14 C 119/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Frumarem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 32 830 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 24 985 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 985 Kč ve výši 8,25 % ročně od 18. 2. 2021 do zaplacení, částku 4 046,09 Kč, úrok ve výši 33,2 % p. a. z částky 21 526,34 Kč od 18. 2. 2021 do 13. 3. 2021, úrok ve výši 8,25 % p. a. z částky 21 526,34 Kč od 14. 3. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 2. 2021 dosáhne částky 113 299 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 12 874,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 10. 8. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 32 830 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 31. 1. 2019 úvěr ve výši 24 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 967 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 151,57 % ročně. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a dalších zdrojů. Žalovaná nehradila splátky úvěru řádně a včas, když do data zesplatnění úvěru uhradila pouze částku ve výši 41 307 Kč. Účastníci si ve smlouvě sjednali, že žalovaná zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyně uplatňuje náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 600 Kč. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že pokud se žalovaná dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu 16. 2. 2021 tak došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 26 626,25 Kč, která sestává z původní jistiny ve výši 21 526,34 Kč a z úroku přirostlého k jistině ve výši 5 099,91 Kč. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že pokud žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den zesplatnění, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny za období od 18. 2. 2021 do data sepsání žaloby v celkové výši 4 606,99 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení úroku ve výši 95,89 % ročně ze zbývající původní dlužné jistiny ve výši 21 526,34 Kč od 18. 2. 2021 do 13. 3. 2021 a úroku ve výši 8,25 % ročně ze zbývající původní dlužné jistiny ve výši 21 526,34 Kč od 14. 3. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 2. 2021 dosáhne částky 113 299 Kč.

2. Podáním ze dne 25. 8. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do úroku ve výši 62,69 % ročně z částky 21 526,34 Kč od 18. 2. 2021 do 13. 3. 2021 Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 1. 9. 2021 řízení v rozsahu tohoto zpětvzetí zastavil.

3. Soud ve věci vydal dne 27. 9. 2021 platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná včasný odpor a ve vyjádření k žalobě namítla neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované, z důvodu nepřiměřenosti smluvního úroku, který žalobkyně po žalované za poskytnutý úvěr požaduje a z důvodu nesprávného výpočtu RPSN. S ohledem na neplatnost uzavřené smlouvy jsou přitom neplatná i ujednání týkající se povinnosti žalované zaplatit úroky, smluvní pokuty či paušalizované náhrady škody. Žalovaná je povinna vrátit žalobkyni pouze částku, kterou od žalobkyně obdržela, nicméně tato částka je výrazně nižší než částka, kterou žalovaná žalobkyni již uhradila.

4. Podáním ze dne 29. 11. 2021 doplněným dne 9. 12. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět na jistině co do částky 3 239 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 239 Kč od 18. 2. 2021 do zaplacení a na smluvní pokutě co do částky 560,90 Kč Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 1. 12. 2021 řízení v rozsahu tohoto zpětvzetí zastavil.

5. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:

6. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, že žalobkyně dne 11. 5. 2018 získala oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

7. Z předsmluvního formuláře, že žalované byly ze strany žalobkyně dne 31. 1. 2019 poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru.

8. Z prohlášení klientů, že ke dni 31. 1. 2019 žalovaná svým podpisem mimo jiné stvrdila, že se seznámila se všemi informacemi dle ustanovení § 92 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, že si je vědoma, jaká je výše sjednaných úroků z úvěru a s touto souhlasí, že nemá žádné splatné dluhy a že se nenachází v úpadku.

9. Z hodnocení klienta, že ke dni 31. 1. 2019 měla žalovaná měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 11 071 Kč, měsíční výdaje žalované činily celkem 4 410 Kč, z toho 3 410 Kč jako životní minimum a 1 000 Kč na bydlení. [příjmení] zdroje byly vyčísleny částkou 5 661 Kč. Žalovaná dále uvedla, že byla od 15. 10. 2018 zaměstnána u [právnická osoba] Česká republika, má ukončené středoškolské vzdělání s maturitou a bydlí u rodičů.

10. Z pracovní smlouvy ze dne 15. 10. 2018, že žalovaná byla od 15. 10. 2018 zaměstnána u společnosti [právnická osoba] na pozici prodavač specialista v pracovním poměru na dobu určitou do 30. 4. 2019.

11. Z výplatních pásek a z výpisu z účtu žalované, že žalovaná za měsíc listopad 2018 obdržela mzdu ve výši 11 176 Kč a za měsíc prosinec 2018 mzdu ve výši 10 471 Kč.

12. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací ze dne 31. 1. 2019, že žalovaná měla skoré 261, což představuje kategorii I (vyšší riziko).

13. Z výpisu záznamů registru [příjmení] ze dne 31. 1. 2019, že žalovaná měla v tomto registru záznam o dluhu ze dne 8. 3. 2018, který dne 20. 6. 2018 zaplatila.

14. Z výstupu z insolvenčního rejstříku, že ke dni 12. 8. 2021 proti žalované nebylo vedeno žádné insolvenční řízení.

15. Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 31. 1. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 24 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkovou částku 94 416 Kč ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 967 Kč, kdy ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 151,57 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Při odstoupení od smlouvy dle bodu 7.1 smlouvy činila částka úroku splatná za 1 kalendářní den částku 63,93 Kč. Výše předpokládané RPSN na úvěr činila 151,57 %. V čl. 2 smlouvy si účastníci sjednali, že úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny a že úrok běží i po zesplatnění úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala, že bude na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální výši 113 299,20 Kč. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky prodlení žalované. Dle odst. 6.1 jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitla v prodlení, maximálně 2 999 Kč za rok. Dle odst. 6.2 má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle odst. 6.3 a 6.4 jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. [příjmení] jistinu je žalovaná povinna zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle odst. 6.5 jestliže žalovaná nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou.

16. Z oznámení o schválení úvěru, že žalobkyně dopisem ze dne 1. 2. 2019 oznámila žalované, že akceptovala její návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 31. 1. 2019 a došlo tak k jejímu uzavření za předjednaných podmínek.

17. Z dokladu o vyplacení úvěru, že žalovaná úvěr ve výši 24 000 Kč čerpala dne 31. 1. 2019.

18. Ze splátkového kalendáře, že žalované bylo v souvislosti se smlouvou o úvěru [číslo] předepsáno celkem 48 měsíčních splátek ve výši 1 967 Kč.

19. Z karty klienta, že žalovaná na úvěr uhradila celkem 21 splátek, a to dne 13. 3. 2019, 13. 4. 2016, 13. 5. 2019 13. 6. 2019, 13. 7. 2019, 13. 8. 2019, 13. 9. 2019, 13. 10. 2019, 13. 11. 2019, 13. 12. 2019, [číslo] 2020, 13. 2. 2020, 13. 3. 2020, 13. 4. 2020, 13. 5. 202, 13. 6. 2020, 13. 7. 2020, 13. 8. 2020, 13. 9. 2020, 13. 10. 2020 a 13. 11. 2020, vždy ve výši 1 967 Kč, tj. částku 41 307 Kč.

20. Z výzev k zaplacení a z oznámení o zesplatnění úvěru, že žalovaná byla dopisy žalobkyně ze dne 14. 9. 2020, 14. 10. 2020, 13. 1. 2021 a 15. 2. 2021 opakovaně vyzývána k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne 16. 2. 2021 žalobkyně oznámila žalované, že k tomuto dni došlo k zesplatnění úvěru.

21. Z předžalobní výzvy a z podacího archu, že dopisem ze dne 27. 7. 2021 podaným na poštu dne 21. 7. 2021 byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

22. Z vyjádření znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] [příjmení] k problematice úročení pohledávek, že bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena nominální či efektivní úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná.

23. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně dne 11. 5. 2018 získala oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne 31. 1. 2019 standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně prověřila schopnost žalované úvěr splácet porovnáním jejích příjmů a výdajů ověřených pracovní smlouvou, výplatními páskami a výpisem z účtu žalované a dále lustrací v systému [příjmení], nebankovním registru klientských informací a insolvenčním rejstříku. Účastníci uzavřeli dne 31. 1. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 24 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkovou částku 94 416 Kč ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 967 Kč, kdy ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 151,57 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Při odstoupení od smlouvy dle bodu 7.1 smlouvy činila částka úroku splatná za 1 kalendářní den částku 63,93 Kč. Výše předpokládané RPSN na úvěr činila 151,57 %. V čl. 2 smlouvy si účastníci sjednali, že úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny a že úrok běží i po zesplatnění úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala, že bude na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální výši 113 299,20 Kč. V čl. 6 smlouvy si účastníci dohodli důsledky prodlení žalované. Dle odst. 6.1 jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitla v prodlení, maximálně 2 999 Kč za rok. Dle odst. 6.2 má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle odst. 6.3 a 6.4 jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. [příjmení] jistinu je žalovaná povinna zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle odst. 6.5 jestliže žalovaná nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaná úvěr ve výši 24 000 Kč čerpala dne 31. 1. 2019. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, proto byla žalobkyní vyzvána k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne 16. 2. 2021 oznámila žalobkyně žalované okamžité zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky. Žalovaná byla žalobkyní před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 27. 7. 2021.

24. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti. Neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

26. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

27. Podle ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

28. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

29. Podle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona [číslo] Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

30. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. Pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo c) smluvní pokutu.

31. Podle ustanovení § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžní povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

32. Podle ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

33. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

34. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

35. Podle ustanovení § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

36. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

37. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala. Právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

38. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

39. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

40. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

41. Soud posoudil zjištěný skutkový stav v souladu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná. Žalobkyni se v řízení podařilo dostatečně prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit, přičemž jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na [webová adresa]). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění ani skutečnost, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb. o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V posuzované věci žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě údajů zjištěných od žalované uvedených v hodnocení klienta, které žalobkyně ověřila pracovní smlouvou žalované, dvěma výplatními páskami za období měsíců listopad a prosinec 2018, výpisem z účtu žalované a dále lustrací žalované v nebankovním registru klientských informací, registru [příjmení] a insolvenčním rejstříku. Soud má sice k postupu žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalované jisté výhrady, zejména má za to, že žalobkyně mohla důkladněji ověřit tvrzené výdaje žalované, kdy z předložených důkazů bylo pouze zjištěno, že výdaje žalované, která bydlela u rodičů, činily částku 4 410 Kč měsíčně, nicméně již nebylo nikterak prokázáno, že by žalobkyně tyto žalovanou uvedené údaje jakýmkoli způsobem ověřila. Rovněž pak nesedí ani údaj uvedený žalovanou v hodnocení klienta o jejím pracovním poměru na dobu neurčitou, neboť z přiložené pracovní smlouvy vyplývá, že její pracovní poměr byl naopak sjednán na dobu určitou. Dále pak soud nepovažuje za zcela vypovídající ani výpisy z účtu žalované, neboť je z nich zřejmé toliko pobírání mzdy žalovanou a nedokládají nic o výdajích žalované. Nicméně i přes tyto menší výhrady soud s přihlédnutím k výše zmíněné judikatuře uzavírá, že prověření úvěruschopnosti žalované žalobkyní považuje za řádné.

42. Pro úplnost se soud dále zabýval platností ujednání o výši úroku, přičemž dovodil, že sjednaná výše úroku 151,57 % ročně je rozporná s dobrými mravy a způsobuje tak absolutní neplatnost takového ujednání dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku, neboť se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Podle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], všechna rozhodnutí jsou dostupná na [webová adresa]). Je samozřejmě nutné zohlednit, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, proto menší překročení obvyklé úrokové sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě by však měla žalovaná při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit téměř čtyřnásobek poskytnuté částky, a proto je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

43. Pokud jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o výši úroků je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné, a to zejména s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou, na rozdíl od ustanovení § 41 zákona č. 40/1964 Sb., starý občanský zákoník, dle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 občanského zákoníku postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava zákona [číslo] Sb., starý občanský zákoník, totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup občanského zákoníku v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. [příjmení], P. a kol.: občanský zákoník I. obecná část (§ 1 – 654). Komentář k prvnímu vydání. [obec] C. H. Beck 2014 strana 2060 až 2064). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků. Žalobkyně tedy na úhradu úroků z neplatně sjednaného úvěru, a to ať ve sjednané výši či výši dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku nárok nemá.

44. Nároky z této neplatné smlouvy by bylo možné vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnuté na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala. Právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. V řízení bylo nicméně bezpečně zjištěno, že žalovaná uhradila žalobkyni ve splátkách celkem částku ve výši 41 307 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila žalobkyni již před podáním žaloby více, než žalobkyně poskytla žalované, soud žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť bezdůvodné obohacení na straně žalované, které nastalo plněním žalobkyně, aniž by tu byl platný závazek, již netrvá. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru z výše uvedených důvodů žalobkyně nemá nárok na úrok z úvěru, smluvní pokuty, ani náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované.

45. Nad rámec výše uvedeného se soud vypořádal i s námitkou žalované ohledně nesprávného výpočtu RPSN, která dle názoru soudu není důvodná, když ve výpočtu RPSN soud neshledal žádné pochybení žalobkyně.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 874,40 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 830,99 Kč sestávající z částky 2 420 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení a odpor včetně vyjádření) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 29 031,99 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (jednání ze dne 5. 1. 2022 a vyjádření ze dne 5. 1. 2022) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 640 Kč ve výši 2 234,40 Kč.