14 C 228/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Frumarem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 624,90 Kč za období od 5. 2. 2022 do 15. 12. 2022, kapitalizovaný úrok ve výši 2 126,88 Kč za období od 1. 2. 2023 do 18. 9. 2023, úrok 18,9 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 10 000 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 2 089 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 9. 10. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 13. 2. 2019 smlouvu o povoleném přečerpání s úvěrovým limitem 10 000 Kč. Žalovaný však překročil úvěrový limit, a proto žalobkyně odstoupila od smlouvy, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 15. 12. 2022. Žalovaná částka 10 000 Kč se skládá z jistiny úvěru, k tomu pak příslušenství. Žalovaný žalobkyni přes zaslanou předžalobní výzvu neuhradil na dlužnou částku ničeho.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání.

3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela dne 13. 2. 2019 se žalovaným Smlouvu o povoleném přečerpání č. [anonymizováno] která je smlouvou o úvěru. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného, v souladu s Podmínkami pro povolené přečerpání (kontokorent) pro fyzické osoby. Zadáním autorizačního kódu žalovaný potvrdil svůj souhlas s uzavřením smlouvy o hotovostním úvěru, přičemž autorizační kód nahrazuje fyzický podpis žalovaného. Součástí této smlouvy jsou Podmínky dále všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů v [anonymizováno], Sazebník bankovních poplatků [anonymizováno] a Úrokový lístek [anonymizováno], s nimiž se žalovaný seznámil a souhlasil s nimi. V předmětné smlouvě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěrový limit až do výše 10 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat realizací plateb a výběrů ze svého osobního účtu [anonymizováno], č. ú.: [bankovní účet], vedeném u žalobce. Tento svůj závazek žalobkyně ke dni 13. 2. 2019 splnila. Žalovaný se zavázal zejména nepřekročit sjednanou výši úvěrového limitu dle Smlouvy a plnit veškeré své závazky z této Smlouvy vyplývající, tj. zejména řádně a včas uhradit dlužnou jistinu a úroky, na něž má Banka nárok podle Smlouvy nebo Podmínek, a dále zajistit na svém účtu ke konci zúčtovacího cyklu dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků úvěru z povoleného přečerpání včetně případných úroků z prodlení dle Podmínek Dle čl. II odst. 1 Smlouvy je nesplacená jistina úvěru úročena roční procentní úrokovou sazbou ve výši 18,90 %, přičemž dle Podmínek žalobce účtuje úroky v měsíčních intervalech, a to v jednotlivých na sebe bezprostředně navazujících měsíčních zúčtovacích cyklech, přičemž každý zúčtovací cyklus končí k tomu dni v měsíci, který se svým číselným označením shoduje se dnem, v němž bylo povolené přečerpání poskytnuto. Banka je v případě prodlení klienta s úhradou jakéhokoliv závazku ze Smlouvy, či při překročení povoleného limitu přečerpání, úročit dlužnou částku Zvláštní úrokovou sazbou, sjednanou se žalovaným ve Smlouvě ve výši 30% (žalobkyně však z vlastního rozhodnutí ode dne vzniku Smlouvy úročila nepovolený zůstatek pouze sazbou smluvního úroku 18,90 %, a dále sazbou úroku z prodlení v zákonné výši, kteréžto v sazbě kapitalizovaného úroku sečetl dohromady) a dále požadovat uhrazení poplatků, smluvní pokuty a jiných plateb souvisejících s prodlením klienta dle aktuálně platného Sazebníku v souladu s čl. IV odst. 2 Smlouvy. Dle části čl. IV. odst. 1 Smlouvy Pokud klient z jakéhokoli důvodu překročí úvěrový limit, stává se takováto částka nepovoleným debetním zůstatkem, který je žalovaný povinen splatit ihned. Dle odst. 3.2.1 Podmínek banka oprávněna úvěr v plné výši prohlásit za splatný nebo odstoupit od Smlouvy zejména je-li klient v prodlení s úhradou jakékoliv peněžité částky vůči [anonymizováno], či pokud dojde z jakéhokoliv důvodu k překročen úvěrového limitu Vzhledem k tomu, že žalovaný překročil dne 13. 4. 2022 úvěrový limit, nezajistil dostatek prostředků k pokrytí transakce dostal se tak do nepovoleného debetního zůstatku, využil žalobce svého výše uvedeného práva dle Podmínek a od Smlouvy odstoupil, a to dopisem adresovaným žalovanému, čímž se stal dluh splatným ke dni 15. 12. 2022. Žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých bance klientem. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, jak je uvedeno výše, banka žádosti klienta vyhověla. Dlužná částka je složena z nesplacené jistiny - záporného zůstatku na účtu ve výši 10 000 Kč tvořeného rozdílem mezi čerpanými prostředky a vklady žalovaného, dlužného úroku smluvního úroku zkapitalizovaného ke dni 18. 9. 2023 na částku 1 624,90 Kč, dlužného úroku z částek po splatnosti a nepovoleného debetního zůstatku zkapitalizovaného ke dni 18. 9. 2023 na částku 2 126,88 Kč, úroku ve výši 18,90 % částky 10 000 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení.

4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

6. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

7. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

9. Dle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy (o povoleném přečerpání účtu) provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů.

13. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V dané věci má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným platnou smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 o. z. a následně žalovanému umožnila čerpat finanční prostředky do výše úvěrového limitu. Pokud se týká právního posouzení, soud uzavírá, že jednáním žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, když žalobkyně plnila svou povinnost ze zmíněné smlouvy o úvěru poskytnutím peněžních prostředků žalovanému a žalovanému tak vznikla synallagmatická povinnost tyto peněžité prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně co do průběhu splácení úvěru žalovaným výši žalobního nároku, a to s ohledem na shora zjištěný skutkový stav, zejména pak sjednané úrokové zatížení, když dospěl po matematickém propočtu – vycházeje ze smluvního ujednání účastníků a zákonné právní úpravy – k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je důvodným.

14. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotně-právní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně nehradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4. 6. 2010, č. j. 75 Co 75/2010-83). Pokud jde o požadavek žalobkyně na úhradu dlužné částky, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli byla tato poskytnutá částka v žalované výši uhrazena. Žalovaný takto nepostupoval a úhradu žalované dlužné pohledávky soud za prokázanou nemá. Vzhledem k prodlení žalovaného současně žalobkyni svědčí nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení, jehož vyčíslení a splatnost soud shledal odpovídající učiněným skutkovým zjištěním a zákonu neodporující. S ohledem na výše uvedené soud žalobkyni jí žalobou požadovaný nárok přiznal a žalovanému uložil povinnost jej žalobkyni uhradit, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

15. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 089 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí věci s přípravou, podání žaloby a výzva k plnění), 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 189 Kč, neboť zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. (Soud shledal, že se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Odkázat lze například na řízení vedená u nadepsaného soudu pod sp. zn. 20 C 316/2021, sp. zn. 20 C 54/2022 či sp. zn. 29 C 277/2021).

16. O lhůtě k plnění ve výroku I. i II. bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá jako o obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.