14 C 106/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Frumarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o 39 211,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 211,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 211,55 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 3 000,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 39 211,55 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě této smlouvy žalovanému úvěr ve výši 24 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 15 211,55 Kč do , datum, . Žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil. Žalobkyně požaduje uhradit dluh 24 000 Kč za poskytnuté finanční prostředky, dále částku 15 211,55 Kč na dlužném poplatku za poskytnutí úvěru.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval.

3. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání.

4. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich tento závěr o skutkovém stavu:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena dne , datum, mezi právním předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, .) a žalovaným na základě žádosti žalovaného. Předmětem smlouvy o úvěru bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 24 000 Kč. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím unikátního SMS kódu. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 15 211,55 Kč do , datum, . Pohledávka na žalobkyni byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, .

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

8. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

9. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

10. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

11. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

12. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

15. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

16. Soud se v prvé řadě zabýval zkoumáním platnosti uzavřené úvěrové smlouvy a v této souvislosti zejména posuzoval ujednání úvěrové smlouvy o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 15 211,55 Kč a dovodil, že uvedené ujednání o poplatku (odměně) za úvěr je v daném případě v rozporu s dobrými mravy a z toho důvodu absolutně neplatné podle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měl žalovaný vrátit poplatek ve výši 63 % poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši poplatku za poskytnutí úvěru považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout podle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu.

17. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši poplatku za poskytnutí úvěru na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ustanovení § 576 občanského zákoníku tedy platí, že je-li ujednání od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná [srov. Lavický, P. a kol.: občanský zákoník I. obecná část (§ 1 – 654). Komentář k prvnímu vydání. Praha. C. H. Beck 2014. strana 2060 až 2064]. Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o poplatku jakožto odměně za poskytnutí úvěru a že poskytování úvěrů je předmětem činnosti právní předchůdkyně žalobkyně, nelze předpokládat, že by právní předchůdkyně žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru.

18. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení celé v řízení požadované jistiny úvěru, která žalovanému skutečně byla poskytnuta.

19. Ve zbývajícím rozsahu (poplatek za poskytnutí úvěru) pak byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta.

20. O nákladech řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., a to tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 3 000,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, . Žalobkyně byla procesně úspěšná co do 61,20 % předmětu říze, procesně neúspěšná co do 38,80 % předmětu řízení, žalobkyně pak tedy má právo na náhradu 22,40 % svých účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení se v daném případě sestávají ze zaplacení soudního poplatku ve výši 1 961 Kč, dále pak z odměny za zastupování advokátem za 3 úkony právní služby po 2 700 Kč (příprava a převzetí, předžalobní výzva, žaloba), dále na 3 režijní paušály po 450 Kč, vše - vyjma SOP, zvýšené o 21 % DPH (1 984,50), tedy náklady řízení celkem činily 13 395,50 Kč z čehož 22,40 % činí 3 000,60 Kč.