15 C 147/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Brzákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 7 750 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 790 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 790 Kč ve výši 7,05 % ročně za dobu od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, ve výši 7,05 % ročně za dobu od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, ve výši 7,05 % ročně za dobu od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, ve výši 7,05 % ročně za dobu od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, ve výši 7,05 % ročně za dobu od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně za dobu od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně za dobu od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně za dobu od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně za dobu od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, ve výši 9 % ročně za dobu od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020 zaplacení, ve výši 7,25 % ročně za dobu od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, ve výši 7,25 % ročně za dobu od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, ve výši 7,5 % ročně za dobu od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 a za dobu od 1. 1. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 6 960 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 960 Kč ve výši 7,05 % ročně za dobu od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, ve výši 7,05 % ročně za dobu od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, ve výši 7,05 % ročně za dobu od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, ve výši 7,05 % ročně za dobu od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, ve výši 7,05 % ročně za dobu od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně za dobu od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně za dobu od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně za dobu od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně za dobu od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, ve výši 9 % ročně za dobu od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020 zaplacení, ve výši 7,25 % ročně za dobu od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, ve výši 7,25 % ročně za dobu od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, ve výši 7,5 % ročně za dobu od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 a za dobu od 1. 1. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem doručeným Okresnímu soudu v Olomouci dne 25. 2. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 7 750 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 23. 5. 2008 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku 16 960 Kč, která odpovídá půjčce ve výši 10 000 Kč a souhrnnému poplatku ve výši 6 960 Kč, a to v hotovosti v 53 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 53 týdnů od data jejího podpisu, tj. dne 29. 5. 2009. Žalovaná po celou dobu trvání smlouvy uhradila pouze celkovou částku 9 210 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 na [právnická osoba] S. á. r. l., a to s účinností ke dni 1. 7. 2015. Tento přechodný věřitel následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 předmětnou pohledávku za žalovanou převedl s účinností ke dni 24. 8. 2018 na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 23. 5. 2008 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku 16 960 Kč, která odpovídá půjčce ve výši 10 000 Kč a souhrnnému poplatku ve výši 6 960 Kč, a to v hotovosti v 53 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 53 týdnů od data jejího podpisu, tj. dne 29. 5. 2009. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 na [právnická osoba] S. á. r. l., a to s účinností ke dni 1. 7. 2015. Tento přechodný věřitel následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 předmětnou pohledávku za žalovanou převedl s účinností ke dni 24. 8. 2018 na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně žalovanému zapslala předžalobní upomínku ze dne 15. 2. 2022. Vzhledem k tomu, že se v řízení vyskytoval cizí prvek daný sídlem žalobkyně, která je právnickou osobou zřízenou dle právních předpisů Maltské republiky, řešil soud primárně otázku vlastní pravomoci, příslušnosti a užití hmotného práva v projednávaném případu. Za situace, kdy Česká republika i Maltská republika, jsou členy Evropské unie, je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012. Podle ustanovení článku 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále také jen„ Nařízení“) nestanoví-li nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu. S ohledem na skutečnost, že žalovaná má v působnosti Okresního soudu v Olomouci bydliště, soud dovozuje svou pravomoc a příslušnost předmětný spor projednat a rozhodnout. Soud případ posuzoval dle českého hmotného práva, neboť je nezbytné aplikovat Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní vztahy, a to článek 4 odst. 4, dle kterého není-li možné určit rozhodné právo podle odstavce 1 nebo 2, řídí se smlouva právem země, s níž je nejúžeji spojena. Rozhodným právem, bude tak české právo hmotné, poněvadž žalobkyní tvrzené nároky vznikly na základě úvěrové smlouvy uzavřené dle českého práva, na území ČR a samotná změna v osobě věřitele nemá za následek změnu rozhodného práva, když taková skutečnost nevyplývá ostatně ani z vůle smluvních stran.

5. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí účinnosti.

6. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013 (dále OZ) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejné druhu.

7. Dle § 517 odst. 1,2 OZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

8. Podle ust. 39 OZ neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

9. Podle ust. § 41 OZ vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

10. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací na straně žalobkyně a dospěl k závěru, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována, když na ni na základě výše uvedených smluv byla předmětná pohledávka za žalovanou platně převedena a toto bylo žalované řádně oznámeno. V řízení bylo dále zjištěno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu výše cit. ust. § 657 OZ, když věřitel plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč a žalované tak vznikla synallagmatická povinnost tyto finanční prostředky žalobkyni vrátit ve sjednaných pravidelných splátkách. V případě smlouvy o půjčce nelze dohodnout poplatek, lze dohodnout pouze úrok za poskytnutí peněz. Uvedené ustanovení je kogentní a nelze se od něj odchýlit, takové ujednání by bylo neplatné pro rozpor se zákonem - § 580 odst. 1 OZ. Nicméně při preferenci výkladu nezakládajícího neplatnost (rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 625/03) lze dospět k platnosti uvedeného ujednání při posuzování poplatku jako úroku. Soud tedy na základě výše uvedeného souhrnný poplatek posuzoval jako úrok. V daném případě byl poplatek sjednán ve výši 6 960 Kč, byly–li peněžní prostředky poskytnuty na dobu 53 týdnů, pak ročně se jedná o cca 69 % poskytnuté částky 10 000 Kč. Soud vycházel z Databáze časových řad ARAD ČNB ohledně výše úroků, které požadovaly banky u úvěrů s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, a zjistil, že horní hranice úrokových sazeb činila 12,20 % ročně. Ačkoliv je pravdou, že věřitel je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a je třeba ji považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 39 OZ i bez návrhu. Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze částku 9 210 Kč, která měla být věřitelem z důvodů, které byly uvedeny výše, započtena na dlužnou jistinu. K úhradě tak zbývá jistina ve výši 790 Kč. Soud žalobkyni z této částky rovněž přiznal nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, jehož výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující. Ve zbývajícím rozsahu tak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

11. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaná by jakožto převážně procesně úspěšný účastník řízení měla nárok na náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.