15 C 176/2020

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr Alenou Brzákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 1 597 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 597 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 297 Kč za dobu od 29. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 30. 9. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 597 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku na pojistném, které byl žalovaný povinen platit na základě pojistné smlouvy [číslo] kdy dlužné pojistné představuje částku 1 297 Kč a 300 Kč činí poplatek za odeslání upomínky dlužného pojistného v souladu se sazebníkem poplatků žalobkyně, který byl nedílnou součástí smlouvy.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.

3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně jako pojistitel uzavřela se žalovaným jako pojistníkem dne 28. 2. 2019 pojistnou smlouvu [číslo] o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka] Počátek pojištění byl sjednán dne 28. 2. 2019. Bylo sjednáno roční pojistné ve výši 3 036 Kč, přičemž ode dne 28. 2. 2020 žalobkyně upravila výši sjednaného ročního pojistného na částku 3 586 Kč. Pojistná smlouva byla následně ukončena ke dni 8. 7. 2020. Za období od 28. 2. 2020 do 8. 7. 2020 dlužné pojistné činí celkem 1 297 Kč. Mezi účastníky byl dále sjednán poplatek za zaslání upomínky dle sazebníku žalobkyně ve výši 300 Kč, přičemž žalobkyně žalovanému zaslala upomínku ze dne 14. 5. 2020. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 6. 8. 2020, která byla žalovanému téhož dne odeslána.

5. Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Pojistitel je vždy povinen uzavřít pojistnou smlouvu, jestliže návrh na její uzavření neodporuje tomuto zákonu, zákonu upravujícímu pojistnou smlouvu nebo pojistným podmínkám pojistitele. V pojistné smlouvě se mohou smluvní strany od tohoto zákona odchýlit jen tehdy, pokud tím nedochází ke snížení nebo omezení nároků poškozeného, vyplývajících z práva na náhradu škody z pojištění odpovědnosti, způsobené provozem vozidla. Pojištění odpovědnosti nelze přerušit, pokud nebylo v pojistné smlouvě dohodnuto jinak. Bylo-li v pojistné smlouvě dohodnuto přerušení pojištění odpovědnosti, je pojistník povinen před počátkem přerušení pojištění prokázat pojistiteli, že příslušnému orgánu evidence odevzdal státní poznávací značku a osvědčení o registraci vozidla. V době přerušení pojištění odpovědnosti není plněna povinnost pojištění odpovědnosti.

6. Podle ustanovení § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je povinen uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti dle uvedeného zákona vlastník nebo spoluvlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím není dotčeno právo uzavřít pojistnou smlouvu osobou, která je osobou odlišnou od vlastníka tuzemského vozidla nebo řidiče cizozemského vozidla.

7. Podle ustanovení § 12 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit.

8. Podle ustanovení § 13 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Zbývající část zaplaceného pojistného je pojistitel povinen vrátit. Nastala-li v době do zániku pojištění odpovědnosti škodná událost, vzniká pojistiteli právo na pojistné podle věty první; povinnost zbývající část pojistného vrátit má pouze tehdy, jestliže mu z této škodné události nevznikne povinnost plnit.

9. Podle ustanovení § 2782 odst. 1, 2 občanského zákoníku má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Zanikne-li pojištění v důsledku pojistné události, náleží pojistiteli pojistné do konce pojistného období, v němž pojistná událost nastala; v takovém případě náleží pojistiteli jednorázové pojištění celé.

10. Podle ustanovení § 2783 odst. 1, 2, 3 občanského zákoníku není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. Požádá-li o to pojistník, sdělí mu pojistitel zásady pro stanovení výše pojistného.

11. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

13. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: Vzhledem ke skutečnosti, že ve věci je dána existence cizího prvku, spočívající ve státní příslušnosti žalovaného, který je státním příslušníkem Rumunska, zabýval se soud otázkou své pravomoci a příslušnosti k projednání a rozhodnutí věcí, jakož i otázkou práva rozhodného. Vzhledem ke skutečnosti, že Česká republika i Rumunsko jsou členy Evropské unie, je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále také jen„ Nařízení). Podle ustanovení článku 4 odst. 1 a 2 Nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Podle ustanovení článku 5 odst. 1 Nařízení osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 kapitoly II. nařízení. Podle ustanovení článku 7 odst. 1 písm. a) Nařízení osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Vzhledem k tomu, že žalovaný trvale pobývá na území spadajícím do obvodu Okresního soudu v Olomouci a závazek ze smlouvy zde měl být také splněn, níže podepsaný soud dovozuje svou pravomoc a příslušnost předmětný soudní spor projednat a rozhodnout. Otázku rozhodného práva shora uvedené Nařízení neřeší a neřeší ji ani žádná dvoustranná dohoda mezi Českou republikou a Rumunskem, a je tedy třeba aplikovat ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dle kterého se smlouvy řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. Vzhledem k těmto skutečnostem a okolnostem dané věci je zřejmé, že rozhodným právem je hmotné právo české. V dané věci má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným platnou pojistnou smlouvu, kterou se žalovaný zavázal hradit ročně sjednané pojistné. V daném případě má soud za prokázané, že pojistný vztah trval také v období od 28. 2. 2020 do 8. 7. 2020, za které náleží žalobkyni neuhrazené pojistné ve výši 1 297 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi účastníky byl dále sjednán poplatek za zaslání upomínky dle sazebníku žalobkyně ve výši 300 Kč, přičemž žalobkyně žalovanému zaslala upomínku ze dne 14. 5. 2020. Bylo tak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že předmětný dluh žalobkyni uhradil, resp. že dluh zanikl jinak. Žalovaný však byl v řízení zcela procesně pasivní a splnění povinností nad rámec tvrzení žalobkyně se mu prokázat nepodařilo. Vzhledem k tomu, že žalovaný nedostál své synallagmatické povinnosti plynoucí z jím uzavřené pojistné smlouvy a neuhradil žalobkyni sjednané pojistné za shora uvedené období, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné ve výši 1 297 Kč a dále poplatek za zaslání upomínky ve výši 300 Kč. Soud žalobkyni rovněž přiznal právo na zákonný úrok z prodlení z částky 1 297 Kč za období od 29. 2. 2020 do zaplacení, když rovněž tento nárok žalobkyně soud shledal v celém rozsahu důvodným. Lhůtu k plnění stanovil soud jakožto obecnou třídenní pariční lhůtu, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem v celkové výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), režijní paušál v celkové výši 300 Kč (3krát po 100 Kč) dle § 14 b) vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH z odměn ve výši 189 Kč Lhůtu plnění určil soud dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá jako obecnou třídenní. Místo plnění pak bylo stanoveno k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením §149 odst. 1 o. s. ř.