14 C 112/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Frumarem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 20 524,83 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 166,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 166,64 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 1 549,79 Kč, částku 700 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, částku 358,19 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 2 513 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobou podanou dne [datum] u Okresního soudu v Olomouci se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 166,64 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], uzavřela s žalovaným dne 12. 6. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Úvěr ve výši 20 166,64 Kč žalovaný vyčerpal. Smlouvou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Dne 7. 10. 2022 došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které pak došlo dne 11. 10. 2022 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Dne 31. 1. 2023 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku.

2. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 6. 2023 č.j. [spisová značka] -.62 bylo řízení částečně zastaveno.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání.

4. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich tato skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], uzavřela s žalovaným dne 12. 6. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Úvěr ve výši 20 166,64 Kč žalovaný vyčerpal. Smlouvou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Dne 7. 10. 2022 došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, na základě, které pak došlo dne 11. 10. 2022 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Dne 31. 1. 2023 zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 23 664,88 Kč a skládala se z: - nesplacené jistiny ve výši 20 166,64 Kč - nesplaceného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 2 440,05 Kč, který byl vypočítán z nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 166,64 Kč v sazbě 23,76 % ročně, kdy postoupená výše smluvního úroku byla vypočítána za období od 27.2.2022 do 1.9.2022, tj. do data, ke kterému byl vytvořen seznam postupovaných pohledávek ke Smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum]. - z nesplacené smluvní pokuty ve výši 358,19 Kč. - z nesplacených poplatků za odeslání písemných upomínek žalovanému ve výši 700 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení v sazbě určené datem zesplatnění závazku, a to za období od prvního dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, tj. od 1.10.2022 do zaplacení, a to z postoupené jistiny ve výši 20 166,64 Kč. Žalobkyně rovněž požaduje úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky, a to ve výši 690 Kč sestávající se z poplatků: Odchozí dopis 39 Kč. Odchozí dopis doporučeně 50 Kč, Odchozí telefonický hovor 72 Kč, Osobní návštěva 217 Kč.

5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Dle § 2050 o. z., je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

6. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované řádně a na základě dostatečných podkladů.

7. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť právní předchůdkyně žalobkyně převzala závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s poplatky splatit. Vzhledem k tomu, že žalovaný svou povinnost vyplývající ze smlouvy nesplnil a strany si dohodly, že v takovém případě je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu, byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty. Jelikož došlo k postoupení pohledávky a novým věřitelem se stala žalobkyně, nabyla tato taktéž příslušenství pohledávky a práva s pohledávkou spojená. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena, a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným platnou úvěrovou smlouvu, a že poskytla žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Žalobkyně prokázala, že došlo k řádnému postoupení pohledávky, když bylo žalovanému postoupení pohledávky oznámeno. Bylo pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 2 513 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. právnímu zástupci žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 061 Kč, sazbu mimosmluvní odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění před podáním žaloby, podání žaloby) dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen„ vyhl.“), 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl., když v daném případě se jedná o opakované podání ve skutkově i právně obdobných věcech. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, vzniklo mu dle § 137 odst. 3 o.s.ř. právo na zaplacení daně z přidané hodnoty. Žalobkyni byla tedy přiznána i daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad, což činí 252 Kč.

9. O lhůtě k plnění ve výroku I. i II. bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1, věta první o. s. ř. jako o obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.