14 C 165/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem tituly před jménem jméno FO ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno adresa právně zastoupeného Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 žalovaný: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 , Adresa zainteresované osoby 1/0 o žalobě na ochranu proti vypuzení z držby

I. Žalovaný je povinen se zdržet vypuzení žalobce z držby části pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , trvalý travní porost, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , o výměře cca 450 m2, přilehlé k pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zahrada, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, až po plot umístěný na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , trvalý travní porost, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, ; současně je žalovaný povinen se zdržet odstranění plotu a stromů žalobce umístěných na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , trvalý travní porost, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , a současně je povinen obnovit plot v části, v jaké byl poničen či odstraněn, umístěný na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , trvalý travní porost, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9 356 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho právního zástupce , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, .

1. Žalobce podal u podepsaného soudu dne , datum, žalobu na ochranu proti vypuzení z držby, kterou odůvodnil následujícím způsobem:

2. Žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zahrada, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , (pozemek žalobce). Žalovaný je vlastníkem sousedního pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , trvalý travní porost, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , (pozemek žalovaného). Právní předchůdci žalobce (rodiče) od sedmdesátých let minulého století jako vlastníci pozemku žalobce nepřetržitě užívali část sousedního pozemku v hranicích, ve kterých jim byl předán předchozím vlastníkem pozemku žalobce coby součást pozemku žalobce. O tuto část sousedního pozemku v domnění, že je v jejich vlastnictví, po celou dobu řádně pečovali, udržovali ji a hospodařili na ní. V tomto rozsahu je fakticky vytyčena hranice mezi pozemkem žalobce (včetně vydržené části pozemku žalovaného vizte níže) a pozemkem žalovaného, a to plotem a vzrostlými stromy. Ustanovení § 134 zákona č. 40/1964 Sb. předepisovalo, že: „Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.“ Vzhledem ke shora uvedenému znění ustanovení je zřejmé, že již právní předchůdci žalobce se stali vlastníky části pozemku žalovaného ve shora popsaných hranicích, když ji oprávněně považovali za část pozemku žalobce a jako takovou ji vydrželi. Žalobce takto pozemek následně převzal a užívá ve stejném rozsahu na základě darovací smlouvy uzavřené s právními předchůdci žalobce. Žalobce dopisem dne , datum, oslovil žalovaného s požadavkem na poskytnutí součinnosti k vydržené části pozemku, když již právní předchůdci žalobce se stali vlastníky části sousedního pozemku v popsaných hranicích. Žalovaný byl výslovně požádán o poskytnutí součinnosti k tomu, aby právní stav dotčených pozemků zapsaný v katastru nemovitostí byl uveden do souladu se stavem odpovídajícím skutečným právním poměrům, tj. aby byl žalobce zapsán jako vlastník pozemku odpovídajícího vydržené části sousedního pozemku.

3. Namísto toho, žalovaný přišel s požadavkem, aby žalobce odstranil plot a vzrostlé stromy na hranici pozemku a zanechal užívání části pozemku zapsaného v katastru nemovitostí jako součást pozemku žalovaného. Dne , datum, a , datum, žalovaný zbořil část plotu, která více než padesát let tvořila hranici pozemků, a na předmětném pozemku sprejem nakreslil čáry. Posesorní ochrana je poskytována jak držbě vlastnického práva, tak i držbě jiných práv, které mohou být předmětem držby a je zakotvena v § 1003 občanského zákoníku (ochrana před rušením držby) a v § 1007 občanského zákoníku (ochrana před vypuzením z držby). Podle ustanovení § 1003 občanského zákoníku držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. Podle ustanovení § 1007 občanského zákoníku byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil. Vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání. Rozdíl mezi nimi je právě v trvání držby: v případě ochrany poskytované ustanovením § 1003 je sice držba rušena, ale trvá, naproti tomu v případě ochrany před vypuzením byl o ni držitel připraven (dikcí komentovaného ustanovení tedy "byl z držby vypuzen"). Obě tyto kategorie žalob, jež zákon poskytuje k ochraně držby v případech jejího porušování, jsou tzv. žalobami posesorními (na rozdíl od žalob petitorních, jež jsou poskytnuty k ochraně subjektivních práv, například práva vlastnického, práva odpovídajícího věcnému břemeni apod.). Posesorní žaloby obecně poskytují jednak ochranu preventivní (předcházející rušení), jednak represivní (reagující na rušení již nastalé).

4. Cílem posesorní ochrany je ochrana posledního stavu držby a jeho navrácení. Jde tedy o žalobu o faktickém stavu, nikoliv o žalobu o právu, jíž by se žalobce domáhal petitorní ochrany. Soud není oprávněn zkoumat hmotněprávní otázky, zda jde o držbu řádnou, poctivou a pravou, ale omezuje se pouze na zjištění skutkového stavu, jak vyplývá z Usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 10. 2019, sp. zn. I. ÚS 3136/19. S ohledem na výše uvedené lze konstatovat, že žalobce je ze své držby vypuzován žalovaným tím, že žalobce zbořil a poničil plot, který tvořil hranici pozemků více než padesát let a vypuzuje žalovaného z užívání dotčené části pozemku.

5. Žalovaný se k podané žalobě do dne vydání tohoto usnesení (, datum, ) nevyjádřil.

6. Z listinných důkazů žalobci předložených učinil soud následující skutková zjištění:

7. Z kupní smlouvy ze dne 19 8. 2020 uzavřené mezi žalobcem a jeho právními předchůdci soud zjistil, že žalobce nabyl vlastnictví mimo jiné k pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , trvalý travní porost, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, .

8. Z výpisu z katastru nemovitostí, soud zjistil, že žalobce je mimo jiné vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zapsaného na LV , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště , adresa, .

9. Z informace o pozemku, soud zjistil, že žalovaný je vlastníkem pozemku p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zapsaného na LV č. , hodnota, , pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště , adresa, .

10. Z informace o pozemku, soud zjistil, že žalovaný je vlastníkem pozemku p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zapsaného na LV č. , hodnota, , pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště , adresa, .

11. Z grafického vyznačení skutečné hranice pozemků v náhledu katastrální mapy, ze satelitních snímků z www.mapy.cz (roky 2001, 2004, 2010, 2013, 2016, 2019, 2024) soud zjistil fakticky průběh hranice mezi spornými pozemky tak, jak tvrdil žalobce (před zásahem žalovaného).

12. Z fotodokumentace soud zjistil, že došlo k zásahu do pokojného stavu, kdy došlo i ke zboření plotu, dále soud zjistil, že ve sporném místě jsou vytyčovací kolíky k určení průběhu hranice, jakož i rozrušená zemina bývalého plotu.

13. Z výzvy , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k součinnosti ohledně tvrzeného vydržení sporné části pozemku.

14. Na základě shora uvedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Z kupní smlouvy ze dne 19 8. 2020 uzavřené mezi žalobcem a jeho právními předchůdci soud zjistil, že žalobce nabyl vlastnictví mimo jiné k pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , trvalý travní porost, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, . Z výpisu z katastru nemovitostí, soud zjistil, že žalobce je mimo jiné vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zapsaného na LV , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště , adresa, . Z informace o pozemku, soud zjistil, že žalovaný je vlastníkem pozemku p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zapsaného na LV č. , hodnota, , pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště , adresa, . Z informace o pozemku, soud zjistil, že žalovaný je vlastníkem pozemku p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zapsaného na LV č. , hodnota, , pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště , adresa, . Z grafického vyznačení skutečné hranice pozemků v náhledu katastrální mapy, ze satelitních snímků z www.mapy.cz (roky 2001, 2004, 2010, 2013, 2016, 2019, 2024) soud zjistil fakticky průběh hranice mezi spornými pozemky tak, jak tvrdil žalobce (před zásahem žalovaného). Z fotodokumentace soud zjistil, že došlo k zásahu do pokojného stavu, kdy došlo i ke zboření plotu, dále soud zjistil, že ve sporném místě jsou vytyčovací kolíky k určení průběhu hranice, jakož i rozrušená zemina bývalého plotu. Z výzvy , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k součinnosti ohledně tvrzeného vydržení sporné části pozemku.

15. Podle ustanovení § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

16. Podle ustanovení § 1007 o. z. (1) Byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil. (2) Vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.

17. Podle ustanovení § 1008 odst. 1 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

18. Podle ustanovení § 176 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), se ustanovení § 177 až 180 použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se žalobce domáhá ochrany rušené držby.

19. Podle ustanovení § 177 odst. 1 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

20. Podle ustanovení § 178 o. s. ř. se v řízení soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

21. Podle ustanovení § 180 odst. 1 o. s. ř. soud ve věci samé rozhoduje usnesením.

22. Žalobce podal žalobu, která je dle obsahu žalobou na uchování držby dle ustanovení § 1007 o. z., a to dne 6 9. 2024, dodržel tak lhůtu stanovenou v § 1008 odst. 1 o. z., neboť žalobce tvrzené rušení držby žalovanou zjistil , datum, a , datum, (dle ust. § 1008 o. z.). Současně také soud zachoval lhůtu pro rozhodnutí stanovenou v ust. § 177 odst. 1 o. s. ř., tj. lhůtu 15 dnů pro rozhodnutí ve věci.

23. Podle ustanovení § 1003 o. z. je zásadně chráněna každá držba, tj. i držba neřádná, nepoctivá a nepravá. Smyslem držební ochrany je zatímně a rychle napravit zásah do pokojného stavu. S ohledem na provizorní a prozatímní charakter ochrany držby však nedochází v držebním řízení ani k posuzování právních otázek týkajících se pravosti, oprávněnosti či řádnosti držby či existence subjektivního práva držitele. Soud tak v rámci držební ochrany zkoumá existenci posledního faktického stavu držby, jejího svémocného rušení a včasného podání žaloby z rušené držby (§ 1008 o. z.). Pokud jsou uvedené skutečnosti naplněny, soud nesmí zamítnout žalobu z žádných jiných důvodů. Držební ochrana nestojí v rozporu s ochranou vlastnickou. V případě držební ochrany nejde o ochranu subjektivního práva, ale o ochranu pokojného stavu. Podání držební (posesorní) žaloby a rozhodnutí o ní nepředstavuje překážku pro následné podání petitorní žaloby, kde bude rozhodováno o ochraně subjektivního práva. Pokojný stav, kterému je v držebním řízení poskytována ochrana, nemusí být souladný se stavem právním. Je tak plně možné, že v petitorním řízení bude rozhodnuto zcela jinak, než bylo rozhodnuto v posesorním řízení [srov. Švestka J., Dvořák J., Fiala J. a kol..: Občanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976–1474, absolutní majetková práva. Praha: Wolters Kluwer, 2022].

24. Z výše uvedeného tak vyplývá, že podmínkou úspěchu žaloby na ochranu rušené držby je držba žalobce a její svémocné rušení žalovaným; ten má k dispozici jen omezený okruh námitek proti této žalobě. Nemůže zejména namítat, že ruší na základě svého soukromého práva (pokud snad soukromé právo výslovně zásah do cizí držby nepřipouští). Žalobce, tvrdící rušení, musí být držitelem práva, ať vlastnického, či jiného. Je jím tak nejen držitel vlastnického práva ke hmotné věci (nejčastější případ), ale může jít i o detentora věci, je-li současně držitelem práva, ať obligačního (nájemce, pachtýř apod.), nebo věcného (oprávněný ze služebnosti). Žalobcem může být i držitel jakéhokoli jiného práva. Ochrana držby je tak poskytována všem právům, která mohou být předmětem držby (§ 998). Není významné, zda žalobce je také subjektem drženého práva, podstatné je, že je jeho držitelem. K úspěchu žaloby není třeba prokazovat kvalifikovanou držbu; ochrany požívá nejen držba řádná, poctivá a práva, ale i držba nepoctivá, neřádná a nepravá (výjimku tvoří případy úspěšného uplatnění námitky nepravé držby žalovaným). Rušením držby je každé omezování držitele ve výkonu drženého (nezáleží tedy, zda také existujícího) práva, ať již vlastnického, či jiného, nejde-li ovšem o vypuzení z držby (proti tomu poskytuje ochranu žaloba podle § 1007). V případě držby vlastnického práva půjde zpravidla o jednání, proti kterému by se vlastník mohl bránit negatorní žalobou. Rušením je „každý čin, jenž použití cizí věci obsahuje, a každé zabránění držitelova volného nakládání s věcí. Žalobcem je rušený držitel práva. Žalovaným je rušitel, a to bez ohledu na to, zda si osobuje držbu či zda vůbec jeho jednání je způsobilé být předmětem držby práva. V řízení je na žalobci, aby prokázal rušenou držbu a to, že ji žalovaný ruší [srov. Spáčil J., Králík M. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474), 2. vydání. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2021, str. 118–123].

25. V soudním řízení se žalobce může domáhat, aby se žalovaný rušitel rušení zdržel. Jedná se o samostatný nárok vedle nároku na uvedení v předešlý stav. Uvedený nárok je možné uplatnit, pokud svémocné rušení trvá, resp. pokračuje, anebo tam, kde sice již přestalo, avšak existuje konkrétní nebezpečí jeho opakování v budoucnu. Rušený držitel má dále nárok na uvedení věci v předešlý stav, a to bez ohledu na zavinění žalovaného. Jde o hlavní cíl posesorní ochrany držitele. Cílem tohoto nároku držitele je to, aby opět mohl nerušeně vykonávat svou držbu. Uvedení v předchozí stav je možné žádat pouze tehdy, pokud je uvedení v předchozí stav možné nebo toto není spojeno s extrémně vysokými náklady nebo trvalým zničením hodnot. Tento závěr je v souladu s cílem a účelem posesorního řízení, kdy má být poskytnuta ochrana pokojnému stavu, kdy ale tento stav nemusí být stavem právním a tento stav by tak neměl vést k tomu, že v případném petitorním řízení odlišně zjištěné právní vztahy již nebudou moci být fakticky realizovány. Posesorní žalobou tak nelze žádat uvedení věci v předchozí stav, pokud by toto uvedení vedlo k tomu, že by v případě opačného výsledku v petitorním sporu nebylo již možné fakticky tento odlišný výsledek petitorního sporu realizovat. V případě, že rušitel uvedl věc v předchozí stav již v průběhu řízení, není možné posesorní žalobě žádající uvedení v předchozí stav vyhovět. Rovněž není možné žádat uvedení v předchozí stav, pokud toto není fakticky nebo právně možné [srov. opět Švestka J., Dvořák J., Fiala J. a kol..: Občanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976–1474, absolutní majetková práva. Praha: Wolters Kluwer, 2022].

26. S ohledem na výše uvedená skutková zjištění, citovaná ustanovení a jejich výklady, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce na ochranu před vypuzením žalobce z držby je důvodná.

27. Soud se předně zabýval samotnou existencí držby sporné části pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, žalobcem. V této souvislosti žalobce tvrdil a v řízení prokázal, že do 4.-, datum, vykonával vlastnická práva k pozemku části pozemku parc.č., Anonymizováno, /, Anonymizováno, v hranicích, jak jsou vyznačeny v katastrální mapě platné ke dni podání žaloby (, datum, ) ohraničené zbořeným dřevěným plotem. Žalobce je tedy držitelem vlastnického práva, když držbu nabyl jejím převedením od předchozího vlastníka a držitele, přičemž se držby řádně ujali. Dále lze uzavřít, že držba žalobce je současně držbou řádnou, když platným právním důvodem je zde platná darovací smlouva, poctivou, když žalobce měl na základě řádného nabytí darovací smlouvu a faktického dlouhodobého stavu za to, že mu patří i vlastnické právo k části pozemku , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , když sporná část byla ohraničena dřevěným plotem, jakož i pravou, neboť se žalobce se nevetřel v držbu svémocně, ani se v ni nevloudil potajmu nebo lstí, resp. ani neusiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou.

28. Dále se soud zabýval tím, zda skutečně došlo k tvrzenému vypuzení z držby žalobce a dospěl k závěru, že i tato skutečnost byla v řízení prokázána, když místní situaci na hranici pozemků p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, žalobce zdokumentoval fotograficky a z pořízených fotografií vyplývá, že žalovaný v rozporu s předchozím stavem zbořil na faktické hranici pozemků dřevěný plot, jsou v prostoru umístěny vytyčovací kolíky k průběhu hranice, u zbořeného plotu je pak zřejmý i zásah do půdy, a to oproti stavu, který vyplývá i z grafického vyznačení skutečné hranice pozemků v náhledu katastrální mapy a ze satelitních snímků z www.mapy.cz (roky 2001, 2004, 2010, 2013, 2016, 2019, 2024).

29. V řízení o uchování držby má pak držitel nárok na to, aby se rušitel zdržel rušení a aby vše uvedl v předešlý stav (§ 1007 odst. 1 o. z.). Žalobce se v tomto řízení domáhal obou těchto nároků, když jednak požaduje, aby se žalovaný zdržel rušení držby žalobce (jeho vypuzení z držby) a jednak požadují obnovení původního stavu, jak je popsáno obojí ve výroku I. tohoto usnesení.

30. Jelikož má soud za prokázanou držbu žalobce, jakož i svémocné vypuzení žalobce z držby části pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v hranicích, jak jsou vyznačeny v katastrální mapě platné ke dni podání žaloby (, datum, ) ohraničené zbořeným dřevěným plotem žalovaným, shledal nároky uplatněné žalobou v tomto řízení zcela důvodnými. Soud při svém rozhodování také vzal v úvahu, že není možné žádat uvedení v předchozí stav, pokud toto není fakticky nebo právně možné. V posuzované věci však nebrání obnovení předchozího stavu žádná z těchto překážek, neboť toto je fakticky i právně možné. Soud proto žalobním nárokům v plném rozsahu vyhověl tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který měl ve věci plný úspěch, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 9 356 Kč. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 9 odst. 1a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby), tj. celkem 3 000 Kč, dále dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 a. t., tj. celkem 600 Kč, a nakonec náhrada DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad ve výši 756 Kč, neboť zástupce žalobce doložil, že je plátcem DPH. Místo plnění bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecnou třídenní.