13 C 92/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Zoratto ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 16 964 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části požadující po žalovaném zaplacení částky ve výši 9 364 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 964 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky 16 964 Kč s příslušenstvím, a to so odůvodněním, že dne , datum, žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 12 100 Kč, která byla zaslána na jeho účet. Součástí dohody byl i poplatek ve výši 4 864 Kč, přičemž celková částka 16 964 Kč byla splatná nejpozději dne , datum, . Žalovaný se zavázal částku řádně uhradit, avšak své závazky nesplnil. Zápůjčka byla sjednána prostřednictvím webové stránky žalobkyně, kde žalovaný nastavil parametry smlouvy, potvrdil seznámení s obchodními podmínkami a podepsal smlouvu prostřednictvím PINu, který mu byl zaslán na jeho telefonní číslo. Identita žalovaného byla ověřena na základě skenu dokladu totožnosti a ověřovací korunové platby. Ke dni podání žaloby žalovaný neuhradil žádnou částku. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech, které žalovaný poskytl prostřednictvím formuláře. Tyto údaje byly ověřeny na základě předložených dokumentů a případně nahlédnutím do relevantních databází. Na základě získaných informací a jejich vyhodnocení dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný je schopen zápůjčku splácet. Tento závěr byl podkladem pro uzavření smlouvy o zápůjčce mezi žalobkyní a žalovaným. Z důvodu prodlení vznikly žalovanému také povinnosti uhradit úroky z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z dlužné jistiny (počínaje dnem , datum, ) a účelně vynaložené náklady ve výši 2 500 Kč, které zahrnují písemné výzvy k úhradě dluhu. Žalobkyně zaslala žalovanému několik výzev k úhradě dlužné částky, včetně předžalobní výzvy dne , datum, , avšak žalovaný na tyto výzvy nereagoval. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku ve výši 4 500 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.

3. Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu konaného dne , datum, omluvili, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.

4. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění: Ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, , všeobecných obchodních podmínek, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 12 100 Kč, s tím že peněžní částka odpovídající výši zápůjčky bude žalobkyní poskytnuta převodem na bankovní účet žalované číslo , č. účtu, Tuto částku se pak žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 864 Kč do , datum, ve třech splátkách. Z výpisu z účtu, že žalovaný zápůjčku ve výši 12 100 Kč čerpal dne , datum, na účet č. , č. účtu, . Z upomínek, že žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a z podacího lístku z téhož dne, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván dopisem odeslaným doporučeně k úhradě dlužné částky ve výši 20 258 Kč do tří dnů.

5. Na základě provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 12 100 Kč, přičemž tato částka byla převedena na účet žalovaného č. , č. účtu, dne , datum, . Žalovaný se zavázal uhradit zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 4 864 Kč nejpozději do , datum, , což však neučinil. Žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala k úhradě dlužné částky a dne , datum, byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky doporučeným dopisem, který stanovil lhůtu k zaplacení do tří dnů. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni nevrátil. Žalovaný uhradil částku ve výši 4 500 Kč6. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

8. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.

9. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

10. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke kterému je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

17. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neprokázala, že posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů, když k důkazu o posouzení úvěruschopnosti nepředložila ničeho. Soud byl připraven žalobkyni o tomto poučit dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a zbavila se tak svého práva být soudem poučena o svém důkazním břemenu. Žalobkyně tak důkazní břemeno o tom, že řádně a úplně posoudila před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného, v tomto řízení neunesla.

18. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce, když smlouva je v rozporu s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

19. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jak dovodil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2, zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy.

20. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.

21. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok pouze na uhrazení dlužné jistiny po zaplacení částky 4 500 Kč ze strany žalovaného, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo platně dojít ke sjednání smluvní pokuty, poplatku za poskytnutí zápůjčky ani poplatků za upomínky. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 7 600 Kč, když dle tvrzení žalobkyně žalovaný před podáním žaloby zaplatil částku ve výši 4 500 Kč. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

22. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů, již shora uvedených zamítnuta.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., a to za situace, kdy byl žalovaný procesně úspěšnějším účastníkem řízení, při zohlednění příslušenství (viz např. nález Ústavního soud sp. zn. I. ÚS 2717/08), nicméně v řízení zcela pasivní žalovanému žádné náklady řízení nevznikly a soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.