14 C 224/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Frumarem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 4 015 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 915 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 915 Kč od 12. 10. 2022 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, částku 1 100 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 27. 7. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 4 015 Kč s poplatky a příslušenstvím se zdůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 11. 9. 2020 s žalobcem smlouvu o zápůjčce. Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 2 200 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. [bankovní účet] dne 11. 9. 2020. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 715 Kč. Jistina a Poplatek byly splatné dne 11. 10. 2020, žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Zápůjčka byla žalované prokazatelně poskytnuta, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyla žalovanou do dnešního dne vrácena v celé výši. Ke dni podání návrhu žalovaná na svůj dluh uhradil 0 Kč. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaná vyplnila na webové stránce žalobkyně formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Žalovaná zaškrtla řádek s tímto textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámila se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaná zároveň odsouhlasila znění Obchodních podmínek žalobkyně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost klienta, a to tak, že klient je povinna žalobkyni v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena. Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Tento PIN je tzv. prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost je třeba na smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou považovat za smlouvu uzavřenou v písemné podobě. Smlouva o zápůjčce včetně Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně byla neprodleně po potvrzení žalobkyně žalované odeslána e-mailem na jím zadanou e-mailovou adresu, kdy tento způsob splňuje definici trvalého nosiče dat dle § 3 odst. 2 písm. k) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů) a žalobkyně tedy splnila svou povinnost dle § 105 odst. 1 ZSÚ. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalované vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalované, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobkyně tedy splnila svou povinnost dle § 86 ZSÚ, když řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Na základě tohoto prověření žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce.

2. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též: úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2 Smlouvy), (písemné výzvy odeslány dne: 18. 10. 2020, 25. 10. 2020, 1. 11. 2020, 10. 11. 2020, 25. 11. 2020), když tyto náklady pak byly z rozhodnutí žalobkyní sníženy na 1 000 Kč.

3. Smluvní pokuta dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce ze dne 11. 9. 2020 ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 2 200 Kč, a to konkrétně ode dne 12. 10. 2020 (den následující po splatnosti zápůjčky do dne 19. 7. 2022). Ke dni vyhotovení tohoto návrhu se tak po zaokrouhlení na celé koruny jedná o částku 1 419 Kč. S ohledem na § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a žalobce však vymáhá smluvní pokutu z prodlení pouze do výše, která nepřesahuje součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru. Žalobce tak v tomto případě uplatňuje pouze částku 1 100 Kč (2 200 Kč x 0,5).

4. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

6. Žalovaný uzavřel dne 11. 9. 2020 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce. Na základě Smlouvy poskytl žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 2 200 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. [bankovní účet] dne 11. 9. 2020. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 715 Kč. Jistina a Poplatek byly splatné dne 11. 10. 2020, žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Zápůjčka byla žalované prokazatelně poskytnuta, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyla žalovanou do dnešního dne vrácena v celé výši. Ke dni podání návrhu žalovaná na svůj dluh uhradil 0 Kč. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy, nastavila si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaná vyplnila na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Žalovaná zaškrtla řádek s tímto textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměla a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaná zároveň odsouhlasila znění Obchodních podmínek žalobkyně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost klienta, a to tak, že klient je povinen žalobkyni v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena. Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Tento PIN je tzv. prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost je třeba na smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou považovat za smlouvu uzavřenou v písemné podobě. Smlouva o zápůjčce včetně Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně byla neprodleně po potvrzení žalobkyně žalované odeslána e-mailem na jí zadanou e-mailovou adresu, kdy tento způsob splňuje definici trvalého nosiče dat dle § 3 odst. 2 písm. k) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů) a žalobkyně tedy splnila svou povinnost dle § 105 odst. 1 ZSÚ. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalované vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalované. Žalobkyně tedy splnila svou povinnost dle § 86 ZSÚ, když řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Na základě tohoto prověření žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce.

7. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též: úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2 Smlouvy), (písemné výzvy odeslány dne: 18. 10. 2020, 25. 10. 2020, 1. 11. 2020, 10. 11. 2020, 25. 11. 2020), když tyto náklady pak byly z rozhodnutí žalobkyně sníženy na 1 000 Kč.

8. Smluvní pokuta dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce ze dne 11. 9. 2020 ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 2 200 Kč, a to konkrétně ode dne 12. 10. 2020 (den následující po splatnosti zápůjčky do dne 19. 7. 2022). Ke dni vyhotovení tohoto návrhu se tak po zaokrouhlení na celé koruny jedná o částku 1 419 Kč. S ohledem na § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a žalobce však vymáhá smluvní pokutu z prodlení pouze do výše, která nepřesahuje součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru. Žalobkyně tak v tomto případě uplatňuje pouze částku 1 100 Kč (2 200 Kč x 0,5).

9. Podle ustanovení § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

11. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru.

15. Jednáním žalobkyně a žalované došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. o. z., neboť žalobkyně převzala závazek poskytnout žalované finanční prostředky do určité výše, což splnila, a žalovaná se zavázala tyto prostředky s úrokem a poplatky splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalované ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dle zák. č. 89/2012 Sb., měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o zápůjčce, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník (žalovaný) dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázal, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 11. 9. 2020 platnou smlouvu o zápůjčce a poskytl žalované finanční prostředky ve sjednané výši bezhotovostně, a to částku 2 200 Kč. Bylo tedy pouze na žalované, aby tvrdila a prokázala, že poskytnuté finanční prostředky žalobkyni zcela splatila, resp. že dluh zcela zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Současně si strany ujednaly pro případ prodlení smluvní pokutu, jejíž výše pak odpovídala ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto shledal žalobu v celém rozsahu důvodnou. Lhůtu k plnění určil soud jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

16. Žalobkyni, která byla ve věci plně úspěšná, přiznal soud dle ust. § 142 a 142 a) o. s. ř. náhradu nákladů řízení, které představují uhrazený soudní poplatek 400 Kč a náklady právního zastoupení dle vyhlášky 177/96 Sb. § 14 b) jeden úkon právní služby 200 Kč, v daném případě 3 úkony právní služby, a to příprava a převzetí zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, 3x 100 Kč RP, celkem se pak jedná o částku 1 300 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně.