalovaná zavázala zaplatit žalobci částku ve výši 92 000 Kč ve splátkách tam určených s tím, že uzavřením smíru měly být vypořádány veškeré nároky žalobce z titulu bezdůvodného obohacení za období od 12. 1. 2019 do 30. 4. 2020. Z protokolu o jednání z tohoto spisu ze dne 20. 8. 2021, zejména z výslechu svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že pokud jde o bydlení v bytě na Polívkově, uvedla, že v bytě bydleli do jara 2018, kdy žalobce odešel ke své manželce. V bytě se vyskytoval fakultativně, měl tam umístěné své věci, nepravidelně sporadicky do bytu docházel. Po odchodu žalobce v bytě nadále zůstala bydlet žalovaná a jejich dvě společné děti. Žalovaná si koupila třípokojový byt, který rekonstruovala a odstěhovala se do něho na podzim roku 2019. Veškeré energie po celou dobu, co účastníci spolu bydleli v bytě, platila žalovaná. Žalobce se na platbách nikdy nepodílel. Žalobce po dubnu 2018 v bytě neviděla. V koupelně viděla pánskou kosmetiku, v ložnici byly věci žalobce. Z výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] v tomto řízení bylo zjištěno, že je dcerou žalované. Potvrdila, že účastníci spolu bydleli v bytě na adrese [ulice] v [obec]. Žalovaná s její pomocí celé roky táhla finančně celou domácnost. Žalovaná (tak jak je označena v tomto řízení) se do svého bytu, který si koupila, odstěhovala v listopadu 2018. Společně bydleli do dubna 2018. Svědkyně v domácnosti účastníků byla často, hlídala jim děti. Po datu dubna 2018 se s ním v bytě určitě dvakrát potkala, v obou případech tam spal, pak vstával, uvařil si kávu a čaj, použil koupelnu a pak odešel. Byt po té době navštěvovala, poznala, že tam žalobce byl, i když se s ním nesetkala. Přede dveřmi bytu ležela hromada pánských bot. Žalobce žalované nabídl, že v bytě může s dětmi bydlet do doby, než děti vystudují. V létě 2019 viděla žalobce, jak jde do bytu. Byl tam více jak dvě hodiny. Svědkyně tam hlídala děti v době, kdy tam nebyla žalovaná. Bylo to v květnu nebo v červnu 2018.

10. Z výpovědi jednatele žalované jako účastníka řízení bylo zjištěno, že předmětný automobil byl zakoupen pro žalovanou, kde je jediným jednatelem a jediným společníkem. Kupní cena byla zaplacena z firemního účtu žalované a dále také tvrdil, že mezi žalovanou a žalobkyní nikdy nebyla uzavřena půjčka a žalovaná nemá vůči žalobkyni žádné závazky. Potvrdil pak, že částka mohla být uhrazena z účtu žalobkyně. Jednatel žalované tvrdil, že měl peníze v hotovosti a to buď jako fyzická osoba nebo šlo o peníze žalované. Tyto si schovával u žalobkyně a tato je pravděpodobně převedla na účet. Měl tedy u žalobkyně deponované větší částky peněz a žalobkyni řekl, že si chce koupit auto na žalovanou a dal ji pokyn, aby uhradila větší částku peněz. Tvrdil, že v předmětném bytě skončil bydlet kolem Velikonoc 2018. Byl naposledy před bytem v květnu 2018. Tvrdil, že byla běžná praxe mezi ním a žalobkyní, že měl u ní schované vyšší částky peněz v hodnotě vyšších stotisíců, když z těchto peněz platila žalobkyně nájem, používala je na chod domácnosti. Peníze dostával z hotelu z nájmu nebo z dědictví po otci, také měl částky v eurech, které dostával od tety z Rakouska. Peníze dále získával z pronájmu hotelu, který nájemce hotelu platil měsíčně na účet. Peníze pak vybíral, platil za úpravy hotelu. Nedokázal se konkrétně vyjádřit ke smlouvě o postoupení pohledávek, potvrdil, že na smlouvě jsou i jeho podpisy. Dědické řízení po otci bylo ukončeno v únoru nebo březnu 2016, když součástí dědického řízení byla i žalovaná. Vozidlo používal jako jednatel žalované, běžně s ním vozil děti i žalobkyni. Vozidlo bylo prodáno. [příjmení], za kterou auto prodal, kopírovala v podstatě kupní cenu. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že je dcera žalobkyně, jednatel žalované je její otec. S rodiči dohromady bydleli na adrese [adresa]. Spolu s nimi byt na [příjmení] užíval i otec, který ho využíval celou dobu do listopadu 2019, kdy tam přespával, měl do bytu přístup. Fakticky využíval pouze ložnici, kterou matka opustila na jaře 2018, dále kuchyň, koupelnu, záchod a obývací pokoj, společnou chodbu. Nechodil pouze do pokoje svědkyně a její sestry. Otec měl v bytě veškeré své věci, nejvíce v chodbě, kde byl proutěný gauč, na který dával své věci i obsah kapes. Věci se válely po celém bytě. Když otec přišel do bytu, tak zvonil, nechtělo se mu hledat klíče. [příjmení] od bytu matka předávala paní [jméno] [příjmení] pro to, aby dala otci najevo, že se z bytu odstěhovali. Otec žil společně s matkou a spali v ložnici až do té doby, než se dozvěděli o nevěře, což bylo na počátku roku 2018. Matka měla svoje auto, toto nikdy neřídila, šlo o Volkswagen Golf. Poté, co Golf přestal jezdit, koupila se tmavě modrá Škoda Octavia. Na auto si půjčil peníze od matky, když svědkyně potvrdila, že toto ví z hádek mezi rodiči. Otec auto prodal v den, kdy měli společně jet na hory. Bylo to o jarních prázdninách 2018.

11. Po takto provedeném dokazování byl zjištěn tento skutkový stav. V daném řízení bylo prokázáno z výpisu účtu žalobkyně, že tato z účtu č. [bankovní účet] dne 11. 3. 2016 uhradila platbu autosalonu [příjmení] ve výši 279 000 Kč. Dále z výpisu z tohoto účtu, že žalovaná uhradila dne 21. 5. 2016 na tento účet žalobkyně částku 50 000 Kč a dne 21. 9. 2016 byl proveden na tento účet vklad v hotovosti s poznámkou„ [příjmení] auto“ a to v částce 54 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky pak bylo prokázáno, že Mgr. [příjmení] [příjmení] jako postupitel uzavřel s žalovanou jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávky ve výši 175 000 Kč, když v této smlouvě bylo uvedeno, že pohledávka měla vzniknout z důvodu bezdůvodného obohacení za užívání bytové jednotky patřící Mgr. [jméno] [příjmení] ze strany žalobkyně bez právního důvodu. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalobkyni zasláno, na což žalobkyně reagovala vyjádřením. Z rozsudku Okresního soudu v Olomouci pak bylo prokázáno, že v době, kdy bylo rozhodováno o úpravě práv a povinností rodičů, tj. žalobkyně a jednatele žalované, k nezletilým dcerám, okresní soud uzavřel, že rozhodl o nižším výživném, proto že jednatel žalované nepožadoval ve vztahu k dcerám a matce náklady za užívání předmětného bytu. Teprve při jednání u odvolacího soudu jednoznačně deklaroval, že po žalobkyni požaduje bezdůvodné obohacení a nesouhlasí s tím, aby bezplatně užívala předmětný byt. Z výpisu z účtu žalobkyně pak bylo prokázáno, jaké platby přicházely na její účet, když bylo v řízení zjištěno, že ze strany žalované, případně jednatele žalované jako fyzické osoby, byly na tento účet uhrazeny pouze shora uvedené částky a dále tam byly hrazeny částky ze strany rodičů jednatele žalované.

12. Dle názoru soudu tedy nebylo prokázáno tvrzení jednatele žalované, které uváděl ve své výpovědi, že měl k dispozici částky v řádu stotisíců korun, které si u žalobkyně ukládal, když toto jeho tvrzení je dle názoru soudu právě vyvráceno výpisem z účtu žalobkyně a i z dalších listinných důkazů, zejména dohody o narovnání a dokladech o exekucích, které byly prováděny ve vztahu k jednateli žalované. Částečně toto jeho tvrzení bylo také vyvráceno výpovědí svědkyň z řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] a to Mgr. [jméno] [příjmení], která potvrdila, že žalovaná platila energie, žalobce se na platbách nikdy nepodílel. Stejně tak tyto skutečnosti potvrdila matka žalobkyně, která potvrdila, že žalovaná s její pomocí celé roky táhla finančně celou domácnost.

13. Podle § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen o. z.), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

14. Podle § 610 odst. 1. o. z., k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

15. Podle § 611 o. z., promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

16. Podle § 619 odst. 1, o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

17. Podle § 629 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky.

18. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

20. Ve vztahu k právnímu hodnocení má soud za to, že v řízení žalobkyně prokázala, že zapůjčila žalované částku 279 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit. V tomto směru je nutno zmínit, že situace tak, jak byly jednotlivé skutečnosti prokazovány, je složitá s ohledem na vzájemné vztahy účastníků řízení, které byly ještě zkomplikovány smlouvou o postoupení pohledávky, na základě které žalovaná uplatnila obranu vůči žalobkyni ve vztahu k žalované částce. V prvé řadě je nutno uvést, že žalobkyně a jednatel žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] spolu žili ve společné domácnosti v druhovském poměru, z tohoto vztahu se jim narodily dvě děti. Žalobkyně prokazovala uzavření smlouvy o zápůjčce prostřednictvím výzvy k platbě a výpisu z účtu, ze kterého vyplynulo, že ze svého účtu za žalovanou uhradila dne 11. 3. 2016 částku 279 000 Kč na účet autosalonu [příjmení] na zakoupení vozidla Škoda Octavia [registrační značka]. To, že vozidlo bylo ve vlastnictví žalované, bylo mezi účastníky učiněno nesporným. Dále žalobkyně tvrdila, že na zápůjčku žalovaná částečně hradila a to platbou došlou dne 21. 6. 2016, jak bylo prokázáno z výpisu účtu žalobkyně, a dále ze strany jednatele žalované byla v hotovosti dne 21. 9. vložena na účet žalobkyně částka 54 000 Kč. Žalobkyně tedy dle názoru soudu prokázala uzavření smlouvy o zápůjčce ve výši 279 000 Kč s tím, že na tuto bylo ze strany žalované částečně plněno a neuhrazená zůstala žalovaná částka, tedy částka 175 000 Kč. Zejména tyto listinné důkazy vyvrací tvrzení žalované, že žádná smlouva o zápůjčce uzavřena nebyla, naopak na účet žalobkyně ze strany jednatele žalované, případně Mgr. [příjmení] jako fyzické osoby byly ukládány finanční prostředky, které si uložil u žalobkyně a ta je měla převést na účet. Z výpisu účtu žalobkyně bylo prokázáno, že pokud jde o příjmy na tento účet, chodily tam finanční částky ze zaměstnání žalobkyně, případně další částky, které získala na základě další pracovní činnosti. Je pravdou, že na účet žalobkyně byly převáděny ze strany rodičů jednatele žalované finanční částky, když z účtu otce jednatele v roce 2014 získala částku 180 000 Kč, v roce 2015 dalších 70 000 Kč, z čehož po smrti otce jednatele žalované vrátila do dědického řízení částku 50 000 Kč. Bylo také zjištěno, že matka jednatele žalované zasílala na účet žalobkyně finanční prostředky, které měly sloužit k vedené společné domácnosti žalobkyně a jednatele žalované. Ze strany jednatele žalované tedy nebyly na tento účet zasílány žádné finanční prostředky mimo jediné částky, jak bylo shora uvedeno, a to částky 50 000 Kč, tedy platby došlé dne 21. 6. 2016 na účet žalobkyně a vklad v hotovosti ve výši 54 000 Kč ze dne 21. 9. 2016, který je výslovně označen„ [příjmení] auto“. Na základě těchto skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o zápůjčce. Nebylo však v řízení prokázáno, kdy měly být finanční prostředky žalobkyně ze strany žalované vráceny. Je možné dospět k závěru, že žalobkyně, pokud vyzvala předžalobní upomínkou žalovanou k úhradě částky ve výši 175 000 Kč podáním ze dne 19. 9. 2019 do 28. 2. 2019 stanovila splatnost nesplacené částky ze smlouvy o zápůjčce a do této doby měla být tedy ze strany žalované částka uhrazena.

21. Soud se zabýval námitkou promlčení nároku, která byla vznesena ze strany žalované. V řízení bylo dle názoru soudu prokázáno, že k zapůjčení finančních prostředků došlo dne 11. 3. 2016, jak bylo prokázáno z výpisu z účtu žalobkyně. Pokud byla tedy splatnost stanovena ze strany žalobkyně do 28. 2. 2019 a žaloba byla podána dne 4. 3. 2019, nemohlo dojít k promlčení nároku žalobkyně, když v tomto směru je nutno odkázat na shora uvedená ustanovení občanského zákoníku týkající se promlčení nároku. Žaloba byla uplatněna u soudu v době, kdy nárok nebyl promlčen. Dle názoru soudu tedy není tato námitka důvodná.

22. Žalovaná učinila také úkon, na základě kterého měla získat vůči žalobkyni pohledávku ve výši 175 000 Kč od Mgr. [jméno] [příjmení] a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. 10. 2019. Na základě této smlouvy se měla stát věřitelem žalobkyně a v souladu s § 98 o. s. ř. uplatnila proti nároku žalobkyně jako obranu právě částku 175 000 Kč. Tuto obranu žalovaná uplatnila u soudu podáním doručeným dne 11. 12. 2019. U jednání dne 22. 8. 2022 pak byla doplněna skutková tvrzení ohledně postupované pohledávky, když tato měla vzniknout na základě toho, že Mgr. [příjmení] je vlastníkem bytu, který užíval spolu s žalobkyní, když z bytu musel odejít, tento užívala bez právního důvodu žalobkyně a Mgr. [příjmení] [příjmení] uplatnil vůči žalobkyni jako dlužnici dopisem ze dne 15. 7. 2019 nárok na vydání bezdůvodného obohacení v celkové výši 280 500 Kč. Tohoto nároku se domáhal v řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka], když v tomto řízení byl uzavřen smír mezi účastníky, kdy se žalobkyně zavázala zaplatit Mgr. [příjmení] bezdůvodné obohacení za období od 12. 1. 2019 do 30. 4. 2020. [příjmení] žalované jako bezdůvodné obohacení za užívání bytu byla za období od 1. 4. 2018 do 11. 1. 2019, když v tomto směru žalovaná tvrdila, že ve smíru bylo dohodnuto, že Mgr. [příjmení] byt neužíval, a proto byl uzavřen smír. Žalobkyně se pak bránila tím, že v rozhodné době, kdy je stanovena obrana žalované, tento předmětný byt užíval, měl tam svoje věci a dále žalobkyně tvrdila, že tento byt užíval až do podzimu 2019, kdy v bytě občasně přespával, měl v něm své věci, choval se jako vlastník a běžný uživatel. Zejména z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], dcery žalobkyně a jednatele žalované, bylo prokázáno, že s rodiči dohromady bydleli na adrese [adresa žalobkyně]. Potvrdila, že tam jednatel žalované přespával, měl přístup do celého bytu, měl tam svoje věci. Soud tedy dospěl k závěru, že Mgr. [příjmení] nevznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení za období, které učinil předmětem smlouvy o postoupení pohledávky, tedy od 1. 4. 2018 do 11. 1. 2019, když rozhodně podle výpovědi této svědkyně předmětný byt užíval. Je nutno také přihlédnout k námitce žalobkyně, že Mgr. [příjmení] slíbil, že žalobkyně se společnými dcerami může předmětný byt užívat, a tato skutečnost byla zohledněna v řízení, které se týkalo úpravy práv a povinností rodičů k nezletilým dětem, tedy žalobkyně a Mgr. [jméno] [příjmení], a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jak bylo prokázáno z rozsudku č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], když v odůvodnění je uvedeno, že otec mimo rámec výživného, které představuje právě nepožadované nájemné z bytu 4+1 minimálně 6 500 Kč měsíčně pro každé dítě. Teprve až před odvolacím soudem, jak bylo prokázáno z rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] došlo ze strany soudu ke zvýšení výživného, když z odůvodnění vyplývá, že otec až v průběhu odvolacího řízení poprvé jednoznačně deklaroval, že matka ani dětem nehodlá bezplatně zajišťovat bydlení, přičemž matku vyzval k vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v dosavadním bezplatném užívání bytu, který je v jeho vlastnictví. Tedy teprve až u jednání odvolacího soudu Mgr. [příjmení] změnil svoje tvrzení a teprve až tehdy jednoznačně deklaroval, že nehodlá zajišťovat bydlení svým dětem, ale za rozhodné období tak tomu nebylo, když k tomu přihlížel i okresní soudu ve shora citovaném rozhodnutí. To, že měl jednatel žalované poskytnout žalobkyni možnost bezplatného bydlení, potvrdila také svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] ve své výpovědi do protokolu o jednání ze dne 20. 8. 2021 v řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka]. Nebyla důvodná námitka žalované, že v řízení vedené pod sp. zn. 11 c [číslo], pokud byl uzavřen smír, že v tomto smíru bylo potvrzeno, že k bezdůvodnému obohacení došlo. Ze smíru, který účastníci uzavřeli, vyplývá, že se nároky týkaly bezdůvodného obohacení pouze za období od 12. 1. 2019 do 30. 4. 2020. Dle názoru soudu naopak bylo prokázáno, že v předchozím období, tedy nejméně do 11. 1. 2019, jednatel žalované předmětný byt užíval. I z tohoto důvodu dle názoru soudu nemohlo za období do 1. 4. 2018 do 11. 1. 2019 Mgr. [jméno] [příjmení] vzniknout bezdůvodné obohacení, které mohl postoupit za žalovanou. Z tohoto hlavního důvodu tedy soud k této obraně žalované nepřihlédl.

23. Pokud žalobkyně namítala, že teprve až u jednání dne 22. 8. 2022 bylo uvedeno období, za které byla tvrzená pohledávka uplatňována, a došlo k promlčení nároku, k této námitce soud nepřihlížel, když dospěl k jiným závěrům, tedy že za uvedené období nárok na bezdůvodné obohacení vůbec nevznikl, a proto nebylo nutno se zabývat touto námitkou žalobkyně.

24. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do doby splatnosti, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Dobu prodlení pak soud stanovil od 29. 2. 2019, kdy byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou k úhradě dluhu do 28. 2. 2019. Tedy od 29. 2. 2019 začal vznikat žalobkyni nárok na úrok z prodlení, když ve zbytku, tedy za období od 12. 6. 2016 do 28. 2. 2019, byl nárok zamítnut.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 131 444 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 750 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 175 000 Kč sestávající z částky 8 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 050 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 8 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 4 050 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. ze dne 30. 7. 2019, z částky 4 050 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. ze dne 20. 2. 2020, z částky 8 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 22. 8. 2022, z částky 8 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 5. 9. 2022, z částky 8 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 6. 10. 2022, z částky 8 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 1. 11. 2022, z částky 8 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 14. 11. 2022, z částky 8 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 18. 1. 2023, z částky 8 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 2. 2023, z částky 8 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 22. 2. 2023 a z částky 4 050 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. ze dne 10. 3. 2023 včetně čtrnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 101 400 Kč ve výši 21 294 Kč.