15 C 112/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Brzákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 500 Kč za dobu od 8. 6. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 500 Kč za dobu od 30. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 452 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně údaje o zástupci jméno příjmení.

1. Žalobkyně se návrhem podaným u Okresního soudu v Olomouci dne 24. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl ve dvou případech převezen do záchytné stanice žalobkyně, kde mu byla poskytnuta potřebná lékařská péče a ošetření s následnou nutnou hospitalizací po dobu 24 hodin, a to dne 29. 5. 2020 a 20. 8. 2020. Za pobyt a ošetření v záchytné stanici žalobkyně vyúčtovala žalobkyně žalovanému v každém případě částku 2 500 Kč (celkem 5 000 Kč), přičemž žalovaný svůj dluh uznal co do důvodu a výše s povinností uhradit jej do 8 dnů. Žalovaný dlužnou částku do dnešního dne neuhradil a nijak nereagoval ani na zaslanou výzvu žalobkyně.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Rovněž žalobkyně výslovně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.

3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

5. Žalovaný byl dne 29. 5. 2020 přijat záchytnou stanicí žalobkyně a byl zde umístěn od 29. 5. 2020 do 30. 5. 2020, kdy byl propuštěn. Téhož dne byla žalovanému vyúčtována úhrada za pobyt ve výši 2 500 Kč. Žalovaný uvedený dluh co do důvodu i výše písemně uznal dne 30. 5. 2020 a zavázal se jej uhradit nejpozději do 8 dnů. Žalovaný byl dne 20. 8. 2020 přijat záchytnou stanicí žalobkyně a byl zde umístěn od 20. 8. 2020 do 21. 8. 2020, kdy byl propuštěn. Téhož dne byla žalovanému vyúčtována úhrada za pobyt ve výši 2 500 Kč. Žalovaný uvedený dluh co do důvodu i výše písemně uznal dne 21. 8. 2020 a zavázal se jej uhradit nejpozději do 8 dnů. Právní zástupce žalobkyně žalovanému zaslal dne 13. 10. 2020 předžalobní výzvu k úhradě částky 2 500 Kč vztahující se k uznání ze dne 30. 5. 2020 a dne 21. 1. 2020 zaslal žalovanému předžalobní výzvu k úhradě částky 2 500 Kč vztahující se k uznání ze dne 21. 8. 2020.

6. Podle ustanovení § 17 odst. 1 a 4 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů (dále také jen„ zákon č. 379/2005 Sb.“) protialkoholní a protitoxikomanická záchytná stanice je zdravotnické zařízení, které zřizuje územně samosprávný celek, který může v samostatné působnosti zajišťovat péči poskytovanou v tomto zařízení též smluvně, a to tak, aby na celém jeho území byla zajištěna záchytná služba. Dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. V případě, že se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky neprokáže, náklady nese osoba, která podle § 16 odst. 4 k vyšetření vyzvala, s výjimkou případů diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zvláštního právního předpisu.

7. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Soud v rámci právního hodnocení zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná a je nutno jí v celém rozsahu vyhovět. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaný byl ve dvou případech hospitalizován v záchytné stanici žalobkyně. Žalobkyně následně vyúčtovala žalovanému úhradu za pobyt ve výši 2krát 2 500 Kč, když dle ustanovení § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. je ošetřovaná osoba - žalovaný povinen hradit vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici. Žalovaný následně ve smyslu ustanovení § 2053 občanského zákoníku žalobní výše uvedené pohledávky žalobkyně co do důvodu a výše uznal, žalobkyně tedy vznik dluhu ani jeho výši v daném řízení prokazovat nemusela, a bylo pouze na žalovaném, aby soudu v probíhajícím řízení tvrdil a prokázal, že dluh nevznikl, byl již splněn či zanikl jinak. Vzhledem k tomu, že žalovaný pro svou procesní pasivitu v průběhu řízení žalobní nárok žalobkyně ani částečně nerozporoval, soud shledal žalobní nárok žalobkyně důvodným, a proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni celkovou částku 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, který soud po přezkoumání shledal zákonu neodporující a odpovídající skutkovým zjištěním soudu. Lhůtu k plnění soud stanovil jakožto obecnou třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když účastníku, který měl ve věci plný úspěch, soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byla žalobkyně plně procesně úspěšná a vzniklo jí tak vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 452 Kč, představující zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměnu advokáta ve výši 800 Kč (4 x 200 Kč) za 4 úkony právní služby (za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a 2krát předžalobní výzvu) dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a paušální náhradu účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 400 Kč (4 x 100 Kč) dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady soudního řízení dále představuje 21% DPH z výše uvedených náhrad v celkové výši 252 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Žalovaný je pak povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní (výrok II. tohoto rozsudku). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.