14 C 141/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Frumarem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 55 432 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 932 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 932 Kč od 1. 7. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 51 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 23 404,06 Kč od 1. 7. 2018 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku ve výši 10 838,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 55 432 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 31. 10. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se zavázala poskytnout žalovanému neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 43 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnutý úvěr spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem v celkové částce 94 500 Kč ve 20 měsíčních splátkách, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka dne 30. 6. 2018. Věřitel svůj závazek splnil a sjednaný úvěr žalovanému poskytl dne 31. 10. 2016, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Předmětem žaloby je částka 55 432 Kč, která představuje neuhrazenou jistinu ve výši 27 336,06 Kč, neuhrazený úrok ve výši 3 759,29 Kč, neuhrazený poplatek za poskytnutí a sjednání úvěru ve výši 10 087,74 Kč, neuhrazený poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 4 161,17 Kč a neuhrazený inkasní poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 10 087,74 Kč.

2. Soud ve věci vydal dne 30. 8. 2021 elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včasný odpor a ve vyjádření k žalobě vznesl námitku promlčení s tím, že dne 31. 10. 2016 uhradil částku 4 725 Kč na první splátku splatnou do konce listopadu 2016, dne 28. 11. 2016 částku 2 362 Kč na druhou splátku splatnou do konce prosince 2016, dne 16. 12. 2016 částku 1 181 Kč a dne 30. 12. 2016 částku 1 000 Kč, čímž na druhou splátku splatnou do konce prosince 2016 uhradil částku 4 543 Kč, tedy neuhradil celou druhou splátku řádně a včas a podle smlouvy se tak stal k datu 31. 12. 2016 splatným celý zůstatek dluhu žalovaného. Žaloba žalobkyně byla podána dne 29. 6. 2021, tj. téměř 4 roky a 6 měsíců po splatnosti celého dluhu, který je s ohledem na obecnou délku promlčecí doby promlčen.

3. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:

4. Z výpisu z obchodního rejstříku, že žalobkyně je společnost s ručením omezeným zapsaná v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [anonymizováno].

5. Z výpisu z živnostenského rejstříku, že žalovaný má od 18. 10. 2012 dosud živnostenské oprávnění, předmět podnikání výroba, obchod a sužby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, obor činnosti zprostředkování obchodu a služeb.

6. Ze smlouvy o úvěru a standartních informací o spotřebitelském úvěru, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 31. 10. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 43 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli celkem částku 94 500 Kč ve 20 měsíčních splátkách, tj. vrátit jistinu úvěru s úrokem ve výši 10 019 Kč, poplatkem za poskytnutí a sjednání úvěru ve výši 17 200 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 7 081 Kč a inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 17 200 Kč. Ve smlouvě si účastníci dohodli, že nezaplacením jakékoli splátky řádně a včas se stává okamžitě splatnou dlužníkem dosud neuhrazená část celkové dlužné částky.

7. Ze žádosti o úvěr, že žalovaný při posouzení úvěruschopnosti v žádosti o úvěr ze dne 31. 10. 2016 uvedl, že je podnikatel, má pravidelný měsíční příjem ve výši 25 500 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 13 110 Kč, vlastní nemovitost na adrese svého trvalého pobytu, je ženatý, má jedno nezaopatřené dítě, má dokončené střední vzdělání s maturitou. K žádosti o úvěr žalovaný předložil občanský a řidičský průkaz a první stranu formuláře daňového přiznání.

8. Z přehledu plateb, že žalovaný uhradil dne 31. 10. 2016 částku 4 725 Kč, dne 28. 11. 2016 částku 2 362 Kč, dne 16. 12. 2016 částku 1 181 Kč, dne 30. 12. 2016 částku 1 000 Kč, dne 7. 1. 2017 částku 300 Kč, dne 13. 1. 2017 částku 1 000 Kč, dne 20. 1. 2017 částku 1 120 Kč, dne 27. 1. 2017 částku 1 120 Kč, dne 31. 1. 2017 částku 3 275 Kč, dne 8. 2. 2017 částku 1 160 Kč, dne 23. 2. 2017 částku 3 625 Kč, dne 27. 3. 2017 částku 4 700 Kč, dne 30. 4. 2017 částku 4 700 Kč, dne 30. 5. 2017 částku 300 Kč, dne 6. 6. 2017 částku 4 400 Kč, dne 31. 7. 2017 částku 4 700 Kč a dne 30. 8. 2017 částku 300 Kč, tj. celkem částku 39 068 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky, že pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni jako nového věřitele, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum].

10. Z předžalobní výzvy a z podacího lístku, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 26. 2. 2020 podaným na poštu dne 26. 2. 2020.

11. Z dalších provedených důkazů, a to z kopie občanského a řidičského průkazu žalovaného, čestného prohlášení žalovaného a daňového přiznání žalovaného nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti, neboť úvěruschopnost žalované z těchto důkazů nikterak nevyplývá.

12. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 31. 10. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 43 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli celkem částku 94 500 Kč ve 20 měsíčních splátkách, tj. vrátit jistinu úvěru s úrokem ve výši 10 019 Kč, poplatkem za poskytnutí a sjednání úvěru ve výši 17 200 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 7 081 Kč a inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 17 200 Kč. Ve smlouvě si účastníci dohodli, že nezaplacením jakékoli splátky řádně a včas se stává okamžitě splatnou dlužníkem dosud neuhrazená část dlužné částky. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaný v žádosti o úvěr ze dne 31. 10. 2016 uvedl, že je podnikatel, má pravidelný měsíční příjem ve výši 25 500 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 13 110 Kč, vlastní nemovitost na adrese svého trvalého pobytu, je ženatý, má jedno nezaopatřené dítě, má dokončené střední vzdělání s maturitou, přičemž předložil občanský a řidičský průkaz a daňové přiznání. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 postoupena na žalobkyni jako nového věřitele, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 6. 2. 2020. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 26. 2. 2020 podaným na poštu dne 26. 2. 2020.

13. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti. Neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

15. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

16. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Podle ustanovení 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle ustanovení § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

19. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala. Právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

22. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

23. Podle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

24. Podle ustanovení § 2054 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, placení úroků se považuje za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platí. Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

25. Podle ustanovení § 639 občanského zákoníku, uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

26. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

28. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru. Soud uzavírá, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována, když na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému řádně oznámeno. Žalobkyně v řízení bezpochybně prokázala, že mezi jejím právním předchůdcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě které věřitel žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 43 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit věřiteli jistinu úvěru s úrokem ve výši 10 019 Kč, poplatkem za poskytnutí a sjednání úvěru ve výši 17 200 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 7 081 Kč a inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 17 200 Kč, tj. celkem částku 94 500 Kč ve 20 měsíčních splátkách. Soud přitom ujednání o poplatcích vyhodnotil jako ujednání o úroku, neboť se svou povahou jedná o odměnu za poskytnutí úvěru, přičemž pouhé rozepsání částky 45 500 Kč na čtyři položky ve smlouvě o úvěru na této skutečnosti nic nemění a lze za tím spíše spatřovat snahu věřitele zkreslit skutečnou výši sjednaných úroků. V daném případě byla odměna za poskytnutí úvěru sjednána ve výši 45 500 Kč při poskytnutém úvěru ve výši 43 000 Kč. Ostatně již samotný poplatek za poskytnutí a sjednání úvěru ve výši 17 200 Kč spolu poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 7 081 Kč (odhlédnuto od úroku a inkasního poplatku) nemůže obstát a je rozporný s dobrými mravy. Soud tedy dovodil, že uvedená ujednání o odměně za poskytnutý úvěr je v daném případě v rozporu s dobrými mravy a tudíž absolutně neplatné (viz rozhodnutí NS ČR 21 Cdo 1484/2004).

29. Pokud jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o odměně za poskytnutí úvěru na platnost celé smlouvy o úvěru, tak podle ustanovení § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ustanovení § 576 občanského zákoníku tedy platí, že je-li ujednání od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. Lavický, P. a kol.: občanský zákoník I. obecná část (§ 1 – 654). Komentář k prvnímu vydání. Praha C. H. Beck 2014 strana 2060 až 2064). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o odměně za poskytnutí úvěru a že poskytování úvěrů je předmětem činnosti právního předchůdce žalobkyně, nelze předpokládat, že by právní předchůdce žalobkyně byl ochoten smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o odměně za poskytnutí úvěru uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu právě z důvodu neplatnosti ujednání o odměně za poskytnutí úvěru.

30. Pro úplnost soud dodává, že předmětnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným posoudil jako absolutně neplatnou rovněž z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, neboť z předložených listinných důkazů (kopie občanského a řidičského průkazu, čestné prohlášení žalovaného, výpis z živnostenského rejstříku žalovaného a první strana formuláře daňového přiznání žalovaného) je zjevné, že právní předchůdce žalobkyně vycházel pouze z údajů a informací získaných od žalovaného. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, však nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Věřitel proto nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění ani skutečnost, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek NS ČR 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdce žalobkyně proto měl dostatečným způsobem ověřit údaje získané od žalovaného a prověřit jeho úvěruschopnost lustrací veřejně dostupných databází (SOLUS, insolvenční rejstřík, rejstřík zahájených exekucí), přičemž nelze považovat za dostatečné, že právní předchůdce žalobkyně byl v dobré víře o tom, že žalovaný uvedl ve své žádosti o úvěr pravdivé údaje. Ačkoli žalobkyně v žalobě tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně takto učinil a úvěruschopnost žalovaného řádně a pečlivě prověřil, toto tvrzení nikterak důkazně nepodložila, kdy k důkazu předložila toliko výše uvedené listiny získané od žalovaného, které k prokázání této skutečnosti nepostačují, přičemž svou neúčastí u jednání soudu dne 3. 12. 2021 se zbavila možnosti být poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.

31. Nároky z této neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku jako plnění poskytnuté na základě neplatné smlouvy. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala. Právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení dosud neuhrazené jistiny úvěru ve výši 3 932 Kč (když částku ve výši 39 068 Kč žalovaný již uhradil) včetně zákonného úroku z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku od 1. 7. 2018 do zaplacení.

32. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba z výše uvedených důvodů zamítnuta.

33. Nad rámec uvedeného se soud zabýval žalovaným vznesenou námitkou promlčení, přičemž dospěl k závěru, že dluh žalovaného není promlčen, a to zejména s ohledem na skutečnost, že žalovaný část předmětné pohledávky uhradil, čímž uznal svůj závazek ze smlouvy o úvěru vůči žalobkyni. V důsledku uznání dluhu počíná ode dne 30. 8. 2017, tj. od data poslední platby žalovaného, ve smyslu ustanovení § 639 občanského zákoníku běžet nová promlčecí lhůta v délce deseti let. Vzhledem k tomu, že desetiletá promlčecí lhůta by uplynula až dnem 30. 8. 2027, není námitka promlčení dle soudu důvodná.

34. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní pariční lhůta v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 838,60 Kč, přičemž tato částka představuje 85,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalovaného v rozsahu 92,9 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 7,1 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 51 671,10 Kč sestávající z částky 3 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava věci, odpor a vyjádření ve věci a účast u jednání soudu dne 3. 12. 2021) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 440 Kč ve výši 2 192,40 Kč.