13 C 90/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr Zuzanou Mackovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 2 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které věřitel poskytl žalované zápůjčku ve výši 2 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit do [datum]. Žalovaná zápůjčku ve lhůtě splatnosti nevrátila, pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Jelikož žalovaná svůj dluh neuhradila, domáhá se žalobkyně svého nároku soudní cestou. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.

2. S ohledem na skutečnost, že se v dané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), obsahuje rozsudek podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. zkrácenou verzi odůvodnění.

3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

4. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které věřitel poskytl žalované zápůjčku ve výši 2 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit do [datum]. Zápůjčka byla předána žalované v hotovosti dne [datum]. Žalovaná zápůjčku ve lhůtě splatnosti nevrátila, pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni, žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne18. 1. 2018. Jelikož žalovaná svůj dluh přes výzvu žalobkyně neuhradila, domáhá se žalobkyně svého nároku soudní cestou.

5. Vzhledem k tomu, že se v řízení vyskytoval cizí prvek daný sídlem žalobkyně, spočívající ve státní příslušnosti žalobkyně, která je právnickou osobou zřízenou a se sídlem v Kyperské republice republiky, řešil soud primárně otázku vlastní pravomoci, příslušnosti a užití hmotného práva v projednávaném případu. Za situace, kdy Česká republika i Kypr jsou členy Evropské unie, je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012. Podle ustanovení článku 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále také jen„ Nařízení“) nestanoví-li nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu. S ohledem na skutečnost, že žalovaná má v působnosti Okresního soudu v Olomouci bydliště, soud dovozuje svou pravomoc a příslušnost předmětný spor projednat a rozhodnout. Soud případ posuzoval dle českého hmotného práva, neboť při absenci dvoustranné či vícestranné mezinárodní smlouvy upravující vztahy mezi Českou republikou Kyprem, je nezbytné aplikovat Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní vztahy, a to článek 4 odst. 4, dle kterého není-li možné určit rozhodné právo podle odstavce 1 nebo 2, řídí se smlouva právem země, s níž je nejúžeji spojena. Rozhodným právem, bude tak české právo hmotné, poněvadž žalobkyní tvrzené nároky vznikly na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dle českého práva, na území ČR a samotná změna v osobě věřitele nemá za následek změnu rozhodného práva, když taková skutečnost nevyplývá ostatně ani z vůle smluvních stran.

6. Co do aktivní věcné legitimace žalobkyně, pak tuto soud v daném případě má za osvědčenou na základě oznámení postupitele o postoupení pohledávek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007).

7. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

9. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.

10. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

11. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

15. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

16. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: Jednáním právního předchůdce žalobkyně a žalované došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku, neboť právní předchůdce žalobkyně převzal závazek poskytnout žalované finanční prostředky do určité výše, což splnil, a žalovaná se zavázala tyto prostředky s poplatky (které však žalobkyně nepožaduje) splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalované ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dle zák. č. 89/2012 Sb., měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o zápůjčce, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník (žalovaná) dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou platnou smlouvu o zápůjčce a poskytla žalované finanční prostředky ve sjednané výši, a to hotovosti dne [datum]. Bylo tedy pouze na žalované, aby tvrdila a prokázala, že poskytnuté finanční prostředky žalobkyni zcela splatila, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaná neučinila. Soud proto shledal žalobu důvodnou co do částky celkem 2 000 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal i požadovaný úrok z prodlení, který soud považuje za souladný s právními předpisy a obsahem spisu. Lhůtu k plnění určil soud jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava, podání žaloby, výzva k plnění), 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., včetně 21 % DPH z těchto částek ve výši 189 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí částku 1 489 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, který žalobkyni ve sporu zastupoval, a to v pariční lhůtě tří dnů stanovené dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.